Skip to main content

25

Kapitola 25

Devoción Pura

Ryzí oddanost

tvayi me ’nanya-viṣayā
matir madhu-pate ’sakṛt
ratim udvahatād addhā
gaṅgevaugham udanvati
tvayi me ’nanya-viṣayā
matir madhu-pate ’sakṛt
ratim udvahatād addhā
gaṅgevaugham udanvati

¡Oh, Señor de Madhu!, así como el Ganges fluye siempre hacia el mar sin obstáculos, que mi atracción se dirija constantemente hacia Ti, sin que se desvíe hacia nadie más.

Ó Pane Madhua, tak jako Ganga vĕčnĕ plyne do moře a nezná překážek, tak i já chci být vždy přitahována pouze k Tobĕ a k nikomu jinému.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.42

Šrímad-Bhágavatam 1.8.42

La perfección del servicio devocional puro se alcanza cuando toda la atención se dirige hacia el trascendental servicio amoroso del Señor. Cortar el nexo de todos los demás afectos no significa la completa negación de los elementos más finos, tales como el afecto por alguien más. Eso no es posible. Un ser viviente, sea éste quien fuere, debe tener ese sentimiento de afecto por otros, porque ello es un signo de vida. Los signos de vida, como el deseo, la ira, los anhelos, los sentimientos de atracción, etc., no pueden aniquilarse. Únicamente tiene que cambiarse el objetivo. El deseo no puede negarse, pero en el servicio devocional el deseo de complacer los sentidos se cambia por el servicio del Señor. El llamado afecto por la familia, la sociedad, el país, etc., consiste en diferentes fases de complacencia de los sentidos. Cuando este deseo se cambia en aras de la satisfacción del Señor, se denomina servicio devocional.

Dokonalosti čisté oddané služby dosáhneme tehdy, když svou pozornost plnĕ obrátíme k transcendentální láskyplné službĕ Pánu. Přetnout pouta náklonnosti ke všemu ostatnímu neznamená zcela zavrhnout takové jemné záležitosti, jako je citový vztah k nĕjaké osobĕ. To ani není možné. Živá bytost musí mít tento pocit náklonnosti k nĕkomu jinému, protože to je příznakem života ve všech životních druzích. Příznaky života, jimiž je touha, hnĕv, pocit přitažlivosti atd., nelze zničit. Je třeba pouze zmĕnit cíl. Nelze odstranit touhu, ale v oddané službĕ vystřídá touhu po uspokojení smyslů touha po službĕ Pánu. Takzvaná náklonnost k rodinĕ, společnosti, zemi atd. není ničím jiným než různými druhy smyslového požitku. Jakmile se tato touha zamĕří na uspokojení Pána, nazývá se to oddaná služba.

En el Bhagavad-gītā podemos ver que Arjuna, tan sólo para satisfacer sus propios deseos personales, no deseaba pelear con sus hermanos y parientes. Pero al oír el mensaje del Señor, el Śrīmad Bhagavad-gītā, cambió su decisión y sirvió al Señor. Y por hacer eso, se convirtió en un famoso devoto del Señor, pues en todas las Escrituras se declara que Arjuna alcanzó la perfección espiritual mediante el servicio devocional que prestó al Señor a través de la amistad. La pelea estaba ahí, la amistad estaba ahí, Arjuna estaba ahí y Kṛṣṇa estaba ahí, pero Arjuna se volvió otra persona mediante el servicio devocional. Por lo tanto, las oraciones de Kuntī también denotan los mismos cambios categóricos en las actividades. Śrīmatī Kuntī quería servir al Señor sin desviación, y eso era lo que pedía en su oración. Esa devoción pura es el objetivo supremo de la vida. Nuestra atención se dirige habitualmente hacia el servicio de algo que no es divino o, en otras palabras, que no es parte de los planes del Señor. Cuando los planes se transforman en el servicio al Señor, es decir, cuando los sentidos se purifican en relación con el servicio del Señor, dichos planes se denominan servicio devocional puro y sin mezcla. Śrīmatī Kuntīdevī quería esa perfección, y oró para que el Señor se la concediese.

Z Bhagavad-gíty je patrné, že Ardžuna nechtĕl bojovat se svými bratry a příbuznými, jelikož chtĕl uspokojit své osobní touhy. Jakmile však vyslechl poselství Pána, Šrímad Bhagavad-gítu, zmĕnil své rozhodnutí a sloužil Pánu. Tím se z nĕho stal slavný oddaný Pána, neboť všechna písma uvádĕjí, že Ardžuna dosáhl duchovní dokonalosti oddanou službou Pánu v přátelském vztahu. Bojování a přátelství, Ardžuna i Kršna, vše zůstalo, jak bylo, jen z Ardžuny se oddanou službou stal jiný človĕk. Také modlitby Kuntí naznačují jasnou zmĕnu v jejím v jednání. Šrímatí Kuntí chtĕla sloužit Pánu bez odchýlení a o to prosí ve svých modlitbách. Tato čistá oddanost je konečným cílem života. Naše pozornost se obvykle obrací ke službĕ nĕkomu nebo nĕčemu, co není Božské, co není v Božím plánu. Jakmile zmĕníme plán ve prospĕch služby Bohu neboli jsou-li naše smysly očištĕny ve vztahu k oddané službĕ Pánu, pak se to nazývá čistá oddaná služba. Šrímatí Kuntídéví toužila po této dokonalosti a modlila se o ni k Pánu.

El afecto de Kuntī por los Pāṇḍavas y los Vṛṣṇis no está fuera de los límites del servicio devocional, porque el servicio al Señor y el servicio a los devotos son idénticos. A veces servir al devoto es más valioso que servir al Señor. Pero aquí el afecto de Kuntīdevī por los Pāṇḍavas y los Vṛṣṇis se debía a la relación familiar. Ese nexo de afecto en términos de la relación material es la relación de māyā, porque las relaciones del cuerpo o la mente se deben a la influencia de la energía externa. Las relaciones del alma, establecidas en relación con el Alma Suprema, son relaciones verdaderas. Cuando Kuntīdevī quiso cortar la relación familiar, se refería a cortar la relación de la piel. La relación de la piel es la causa del cautiverio material, pero la relación del alma es la causa de la libertad. Esa relación de alma a alma puede establecerse por intermedio de la relación con la Superalma. Ver en la oscuridad no es ver. Pero ver con la luz del Sol significa ver el Sol y todo lo demás que no se veía en la oscuridad. Ésa es la naturaleza del servicio devocional.

Její náklonnost k Pánduovcům a Vršniovcům nevybočuje mimo rámec oddané služby, neboť služba Pánu a služba Jeho oddaným se od sebe neliší. Nĕkdy je služba oddaným cennĕjší než služba Pánu. V tomto případĕ se však jednalo o náklonnost, kterou mĕla Kuntídéví k Pánduovcům a Vršniovcům jakožto členům své rodiny. Takové citové pouto hmotného příbuzenství vytváří májá    —    příbuznosti tĕla nebo mysli vznikají vlivem vnĕjší energie. Skutečná příbuznost je příbuznost duše na základĕ vztahu s Nejvyšší Duší. Když chtĕla Kuntídéví přetnout rodinné svazky, mínila tím vnĕjší vztahy. Vnĕjší vztahy jsou příčinou hmotného otroctví, ale vztahy duše vedou ke svobodĕ. Příbuznost dvou duší se může uskutečnit prostřednictvím příbuznosti s Nadduší. Vidĕt temnotu znamená nevidĕt. Ale ve slunečním svĕtle vidíme slunce i vše ostatní, co nám bylo ve tmĕ skryto. Tak je tomu s oddanou službou.

En el verso anterior del Śrīmad-Bhāgavatam, la reina Kuntī ora pidiendo que el Señor tenga la bondad de cortar la atracción que ella siente por sus parientes, las familias Pāṇḍava y Vṛṣṇi. Sin embargo, dejar la atracción que se tenga por las cosas materiales no es suficiente. Los filósofos māyāvādīs dicen: brahma satyaṁ jagan mithyā: «Este mundo es falso, y Brahman (el  espíritu) es verdadero». Nosotros admitimos esto, pero lo matizamos. Como entidades vivientes que somos, queremos disfrute. Disfrute significa variedad. Sin variedad no es posible disfrutar de nada. ¿Por qué ha creado Dios tantos colores y tantas formas? A fin de crear disfrute con la variedad, pues la variedad es la madre del disfrute.

V předchozím verši Šrímad-Bhágavatamu se královna Kuntí modlí k Pánu, aby laskavĕ přetnul pouta její náklonnosti k příbuzným rodinám Pánduovců a Vršniovců. Zbavit se připoutanosti k hmotným vĕcem ale nestačí. Májávádští filozofové říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā. „Tento svĕt je falešný a jedinou skutečností je Brahman neboli duše.“ S tímto tvrzením souhlasíme, ale ještĕ ho blíže upřesňujeme. Jako živé bytosti si chceme užívat. Požitek znamená rozmanitost. Bez rozmanitosti bychom si nemohli užívat. Proč Bůh stvořil tolik barev a tolik podob? Stvořil všechno tak rozmanitĕ pro náš požitek, protože rozmanitost je matkou požitku.

Los filósofos māyāvādīs, los impersonalistas, quieren negar esa variedad, pero, ¿cuál es el resultado de ello? Como no se ocupan en el servicio devocional, simplemente se someten a la ardua labor de las austeridades y las penitencias, sin lograr ningún resultado permanente. Eso lo explica una oración que hay en el Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32):

Májávádští filozofové neboli impersonalisté chtĕjí tuto rozmanitost negovat. Jelikož se však nezamĕstnávají v oddané službĕ, výsledkem je to, že pouze vykonávají tvrdá odříkání a pokání, aniž dosáhnou nĕjakého trvalého výsledku. Vysvĕtluje to modlitba ve Šrímad-Bhágavatamu (10.2.32):

ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

«¡Oh, Señor de los ojos de loto!, aquellos que creen que están liberados en esta misma vida pero que no Te prestan servicio devocional, deben tener la inteligencia impura. Aunque ellos aceptan severas austeridades y penitencias y se elevan hasta la posición espiritual —hasta la comprensión del Brahman impersonal—, caen de nuevo, porque no se ocupan de adorar Tus pies de loto».

„Ó Pane s lotosovýma očima, ti, kteří si myslí, že v tomto životĕ dosáhli osvobození a nevykonávají oddanou službu Tobĕ, nejsou příliš inteligentní. I když provádĕjí tvrdá odříkání a pokání, aby se pozdvihli na duchovní úroveň k realizaci neosobního Brahmanu, budou muset znovu poklesnout, neboť zapomnĕli uctívat Tvé lotosové nohy.“

La forma humana de vida tiene la finalidad de que restablezcamos nuestra relación con Dios y actuemos de conformidad con esa relación. Incluso en los tratos comunes, un comerciante que trata de hacer negocios con otro debe primero establecer cierta relación con él, y luego las transacciones pueden llevarse a cabo. De la misma manera, un hombre y una mujer establecen una relación mediante el matrimonio, y luego viven juntos. Igualmente, la vida humana tiene por objeto que restablezcamos nuestra relación con Dios. El mundo material entraña olvido de esa relación. En el mundo material no hay conciencia de Kṛṣṇa, pues tan pronto como la hay, tan pronto como hay acción en base a Kṛṣṇa, este mundo deja de ser el mundo material para convertirse en el mundo espiritual.

Lidská životní podoba je určena k tomu, abychom znovu obnovili svůj vztah k Bohu a podle nĕho také jednali. I v bĕžném životĕ platí, že když chtĕjí obchodníci uzavřít nĕjaký obchod, musí nejprve navázat kontakt a potom může obchod probĕhnout. Podobnĕ muž a žena uzavřou sňatek a potom spolu mohou žít. Stejnĕ je lidský život určen k opĕtovnému obnovení našeho vztahu k Bohu. V hmotném svĕtĕ na tento vztah zapomeneme, protože zde není vĕdomí Kršny. Jakmile jednáme s vĕdomím Kršny neboli pro Kršnu, nežijeme již v hmotném svĕtĕ, ale v duchovním svĕtĕ.

Como mujer, Kuntīdevī tenía una relación con dos familias. Ése era su apego. Por consiguiente, oró a Kṛṣṇa pidiéndole que cortara esas relaciones y la liberara. Pero después de ella liberarse, ¿qué debía hacer? Ésa es la pregunta. Puede que alguien esté empleado en alguna empresa y, al sentirse molesto, renuncie. Puede que esa renuncia esté bien, pero si por renunciar se queda desempleado y sin ocupación, entonces, ¿de qué sirve la renuncia?

Jako žena byla Kuntídéví připoutaná příbuzenským svazkem ke dvĕma rodinám. Modlila se proto ke Kršnovi, aby přetnul tato pouta a osvobodil ji. Co by však mĕla dĕlat, až bude osvobozena? Nĕkdy se stane, že človĕk odejde ze zamĕstnání, protože mu přestalo vyhovovat. To je v pořádku. Pokud ale zůstane nezamĕstnaný, pak to nebylo příliš praktické.

Aquellos que están frustrados y confundidos, quieren negar el mundo material. Ellos saben lo que no quieren, pero no saben lo que quieren. La gente siempre está diciendo: «No quiero esto». Pero, ¿qué quieren? Eso no lo saben.

Lidé, kteří jsou zklamaní a zmatení, chtĕjí tento hmotný svĕt negovat. Vĕdí, co nechtĕjí, ale nemají ponĕtí o tom, co chtĕjí. Lidé vždy říkají: „Tohle nechci.“ Co ale chtĕjí? To nevĕdí.

Kuntīdevī explica lo que verdaderamente se debe querer. Ella dice: «Que mis relaciones familiares cesen, pero que mi relación contigo (Kṛṣṇa) se confirme». En otras palabras, no quiere sentirse atraída por nada más aparte de Kṛṣṇa. Eso es la perfección, y eso es algo verdaderamente deseable.

Kuntídéví vysvĕtluje, co bychom ve skutečnosti mĕli chtít. Říká: „Ať zmizí všechny mé rodinné svazky a upevní se můj vztah k Tobĕ.“ Jinými slovy, Kuntídéví nechce být přitahována k nikomu jinému než ke Kršnovi. Taková touha je správná a je dokonalostí života.

La palabra ananya-viṣaya significa ananya-bhakti, servicio devocional que no se desvía. Simplemente debemos estar apegados a Kṛṣṇa las veinticuatro horas del día, sin desviación. De esa manera, nuestra renuncia puede ser perfecta. Si pensamos que podemos estar apegados a Kṛṣṇa y a las cosas materiales al mismo tiempo, nos equivocamos. No podemos encender un fuego y al mismo tiempo verter agua en él. Si lo hacemos, el fuego no actuará.

Slovo ananya-viṣayā znamená ananya-bhakti neboli nepřerušovaná oddaná služba. Musíme být jednoduše poutáni ke Kršnovi neustále a bez odchýlení dvacet čtyři hodiny dennĕ. Potom může být naše odříkání dokonalé. Jestliže si myslíme, že můžeme být připoutáni současnĕ ke Kršnovi i k hmotným vĕcem, pak jsme na omylu. Nemůžeme chtít zapálit oheň a současnĕ na nĕj lít vodu. Tímto způsobem se oheň nikdy nerozhoří.

Los sannyāsīs māyāvādīs renuncian a este mundo (brahma satyaṁ jagan mithyā). Es muy bueno predicar que se renuncie al mundo, pero paralelamente debemos tener atracción por alguna otra cosa, pues, de lo contrario, nuestra renuncia no perdurará. Nosotros vemos a muchos sannyāsīs māyāvādīs que dicen: brahma satyaṁ jagan mithyā; pero después de que adoptan sannyāsa, regresan al mundo material a abrir hospitales y a hacer obras filantrópicas. ¿Por qué? Si han dejado este mundo por considerarlo mithyā, falso, ¿por qué regresan a abrazar la política, la filantropía y la sociología? De hecho, eso tiene que ocurrir, pues somos entidades vivientes y somos activos. Si por frustración tratamos de volvernos inactivos, fracasaremos en el intento. Tenemos que ocuparnos en actividades.

Májávádští sannjásíni se zříkají tohoto svĕta (brahma satyaṁ jagan mithyā). Kázat zříkání se hmotného svĕta je zajisté velice dobré, ale zároveň je třeba, abychom byli připoutáni k nĕčemu jinému. Jinak nebude mít naše odříkání dlouhé trvání. Mnoho májávádských sannjásínů říká: brahma satyaṁ jagan mithyā. Když ale přijmou sannjás, vrátí se do hmotného svĕta a začnou otevírat nemocnice a vĕnovat se dobročinnosti. Proč? Když již tento svĕt opustili s tím, že je mithyā neboli falešný, proč se znovu vracejí a vĕnují se politice, dobročinnosti a sociologii? Ve skutečnosti se to musí stát, neboť jsme živé bytosti, které jsou neustále činné. Jestliže se ve své frustraci snažíme přestat úplnĕ se vším, nebudeme úspĕšní. Musíme se nĕčím zamĕstnat, musíme vyvíjet nĕjakou činnost.

La actividad suprema, la actividad Brahman (espiritual), la constituye el servicio devocional. Desafortunadamente, los māyāvādīs no saben esto. Ellos creen que el mundo espiritual está vacío. Sin embargo, el mundo espiritual es exactamente igual que el mundo material, en el sentido de que tiene variedades. En el mundo espiritual también hay casas, árboles, calles, cuadrigas... hay de todo, pero sin las embriagueces materiales. Como se describe en el Brahma-saṁhitā (5.29):

Nejvyšší činností neboli duchovní činností na úrovni Brahmanu je oddaná služba. Májávádíni to však nevĕdí. Myslí si, že duchovní svĕt je prázdný. Duchovní svĕt je však stejnĕ jako hmotný svĕt plný rozmanitostí. V duchovním svĕtĕ také existují domy, stromy, silnice a vozy    —    je tam všechno, ale bez hmotných nedostatků. Duchovní svĕt je popsán v Brahma-sanhitĕ (5.29):

cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

«Yo adoro a Govinda, el Señor primigenio, el primer progenitor, que está cuidando las vacas, cumpliendo todos los deseos, en moradas construidas de gemas preciosas espirituales y rodeadas de millones de árboles de deseos. Es constantemente servido con gran reverencia y afecto por cientos y miles de diosas de la fortuna, o gopīs».

„Uctívám Góvindu, prvotního Pána a stvořitele, který pase krávy, plnící všechny touhy v zemi postavené z duchovních kamenů čintámani, který je obklopen miliony stromů přání a s velkou úctou a vřelostí neustále obsluhován stovkami tisíc lakšmí či gópí.“

En el mundo espiritual hay árboles kalpa-vṛkṣa, los cuales suministran cualquier tipo de fruta que deseemos. En el mundo material, un árbol de mango no puede dar uvas, ni puede una vid dar mangos. En el mundo espiritual, sin embargo, si tomamos un mango de un árbol y al mismo tiempo deseamos uvas, el árbol las suministrará. Eso se denomina «árbol de deseos». Ésas son algunas de las realidades del mundo espiritual.

V duchovním svĕtĕ jsou stromy kalpa-vṛkṣa, na kterých se rodí jakékoliv druhy ovoce, které si přejeme. V hmotném svĕtĕ se například na mangovníku nemůže urodit hroznové víno a ani na stromech vinné révy nemohou růst manga. V duchovním svĕtĕ však můžeme ze stromu utrhnout mango, a když budeme chtít, stejný strom nám dá i hroznové víno. Tento strom se nazývá „strom přání“. To jsou nĕkteré z vĕcí, které můžeme vidĕt v duchovním svĕtĕ.

En el mundo material requerimos de luz del Sol y de la Luna, pero en el mundo espiritual no hay necesidad de ello, porque todo y todos son refulgentes. En el kṛṣṇa-līlā, Kṛṣṇa robó mantequilla, y las amigas vecinas de madre Yaśodā se quejaron. En verdad, no se estaban quejando, sino que tan sólo estaban disfrutando de los rasgos corporales y de las diversiones de Kṛṣṇa. Ellas dijeron a madre Yaśodā: «Tu hijo va a nuestra casa y roba mantequilla. Nosotras tratamos de esconderla en la oscuridad, de modo que Él no pueda verla, pero, sin embargo, de una u otra forma Él la encuentra. Lo mejor es que Le quites todos Sus adornos, porque creemos que la luz de Sus joyas Lo ayudan a encontrar el tarro de la mantequilla. —Madre Yaśodā respondió—: Sí, Le quitaré todos Sus adornos. —Pero las vecinas respondían—: No, no. Es inútil. De alguna manera este niño tiene una refulgencia que sale de Él, y puede encontrar la mantequilla incluso sin los ornamentos». Así pues, el cuerpo trascendental es refulgente.

Existe luz debido a la refulgencia del cuerpo trascendental de Kṛṣṇa. Toda la luz que vemos es simplemente luz prestada de la refulgencia de Kṛṣṇa. Como se afirma en el Brahma-saṁhitā (5.40):

V hmotném svĕtĕ potřebujeme svĕtlo slunce a mĕsíce, ale v duchovním svĕtĕ není nic takového třeba, protože všechno a všichni září sami. V Kršna-líle kradl Kršna máslo a sousedé matky Jašódy si stĕžovali. Ve skutečnosti si nestĕžovali v pravém slova smyslu, spíše jim přinášelo potĕšení mluvit o tĕlesných rysech a zábavách Pána Kršny. Řekli matce Jašódĕ: „Tvůj syn chodí do našeho domu a krade máslo. Snažíme se před Ním máslo ukrýt ve tmĕ, ale On ho vždy stejnĕ najde. Bude lepší, když Mu sundáš všechny Jeho ozdoby, jelikož si myslíme, že záře z Jeho drahokamů Mu pomáhá najít hrnec s máslem.“ Matka Jašódá odpovĕdĕla: „Ano, sundám Mu všechny Jeho ozdoby.“ Sousedé ale potom řekli: „Ne, ani to by nepomohlo. Záře vychází přímo z chlapce Samotného. Může máslo najít i bez ozdob.“ Transcendentální tĕlo tedy vydává záři.

yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

«En los millones y millones de universos hay innumerables planetas, y cada uno de ellos es diferente de los demás en su constitución cósmica. Todos esos planetas están situados dentro de la refulgencia espiritual denominada brahmajyoti. Ese brahmajyoti es la refulgencia corporal de la Suprema Personalidad de Dios, a quien yo adoro».

„V milionech a milionech vesmírů existuje nespočetnĕ vzájemnĕ se lišících planet. Všechny tyto planety se nacházejí v duchovní záři, která se nazývá brahmadžjóti. Brahmadžjóti je tĕlesnou září Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, kterého uctívám.“

La refulgencia corporal de Kṛṣṇa genera millones de universos. En este sistema solar, el Sol produce muchos planetas, y debido a la luz del Sol los planetas son cálidos y las estaciones cambian. Gracias al Sol hay árboles, hojas, frutas y flores. De la misma manera, todo lo que vemos en la creación se debe a la refulgencia corporal de Kṛṣṇa.

Záře Kršnova tĕla dává vzniknout milionům vesmírů. V této sluneční soustavĕ vytváří Slunce mnoho planet a díky sluneční záři je na planetách teplo a dochází ke zmĕnám ročních období. Díky Slunci existují stromy, listí, ovoce a kvĕtiny. Podobnĕ všechno, co vidíme v tomto stvoření, existuje díky Kršnovĕ tĕlesné záři.

Los māyāvādīs simplemente ven la refulgencia, que es impersonal. Ellos no pueden ver nada más. Puede que veamos un avión que se eleva por el cielo, pero después de un rato lo perdemos de vista, debido al deslumbrante brillo del Sol. El avión está allí, pero no podemos verlo. De igual modo, si simplemente tratamos de ver el refulgente brahmajyoti, seremos incapaces de ver dentro de él. Por consiguiente, uno de los mantras del Īśopaniṣad pide al Señor que retire Su refulgencia, de modo que a Él se Le pueda ver bien.

Májávádíni vidí pouze záři, která je neosobní. Nemohou vidĕt nic jiného. Můžeme třeba vidĕt, jak k oblakům letí letadlo, ale za nĕjakou dobu nám kvůli oslnivé záři slunce zmizí z dohledu. Letadlo je stále na obloze, ale my ho již nevidíme. Když se tedy zamĕříme pouze na brahmadžjóti, nemůžeme vidĕt, co je v ní. V jedné z manter Íšópanišady proto oddaný prosí Pána, aby odstranil Svou záři, aby Ho mohl vidĕt takového, jaký je.

Los filósofos māyāvādīs no pueden ver las actividades personales de Kṛṣṇa, ni el planeta en el que Kṛṣṇa está activo personalmente. El Bhāgavatam dice: āruhya kṛccheṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ: Como no ven los pies de loto de Kṛṣṇa, tienen que regresar a este mundo material, pese a todas sus sinceras penitencias y austeridades. Así pues, la renunciación por sí sola no nos ayudará. Puede que renunciemos artificialmente, pero de nuevo nos volveremos mal llamados disfrutadores. Esa clase de renuncia y disfrute es como un péndulo que va de un lado a otro. Por una parte, nos convertimos en renunciantes falsos, y por la otra, nos convertimos en disfrutadores falsos. El remedio, sin embargo, está aquí. Si verdaderamente queremos desapegarnos del mundo material, debemos aumentar nuestro apego por el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa. La renuncia sola no nos ayudará. Por lo tanto, Kuntīdevī ora, diciendo: tvayi me ’nanya-viṣaya. Ora pidiendo que su atracción se dirija constantemente hacia Kṛṣṇa, sin que se desvíe hacia nada más. Eso es bhakti, servicio devocional puro, pues, como indica Rūpa Gosvāmī, el servicio devocional debe ser puro (anyābhilāṣitā-śūnyam jñāna-karmādy-anāvṛtam).

Májávádští filozofové nemohou spatřit ani planetu, na které Kršna sídlí, ani Jeho činnosti. Bhágavatam říká: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ    —    jelikož nevidí Kršnovy lotosové nohy, musí se navrátit do hmotného svĕta, nehledĕ na to, že provádĕli přísná pokání a odříkání. Odříkání samotné nám tedy nepomůže. Můžeme se snažit všeho se zříci, ale vzápĕtí se z nás opĕt stanou požitkáři. Takové odříkání a užívání si je jako kyvadlo, které se pohybuje tam a zpĕt. Chvíli se vĕnujeme falešnému odříkání a chvíli falešným požitkům. Na tento problém však existuje lék. Jestliže se skutečnĕ chceme odpoutat od tohoto hmotného svĕta, musíme zvĕtšovat svou zálibu ve vĕdomí Kršny. Odříkání samotné nám nepomůže. Kuntídéví se proto modlí: tvayi me 'nanya-viṣayā. Touží, aby ji přitahoval pouze Kršna a nikdo jiný. To je bhakti neboli čistá oddaná služba. Jak říká Rúpa Gósvámí, oddaná služba by mĕla být ryzí (anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam).

En el mundo material hay jñānīs y karmīs. Los karmīs son tontos que trabajan muy duro innecesariamente, y los jñānīs son aquellos que, cuando se han elevado un poquito, piensan: «¿Para qué trabajar tan duro? No se necesita de tantas cosas. ¿Para qué acumular tanto dinero y comida, y tanto prestigio falso?». El jñānī piensa de esa manera. El bhakta, no obstante, está más allá del karmī y del jñānī. El karmī tiene muchos deseos, y el jñānī trata de librarse de todos los deseos, pero la ausencia de todo deseo sólo puede lograrse cuando deseamos servir a Kṛṣṇa. De lo contrario, no es posible librarse de los deseos. Jñāna-karmādy-anāvṛtam. Como bhaktas, no debemos tener deseo de jñāna y karma. No debemos tener apego por las cosas materiales, sino que debemos tener apego por Kṛṣṇa. De esa manera, nuestro desapego se volverá firme.

V hmotném svĕtĕ můžeme najít džňání a karmí. Karmí jsou hlupáci, kteří zbytečnĕ tĕžce pracují, a džňání jsou ti, kteří udĕlali malý pokrok a myslí si: „Proč bych mĕl tak tĕžce pracovat? Nepotřebuji tolik vĕcí. Proč shromažďovat tolik penĕz a jídla a starat se o falešnou prestiž?“ Takto uvažuje džňání. Bhakta je však ještĕ výše než karmí a džňání. Karmí má spousty tužeb a džňání se všech tĕchto tužeb snaží zbavit, ale skutečnĕ se tĕchto tužeb můžeme zbavit jen tehdy, když toužíme po službĕ Kršnovi. Jinak to není možné. Jñāna-karmādy-anāvṛtam. Nemĕli bychom být připoutáni k hmotným vĕcem, musíme být připoutáni ke Kršnovi. Jen tak bude naše odříkání trvalé.

Debemos cultivar conciencia de Kṛṣṇa favorablemente (ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanaṁ). Esto significa pensar en cómo hacer que Kṛṣṇa se sienta satisfecho. Siempre debemos pensar en Kṛṣṇa, como las gopīs. La conciencia de Kṛṣṇa que tenían las gopīs era perfecta, porque en ellas no había ningún otro deseo más que tratar de complacer a Kṛṣṇa. Eso es la perfección. Por consiguiente, Caitanya Mahāprabhu recomienda: ramyā kācid upāsanā vraja-vadhū-vargeṇa yā kalpitā: No hay mayor proceso para adorar a la Suprema Personalidad de Dios que ese método que adoptaron las gopīs.

Své vĕdomí Kršny musíme rozvíjet příznivým způsobem (anukūlyena kṛṣṇānuśīlanam). To znamená, že máme přemýšlet o tom, co Kršnu uspokojí. Vždy musíme myslet na Kršnu, stejnĕ jako gópí. Jejich vĕdomí Kršny bylo dokonalé, neboť netoužily po ničem jiném než potĕšit Kršnu. To je dokonalost. Čaitanja Maháprabhu proto doporučuje: ramyā kācid upāsanā vraja-vadhū-vargeṇa yā kalpitā    —    neexistuje žádný lepší způsob uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství než způsob vradžských gópí.

Las gopīs no tenían ningún otro deseo más que satisfacer a Kṛṣṇa. Todas las gopīs trataban de satisfacerlo, incluso las gopīs mayores, Yaśodā y sus amigas, así como también los gopas mayores, como Nanda Mahārāja y sus amigos. Los muchachos y muchachas de Vṛndāvana de la misma edad de Kṛṣṇa también trataban de satisfacerlo. Todo el mundo trataba de satisfacer a Kṛṣṇa, hasta las vacas, las flores, las frutas y el agua de Vṛndāvana. Esto se debe a que en Vṛndāvana todo es espiritual; nada es material.

Gópí nemĕly jinou touhu než uspokojit Kršnu. Kršnu se snažili potĕšit všichni    —    všechny gópí, včetnĕ tĕch starších, jako byla matka Jašódá a její přítelkynĕ, a také gópové jako Nanda Mahárádž a jeho přátelé. Chlapci a dívky z Vrndávanu, kteří byli stejnĕ staří jako Kršna, se Ho také snažili potĕšit. A dokonce i krávy, kvĕtiny, ovoce a voda ve Vrndávanu. Bylo tomu tak proto, že ve Vrndávanu je všechno duchovní; není tam nic hmotného.

Debemos entender la diferencia que hay entre espiritual y material. Aquello que es material no presenta signos de vida, y aquello que es espiritual tiene todos los signos de la vida. Tanto los árboles del mundo espiritual como los del mundo material son entidades vivientes, pero en los árboles de aquí los signos de vida están ausentes. Un ser humano es una entidad viviente y los devotos del mundo espiritual también son entidades vivientes, pero en los seres humanos que no están conscientes de Kṛṣṇa los verdaderos signos de vida están ausentes.

Mĕli bychom pochopit rozdíl mezi tím, co je duchovní a co je hmotné. Hmota nejeví žádné známky života, ale ve všem, co je duchovní, můžeme příznaky života jasnĕ vidĕt. Stromy jsou v duchovním i v hmotném svĕtĕ živými bytostmi, ale zde nejsou jejich příznaky života patrné. Lidé v hmotném svĕtĕ jsou živé bytosti a oddaní v duchovním svĕtĕ jsou také živé bytosti, ale v lidech, kteří si nejsou vĕdomi Kršny, se skutečné příznaky života neprojevují.

En verdad, no existe ninguna otra conciencia que no sea la conciencia de Kṛṣṇa. Y esa conciencia es espiritual. Así pues, incluso mientras estemos en el mundo material, si simplemente aumentamos nuestra conciencia de Kṛṣṇa, viviremos en el mundo espiritual. Si vivimos en el templo, estamos viviendo en el mundo espiritual, porque en el templo no hay más ocupación que el proceso de conciencia de Kṛṣṇa. Existen muchísimas ocupaciones que se desempeñan para Kṛṣṇa. Aquellos que siguen estrictamente las regulaciones del proceso de conciencia de Kṛṣṇa viven de hecho en el mundo espiritual, no en el mundo material. Puede que pensemos que vivimos en Nueva York, Los Ángeles, o en alguna otra parte, pero de hecho vivimos en Vaikuṇṭha.

Ve skutečnosti neexistuje jiné vĕdomí než vĕdomí Kršny a toto vĕdomí Kršny je duchovní. Takže dokonce i když jsme ještĕ stále v hmotném svĕtĕ, můžeme poznat duchovní svĕt, pokud budeme jednoduše zvĕtšovat své vĕdomí Kršny. Žijeme-li v chrámu, žijeme v duchovním svĕtĕ, protože v chrámu není nic jiného než vĕdomí Kršny. Pro Kršnu můžeme dĕlat tolik vĕcí. Ti, kteří přísnĕ následují všechny zásady vĕdomí Kršny, ve skutečnosti žijí v duchovním, nikoliv v hmotném svĕtĕ. Můžeme si myslet, že žijeme v New Yorku, Los Angeles nebo nĕkde jinde, ale ve skutečnosti žijeme na Vaikuntĕ.

Es una cuestión de conciencia. Puede que un insecto se encuentre en el mismo asiento que el maestro espiritual, pero como el maestro espiritual tiene una conciencia desarrollada y el insecto no, son diferentes. Puede que estén sentados en el mismo lugar, pero el insecto sigue siendo un insecto, y el maestro espiritual sigue siendo el maestro espiritual. La posición en el espacio puede que permanezca igual, tal como nosotros permanecemos en el mundo material o en el mundo espiritual, pero si nuestra conciencia de Kṛṣṇa es fuerte, no estamos en el mundo material.

Je to otázka vĕdomí. Malý komár může sedĕt na stejném místĕ, na jakém sedí duchovní učitel, ale jelikož duchovní učitel má rozvinuté vĕdomí a komár nikoliv, je mezi nimi rozdíl. Mohou sedĕt na stejném místĕ, ale komár zůstane komárem a duchovní učitel duchovním učitelem. Je-li naše vĕdomí Kršny silné, nežijeme již v hmotném svĕtĕ, bez ohledu na to, kde jsme    —    ať již v hmotném, nebo v duchovním svĕtĕ.

Así pues, la renunciación por sí sola, el simple hecho de abandonar las cosas mundanas, no es suficiente. Puede que la renunciación sea un proceso útil, pero no ayudará de un modo absoluto. Cuando aumentemos nuestro apego a Kṛṣṇa, nuestra renunciación será perfecta. A medida que aumentemos el apego a Kṛṣṇa, disminuirá automáticamente el apego al mundo material. El apego a Kṛṣṇa y al mundo material no pueden ir de la mano. Si una mujer está apegada a dos hombres —su esposo y su amante—, no puede mantener su apego a ambos. Su apego al amante aumentará. Aunque puede que ella trabaje muy bien en la casa de su esposo, su mente va a estar apegada a su amante, y pensará: «¿Cuándo llegará la noche, para reunirme con él?». De la misma manera, si aumentamos nuestro apego a Kṛṣṇa, el desapego o la renuncia al mundo material aparecerá de forma natural (bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca, Bhāg. 11.2.42).

Samotné odříkání neboli vzdání se všech svĕtských vĕcí tedy nestačí. Odříkání nám může pomoci, ale není to všechno. Když zvĕtšíme svou lásku ke Kršnovi, naše odříkání bude dokonalé. Se vzrůstem připoutanosti ke Kršnovi se připoutanost k hmotnému svĕtu automaticky sníží. Nemůžeme být současnĕ připoutáni ke Kršnovi i k hmotnému svĕtu. Když má žena vztah ke dvĕma mužům    —    manželovi a milenci    —    nemůže být připoutána k obĕma. Bude stále více připoutaná ke svému milenci. I když bude dobře vykonávat všechny domácí práce, její mysl bude vždy přitahována k jejímu milenci a bude netrpĕlivĕ přemýšlet o tom, kdy se s ním setká. Budeme-li právĕ tak zvĕtšovat svou lásku ke Kršnovi, automaticky se odpoutáme od hmotného svĕta (bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca, Bhág. 11.2.42).

De modo que, Kuntīdevī ora a Kṛṣṇa pidiéndole que le otorgue la misericordia mediante la cual pueda estar apegada a Él. No podemos aumentar nuestro apego a Kṛṣṇa sin la misericordia de Kṛṣṇa. No podemos volvernos devotos sin la misericordia de Kṛṣṇa; por consiguiente, simplemente tenemos que servir a Kṛṣṇa, pues mediante el servicio se satisface a Kṛṣṇa.

Kuntídéví se tedy modlí ke Kršnovi, aby jí dal Svou milost a ona se mohla upnout jen na Nĕho. Bez Kršnovy milosti nemůžeme tuto připoutanost vyvinout a stát se oddanými. Musíme proto jednoduše sloužit Kršnovi, neboť takovou službou můžeme Kršnu uspokojit.

Kṛṣṇa no requiere del servicio de nadie, pues Él es perfecto en Sí mismo. Sin embargo, si Le prestamos servicio sinceramente y de todo corazón, entonces, por Su misericordia, avanzaremos. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ. Dios se nos revelará. No podemos ver a Dios con nuestros torpes ojos. Entonces, ¿cómo podemos verlo? Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hrdayeṣu vilokayanti (Brahṁa-samhitā 5.38): Tenemos que ungir nuestros ojos con el ungüento del amor; así Kṛṣṇa Se nos revelará. Kṛṣṇa Se presentará de hecho ante nosotros.

Kršna nepotřebuje, aby Mu nĕkdo sloužil, neboť je dokonalý Sám v Sobĕ. Když Mu ale sloužíme upřímnĕ a z celého srdce, můžeme Jeho milostí udĕlat pokrok. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ. Bůh se nám Sám zjeví. Boha nemůžeme spatřit svýma nedokonalýma očima. Jak ho tedy můžeme vidĕt? Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena     /    santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti (Brahma-sanhitá 5.38). Musíme potřít své oči balzámem lásky a Kršna se potom zjeví přímo před námi.

Cuando Dhruva Mahārāja estaba realizando penitencia y meditando en la forma de Viṣṇu que se hallaba dentro de su corazón, la forma de Viṣṇu desapareció repentinamente, y su meditación se interrumpió. Al abrir los ojos, Dhruva Mahārāja vio de inmediato a Viṣṇu ante él. Al igual que Dhruva Mahārāja, nosotros siempre debemos pensar en Kṛṣṇa, y cuando alcancemos la perfección, veremos a Kṛṣṇa ante nosotros. Ése es el proceso. No debemos apresurarnos demasiado. Debemos esperar que llegue el momento oportuno. Claro que es bueno estar ansioso de ver a Kṛṣṇa, pero no debemos desanimarnos si no Lo vemos de inmediato. Si una mujer se casa y quiere un hijo de inmediato, se decepcionará. No es posible tener un hijo de inmediato. Ella tiene que esperar. De la misma manera, no podemos pretender que sólo porque nos ocupamos en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa podemos ver a Kṛṣṇa al instante. Pero debemos tener fe en que Lo veremos. Debemos tener fe firme en que, como estamos ocupados en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, podremos ver a Kṛṣṇa cara a cara. No debemos decepcionarnos. Simplemente debemos continuar con nuestras actividades conscientes de Kṛṣṇa, y llegará el momento en que veremos a Kṛṣṇa cara a cara, tal como Kuntīdevī Lo ve. No hay duda alguna de esto.

Když Dhruva Mahárádž provádĕl pokání a meditoval o Višnuovi ve svém srdci, Pánova podoba náhle zmizela a meditace se přerušila. Dhruva Mahárádž otevřel oči a uvidĕl Višnua přímo před sebou. Mĕli bychom stejnĕ jako Dhruva Mahárádž neustále myslet na Kršnu, a když dosáhneme dokonalosti, uvidíme Kršnu přímo před sebou. Nesmíme být netrpĕliví. Musíme čekat na pravou chvíli. Touha vidĕt Kršnu je samozřejmĕ dobrá, ale nesmí nás odradit, když Ho nespatříme hned. Když se žena vdá a chce mít hned dítĕ, bude zklamaná. Není možné, aby se jí dítĕ narodilo hned. Musí čekat. Stejnĕ ani my nemůžeme očekávat, že uvidíme Kršnu hned, jakmile jsme se zamĕstnali v oddané službĕ. Musíme však vĕřit, že Ho jednou spatříme. Musíme mít pevnou víru v to, že díky oddané službĕ budeme schopni vidĕt Kršnu tváří v tvář. Budeme-li stále pokračovat, jednou přijde čas, kdy Kršnu uvidíme, stejnĕ jako Kuntídéví. O tom není pochyb.

En el Bhagavad-gītā se afirma que incluso si a veces se observa que alguien tiene un comportamiento un poco malo, si se ocupa continuamente en el servicio de Kṛṣṇa, se le debe considerar santo. A veces a los devotos americanos o europeos se les crítica por cometer errores y no estar al nivel del sistema requerido para adorar a la Deidad tal como se practica en la India, pero aun así, de acuerdo con el Bhagavad-gītā, se les debe considerar santos. Debemos fijar nuestra mente en servir a Kṛṣṇa con sinceridad y dedicación, y entonces, incluso si hay algún error, Kṛṣṇa lo excusará. Rūpa Gosvāmī dice: tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet: Primero debemos fijar nuestra mente en Kṛṣṇa, y luego la capacidad de seguir las demás reglas y regulaciones vendrá de modo natural. Al principio debemos tratar lo mejor que podamos de fijar nuestra mente en los pies de loto de Kṛṣṇa, y luego todo lo demás se volverá correcto automáticamente.

V Bhagavad-gítĕ je řečeno, že i ten, kdo se nechová vždy správnĕ, ale se stálostí vykonává oddanou službu Kršnovi, má být přesto považován za svatého. Američtí a evropští oddaní jsou nĕkdy kritizováni, že dĕlají chyby a neumĕjí dodržovat pravidla uctívání Božstev, jako je tomu v Indii, ale i přesto musí být podle Bhagavad-gíty pokládáni za svaté. Musíme s naprostou upřímností zamĕřit svoji mysl na službu Kršnovi a i když se dopustíme nĕjakých chyb, Kršna nám pak odpustí. Rúpa Gósvámí říká: tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet. Nejprve bychom mĕli soustředit svoji mysl na Kršnu, a tak automaticky získáme schopnost dodržovat i další pravidla a usmĕrnĕní. Na začátku se musíme ze všech sil snažit upnout svoji mysl na Kršnovy lotosové nohy, a tím se i všechno ostatní automaticky urovná.

Kuntīdevī se dirige a Kṛṣṇa llamándolo Madhupati. Kṛṣṇa tiene miles de nombres, y el nombre Madhupati indica que Él mató al demonio Madhu. El estado de conciencia de Kṛṣṇa se dice que es como un río, pero no un río cualquiera. Es como el río Ganges, que es muy puro y está directamente relacionado con Kṛṣṇa. Kuntīdevī ora diciendo que así como el río Ganges fluye hacia el mar, que así mismo su atracción fluya incesantemente hacia los pies de loto de Kṛṣṇa. Eso se denomina ananya-bhakti, devoción pura. De esa manera, Kuntīdevī ora pidiendo que su atracción por Kṛṣṇa fluya sin impedimento.

Kuntídéví oslovuje Kršnu jako Madhupatiho. Kršna má tisíce jmen a jméno Madhupati naznačuje, že zahubil démona Madhua. Vĕdomí Kršny se přirovnává k řece, nikoliv však k obyčejné řece. Je jako řeka Ganga, která je velice čistá a je přímo spojena s Kršnou. Kuntídéví se modlí, aby její pozornost nepřetržitĕ ubíhala ke Kršnovým lotosovým nohám, stejnĕ jako Ganga bez překážek plyne do moře. To se nazývá ananya-bhakti neboli ryzí oddanost.