TEXT 5

Tekst

Verš

nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣā
adhyātma-nityā vinivṛtta-kāmāḥ
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-saṁjñair
gacchanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat

Synonyms

Synonyma

niḥ — ilma; māna — võltsprestiiz̆; mohāḥ — ja illusioon; jita — olles alistanud; saṅga — suhtluse; doṣāḥ — vead; adhyātma — vaimsetes teadmistes; nityāḥ — igavikus; vinivṛtta — irdunud; kāmāḥ — ihast; dvandvaiḥ — kahesustest; vimuktāḥ — vabanenud; sukha-duḥkha — õnn ja kannatused; saṁjñaiḥ — nimetatud; gacchanti — saavutavad; amūḍhāḥ — häirimatud; padam — olukorda; avyayam — igavest; tat — seda.

niḥ — bez; māna — falešné slávy; mohāḥ — a iluze; jita — když překonali; saṅga — společnosti; doṣāḥ — chyby; adhyātma — s duchovním poznáním; nityāḥ — s věčností; vinivṛtta — odvráceni; kāmāḥ — od chtíče; dvandvaiḥ — od protikladů; vimuktāḥ — osvobození; sukha-duḥkha — štěstí a neštěstí; saṁjñaiḥ — zvaných; gacchanti — dosahují; amūḍhāḥ — nezmatení; padam — místo; avyayam — věčné; tat — to.

Translation

Překlad

Sellesse vaimsesse kuningriiki jõuavad need, kes on vabad võltsprestiiz̆ist, illusioonist ja valedest suhetest, kes mõistavad igavest, kes on vabad materiaalsest ihast ning õnne ja kannatuste kahesustest, ning kes segadusse sattumata teavad alati, kuidas alistuda Kõrgeimale Isikule.

Ti, kteří jsou prosti pýchy, iluze a závadných styků, kteří znají věčné a skoncovali s hmotným chtíčem, kteří jsou nedotčeni protiklady v podobě štěstí a neštěstí, kteří nejsou zmatení a vědí, jak se odevzdat Nejvyšší Osobě, dosahují onoho věčného království.

Purport

Význam

Siin kirjeldatakse väga selgelt alistumise protsessi. Esimeseks eelduseks on, et inimene ei lase end eksitada uhkusest. Kuna tingimustest sõltuv hing on isekas, pidades end materiaalse looduse valitsejaks, on tal väga raske alistuda Jumala Kõrgeimale Isiksusele. Arendades tõelisi teadmisi, peab inimene mõistma, et tegelikult ei ole ta materiaalse looduse valitseja, vaid et selleks on Jumala Kõrgeim Isiksus. Kui inimene on vaba uhkuse pettekujutelmadest, võib ta alustada Jumalale alistumise protsessiga. Selle jaoks, kes ootab materiaalses maailmas alati austust, ei ole Kõrgeimale Isiksusele alistumine võimalik. Uhkus tuleneb illusioonist, sest ehkki inimene tuleb siia vaid hetkeks ning lahkub peagi taas, omab ta rumalat arvamust, et tema on selle maailma valitseja. Sedasi teeb ta asjad enda jaoks keeruliseks ning satub pidevalt hätta. Kogu maailm tegutseb selle kujutelma lummuses. Inimesed arvavad, et see planeet kuulub inimühiskonnale ning nad jagavad seda, arvates ekslikult, et see on nende omand. Sellest ekslikust arvamusest, et inimühiskond on selle maailma omanik, tuleb vabaneda. Kui inimene on seda teinud, vabaneb ta kõikidest perekondlikest, ühiskondlikest ja rahvuslikest kiindumustest tulenevatest valedest suhetest, mis seovad meid selle materiaalse maailmaga. Pärast nendest vabanemist peab inimene hakkama arendama vaimseid teadmisi. Inimene peab arendama teadmisi sellest, mis talle tegelikult kuulub ning mis mitte. Ning kui inimene mõistab asju sellistena nagu need on, vabaneb ta kõikidest kahesuslikest arusaamadest nagu õnn ja kannatused või nauding ja valu. Ta omandab täielikud teadmised ning siis saab ta alistuda Jumala Kõrgeimale Isiksusele.

Zde je názorný popis odevzdání se. Prvním předpokladem je nebýt omámen pýchou. Pro podmíněnou duši je velice obtížné se odevzdat Nejvyššímu, protože je namyšlená a považuje se za pána hmotné přírody. Rozvíjením skutečného poznání by si měla uvědomit, že není jejím pánem; tím je Nejvyšší Osobnost Božství. Odevzdat se může ten, kdo je v první řadě prostý pýchy. Ten, kdo zde v hmotném světě stále očekává nějaké uznání, se Nejvyšší Osobě odevzdat nemůže. Pýcha je následkem iluze: každý do tohoto světa přijde, na krátký čas zůstane a zase z něho odejde, ale přesto si bláhově myslí, že je jeho pánem. Tím všechno komplikuje a má stále potíže. Celý svět se pohybuje pod vlivem této představy — lidé pokládají zemi za majetek lidské společnosti. Rozdělují si půdu s mylnou představou, že jsou jejími majiteli. Tohoto mylného dojmu, že lidská společnost je majitelem světa, se musí zbavit. Jakmile to udělají, osvobodí se od všech nedokonalých svazků vzniklých z náklonnosti k rodině, společnosti a národu. Tato chybná sounáležitost poutá živou bytost k hmotnému světu. Dalším krokem je rozvinout duchovní poznání. Všichni se musí učit, co je skutečně jejich a co ne. A když budou vše správně chápat, oprostí se od veškerých pojetí dvojnosti, jako je štěstí a neštěstí či radost a bolest. Tehdy, s úplným poznáním, se budou moci odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství.