TEXT 3

Tekst

Verš

yo mām ajam anādiṁ ca
vetti loka-maheśvaram
asammūḍhaḥ sa martyeṣu
sarva-pāpaiḥ pramucyate

Synonyms

Synonyma

yaḥ — igaüks, kes; mām — Mind; ajam — sündimatut; anādim — algusetut; ca — samuti; vetti — teab; loka — planeetide; mahā-īśvaram — kõrgeimat valitsejat; asammūḍhaḥ — mitte eksitatud; saḥ — tema; martyeṣu — surelike hulgas; sarva-pāpaiḥ — kõikidest pattude järelmõjudest; pramucyate — vabastatakse.

yaḥ — ten, kdo; mām — Mě; ajam — nezrozeného; anādim — bez počátku; ca — a; vetti — zná; loka — planet; mahā-īśvaram — nejvyššího pána; asammūḍhaḥ — neošálen; saḥ — on; martyeṣu — mezi smrtelníky; sarva-pāpaiḥ — od všech reakcí za hříšné činy; pramucyate — je osvobozen.

Translation

Překlad

Ainult see, kes tunneb Mind kui sündimatut ja algusetut, kui kõikide maailmade Kõigekõrgemat Jumalat ning kes ei lase end eksiteele viia, vabaneb kõikide pattude järelmõjudest.

Jen člověk, který není ošálen a ví, že jsem nezrozený, bez počátku a Nejvyšší Pán všech světů, je osvobozen od veškerých hříchů.

Purport

Význam

Seitsmendas peatükis (7.3) öeldi: manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye – need, kes pürgivad vaimse teadvustamise tasandi saavutamise poole, ei ole tavalised inimesed. Sellised inimesed seisavad kõrgemal miljonitest tavalistest inimestest, kes ei tea midagi vaimsest teadvustamisest. Kuid nendest, kes tõepoolest üritavad mõista oma vaimset positsiooni, on vaimses teadvustamises edukaim see, kes on jõudnud arusaamani, et Kṛṣṇa on Jumala Kõrgeim Isiksus, sündimatu ning see, kellele tegelikult kõik kuulub. Ainult sellel tasandil, kui inimene mõistab Kṛṣṇa kõrgemalseisvat positsiooni, võib ta vabaneda kõikidest pattude järelmõjudest.

V třetí sloce sedmé kapitoly je uvedeno: manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye — ti, kdo usilují o dosažení úrovně duchovního vnímání, nejsou obyčejní lidé. Převyšují mnoho miliónů obyčejných lidí, kteří o duchovní realizaci nic nevědí. Avšak z těch osob, jež se skutečně snaží pochopit své duchovní postavení, je nejúspěšnější duchovně realizovanou osobou ta, která poznala, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, nezrozený vlastník všeho. Jedině na této úrovni úplného porozumění Kṛṣṇově svrchované pozici může být živá bytost osvobozena od všech následků hříšných činů.

Selles värsis kirjeldatakse Jumalat sõnaga aja, mis tähendab „sündimatu", kuid Ta on erinev elusolenditest, keda teises peatükis kirjeldatakse samuti sõnaga aja. Jumal on erinev elusolenditest, kes sünnivad ja surevad materiaalsete kiindumuste tõttu. Tingimustest sõltuvad hinged vahetavad oma kehasid, kuid Jumala keha ei muutu. Isegi kui Ta laskub siia materiaalsesse maailma, tuleb Ta siia sellesama sündimatu olendina. Neljandas peatükis öeldaksegi seetõttu, et tänu Oma sisemisele energiale, ei satu Jumal kunagi madalama, materiaalse energia mõju alla, vaid viibib alati kõrgemas energias.

Pán je zde nazván aja (nezrozený), ale v Jeho případě se jedná o něco jiného než u živých bytostí, které jsou popisovány jako aja ve druhé kapitole. Nejvyšší se liší od živých bytostí, které se rodí a umírají následkem ulpívání na hmotě. Podmíněné duše mění svá těla, ale Jeho tělo je neměnné. Pán se nerodí ani tehdy, když přichází do hmotného světa; proto je ve čtvrté kapitole řečeno, že díky své vnitřní energii nepodléhá vlivu nižší, hmotné přírody, a zůstává vždy na úrovni vyšší energie.

Sõnad vetti loka-maheśvaram osutavad antud värsis sellele, et Jumal Kṛṣṇa on universumi kõikide planetaarsüsteemide kõrgeim omanik ning et elusolend peaks olema sellest teadlik. Jumal Kṛṣṇa eksisteeris enne universumi loomist ning Ta on Oma loomest erinev. Kõik pooljumalad selles materiaalses maailmas on loodud, kuid mis puutub Kṛṣṇasse, siis Teda pole kunagi loodud ning seetõttu on Kṛṣṇa erinev isegi sellistest võimsatest pooljumalatest nagu Brahmā ja Śiva. Ning kuna Ta on Brahmā, Śīva ja kõikide teiste pooljumalate looja, on Tema kõikide planeetide Kõrgeim Isiksus.

Slova vetti loka-maheśvaram vyjadřují nutnost vědět, že Pán Kṛṣṇa je svrchovaný vlastník planetárních soustav tohoto vesmíru. Existoval před stvořením a od svého stvoření se liší. Všichni polobozi byli stvořeni v tomto hmotném světě, ale o Kṛṣṇovi je řečeno, že není stvořen — proto se liší i od tak mocných polobohů, jakými jsou Brahmā a Śiva. A jelikož je stvořitelem Brahmy, Śivy a všech ostatních, je Nejvyšší Osobou vládnoucí všem planetám.

Śrī Kṛṣṇa on seega erinev kõigest loodust ning igaüks, kes teab seda tõde Tema kohta, vabaneb kohe kõikidest pattude järelmõjudest. Kõigekõrgema Jumala tundmiseks peab inimene vabanema kõikidest patustest tegevustest. Nagu kinnitatakse „Bhagavad-gītās", on võimalik Kṛṣṇat tundma õppida ainult ja üksnes pühendunud teenimise läbi. Ühelgi teisel viisil pole see võimalik.

Śrī Kṛṣṇa se tedy liší od všeho stvořeného a každý, kdo Ho takto pozná, bude ihned osvobozen od všech reakcí za hříšné jednání. Živá bytost může znát Nejvyššího Pána jen tehdy, když je oproštěná od všech hříšných činností. A Bhagavad-gītā uvádí, že poznat Ho nelze jinak než oddanou službou.

Kṛṣṇat ei tule pidada inimeseks. Nagu öeldud eespool, peavad ainult rumalad inimesed Kṛṣṇat inimeseks. Siin kinnitatakse seda teisel viisil veel kord. Inimene, kes pole rumal, vaid piisavalt arukas mõistmaks Jumala algolemuslikku positsiooni, on alati vaba kõikidest pattude järelmõjudest.

Nesmíme se snažit chápat Kṛṣṇu jako lidskou bytost. Jak bylo uvedeno dříve, jedině hlupák Ho může považovat za člověka. Totéž je zde vyjádřeno znovu, jiným způsobem. Ten, kdo není hloupý, ale naopak natolik inteligentní, že dokáže pochopit přirozené postavení Boha, je vždy prostý všech hříchů a jejich následků.

Kui Kṛṣṇat tuntakse Devakī pojana, kuidas saab Ta olla siis sündimatu? Ka seda selgitatakse „Śrīmad-Bhāgavatamis": kui Ta ilmus Devakī ja Vasudeva ette, ei sündinud Ta kui tavaline laps, vaid ilmus Oma algupärasel kujul ning alles seejärel omandas Ta tavalise lapse kuju.

Jak může být Kṛṣṇa nezrozený, když se o Něm ví, že je synem Devakī? To je rovněž vysvětleno, ve Śrīmad-Bhāgavatamu: Kṛṣṇa se nenarodil jako obyčejné dítě. Projevil se před Devakī a Vasudevou ve své původní podobě a pak se změnil v děťátko.

Kõik, mis toimub Kṛṣṇa juhenduse all, on transtsendentaalne. Materiaalsed järelmõjud, mis võivad olla head või halvad, ei saa seda saastada. Kontseptsioon, et asjad materiaalses maailmas jagunevad soodsateks ja ebasoodsateks, on aga mõttespekulatsioon, sest tegelikult pole materiaalses maailmas midagi soodsat. Kõik siin materiaalses maailmas on ebasoodne, sest selline on juba materiaalse maailma loomus. Me lihtsalt kujutleme, et see maailm on headtoov. Tegelikkuses toob head vaid täies pühendumuses Kṛṣṇa teadvuses sooritatud teenimine. Seega, kui me vähegi soovime, et meie teod oleksid soodsad, siis peame me toimima vastavalt Kõigekõrgema Jumala juhendustele. Need juhendused on antud sellistes autoriteetsetes pühakirjades nagu „Śrīmad-Bhāgavatam" ja „Bhagavad-gītā" ning samuti võime neid teada saada autoriteetse vaimse õpetaja käest. Kuna vaimne õpetaja on Kõigekõrgema Jumala esindaja, siis on tema poolt antud juhendus otseselt Kõigekõrgema Jumala juhendus. Vaimne õpetaja, pühad isiksused ning pühakirjad juhivad kõik meid ühes suunas. Nende kolme allika vahel pole vastukäivusi. Kõik tegevused, mis on sooritatud nende poolt antud juhenduste kohaselt, on vabad selle materiaalse maailma nii jumalakartlike kui ka ateistlike tegude järelmõjudest. Pühendunu transtsendentaalne meelestatus tegutsemisel on õigupoolest loobumus ning seda nimetatakse sannyāsaks. Nagu kinnitatud „Bhagavad-gītā" kuuenda peatüki esimeses värsis, on tõeliselt loobumuslikku elu elav inimene see, kes täidab Kõigekõrgema Jumala poolt antud korraldusi kui oma kohustust ning kes ei otsi kaitset oma töö viljadest (anāśritaḥ karma-phalam). Sannyāsī ja joogi on tegelikult igaüks, kes tegutseb Kõigekõrgema Jumala juhenduste kohaselt, mitte aga see, kes on lihtsalt omaks võtnud sannyāsī välimuse või kes on pseudo-joogi.

Vše, co je vykonáno pod vedením Kṛṣṇy, je transcendentální. Nemůže to být znečištěné hmotnými reakcemi, které mohou být příznivé nebo nepříznivé. Pojetí, že v hmotném světě jsou příznivé a nepříznivé věci, je v podstatě výplod mysli — zde není příznivé nic. Vše je nepříznivé, neboť nepříznivá je již samotná hmotná příroda. To, že je něco příznivé, si pouze představujeme. Skutečně příznivé mohou být pouze činnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, prováděné s úplnou oddaností a zaměstnaností ve službě. Jestliže tedy chceme, aby naše činnosti byly příznivé, měli bychom jednat pod vedením Nejvyššího Pána. Takové vedení poskytují autoritativní písma, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā, nebo pravý duchovní učitel. Ten je Pánovým zástupcem, a jím poskytované vedení je proto vedením, které poskytuje Pán. Duchovní učitel, světci a písma ukazují stejnou cestu. Pokyny z těchto tří zdrojů si navzájem neodporují. Vše, co je vykonáno pod takovým vedením, je prosté reakcí přicházejících za zbožné nebo bezbožné činy patřící k tomuto hmotnému světu. Transcendentální postoj oddaného při jeho činnostech je skutečným postojem zříkání se. To se nazývá sannyās. V prvním verši šesté kapitoly je uvedeno, že ten, kdo jedná z povinnosti — proto, že mu takové jednání uložil Nejvyšší Pán — a nehledá útočiště v plodech svých činností (anāśritaḥ karma-phalam), je tím, kdo se opravdu zříká. Každý, kdo jedná pod vedením Nejvyššího Pána, je skutečný sannyāsī či yogī; nikoliv ten, kdo se tak pouze obléká.