Skip to main content

TEXT 30

TEXT 30

Tekst

Verš

prakṛtyaiva ca karmāṇi
kriyamāṇāni sarvaśaḥ
yaḥ paśyati tathātmānam
akartāraṁ sa paśyati
prakṛtyaiva ca karmāṇi
kriyamāṇāni sarvaśaḥ
yaḥ paśyati tathātmānam
akartāraṁ sa paśyati

Synonyms

Synonyma

prakṛtyā — materiaalse looduse poolt; eva — kindlasti; ca — samuti; karmāṇi — tegevused; kriyamāṇāni — olles sooritatud; sarvaśaḥ — igas suhtes; yaḥ — igaüks, kes; paśyati — näeb; tathā — samuti; ātmānam — ennast; akartāram — mittetegijat; saḥ — tema; paśyati — näeb täiuslikult.

prakṛtyā — hmotnou přírodou; eva — jistě; ca — také; karmāṇi — činnosti; kriyamāṇāni — konané; sarvaśaḥ — ve všech směrech; yaḥ — ten, kdo; paśyati — vidí; tathā — také; ātmānam — sebe; akartāram — nečinného; saḥ — on; paśyati — dokonale vidí.

Translation

Překlad

Tõeliselt näeb see, kes näeb, et kõikide tegevuste sooritaja on materiaalse looduse poolt loodud keha, ning et isiksus ise ei tee tegelikult midagi.

Ten kdo vidí, že všechny činnosti provádí tělo, které je výtvorem hmotné přírody, a že vlastní já nedělá nic, doopravdy vidí.

Purport

Význam

Selle keha on Ülihinge juhenduse kohaselt loonud materiaalne loodus, ning ükski kehaline tegevus ei ole tegelikult elusolendi sooritatud. Kõik tegevused, mille läbi elusolendile saab osaks õnn või kannatused, on tingitud üksnes tema kehast. Elusolend kui hing jääb kõikidest nendest kehalistest tegevustest kõrvale. Elusolendile antakse keha vastavalt tema varasematele soovidele. Et täita tema soove, saab elusolend keha, millele vastavalt ta tegutseb. Keha on praktiliselt vaid Kõigekõrgema Jumala poolt kujundatud masin elusolendi soovide täitmiseks. Nende soovide tõttu satub elusolend olukordadesse, kus talle saavad osaks naudingud või kannatused. Kui inimene arendab endas välja sellise vaimse nägemise elusolendist, ei samasta ta end enam kehaliste tegevustega. Selline inimene on tõepoolest nägija.

Toto tělo je vytvořeno hmotnou přírodou pod dohledem Nadduše, a žádné činnosti těla nejsou dílem živé bytosti. Všechno, co osoba dělá — ať to vede ke štěstí nebo k neštěstí — musí dělat, nucena přirozenou povahou těla. Vlastní já, duše, však s těmito činnostmi těla nemá nic společného. Své tělo dostává podle dřívějších tužeb; aby se jí mohly splnit, dostane tělo a podle toho s ním jedná. Tělo je prakticky řečeno stroj umožňující splnění tužeb a naplánoval ho Nejvyšší Pán. Kvůli svým touhám se živá bytost dostává do nepřirozených podmínek a potom trpí nebo si užívá. Když získá zmíněný transcendentální pohled, zůstává stranou činností těla. Ten, kdo je schopen vidět tímto způsobem, je tím, kdo skutečně vidí.