TEXT 16

Tekst

Verš

nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo ’ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ

Synonyms

Synonyma

na — mitte kunagi; asataḥ — mitteeksisteeriv; vidyate — on; bhāvaḥ — kestus; na — mitte kunagi; abhāvaḥ — omadusi muutev; vidyate — on; sataḥ — igavene; ubhayoḥ — kahest; api — tõesti; dṛṣṭaḥ — vaadeldav; antaḥ — järeldus; tu — tõepoolest; anayoḥ — nende; tattva — tõe; darśibhiḥ — nägijate poolt.

na — ne; asataḥ — nepravého; vidyate — je; bhāvaḥ — trvání; na — nikdy; abhāvaḥ — změna povahy; vidyate — je; sataḥ — věčného; ubhayoḥ — obou; api — jistě; dṛṣṭaḥ — vypozorovaný; antaḥ — závěr; tu — však; anayoḥ — jich; tattva — pravdu; darśibhiḥ — těmi, kteří vidí.

Translation

Překlad

Need, kes näevad tõde, on jõudnud järeldusele, et mitteeksisteeriv [materiaalne keha] pole püsiv ning et igavene [hing] ei muutu. Sellisele järeldusele on nad jõudnud mõlema olemust uurides.

Ti, kteří vidí pravdu, vyslovili závěr: to, co je nepravé (hmotné tělo), nemá trvání a to, co je věčné (duše), se nemění. K tomuto závěru dospěli studiem povahy obojího.

Purport

Význam

Muutustele alluv keha on ajalik. Seda, et keha pidevalt muutub, areneb ja vananeb erinevate rakkude tegevuste ja vastastikuse mõju tõttu, tunnistavad ka tänapäeva meditsiiniteadlased. Kuid vaimne hing eksisteerib pidevalt, jäädes alati samaks, olenemata keha ja mõistuse muutumisest. Selles seisnebki mateeria ja vaimu erinevus. Juba oma looduse poolest on keha pidevalt muutuv ning hing igavene. Sellise järelduseni on jõudnud kõik tõenägijad, nii personalistid kui ka impersonalistid. „Viṣṇu Purāṇas" (2.12.38) kinnitatakse seejuures, et Viṣṇu ja Tema elupaigad on isevalgustuvad (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ). Sõnad „eksisteeriv" ja „mitteeksisteeriv" tähistavad vastavalt hinge ja mateeriat. Seda kinnitavad kõik tõenägijad.

Měnící se tělo je pomíjivé. Moderní lékařská věda přiznává, že tělo se mění každým okamžikem, jelikož v něm dochází k akcím a reakcím různých buněk — tak roste a stárne. Duše však existuje trvale a zůstává stejná i přes všechny proměny těla a mysli. To je rozdíl mezi hmotou a duší; tělo se od přírody stále mění, zatímco duše je věčná. Tento závěr uvádějí všechny skupiny těch, kdo vidí pravdu — stoupenci osobní i neosobní filozofie. Ve Viṣṇu Purāṇě (2.12.38) je řečeno, že Viṣṇu a Jeho sídla vydávají vlastní záři a jejich existence je duchovní (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ). Slovo existující se může vztahovat pouze na duchovní podstatu a neexistující pouze na hmotu. To prohlašují všichni, kdo vidí pravdu.

Nii algavad Jumala juhtnöörid elusolendeile, kes on teadmatusest segadusse viidud. Teadmatuse hajutamine põhineb teenri ja teenitava vaheliste igaveste suhete taaskehtestamisel, millega kaasneb Jumala Kõrgeima Isiksuse ja Tema lahutamatute osakeste – elusolendite – vaheliste erinevuste mõistmine. Jumala looduse mõistmiseni võib jõuda iseenda põhjaliku uurimise läbi, teadvustades enda ja Jumala vahelisi suhteid osakese ja terviku vaheliste suhetena. Nii „Vedānta-sūtrates" kui ka „Śrīmad- Bhāgavatamis" aktsepteeritakse Kõrgeimat kui kõikide avaldumiste allikat. Sellised avaldumised väljenduvad kõrgema ja madalama looduse hierarhiatena. Elusolendid kuuluvad kõrgemasse loodusse, nagu selgitatakse seitsmendas peatükis. Ehkki energia ja selle allikas ei erine teineteisest, peetakse allikat kõrgemaks ning energiat ehk loodust sellele alluvaks. Seepärast on elusolendid alati Kõigekõrgemale Jumalale alluvad, nii nagu teener allub isandale või õpilane õpetajale. Sellist puhast tarkust pole võimalik mõista teadmatuse nõiduse küüsis viibides. Et seda teadmatust hajutada, andis Jumal „Bhagavad-gītā" valgustavad teadmised kõikideks aegadeks kõikide elusolendite heaks.

Toto je počátek Pánova učení určeného živým bytostem, které jsou zmateny vlivem nevědomosti. Odstranit nevědomost znamená obnovit věčný vztah mezi uctívajícím a objektem uctívání, a tak pochopit rozdíl mezi Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, a živými bytostmi jakožto Jeho nedílnými částmi. Povaze Nejvyššího můžeme porozumět důkladným studiem sebe sama, založeném na pochopení, že se od Něho lišíme tak, jak se liší části od celku. Ve Vedānta-sūtrách a také ve Śrīmad-Bhāgavatamu je Nejvyšší uznáván za původ všech emanací. Tyto emanace jsou vnímány jako vyšší a nižší přirozené projevy. Jak se ukáže v sedmé kapitole, živé bytosti patří k vyšší přirozenosti, vyšší přírodě. Ačkoliv mezi energií a jejím zdrojem není žádný rozdíl, energetický zdroj je uznáván za Nejvyšší a energie či příroda za nižší. Živé bytosti jsou tedy vůči Nejvyššímu Pánu v podřízeném postavení, jako tomu je v případě pána a služebníka nebo učitele a žáka. Do tohoto jasného poznání nelze proniknout pod vlivem nevědomosti — Pán tedy učí Bhagavad-gītu, aby tuto nevědomost odstranil a navždy osvítil všechny živé bytosti.