Skip to main content

24

Kapitola 24

Cortando los Vínculos del Afecto

Přetnutí pout náklonnosti

atha viśveśa viśvātman
viśva-mūrte svakeṣu me
sneha-pāśam imaṁ chindhi
dṛḍhaṁ pāṇḍuṣu vṛṣṇiṣu
atha viśveśa viśvātman
viśva-mūrte svakeṣu me
sneha-pāśam imaṁ chindhi
dṛḍhaṁ pāṇḍuṣu vṛṣṇiṣu

¡Oh, Señor del universo!, ¡alma del universo!, ¡oh, personalidad de la forma del universo!, por favor, corta, pues, el lazo del afecto que siento por mis parientes, los Pāṇḍavas y los Vṛṣṇis.

Ó Pane vesmíru, ó duše vesmíru, ó osobnosti vesmírné podoby, prosím, přetni má pouta náklonnosti k mým příbuzným, Pánduovcům a Vršniovcům.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.41

Šrímad-Bhágavatam 1.8.41

Al devoto puro del Señor le avergüenza pedirle cualquier cosa que vaya en beneficio propio. Pero a veces las personas casadas se ven obligadas a pedir favores al Señor, estando atadas por el lazo del afecto familiar. Śrīmatī Kuntīdevī estaba consciente de ese hecho y, en consecuencia, oró al Señor, pidiéndole que cortara el nexo afectivo que había entre ella y sus propios parientes, los Pāṇḍavas y los Vṛṣṇis. Los Pāṇḍavas son sus propios hijos, y los Vṛṣṇis son los miembros de su familia paterna. Kṛṣṇa estaba igualmente relacionado con ambas familias. Las dos familias requerían de la ayuda del Señor, porque ambas estaban integradas por devotos que dependían del Señor. Śrīmatī Kuntīdevī deseaba que Srī Kṛṣṇa permaneciera con sus hijos, los Pāṇḍavas, pero de Él hacerlo, la familia paterna de ella quedaría privada del beneficio. Todas esas parcialidades perturbaban la mente de Kuntī y, por consiguiente, deseaba cortar el nexo afectivo.

Čistý oddaný se stydí žádat Pána o nĕco ve vlastní prospĕch. Hospodáři jsou však nĕkdy nuceni žádat o přízeň Pána, jelikož je svazují pouta rodinné náklonnosti. Šrímatí Kuntídéví si to uvĕdomovala, a proto prosila Pána, aby přetnul její citová pouta k vlastním příbuzným, Pánduovcům a Vršniovcům. Pánduovci byli její synové a Vršniovci byli členové rodiny jejího otce. Kršna mĕl stejný vztah k obĕma rodinám. Obĕ rodiny vyžadovaly Jeho pomoc, protože obĕ byly oddanými, kteří záviseli na Pánu. Šrímatí Kuntídéví si přála, aby Šrí Kršna zůstal s jejími syny, Pánduovci, ale kdyby to udĕlal, nedostalo by se této výhody jejímu otcovskému domu. Tyto zaujaté úvahy zneklidňovaly její mysl, a proto si Kuntí přála zbavit se pout rodinné náklonnosti.

Un devoto puro corta los limitados nexos del afecto que siente por su familia, y amplía sus actividades de servicio devocional para beneficio de todas las almas olvidadas. El ejemplo típico de esto lo constituye el grupo de los Seis Gosvāmīs, quienes siguieron la senda del Señor Caitanya. Todos ellos pertenecían a las familias más iluminadas, cultas y ricas de las castas superiores, mas, por el bien de la población en general, ellos abandonaron sus comodidades hogareñas y se volvieron mendicantes. Cortar todo afecto familiar significa ensanchar el campo de las actividades. A nadie se le puede dar el título de brāhmaṇa, rey, líder público o devoto del Señor, si no hace eso. La Personalidad de Dios, en el papel de un rey ideal, enseñó esto con el ejemplo. Śrī Rāmacandra cortó el nexo de afecto que lo unía a Su querida esposa, para manifestar las cualidades de un rey ideal.

Čistý oddaný se vzdává omezené náklonnosti ke své rodinĕ a činnosti v oddané službĕ rozšiřuje na všechny zapomenuté duše. Typickým příkladem je šest Gósvámích z Vrndávanu, kteří byli následovníky Pána Čaitanji. Všichni patřili do tĕch nejosvícenĕjších a kulturnĕ nejvyspĕlejších bohatých rodin vyšší kasty, ale ve prospĕch všech lidí opustili pohodlné domovy a stali se potulnými mnichy. Přetnout náklonnost k rodinĕ znamená rozšířit pole působnosti. Bez toho se nikdo nemůže stát kvalifikovaným bráhmanem, králem, vůdcem společnosti nebo Pánovým oddaným. Samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, šel v tomto smĕru příkladem. Šrí Rámačandra jako ideální král přetnul pouto náklonnosti dokonce i ke Své milované manželce.

Personalidades tales como un brāhmaṇa, un devoto, un rey o un líder público, deben tener una mente muy amplia en el desempeño de sus deberes respectivos. Śrīmatī Kuntīdevī estaba consciente de ese hecho y, por ser débil, oró pidiendo liberarse de ese cautiverio que es el afecto familiar. Al Señor se Le llama aquí el Señor del universo, o el Señor de la mente universal, indicando así Su todopoderosa capacidad de cortar el apretado nudo del afecto familiar. Por consiguiente, a veces se experimenta que el Señor, movido por la atracción especial que siente por un devoto débil, rompe el afecto familiar mediante la fuerza de las circunstancias que Su todopoderosa energía organiza. Con eso hace que el devoto dependa por completo de Él, y despeja así la senda para que dicho devoto regrese a Dios.

Bráhmani, oddaní, králové a ostatní vůdci společnosti musí být velice velkomyslní, aby mohli plnit své příslušné povinnosti. Šrímatí Kuntídéví si toho byla dobře vĕdoma a jelikož byla slabá, modlila se o vysvobození z otroctví citových vztahů k rodinĕ. Oslovuje tudíž Kršnu jako Pána vesmíru neboli Pána vesmírné mysli, čímž naráží na Jeho všemocnou schopnost přetnout pouta rodinné náklonnosti. Nĕkdy se stává, že Pán ze Své zvláštní milosti ke slabému oddanému přetrhne rodinná pouta působením Svých všemocných energií. Tím způsobí, že Jeho oddaný začne záviset pouze na Nĕm, a připraví ho na cestu zpátky k Bohu.

Kuntī era la hija de la familia Vṛṣṇi, la esposa de Pāṇḍu, y la madre de la familia Pāṇḍava. Por lo general, una mujer siente afecto por la familia de su padre y por la de su esposo y, por consiguiente, Kuntī ora a Kṛṣṇa diciendo: «Yo soy una mujer, y las mujeres generalmente están apegadas a sus familias, así que ten la bondad de cortar mi apego, de manera que pueda estar completamente apegada a Ti. Sin Ti, ambas familias no son nada. Yo estoy falsamente apegada a esas familias, pero el verdadero propósito de mi vida es estar apegada a Ti». Eso es bhakti.

Kuntí byla dcerou Vršniovců a manželkou a matkou v rodinĕ Pánduovců. Žena obvykle pociťuje náklonnost jak k rodinĕ svého otce, tak i k rodinĕ manžela, a Kuntí se proto modlí ke Kršnovi: „Jsem žena a ženy jsou obyčejnĕ připoutané ke svým rodinám. Přetni proto laskavĕ má hmotná pouta, abych mohla být přitahována jen k Tobĕ. Bez Tebe obĕ rodiny nic neznamenají. Nyní jsem k nim připoutaná, ale opravdovým cílem mého života je pociťovat náklonnost pouze k Tobĕ.“ To je bhakti.

El bhakti implica liberarse de los apegos de este mundo material y a cambio apegarse a Kṛṣṇa. No se puede llegar a estar desapegado del todo, pues se debe estar apegado a algo; pero para estar apegado a Kṛṣṇa o participar en el servicio devocional del Señor, se debe llegar a estar desapegado del afecto material.

Bhakti znamená zbavit se ulpívání na tomto hmotném svĕtĕ a vyvinout vztah ke Kršnovi. Nemůžeme se všeho zcela vzdát, protože každý musí být k nĕčemu upnutý. Abychom však lpĕli pouze na Kršnovi a začali vykonávat oddanou službu Pánu, musíme se zbavit všech hmotných závislostí.

La gente por lo general acude a Kṛṣṇa para mantener su apego a este mundo material. «¡Oh, Dios! —oran ellos—, danos nuestro pan de cada día». Ellos sienten apego por este mundo material, y para vivir en este mundo material oran pidiendo provisiones de cosas materiales a fin de poder mantener su nivel de vida. Eso se denomina apego material. Aunque en un sentido, por supuesto, es bueno que la gente acuda a Dios para conseguir su posición material, eso no es verdaderamente deseable. En vez de adorar a Dios para aumentar la opulencia en el mundo material, habría que librarse del apego material. Por lo tanto, para la ejecución de bhakti-yoga debemos estar desapegados.

Lidé se obvykle obracejí ke Kršnovi, aby udržovali svou připoutanost k hmotnému svĕtu. Modlí se: „Pane Bože, chléb vezdejší dej nám dnes.“ Jsou připoutáni k hmotnému svĕtu, a aby v nĕm mohli žít a udržovat status quo, modlí se k Bohu o hmotné vĕci. Na jednu stranu je jistĕ dobré, že se lidé obracejí k Bohu, aby jim pomáhal udržovat jejich hmotné postavení, ale ve skutečnosti to není správné. Spíše než uctívat Boha proto, abychom zvĕtšili své bohatství v hmotném svĕtĕ, bychom se mĕli zbavit svých hmotných tužeb. Ten, kdo se chce vĕnovat bhakti-józe, musí být odpoutaný.

Nuestro sufrimiento se debe a nuestro apego. Como estamos apegados a lo material, deseamos muchísimas cosas materiales y, en consecuencia, Kṛṣṇa nos da la oportunidad de disfrutar de cualquier facilidad material que queramos. Desde luego, hay que merecer esas facilidades. Primero merece y después desea. Supónganse que yo quiero convertirme en rey. Para poder convertirme en rey, debo tener actividades piadosas que me respalden.

Záliba v hmotných vĕcech je příčinou našeho utrpení. Kvůli ní toužíme po mnoha hmotných vĕcech a Kršna nám dává příležitost užívat si jich. Nejdříve si je ale samozřejmĕ musíme zasloužit. Představte si, že byste se chtĕli stát králem. Nejdříve musíte vykonávat nĕjakou zbožnou činnost a teprve pak se vám vaše přání splní.

Kṛṣṇa puede darnos lo que queramos, hasta mukti, la liberación, pero bhakti es una retribución especial, porque cuando Él da bhakti a alguien, queda en posesión del bhakta y se vuelve una herramienta en sus manos, aun a pesar de ser el poderoso supremo. Rādhārāṇī, el símbolo del bhakti más elevado, es tan poderosa que ha comprado a Kṛṣṇa. Por consiguiente, los vaiṣṇavas se refugian en los pies de loto de Rādhārāṇī, pues si Ella recomienda a cualquiera de ellos, diciendo: «¡Oh!, he aquí un buen devoto», Kṛṣṇa tiene que aceptarlo.

Kršna nám dá všechno, po čem toužíme, dokonce i mukti neboli vysvobození. Obzvláštĕ opatrný ale je, když nĕkomu daruje bhakti, neboť ten, kdo dostane bhakti    —     bhakta    —    se stane Kršnovým vlastníkem a Kršna, i když je ze všech nejmocnĕjší, se stane loutkou v jeho rukou. Rádhárání, která je symbolem nejvyšší úrovnĕ bhakti, je tak mocná, že Kršnu zcela ovládla. Vaišnavové tedy hledají útočištĕ u lotosových nohou Rádhárání, protože když Rádhárání nĕkoho doporučí, Kršna ho musí přijmout.

Para convertirse en devoto del Señor, hay que estar completamente limpio de todo apego material. Esta cualidad se denomina vairāgya. Cuando Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se volvió estudiante de Śrī Caitanya Mahāprabhu, escribió cien versos de alabanza a Él. Dos de esos versos se mencionan en el Caitanya-caritāmṛta, y uno de ellos es el siguiente:

Pokud se nĕkdo chce stát oddaným Pána, musí se zcela očistit od veškeré hmotné připoutanosti. Tato kvalifikace se nazývá vairāgya. Když se Sárvabhauma Bhattáčárja stal žákem Šrí Čaitanji Maháprabhua, napsal sto veršů, ve kterých Ho oslavuje. Dva z tĕchto veršů jsou uvedeny v Čaitanja-čaritámrtĕ a jeden z nich říká:

vairāgya-vidyā-nija-bhakti-yoga-
śikṣārtham ekaḥ puruṣaḥ purāṇaḥ
śrī-kṛṣṇa-caitanya-śarīra-dhārī
kṛpāmbudhir yas tam ahaṁ prapadye
vairāgya-vidyā-nija-bhakti-yoga-
śikṣārtham ekaḥ puruṣaḥ purāṇaḥ
śrī-kṛṣṇa-caitanya-śarīra-dhārī
kṛpāmbudhir yas tam ahaṁ prapadye

«Permítaseme refugiarme en la Suprema Personalidad de Dios, Śrī Kṛṣṇa, que ha descendido en la forma del Señor Caitanya Mahāprabhu para enseñarnos verdadero conocimiento, Su servicio devocional y desapego de todo lo que no fomente conciencia de Kṛṣṇa. Él ha descendido porque es un océano de misericordia trascendental. Yo me entrego a Sus pies de loto» Cc. Madhya 6.254. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya ofreció así su oración a la Suprema Personalidad de Dios, que había adoptado entonces la forma de Caitanya Mahāprabhu tan sólo para enseñar a la gente a cultivar conocimiento, a desapegarse y a volverse devotos puros de Kṛṣṇa.

„Odevzdávám se Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršnovi, který se zjevil jako Pán Čaitanja Maháprabhu, aby nás učil opravdovému poznání, oddané službĕ Pánu a odpoutanosti od všeho, co je nepříznivé pro vĕdomí Kršny. Sestoupil, neboť je oceánem transcendentální milosti. Odevzdávám se Jeho lotosovým nohám.“ (Čč. Madhja 6.245) Sárvabhauma Bhattáčárja se takto modlí ke Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který přijal podobu Čaitanji Maháprabhua, aby nás učil, jak rozvíjet skutečné poznání, jak se odpoutat od hmotných vĕcí a stát se čistými oddanými Pána Kršny.

Aunque cuando Caitanya Mahāprabhu tenía sólo unos veinticuatro o veinticinco años vivía con una adorable y hermosa esposa y una consagrada y afectuosa madre, lo dejó todo y entró en la orden de sannyāsa, la orden de vida de renuncia. Cuando Caitanya Mahāprabhu era un gṛhastha, un jefe de familia, era tan respetado, que simplemente con mover un dedo, pudo reunir a miles de personas para que Lo acompañaran en una manifestación de desobediencia civil. En Nadia, la ciudad en que vivía, Su posición era muy respetable, y físicamente Él era muy apuesto. Sin embargo, renunció a Su joven, fiel y hermosa esposa, a Su afectuosa madre, a Su posición y a todo lo demás. Eso se denomina vairāgya, renunciación.

I když bylo Čaitanjovi Maháprabhuovi teprve dvacet čtyři nebo dvacet pĕt let, opustil Svou krásnou ženu a oddanou a milující matku a přijal sannjás neboli řád života v odříkání. Když byl Čaitanja Maháprabhu grhastha neboli hospodář, všichni Ho mĕli v takové úctĕ, že i pouhým pohybem Svého prstu přimĕl tisíce lidí, aby se k Nĕmu připojili v hnutí za občanskou neposlušnost. Ve mĕstĕ, ve kterém bydlel, v Nadii, mĕl velice úctyhodné postavení a byl také známý Svou neobvyklou krásou. Vzdal se Své mladé, vĕrné a krásné manželky, Své milované matky, Svého postavení a všeho ostatního. To se nazývá vairāgya neboli odříkání.

Si alguien que no tiene nada dice: «He renunciado a todo», ¿qué valor tiene su renunciación? Pero si tiene algo y renuncia a ello, su renunciación es significativa. Así que la renunciación de Caitanya Mahāprabhu es única. Nadie más podría dejar un hogar tan feliz, tanto honor, y un afecto tan grande por la madre, la esposa, los amigos y los alumnos. Hasta Advaita Prabhu honraba al Señor Caitanya Mahāprabhu, si bien era de la edad de Su padre. Sin embargo, aun así, Śrī Caitanya Mahāprabhu lo dejó todo. ¿Por qué? Tan sólo para enseñarnos (āpani ācari’ prabhu jīvere śikhāya). Él enseñó personalmente al mundo entero que hay que desapegarse y volverse devoto de Kṛṣṇa. Por lo tanto, cuando Rūpa Gosvāmī renunció a su puesto de ministro del gobierno y se reunió con Caitanya Mahāprabhu en Prayāga, se postró cuan largo era ante Śrī Caitanya Mahāprabhu, y le ofreció reverencias con la siguiente oración:

Když nĕkdo říká: „Všeho jsem se vzdal,“ a přitom nikdy nic nevlastnil, jaký má jeho odříkání význam? Když ale nĕkdo má velké bohatství a zřekne se ho, potom je to opravdové odříkání. Odříkání Čaitanji Maháprabhua je tedy jedinečné. Nikdo jiný by se nedokázal vzdát takového šťastného domova, úcty a takové náklonnosti ze strany matky, manželky, přátel a žáků. Čaitanju Maháprabhua uctíval dokonce i Advaita Prabhu, ačkoliv vĕkovĕ by mohl být Jeho otcem. Čaitanja se přesto toho všeho vzdal. Proč? Aby nám šel příkladem (āpani ācari 'prabhu jīvere śikhāya). Osobnĕ učil celý svĕt, jak si odříkat a stát se oddaným Kršny. Když se Rúpa Gósvámí vzdal svého ministerského místa ve vládĕ a konečnĕ se setkal v Prajágu s Čaitanjou Maháprabhuem, padl na zem a složil Mu poklony touto modlitbou:

namo mahā-vadanyāya
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ
namo mahā-vadanyāya
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ

«Tú eres sumamete magnánimo —oró él—, pues estás distribuyendo amor por Kṛṣṇa».

„Jsi nejvelkodušnĕjší ze všech, neboť rozdáváš lásku ke Kršnovi.“

El amor por Kṛṣṇa no es una cosa fácil de obtener, porque por medio de ese amor se puede adquirir a Kṛṣṇa; pero Caitanya Mahāprabhu distribuyó ese amor por Kṛṣṇa a todo el mundo sin excepción, incluso a los dos borrachos Jagāi y Mādhāi. Por lo tanto, Narottama dāsa Ṭhākura ha cantado:

Dosáhnout lásky ke Kršnovi není snadné, neboť prostřednictvím této lásky získáme Kršnu Samotného. Čaitanja Maháprabhu však tuto lásku ke Kršnovi rozdával komukoliv, dokonce i opilcům Džagáiovi a Mádháiovi. Naróttam dás Thákur proto zpívá:

dīna-hīna yata chila    hari-nāme uddharila,
tā’ra sākṣī jagāi-mādhāi
dīna-hīna yata chila    hari-nāme uddharila,
tā’ra sākṣī jagāi-mādhāi

«Caitanya Mahāprabhu es tan magnánimo que rescató a toda clase de pecadores simplemente con permitirles cantar el mantra Hare Kṛṣṇa. Jagāi y Mādhāi son la prueba de esto». En esa época, desde luego, había un Jagāi y un Mādhāi, pero actualmente, por la gracia de Caitanya Mahāprabhu y Su proceso de enseñanza, muchísimos Jagāis y Mādhāis están siendo rescatados. Si Caitanya Mahāprabhu Se siente complacido, puede dar kṛṣṇa-prema, amor por Kṛṣṇa, a cualquiera, sin considerar la aptitud de la persona. Si una persona está dando caridad, puede seleccionar a cualquiera para que la tome.

„Čaitanja Maháprabhu je tak velkodušný, že osvobozuje všechny druhy hříšníků pouze tím, že jim dovolí zpívat Haré Kršna mantru. Džagái a Mádhái jsou toho důkazem.“ Tehdy byl jenom jeden Džagái a jeden Mádhái, ale v současné dobĕ můžeme milostí Čaitanji Maháprabhua a Jeho učení osvobodit mnoho takových Džagáiů a Mádháiů. Když je Čaitanja Maháprabhu potĕšen, může dát kršna-prému neboli lásku ke Kršnovi komukoliv, nehledĕ na jeho kvalifikace. Když nĕkdo rozdává milodary, může je dávat, komu chce.

Sin la misericordia de Caitanya Mahāprabhu, entender a Kṛṣṇa es algo sumamente difícil. Manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye (Bg. 7.3): de entre muchos millones de personas, a duras penas una trata de hacer que su vida sea un éxito en sentido espiritual. La gente simplemente trabaja como los animales, sin saber cómo hacer que la vida humana sea un éxito. La vida humana es un éxito cuando entendemos a Kṛṣṇa; de lo contrario, seguimos siendo animales. Cualquiera que no está consciente de Kṛṣṇa, que no sabe quién es Kṛṣṇa, no es más que un animal. Pero Caitanya Mahāprabhu hizo la siguiente concesión a las almas caídas de esta era: «Simplemente canten el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa y se liberarán». Ésa es la concesión especial de Caitanya Mahāprabhu (kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet, Bhāg. 12.3.51).

Pochopit Kršnu bez milosti Čaitanji Maháprabhua je velice obtížné. Manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye (Bg. 7.3): z mnoha milionů lidí se stĕží jeden snaží dosáhnout duchovní dokonalosti. Lidé jen pracují jako zvířata a nevĕdí, co je smyslem lidského života. Lidský život je úspĕšný tehdy, když dokážeme pochopit Kršnu; jinak zůstaneme na úrovni zvířat. Ten, kdo si není vĕdom Kršny a neví, kdo Kršna je, není lepší než zvíře. Čaitanja Maháprabhu však dal pokleslým duším tohoto vĕku možnost: „Jednoduše zpívejte Haré Kršna mahá-mantru a vysvobodíte se.“ To je zvláštní ústupek, jaký udĕlal Šrí Čaitanja Maháprabhu (kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet, Bhág. 12.3.51).

Ahora bien, Kuntī no era una devota común. Ella había nacido como pariente de Kṛṣṇa y, en consecuencia, Kṛṣṇa, había ido a ofrecerle respetos. Pero aun así ella Le dijo: «Kṛṣṇa, me he apegado a dos familias, la de mi padre y la de mi esposo. Ten la bondad de ayudarme a desapegarme de esas familias». Así pues, ella ilustró que debemos desapegarnos de la sociedad, la amistad y el amor, pues de no hacerlo, todo ello nos enredará.

Kuntí není obyčejná oddaná. Stala se Kršnovou příbuznou a Kršna za ní přišel, aby jí projevil úctu. Kuntí ale přesto říká: „Kršno, jsem připoutaná ke svým dvĕma rodinám    —    k rodinĕ svého otce a k rodinĕ svého manžela. Prosím, pomoz mi, abych se tĕchto pout zbavila.“ Touto prosbou vyjadřuje, že se musíme vzdát společnosti, přátelství a lásky, neboť tyto vztahy nás pouze svazují.

Mientras yo piense: «Pertenezco a esta familia», «Pertenezco a esta nación», «Pertenezco a esta religión», «Pertenezco a este color», etc., no hay posibilidad alguna de que me vuelva consciente de Kṛṣṇa. Mientras piense que soy americano, hindú o africano, que pertenezco a esta o a aquella familia, o que soy el padre, la madre, el esposo o la esposa de esta o aquella persona, aún estoy apegado a designaciones materiales. Yo soy alma espiritual, y todos esos apegos pertenecen al cuerpo, pero yo no soy el cuerpo. Ésa es la esencia del conocimiento. Si yo no soy el cuerpo, entonces ¿de quién soy padre o madre? Kṛṣṇa es el padre supremo y la madre suprema. Nosotros simplemente hacemos los papeles de padre, madre, hermana o hermano, como si estuviéramos en escena. Māyā, la naturaleza material, nos está haciendo bailar, diciéndonos: «Tú eres miembro de esta familia y miembro de esta nación». De esa manera, estamos bailando como unos monos.

Dokud si myslíme, že patříme k určité rodinĕ nebo národu, k určitému náboženství, rase atd., nemůžeme se stát vĕdomými si Kršny. Dokud si človĕk myslí, že je Američan, Ind, Afričan, že patří do té či oné rodiny nebo že je otcem, matkou, manželem, manželkou nebo tou či onou osobou    —    dokud takto uvažuje, je připoutaný k hmotným označením. Jsem duše a všechna tato pouta se vztahují na tĕlo. Já ale nejsem toto tĕlo. To je základ, který musíme pochopit. Nejsem toto tĕlo, jak tedy mohu být nĕčí otec nebo matka? Nejvyšším otcem i matkou je Kršna. My jen jakoby v divadle hrajeme role otců, matek, sester nebo bratrů. Májá neboli hmotná příroda nám říká, jak máme tančit: „Jsi členem této rodiny a tohoto národa,“ a my tancujeme jako opice.

En el Bhagavad-gītā (3.27) se dice:

V Bhagavad-gítĕ (3.27) je řečeno:

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

Este verso indica que, como la entidad viviente se ha puesto en contacto con una cierta cualidad de la naturaleza, ésta la está haciendo bailar conforme a esa cualidad, y por ello piensa: «yo soy esto», o «yo soy aquello». Esta información que se suministra en el Bhagavad-gītā constituye el principio básico del conocimiento, y nos dará la libertad.

Tento verš naznačuje, že jelikož živá bytost byla ve styku s určitou kvalitou hmotné přírody, příroda zařídí vše tak, že živá bytost tancuje podle této určité kvality a myslí si, že je to či ono. Tato informace, kterou nám dává Bhagavad-gítá, je základem správného chápání skutečnosti, díky kterému můžeme dosáhnout osvobození.

La educación más esencial que existe es aquella que nos permite liberarnos del concepto corporal de la vida, pero, desgraciadamente, los científicos, filósofos, políticos y demás mal llamados líderes, están desorientando a la gente de modo que ésta se apegue más al cuerpo. La forma humana es la que ofrece la oportunidad de volverse consciente de Kṛṣṇa, pero esos sinvergüenzas están impidiendo esa oportunidad al atraer a la gente hacia las designaciones corporales y, en consecuencia, ellos son los enemigos más grandes de la civilización humana.

Nejdokonalejší vzdĕlání je takové, které nám umožní vysvobodit se z tĕlesného pojetí života. Vĕdci, filozofové, politici a takzvaní vůdci však naneštĕstí svádĕjí lidi na špatnou cestu, a tak se všichni stále více připoutávají k tĕlu. Pouze lidský život nám umožňuje získat vĕdomí Kršny, ale tito darebáci tuto možnost maří tím, že lidi svádĕjí na úroveň tĕlesných označení. Jsou proto nejvĕtšími nepřáteli lidské civilizace.

El cuerpo humano se obtiene después de evolucionar a través de 8.400.000 formas de vida, yendo de los seres acuáticos a las plantas, y luego a los árboles, insectos, aves, bestias, etc. Ahora bien, la gente no sabe cuál es el siguiente paso en la evolución, pero ello se explica en el Bhagavad-gītā (9.25). Yānti deva-vratā devān. Como siguiente paso en la evolución, si lo deseamos podemos ir a un sistema planetario superior. Aunque todas las noches la gente ve muchísimos planetas y estrellas, no sabe lo que son esos sistemas planetarios superiores. Pero el estudio del śāstra, las Escrituras védicas, nos hace saber que en esos sistemas planetarios superiores hay disponibles comodidades materiales muchísimas veces más agradables que las de este planeta. En este planeta podemos vivir a lo sumo cien años, pero en los sistemas planetarios superiores se puede vivir durante un período que ni siquiera podemos calcular. Por ejemplo, la duración de la vida de Brahmā, quien vive en el planeta más elevado de todos, se indica en el Bhagavad-gītā (8.17): sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ. Con nuestras cifras matemáticas ni siquiera podemos calcular doce horas de Brahmā, pero hasta Brahmā tiene que morir. Aunque se tenga una vida de una larga duración, nadie puede vivir permanentemente en el mundo material. Sin embargo, si uno se prepara, puede ir a los sistemas planetarios superiores o, de modo similar, puede ir a los Pitṛlokas. Allí puede reunirse con sus antepasados, si éstos han sido merecedores de ir allí. De igual manera, también puede quedarse aquí en la Tierra, si así lo desea. O, finalmente, yānti mad-yājino ’pi mām: Si se vuelve devoto de Kṛṣṇa, puede ir adonde está Él.

Lidské podoby můžeme dosáhnout evolucí skrze 8    400    000 životních podob    —    od vodních živočichů k rostlinám, stromům, hmyzu, ptákům, divokým zvířatům atd. Lidé dnes nevĕdí, jaké další tĕlo mohou získat. Je to však vysvĕtleno v Bhagavad-gítĕ (9.25). Yānti deva-vratā devān. Jestliže po tom nĕkdo touží, může jít na vyšší planetární systémy. I když lidé každou noc vidí na obloze mnoho planet a hvĕzd, vlastnĕ nevĕdí, co tyto vyšší planetární systémy jsou. Z šáster neboli védské literatury se však můžeme dozvĕdĕt, že na vyšších planetárních systémech jsou všechny hmotné požitky mnohokrát vĕtší než na této planetĕ. Na Zemi můžeme žít nanejvýš sto let, ale na vyšších planetách může být život tak dlouhý, že to ani nedokážeme spočítat. Například délka života Brahmy, který žije na nejvyšší planetĕ, je uvedena v Bhagavad-gítĕ (8.17): sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ. Nedokážeme vypočítat ani dvanáct hodin Brahmova života, ale dokonce i Brahmá musí zemřít. Náš život může trvat velmi dlouho, ale v tomto hmotném svĕtĕ nemůže nikdo žít vĕčnĕ. Když se na to však připravíme, můžeme odejít na vyšší planetární systémy nebo na Pitrlóky. Tam se můžeme setkat se svými předky, pokud mĕli kvalifikace povýšit se na tyto planety. Touží-li po tom nĕkdo, může zůstat zde na Zemi, anebo yānti mad-yājino 'pi mām    —    když se nĕkdo stane Kršnovým oddaným, může jít ke Kršnovi.

Podemos ir al infierno, podemos ir al cielo o podemos ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios, como gustemos. Por lo tanto, la persona inteligente debe pensar: «Si me tengo que preparar para mi siguiente vida ¿por qué no prepararme para ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios?». El cuerpo actual que tenemos se acabará, y entonces tendremos que aceptar otro cuerpo. En el Bhagavad-gītā (14.18) se indica qué clase de cuerpo aceptaremos. Ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthāḥ: Aquellos que se encuentran bajo el influjo de la modalidad de la bondad, evitando los cuatro principios de la vida pecaminosa, vivirán su siguiente vida en un sistema planetario superior. Incluso si no se vuelven devotos puros del Señor, si siguen los principios regulativos para evitar la vida pecaminosa, permanecerán en el estado de bondad y obtendrán esa oportunidad. La vida humana tiene esa finalidad. Pero si desperdiciamos nuestra vida para sólo vivir como perros y gatos, comiendo, durmiendo, apareándonos y defendiéndonos, entonces perderemos esa oportunidad.

Můžeme jít do pekla, můžeme jít do nebe, nebo zpátky domů, zpátky k Bohu. To záleží na nás. Inteligentní človĕk by proto mĕl uvažovat: „Když se musím připravit na svůj příští život, proč se nepřipravit tak, abych se vrátil zpátky domů, zpátky k Bohu?“ S naším současným tĕlem bude jednoho dne konec a my budeme muset přijmout jiné tĕlo. Bhagavad-gítá (14.18) nám říká, jaké tĕlo to může být. Ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthāḥ: ti, kteří jsou v kvalitĕ dobra a vyhýbají se čtyřem druhům hříšných činností, půjdou v příštím životĕ na vyšší planetární systémy. Tuto příležitost človĕk dostane, i když není čistým oddaným Pána, ale následuje usmĕrňující zásady, vyhýbá se hříšnému životu a setrvává v kvalitĕ dobra. Promarníme-li však svůj život jako kočky a psi jedením, spaním, pářením se a bránĕním, pak tuto příležitost ztrácíme.

Los sinvergüenzas, sin embargo, no saben esto. Ellos no creen que haya una siguiente vida. En Rusia, un profesor, el profesor Kotovsky, me dijo: «Svāmījī, después de que este cuerpo se termine, todo se termina». Él es un gran profesor, mas aun así dijo eso. Hombres de esa clase puede que se hagan pasar por científicos y filósofos, pero de hecho carecen de conocimiento y simplemente desorientan a los demás. Ésa es nuestra mayor fuente de aflicción y, por consiguiente, he pedido a los miembros del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa que desafíen y derroten a esos sinvergüenzas, que están desorientando a la sociedad humana por entero. La gente no debe pensar que los devotos de Kṛṣṇa son simplemente unos sentimentales. Por el contrario, los devotos son los más grandes filósofos y los más grandes científicos que hay.

Darebáci to ale nevĕdí. Nevĕří v příští život. V Rusku mi řekl profesor Kotovský: „Svámídží, až toto tĕlo zemře, všechno skončí.“ Je to takový velký profesor, a přesto tohle tvrdí. Tito lidé vystupují jako vĕdci a filozofové, ale ve skutečnosti nemají žádné poznání a jen svádĕjí ostatní. To nás velice trápí, a proto vyzýváme všechny členy hnutí Haré Kršna, aby vyzvali a porazili tyto darebáky, kteří svádĕjí celou lidskou společnost. Nikdo by si nemĕl myslet, že Kršnovi oddaní jsou nĕjací sentimentalisté. Naopak, oddaní jsou nejvĕtší filozofové a nejvĕtší vĕdci.

Kṛṣṇa tiene dos ocupaciones: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām: Dar protección a los sādhus, a los devotos, y matar a los demonios. Kṛṣṇa dio protección a los Pāṇḍavas y Vṛṣṇis, porque ellos eran devotos, y también mató a demonios como Kaṁsa, Aghāsura y Bakāsura. De las dos ocupaciones, Su principal ocupación fue la matanza de los demonios. Si examinamos cuánto tiempo consagró a matar y cuánto tiempo consagró a proteger, notaremos que consagró más tiempo a matar. De igual manera, aquellos que están conscientes de Kṛṣṇa también deben matar, no con armas, sino con lógica, con razonamientos, y mediante la educación. Si alguien es demonio, podemos usar lógica y argumentos para matar sus propensiones demoníacas y convertirlo en un devoto, una persona santa. Especialmente en esta era actual, Kali-yuga, la gente ya está en una condición paupérrima, y la matanza física sería demasiado para ellos. A ellos se les debe matar mediante argumentos, razonamientos y conocimiento espiritual y científico.

Kršna má dvĕ poslání: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām    —    ochraňuje sádhuy neboli oddané a zabíjí démony. Kršna ochránil Pánduovce a Vršniovce, protože to byli oddaní, a zabil démony jako byl Kansa, Aghásura a Bakásura. Z tĕchto Jeho dvou činností je hlavní zabíjení démonů. Když uvážíme, kolikrát Kršna zabíjel démony a kolik času vĕnoval ochranĕ oddaných, přijdeme na to, že Kršna nejvíce ze všeho zabíjel démony. Podobnĕ bychom je mĕli zabíjet i my    —    ne však zbranĕmi, ale logikou, rozumem a vzdĕláním. Jestliže je nĕkdo démon, můžeme v nĕm s použitím logiky a argumentů zabít jeho démonské sklony a promĕnit ho v oddaného, ve svatou osobu. V současném vĕku, v Kali-juze, už lidé tolik trpí, že fyzické zabíjení by pro nĕ bylo příliš kruté. Mĕli bychom je zabíjet argumenty, rozumem a vĕdeckým duchovním chápáním.

Kuntī se dirige a Kṛṣṇa llamándolo viśveśa, el Señor del universo (viśva significa «universo», e īśa significa «señor» o «controlador»). Los asuntos universales se están desenvolviendo muy bien, con el Sol saliendo justo a tiempo, las estaciones sucediéndose ordenadamente, y las frutas y flores de las estaciones haciendo su aparición. Así pues, no hay mala organización. Pero, ¿cómo es posible que estas cosas se estén desenvolviendo tan bien, si no existe ningún controlador? Si vemos alguna institución que se está desenvolviendo muy bien, de inmediato sobrentendemos que el gerente, el director o el controlador de la institución, es experto. De modo similar, si vemos que los asuntos universales se están desenvolviendo bien, debemos saber que tras ellos hay un buen controlador Y, ¿quién es ese controlador? Ese controlador es Kṛṣṇa, como se declara en el Bhagavad-gītā (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Por lo tanto, Kuntī se dirige a Él llamándolo viśveśa, el controlador del universo. La gente está interesada únicamente en ilustraciones de Kṛṣṇa abrazando a Rādhārāṇī que representen los tratos de Rādhā y Kṛṣṇa como si fueran los de muchachos y muchachas corrientes. Ellos no entienden a Kṛṣṇa. Esas desagradables ilustraciones deben evitarse. Kṛṣṇa es el controlador supremo. Que haya una ilustración en la que se muestre cómo Kṛṣṇa está controlando todo el universo. Esa clase de ilustración se desea, no esas otras ilustraciones bajas.

Kuntí oslovuje Kršnu jako Pána vesmíru (viśveśa). Viśva znamená „vesmír“ a īśaznamená „pán“ nebo „vládce“. Všechno ve vesmíru je dokonale zařízeno    —    slunce vychází včas, mĕní se roční období a přinášejí s sebou ovoce a kvĕtiny. Nikde není chyba. Jak by to všechno ale mohlo tak bezvadnĕ fungovat, kdyby tomu všemu nikdo nevládl? Když vidíme, že nĕjaký podnik je velice dobře organizovaný, je nám jasné, že ředitel neboli vládce se vyzná a že je odborníkem. Podobnĕ můžeme vidĕt, že také ve vesmíru je všechno v pořádku, a musíme proto pochopit, že za tím vším je dobrý vládce. A kdo je tím vládcem? V Bhagavad-gítĕ je řečeno, že je to Kršna (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Kuntí Ho proto oslovuje jako višvéšu neboli vládce vesmíru. Lidé se zajímají jen o obrázky, na kterých Kršna objímá Rádhárání, a představují si, že vztahy mezi Rádhou a Kršnou jsou jako vztahy mezi obyčejnými chlapci a dívkami. Vůbec Kršnu nechápou. Takovým urážlivým obrázkům je třeba se vyhnout. Kršna je nejvyšším vládcem. Je lepší malovat obrazy, které ukazují Kršnu jako vládce celého vesmíru.

A menos que la fuerza viviente esté presente dentro del cuerpo, éste no puede moverse ni trabajar bien, y de igual manera, dentro del universo, dentro de la manifestación cósmica, Kṛṣṇa está presente como la fuerza viviente: Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Paramātmā. Por lo tanto, Kuntī se dirige a Kṛṣṇa llamándolo viśvātmā, el alma del universo. Los sinvergüenzas no saben cómo este mundo se está moviendo y cómo este universo está actuando, por lo tanto, deben aprenderlo con el Śrīmad-Bhāgavatam.

Když není v tĕle přítomná životní síla, tĕlo se nemůže hýbat ani pracovat. Životní silou vesmírného stvoření je Kršna    —    Kšíródakašájí Višnu neboli Paramátmá. Kuntí proto Kršnovi říká viśvātmā, duše vesmíru. Darebáci nevĕdí, jak se tento svĕt a celý vesmír hýbe. Mĕli by se o tom poučit ze Šrímad-Bhágavatamu.

Kuntīdevī también se dirige a Kṛṣṇa llamándolo viśva-mūrti, la personalidad de la forma del universo. Cuando Arjuna quiso ver la forma universal de Kṛṣṇa, Kṛṣṇa la manifestó de inmediato. Ésa es otra de las opulencias (vibhūti) de Kṛṣṇa. No obstante, la forma original del Señor es la de Kṛṣṇa con dos brazos, tocando la flauta. Como Arjuna era un devoto y quería ver la forma universal, Kṛṣṇa se la enseñó, pero ésa no era Su verdadera forma.

Puede que una persona se vista como un rey, pero su verdadera apariencia natural se muestra en el hogar. De igual manera, la verdadera forma de Kṛṣṇa se ve en el hogar, en Vṛndāvana, y todas las demás formas son expansiones de Sus porciones plenarias. Como se declara en el Brahma-saṁhitā: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam: Él puede expandirse en millones y millones de formas (ananta-rūpam), pero Él es uno (advaita) y es infalible (acyuta). Sin embargo, Su verdadera forma es dvi-bhuja muralī-dhara: la forma con dos brazos que sostiene una flauta. Por lo tanto, Kuntīdevī dice: «Tú tienes Tu forma universal, pero la forma con la que estás ante mí es Tu verdadera forma».

Kuntídéví také oslovuje Kršnu jako viśva-mūrti, zosobnĕní vesmíru. Když chtĕl Ardžuna vidĕt Kršnovu vesmírnou podobu, Kršna ji ihned vyjevil. To je další ukázka Kršnova bohatství (vibhūti). Nejvyšší Pán ve Své původní podobĕ má však dvĕ ruce a hraje na flétnu. Jelikož Ardžuna byl oddaným a chtĕl vidĕt vesmírnou podobu, Kršna mu ji ukázal. Nebyla to ale Jeho skutečná podoba. Nĕkdo se může oblékat jako král, ale jeho skutečná a přirozená podoba se ukáže, když je doma. Kršnovu skutečnou podobu můžeme stejnĕ vidĕt tam, kde je doma    —    ve Vrndávanu, a všechny Jeho další podoby jsou expanzemi Jeho úplných částí. Jak říká Brahma-sanhitá: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam. Nejvyšší Pán se může expandovat do milionů a milionů podob (ananta-rūpam), ale přesto je jeden (advaita) a je neomylný (acyuta). Jeho skutečná podoba je však dvi-bhuja muralī-dhara    —    podoba, ve které má dvĕ ruce a drží v nich flétnu. Kuntídéví proto říká: „Máš Svou vesmírnou podobu, ale Tvá skutečná podoba je ta, ve které stojíš přede mnou.“

Kuntīdevī ora lo siguiente: «Por favor, corta el nexo del afecto que siento por mis parientes». Nosotros estamos pensando: «Esto es mío, aquello es mío», pero eso es moha, una ilusión (janasya moho ’yam ahaṁ mameti). ¿Cómo llega a existir esa ilusión? Comienza con la atracción natural que hay entre el hombre y la mujer. El macho busca a la hembra, y la hembra busca al macho. Eso es cierto no sólo en la sociedad humana, sino también en la sociedad de las aves, en la sociedad de las bestias, etc. Ése es el comienzo del apego material. Cuando un hombre encuentra a una mujer y ambos se unen, ese apego queda aún más firmemente establecido (tayor mitho hṛdaya-granthim āhuḥ). Ahora bien, después de que el apego aumenta hasta cierto grado, el hombre y la mujer buscan un apartamento para vivir juntos, y luego, por supuesto, el hombre necesita ganar dinero. Cuando ya están bien establecidos, tienen que tener niños, y también algunos amigos que los visiten y elogien: «¡Oh!, tienen un apartamento muy bonito y unos niños muy hermosos». De ese modo, su apego aumenta.

Kuntídéví se modlí: „Prosím, přetni pouta, která mĕ vážou k mým příbuzným.“ Můžeme si myslet, že příbuzní jsou „naši“, ale to je jen moha neboli iluze (janasya moho 'yam ahaṁ mameti). Jak taková iluze vzniká? Začíná přirozenou přitažlivostí mezi mužem a ženou. Muž hledá ženu a žena hledá muže. Neplatí to jen pro lidskou společnost, ale i pro ptáky, zvĕř atd. To je počátek hmotné připoutanosti. Když muž najde ženu a spojí se, pouto ještĕ zesílí (tayor mitho hṛdaya-granthim āhuḥ). Tento vztah dále roste a muž se ženou hledají nĕjaký byt, kde by mohli žít, a pak musí vydĕlávat peníze. Když jsou dobře zajištĕni, chtĕjí mít dĕti a také přátele, kteří přijdou a budou je chválit: „Máte tak pĕkný byt a tak hezké dĕti.“ Tak připoutanost stále vzrůstá.

En consecuencia, la educación de un estudiante debería comenzar con brahmacarya, lo cual significa estar libre del apego sexual. Si puede, debe tratar de evitar esa tontería por completo. Si no, puede casarse, y más adelante, después de algún tiempo, entrar en la orden de vānaprastha, la vida retirada. En ese entonces, piensa: «Ahora que ya he disfrutado tanto de este apego, voy a dejar el hogar». Así pues, con el fin de desapegarse, el hombre viaja para visitar diversos lugares de peregrinaje, y la esposa va con él a manera de asistente. Después de dos o tres meses, él va de nuevo a la casa a ver que a sus hijos les está yendo bien, y luego se va de nuevo. Ése es el comienzo del desapego. Cuando el desapego se completa, el hombre dice a su esposa: «Ahora ve a vivir con tus hijos, y yo entraré en la orden de sannyāsa, la orden de vida de renuncia». Ése es el desapego final. Todo el sendero védico de vida tiene por objeto el desapego y, por consiguiente, Kuntī ora diciendo: «Ten la bondad de ayudarme a desapegarme de esta atracción familiar». Ésa es la instrucción de Kuntīdevī.

Vzdĕlávání proto musí začít brahmačarjou neboli studentským životem bez jakýchkoliv sexuálních styků. A jestli je toho človĕk schopen, mĕl by se celému tomu nesmyslu vyhnout. Nedokáže-li to, může se oženit a po nĕjakém čase přijmout řád vánaprastha, tzn. vzdát se rodinného života. Začne uvažovat: „Již jsem si užil připoutanosti, nyní odejdu z domova.“ Potom cestuje se svou manželkou po různých poutních místech. Po dvou nebo třech mĕsících přijde domů, aby se podíval, jak se daří dĕtem, a opĕt se vydá na cesty. To je počátek odpoutanosti. Potom řekne své ženĕ, aby odešla žít k dospĕlým dĕtem a sám přijme sannjás, řád života v odříkání. To je konečná úroveň odpoutanosti. Celý systém védské společnosti je určený k tomuto cíli. Kuntí se proto modlí: „Pomoz mi laskavĕ zbavit se náklonnosti ke své rodinĕ.“ V tom bychom se mĕli od Kuntídéví poučit.