Skip to main content

TEXT 6

TEXT 6

Tekst

Verš

ajo ’pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā
ajo ’pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā

Synonyms

Synonyma

ajaḥ — sündimatu; api — ehkki; san — olles selline; avyaya — hävimatu; ātmā — keha; bhūtānām — kõikide sündinute; īśvaraḥ — Kõigekõrgem Jumal; api — ehkki; san — olles selline; prakṛtim — transtsendentaalsel kujul; svām — Enda; adhiṣṭhāya — viibides sellises positsioonis; sambhavāmi — ma kehastun; ātma-māyayā — Minu sisemise energia poolt.

ajaḥ — nezrozený; api — ačkoliv; san — jsem; avyaya — nechřadnoucí; ātmā — tělo; bhūtānām — všech těch, kteří se narodili; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; api — ačkoliv; san — jsem; prakṛtim — v transcendentální podobě; svām — své; adhiṣṭhāya — v takovém postavení; sambhavāmi — zjevuji se; ātma-māyayā — prostřednictvím své vnitřní energie.

Translation

Překlad

Ehkki Ma olen sündimatu ja Minu transtsendentaalne keha ei hävine kunagi ja ehkki Ma olen kõikide elusolendite Jumal, ilmun Ma ikkagi igal ajastul Oma algupärasel transtsendentaalsel kujul.

Ačkoliv jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nechřadne a ačkoliv jsem Pánem všech živých bytostí, přesto se v každém věku zjevuji ve své původní transcendentální podobě.

Purport

Význam

Jumal on rääkinud, milles seisneb Tema sünni eripära: ehkki Ta võib välja näha nagu tavaline inimene, mäletab Ta alati kõike Oma paljudest eelmistest „sündidest", samal ajal kui tavaline inimene ei suuda mäletada sedagi, mida ta mõned tunnid tagasi tegi. Kui küsida mõnelt tavaliselt inimeselt, mida ta tegi täpselt samal ajal eelmisel päeval, on tal raske kohe vastata. Ta peab kindlasti pisut „kaevama" oma mälus, et tuletada meelde, mida ta tegi täpselt samal ajal päev tagasi. Ja ometigi söandab selline inimene nii mõnigi kord kinnitada, et tema on Jumal, Kṛṣṇa. Me ei tohi lasta end sellistest sisututest väidetest eksitusse juhtida. Seejärel selgitab Jumal taas kord Oma prakṛtit ehk Oma keha. Prakṛti tähendab nii „loodus" kui ka „elusolendi tegelik keha" – svarūpa. Jumal ütleb, et Ta ilmub Omaenese kehas. Ta ei vaheta Oma keha, nagu seda teevad kõik tavalised elusolendid. Tingimustest sõltuv hing võib olla käesoleva sünniga omandanud ühte tüüpi keha, kuid järgmise sünniga omandab ta teistsuguse keha. Materiaalses maailmas pole elusolendil ühte kindlat keha, vaid ta rändab pidevalt ühest kehast teise. Jumala puhul on see aga teisiti. Alati, kui Ta ilmub materiaalsesse maailma, ilmub Ta siia Oma sisemise energia abil, Oma algses kehas. Teisisõnu öeldes ilmub Kṛṣṇa materiaalsesse maailma alati Oma algsel kahekäelisel kujul, flööti hoides. Ta ilmub Oma igaveses kehas, sõltumatuna kogu materiaalse maailma saastast. Ent ehkki Kṛṣṇa ilmub Oma transtsendentaalses kehas ja ehkki Ta on kõikide universumite Jumal, tundub ikkagi nagu sünniks Ta tavalise inimese kombel. Ja ehkki Tema keha ei kärbu materiaalse keha kombel, kasvab Jumal Kṛṣṇagi lapsest noorukiks. Kuid imekspandavalt jääb Ta alati nooreks ega vanane enam. Kurukṣetra lahingu toimumise ajaks oli Tal juba hulk lapselapsi, see tähendab, et materiaalses mõttes oli Ta juba küllaltki vana. Ja ometigi nägi Ta endiselt välja kahekümne või kahekümne viie aastase noormehena. Ühelgi pildil ei näe me Kṛṣṇat kujutatuna vanana, sest Kṛṣṇa ei vanane meie kombel. Kṛṣṇa on olnud alati noor minevikus, Ta on seda praegu ning Ta jääb alati nooreks ka tulevikus, ja seda vaatamata tõsiasjale, et terves loomes pole kedagi, kes oleks Temast vanem. Samuti ei vanane ega muutu kunagi Tema keha ega Tema arukus. Seega, hoolimata materiaalses maailmas viibimisest, on Ta ikkagi seesama, sündimatu ja igavene õndsuse ning teadmiste kehastus. Tema transtsendentaalses kehas ning arukuses ei muutu õndsus ja teadmised kunagi. Tema ilmumine siia maailma ja kadumine siit on võrreldav Päikese tõusmise, horisondil liikumise ja loojumisega. Kui me enam Päikest ei näe, teame me, et ta on loojunud; kui me teda aga näeme, teame me, et ta liigub horisondil. Tegelikult on Päike alati olemas, vaid oma puudulike ja ebatäiuslike meelte tõttu räägime me Päikese ilmumisest ja kadumisest. Ning kuna Jumal Kṛṣṇa ilmumine ja kadumine on täiesti erinevad tavalise elusolendi ilmumisest ja kadumisest, on ilmne, et Jumal Kṛṣṇa on tänu Oma sisemisele energiale igavene, täis õndsust ja teadmisi, ning materiaalse looduse saast Teda ei mõjuta. „Vedad" kinnitavad, et Jumala Kõrgeim Isiksus on sündimatu, ning ometigi sünnib Ta Oma erinevate kehastustena. Ka ülejäänud vedaliku kirjanduse teosed kinnitavad, et ehkki Jumal näiliselt sünnib, ei muutu Tema keha kunagi. „Bhāgavatamis" ilmub Ta Oma ema ette Nārāyaṇana, neljakäelisena ning kuue täiusliku omadusega kaunistatuna. Tema ilmumine Oma algsel ja igavesel kujul on Tema põhjendamatu armulikkus, mis on elusolenditele osaks saanud selleks, et nad saaksid keskenduda Kõigekõrgemale Jumalale, sellisena nagu Ta on, mitte aga mõttespekulatsioonide ja kujutluste poolt loodud Jumala kujule, mida impersonalistid ekslikult peavadki Jumala tegelikuks kujuks. Sõna māyā või ātma-māyā viitab Jumala põhjendamatule armulikkusele, nagu kinnitab „Viśva-kośa" sõnaraamat. Jumal on teadlik kõikidest Oma eelnevatest ilmumistest ja lahkumistest, kuid tavaline elusolend unustab kõik, mida ta on korda saatnud, niipea kui ta lahkub oma praegusest kehast. Teda nimetatakse kõikide elusolendite Jumalaks, kuna Ta sooritas siin maailmas viibides palju imepäraseid ja üleinimlikke tegusid. Jumal on seega alati üks ja seesama Absoluutne Tõde ning Tema hinge ja keha, samuti Tema omaduste ja Tema keha vahel pole mingit erinevust. Nüüd võib tekkida küsimus, miks Jumal siis üldse siia maailma ilmub ja siit lahkub. Sellele küsimusele vastatakse järgmises värsis.

Pán hovořil o zvláštnosti svého zrození — přestože se může objevit jako obyčejná osoba, pamatuje si vše ze svých mnoha uplynulých “zrození”, zatímco obyčejný člověk si nevzpomíná ani na to, co dělal před několika hodinami. Když se takového člověka zeptáme, co dělal včera přesně ve stejnou dobu, bude pro něho velice těžké okamžitě odpovědět. Musel by značně namáhat svou paměť, aby si na to vzpomněl. A přesto se lidé často opovažují tvrdit, že jsou Bůh či Kṛṣṇa. Takovými nesmyslnými tvrzeními bychom se neměli nechat oklamat. Pán zde dále popisuje svou prakṛti, podobu. Prakṛti znamená příroda či přirozenost, jakož i svarūpa, skutečná vlastní podoba. Pán říká, že se v tomto světě zjevuje ve svém vlastním těle. Nemění své tělo jako obyčejná živá bytost, která přechází z jednoho těla do druhého. Podmíněná duše může mít v tomto životě určité tělo, ale v příštím životě má již jiné. V hmotném světě živá bytost nemá stálé tělo; převtěluje se z jednoho do druhého. Pán to ovšem nedělá. Kdykoliv se zjeví, činí tak prostřednictvím své vnitřní energie ve stále stejném, původním těle. Kṛṣṇa se tedy v tomto hmotném světě objevuje ve své původní věčné podobě se dvěma rukama, ve kterých drží flétnu. Zjevuje se ve svém věčném těle, neznečištěn hmotným světem. Ačkoliv přichází ve stejném transcendentálním těle a je Pánem vesmíru, přesto se zdá, že se rodí jako obyčejná živá bytost. A přestože Jeho tělo nechřadne jako hmotné tělo, vypadá to, že Pán Kṛṣṇa roste z dětství do chlapectví a z chlapectví do mládí. Tento věk však kupodivu nikdy nepřekročí. V době bitvy na Kurukṣetře měl doma mnoho vnoučat, a podle hmotných kalkulací byl tedy již značně starý. Přesto vypadal jako mladý muž kolem dvaceti nebo pětadvaceti let. Nikdy nevidíme obrázek Pána Kṛṣṇy jako starce, protože Kṛṣṇa nikdy nestárne jako my, i když je tou nejstarší osobou v celém stvoření — v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Jeho tělo ani inteligence nikdy nechřadnou ani se nemění. Ačkoliv se tedy Kṛṣṇa nachází v hmotném světě, má neměnné transcendentální tělo a inteligenci a je toutéž nezrozenou, věčnou podobou blaženosti a poznání. Na tento svět přichází a odchází z něho jako slunce, které vyjde, pohybuje se nad naší hlavou a potom nám zmizí z očí. Když se nám slunce ztratí z dohledu, myslíme si, že zapadlo, a když ho vidíme před sebou, myslíme si, že je na obzoru. Ve skutečnosti je stále přítomné, ale jelikož máme nedokonalé smysly, uvažujeme tak, že se objevilo na nebi a že z něho zmizelo. Jelikož příchod Pána Kṛṣṇy na svět a odchod z něho je zcela jiný než rození a umírání obyčejné živé bytosti, je zřejmé, že Pán je podobou věčného, blaženého poznání prostřednictvím své vnitřní energie — a hmotná příroda Ho nikdy neznečistí. Vedy dokládají, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nezrozený, a přesto se zdá, že se rodí v rozmanitých podobách. Védská doplňková písma rovněž uvádějí, že i když se Pán zdánlivě rodí, nikdy nemění tělo. V Bhāgavatamu čteme, jak se zjevuje před svou matkou coby čtyřruký Nārāyaṇa, jehož v plné míře zdobí bohatství šesti druhů. To, že se zjevuje ve své původní věčné podobě, je Jeho bezpříčinná milost, kterou obdařuje živé bytosti, aby se mohly soustředit na Nejvyššího Pána takového, jaký je, a nikoliv na výtvory mysli či představy, jak to líčí impersonalisté. Podle slovníku Viśva-kośa poukazuje slovo māyā či ātma-māyā na Pánovu bezpříčinnou milost. Pán si je vědom všech svých dřívějších zjevení a zmizení, ale obyčejná živá bytost vše o svém dřívějším těle zapomene, jakmile dostane další tělo. Kṛṣṇa je Pánem všech živých bytostí, protože během svého pobytu na Zemi projevuje úžasné a nadlidské činnosti. Je tedy vždy stejnou Absolutní Pravdou a mezi Jeho podobou a vlastním Já či Jeho přirozenou povahou a tělem není rozdíl. Nyní se někdo může zeptat, proč se Pán zjevuje v tomto světě a pak z něho odchází. To je vysvětleno v následujícím verši.