Skip to main content

Text 7

Sloka 7

Texto

Verš

tatheti sa vanaṁ gatvā
mṛgān hatvā kriyārhaṇān
śrānto bubhukṣito vīraḥ
śaśaṁ cādad apasmṛtiḥ
tatheti sa vanaṁ gatvā
mṛgān hatvā kriyārhaṇān
śrānto bubhukṣito vīraḥ
śaśaṁ cādad apasmṛtiḥ

Palabra por palabra

Synonyma

tathā — conforme a la instrucción; iti — así; saḥ — Vikukṣi; vanam — al bosque; gatvā — ir; mṛgān — animales; hatvā — matar; kriyā-arhaṇān — adecuados para ofrecer en el yajña de la ceremonia śrāddha; śrāntaḥ — cuando estuvo fatigado; bubhukṣitaḥ — y hambriento; vīraḥ — el héroe; śaśam — un conejo; ca — también; ādat — comió; apasmṛtiḥ — olvidando (que la carne estaba destinada a la ofrenda de śrāddha).

tathā — v souladu s tímto pokynem; iti — takto; saḥ — Vikukṣi; vanam — do lesa; gatvā — jdoucí; mṛgān — zvěř; hatvā — zabíjející; kriyā-arhaṇān — vhodná pro yajñu při obřadu śrāddha; śrāntaḥ — když se unavil; bubhukṣitaḥ — a hladový; vīraḥ — hrdina; śaśam — zajíce; ca — také; ādat — snědl; apasmṛtiḥ — zapomínající (že maso bylo určeno k obětování).

Traducción

Překlad

Vikukṣi, el hijo de Ikṣvāku, fue entonces al bosque y mató muchos animales que podían ser ofrecidos como oblación. La fatiga y el hambre, sin embargo, le hicieron olvidar su propósito, de modo que se comió un conejo que había cazado.

Poté se Ikṣvākuův syn Vikukṣi odebral do lesa a zabil mnoho zvířat vhodných k obětování. Když na něho však padla únava a hlad, zapomněl se a jednoho zabitého zajíce snědl.

Significado

Význam

Es evidente que los kṣatriyas mataban animales en el bosque porque esa carne era la adecuada para ser ofrecida en determinados yajñas. La ofrenda de oblaciones a los antepasados en la ceremonia śrāddha es también un tipo de yajña, en el que podía ofrecerse la carne obtenida cazando en el bosque. Sin embargo, en la era actual, Kali-yuga, ese tipo de ofrendas está prohibido. Citando el Brahma-vaivarta Purāṇa, Śrī Caitanya Mahāprabhu dijo:

Je zřejmé, že kṣatriyové zabíjeli v lese zvířata, jejichž maso se hodilo k obětování během určité yajñi. Oběť předkům při obřadu śrāddha je rovněž yajña, a právě při ní bylo možné obětovat maso získané lovem v lese. V současném věku Kali je to však zakázáno. Śrī Caitanya Mahāprabhu v této souvislosti citoval verš z Brahma-vaivarta Purāṇy:

aśvamedhaṁ gavālambhaṁ
sannyāsaṁ pala-paitṛkam
devareṇa sutotpattiṁ
kalau pañca vivarjayet
aśvamedhaṁ gavālambhaṁ
sannyāsaṁ pala-paitṛkam
devareṇa sutotpattiṁ
kalau pañca vivarjayet

«En la era de Kali, hay cinco actividades que están prohibidas: ofrecer un caballo en sacrificio, ofrecer una vaca en sacrificio, entrar en la orden de sannyāsa, ofrecer oblaciones de carne a los antepasados, y que un hombre engendre hijos en la mujer de su hermano». La palabra pala-paitṛkam se refiere a las ofrendas de oblaciones de carne a los antepasados. Esa clase de oblaciones se permitían en el pasado, pero en la actual era, Kali-yuga, están prohibidas. En esta era, todo el mundo es experto en cazar animales, pero la mayor parte de los cazadores no son kṣatriyas, sino śūdras. Sin embargo, según los mandamientos védicos, la caza es solo para los kṣatriyas; a los śūdras se les permite comer la carne de una cabra u otro animal insignificante que se haya sacrificado ante la deidad de la diosa Kālī o algún otro semidiós que la acepte. En definitiva, comer carne no está absolutamente prohibido; se les permite a unas determinadas clases sociales conforme a diversas circunstancias y mandamientos. Comer carne de vaca, sin embargo, está estrictamente prohibido a todos. En el Bhagavad-gītā, el propio Kṛṣṇa habla de go-rakṣyam, la protección de la vaca. A quienes comen carne, se les permite hacerlo en función de sus respectivas posiciones y de las directrices del śāstra, pero nunca se les permite comer carne de vaca. Las vacas deben recibir plena protección.

“V tomto věku Kali je zakázáno pět činů — obětovat koně, obětovat krávu, přijmout sannyās, obětovat předkům maso a plodit děti s manželkou svého bratra.” Slovo pala-paitṛkam se vztahuje na obětování masa předkům. Dříve byla tato oběť dovolena, ale v tomto věku je zakázána. V Kali-yuze umí každý lovit zvířata, ale většina lidí jsou śūdrové, nikoliv kṣatriyové. Podle védských pravidel však bylo pouze kṣatriyům dovoleno lovit, zatímco śūdrové mohli jíst maso poté, co obětovali kozu nebo jiné méně významné zvíře před božstvem bohyně Kālī či podobných polobohů. Obecně není pojídání masa úplně zakázáno; určitá třída lidí může za jistých okolností a dodržování určitých pravidel maso jíst. Jíst hovězí maso je však přísně zakázáno všem. V Bhagavad-gītě Kṛṣṇa sám mluví o ochraně krav (go-rakṣyam). Někteří lidé mohou vzhledem ke svému postavení a pokynům śāster maso jíst, ale nikdy ne maso krav. Kravám musí být poskytována veškerá ochrana.