Skip to main content

TEXT 46

TEXT 46

Tekst

Verš

yāvān artha uda-pāne
sarvataḥ samplutodake
tāvān sarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ
yāvān artha uda-pāne
sarvataḥ samplutodake
tāvān sarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ

Synonyms

Synonyma

yāvān — kõik see; arthaḥ — on mõeldud; uda-pāne — vett täis kaevus; sarvataḥ — igas suhtes; sampluta-udake — suures veekogus; tāvān — samamoodi; sarveṣu — kõikides; vedeṣu — vedalikes pühakirjades; brāhmaṇasya — inimese, kes teab Kõigekõrgemat Brahmanit; vijānataḥ — kes omab täielikke teadmisi.

yāvān — vše, co; arthaḥ — je určeno; uda-pāne — ve studni s vodou; sarvataḥ — v každém ohledu; sampluta-udake — ve velké vodní nádrži; tāvān — podobně; sarveṣu — ve všech; vedeṣu — védských písmech; brāhmaṇasya — toho, kdo zná Nejvyšší Brahman; vijānataḥ — kdo má úplné poznání.

Translation

Překlad

Väikesel kaevul ei saa olla otstarvet, mida ei rahuldaks suur veekogu. Samamoodi saavutab kõik „Vedade" eesmärgid see, kes teab nende lõppeesmärki.

Velká vodní nádrž může posloužit všem účelům, kterým slouží malá studna. Všech dílčích cílů Ved může stejně tak dosáhnout ten, kdo zná jejich konečný cíl.

Purport

Význam

Rituaalid ja ohverdused, millest räägitakse vedakirjanduse karma-kāṇḍa osas, on mõeldud järk-järgulisele eneseteadvustamisele kaasa aitamiseks. Eneseteadvustamise eesmärgist räägitakse selgelt „Bhagavad-gītā" viieteistkümnendas peatükis (15.15): „Vedade" uurimise eesmärk on õppida tundma Jumal Kṛṣṇat, kõige algset põhjust. Seega tähendab eneseteadvustamine Kṛṣṇa ning Tema ja meie vaheliste igaveste suhete mõistmist. Elusolendite suhetest Kṛṣṇaga räägitakse samuti „Bhagavad-gītā" viieteistkümnendas peatükis (15.7). Elusolendid on Kṛṣṇa lahutamatud osakesed ning seepärast on Kṛṣṇa teadvuse taastamine iga elusolendi jaoks kõrgeima täiuslikkuse tasand vedalikes tarkustes. Seda kinnitatakse „Śrīmad- Bhāgavatamis" (3.33.7) järgmiselt:

Účelem obřadů a obětí popsaných v karmakándské části védské literatury je povzbuzení k postupnému pokroku v seberealizaci. A z patnácté kapitoly Bhagavad-gīty (15.15) je zřejmé, že cílem studia Ved je znát Pána Kṛṣṇu, původní příčinu všeho. Seberealizace tedy znamená poznat Kṛṣṇu a věčný vztah, který s Ním máme. O vztahu mezi živými bytostmi a Kṛṣṇou je rovněž zmínka v patnácté kapitole Bhagavad-gīty (15.7). Živé bytosti jsou nedílné části Kṛṣṇy; obnovením vědomí Kṛṣṇy se proto individuální živá bytost dostává na nejdokonalejší úroveň védského poznání. To je doloženo ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.7):

aho bata śva-paco ’to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
aho bata śva-paco ’to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te

„Oo, mu Jumal, inimene, kes kordab Sinu püha nime, ehkki olles sündinud madalasse caṇḍāla [„koerasööja"] perekonda, asetseb eneseteadvustamise kõrgeimal tasandil. Selline inimene on kindlasti eelnevates eludes sooritanud mitmesuguseid vedalikke rituaale, askeese ja ohverdusi ning uurinud vedakirjandust juba mitmeid kordi, pärast enese pesemist kõikides pühades palverännaku paikades. Sellist inimest tuleb pidada aarialaste perekonna parimaks liikmeks."

“Ó můj Pane! Ten, kdo zpívá Tvé svaté jméno, je na nejvyšší úrovni seberealizace, i když pochází z nízko postavené rodiny, například rodiny caṇḍālů (pojídačů psů). Nepochybně musel podstoupit nejrůznější askezi a vykonat oběti podle védských předpisů a mnohokrát prostudovat Vedy poté, co se koupal na všech posvátných poutních místech. Taková osoba je nejlepším z árjů.”

Seega tuleb olla piisavalt arukas, et mõista „Vedade" otstarvet, kiindumata üksnes rituaalidesse ning soovimata tõusta taevalikesse kuningriikidesse, et saada suuremaid meelelisi naudinguid. Tänapäeval ei ole kõikide vedalike rituaalide reeglite järgimine tavalise inimese jaoks enam võimalik, samuti pole võimalik uurida põhjalikult kõiki vedānta ja „Upaniṣadide" õpetusi. Kõikide vedalike ettekirjutuste täitmine nõuaks väga palju aega, energiat, teadmisi ja vahendeid. Käesoleval ajastul on see praktiliselt võimatu. Vedaliku kultuuri olulisim eesmärk saavutatakse ometi üksnes Jumala pühade nimede kordamisega – meetodiga, mida soovitas Jumal Caitanya, kõikide langenud hingede päästja. Kui suur vedalik õpetlane Prakāśānanda Sarasvati küsis Jumal Caitanyalt, miks Tema, Jumal, kordab Jumala püha nime nagu sentimentalist selle asemel, et uurida vedānta filosoofiat, vastas Jumal, et Tema vaimne õpetaja oli leidnud, et Ta olevat suur rumalpea ning seepärast palunud Tal korrata vaid Jumal Kṛṣṇa püha nime. Seda Ta tegigi ning saavutas seeläbi tohutu ekstaasi. Käesoleval kali ajastul on enamik inimesi küllalt rumalad ega oma piisavat haridust vedānta filosoofia mõistmiseks. Vedānta filosoofia olulisima eesmärgi võib aga saavutada korrates solvanguteta Jumala püha nime. Vedānta on vedalike teadmiste viimane sõna ning vedānta filosoofia autor ja parim tundja on Jumal Kṛṣṇa. Suurim vedānta tundja on aga see kõrgeltarenenud hing, kelle naudinguks on Jumala püha nime kordamine. See on kogu vedaliku müstitsismi lõplik eesmärk.

Všichni tedy musí být natolik inteligentní, aby poznali cíl Ved a neulpívali na samotných obřadech, a nesmí toužit po dosažení nebeských planet za účelem lepšího smyslového požitku. V tomto věku není pro obyčejné lidi možné řídit se všemi pravidly védských obřadů ani důkladně prostudovat Vedāntu a všechny Upaniṣady. Vykonat vše, co navrhují Vedy, si vyžaduje mnoho času, energie, znalostí a prostředků. V tomto věku je to prakticky nemožné. Nejvyššího cíle védské kultury se však dosáhne zpíváním svatého jména Pána. To doporučil Pán Caitanya, osvoboditel všech pokleslých duší. Když se Ho velký učenec a znalec Ved Prakāśānanda Sarasvatī zeptal, proč místo studia filozofie Vedānty zpívá svaté jméno Pána jako nějaký sentimentalista, Pán Caitanya mu odpověděl, že Jeho duchovní učitel Ho shledal velkým hlupákem a požádal Ho proto, aby jen zpíval svaté jméno Pána Kṛṣṇy — a když tak učinil, propadl extázi jako šílenec. V tomto věku Kali jsou lidé většinou hloupí a na to, aby pochopili filozofii Vedānty, jim chybí vzdělání. Nejvyššího cíle Vedānty lze ovšem dosáhnout zpíváním svatého jména Pána bez přestupků. Vedānta je vrcholem védské moudrosti, Pán Kṛṣṇa je autorem a znalcem této filozofie a největším védántistou je ta velká duše, která nachází potěšení ve zpívání svatého jména Pána. To je konečný cíl veškeré védské mystiky.