Skip to main content

Texts 24-26

Sloka 24-26

Texto

Verš

cakraṁ dakṣiṇa-haste ’sya
padma-kośo ’sya pādayoḥ
īje mahābhiṣekeṇa
so ’bhiṣikto ’dhirāḍ vibhuḥ
cakraṁ dakṣiṇa-haste ’sya
padma-kośo ’sya pādayoḥ
īje mahābhiṣekeṇa
so ’bhiṣikto ’dhirāḍ vibhuḥ
pañca-pañcāśatā medhyair
gaṅgāyām anu vājibhiḥ
māmateyaṁ purodhāya
yamunām anu ca prabhuḥ
pañca-pañcāśatā medhyair
gaṅgāyām anu vājibhiḥ
māmateyaṁ purodhāya
yamunām anu ca prabhuḥ
aṣṭa-saptati-medhyāśvān
babandha pradadad vasu
bharatasya hi dauṣmanter
agniḥ sācī-guṇe citaḥ
sahasraṁ badvaśo yasmin
brāhmaṇā gā vibhejire
aṣṭa-saptati-medhyāśvān
babandha pradadad vasu
bharatasya hi dauṣmanter
agniḥ sācī-guṇe citaḥ
sahasraṁ badvaśo yasmin
brāhmaṇā gā vibhejire

Palabra por palabra

Synonyma

cakram — la marca del disco de Kṛṣṇa; dakṣiṇa-haste — en la palma de la mano derecha; asya — de él (de Bharata); padma-kośaḥ — la marca del verticilo de una flor de loto; asya — de él; pādayoḥ — en las plantas de los pies; īje — adoró a la Suprema Personalidad de Dios; mahā-abhiṣekeṇa — con una gran ceremonia ritual; saḥ — él (Mahārāja Bharata); abhiṣiktaḥ — elevado; adhirāṭ — a la más elevada posición de gobernante; vibhuḥ — el amo de todo; pañca-pañcāśatā — cincuenta y cinco; medhyaiḥ — adecuados para sacrificios; gaṅgāyām anu — desde la desembocadura hasta el nacimiento del Ganges; vājibhiḥ — con caballos; māmateyam — el gran sabio Bhṛgu; purodhāya — nombrando sumo sacerdote; yamunām — en la orilla del Yamunā; anu — en orden; ca — también; prabhuḥ — el amo supremo, Mahārāja Bharata; aṣṭa-saptati — setenta y ocho; medhya-aśvān — caballos adecuados para el sacrificio; babandha — ató; pradadat — dio como caridad; vasu — riquezas; bharatasya — de Mahārāja Bharata; hi — en verdad; dauṣmanteḥ — el hijo de Mahārāja Duṣmanta; agniḥ — el fuego de sacrificio; sācī-guṇe — en un lugar excelente; citaḥ — establecido; sahasram — miles; badvaśaḥ — la cantidad de un badva (un badva equivale a 13.084); yasmin — sacrificios en que; brāhmaṇāḥ — todos los brāhmaṇas presentes; gāḥ — las vacas; vibhejire — recibieron su parte correspondiente.

cakram — znázornění Kṛṣṇova disku; dakṣiṇa-haste — na dlani pravé ruky; asya — jeho (Bharaty); padma-kośaḥ — znak v podobě lotosového květu; asya — jeho; pādayoḥ — na chodidlech; īje — uctíval Nejvyšší Osobnost Božství; mahā-abhiṣekeṇa — velkolepým védským obřadem; saḥ — on (Mahārāja Bharata); abhiṣiktaḥ — povýšený; adhirāṭ — do nejvyššího postavení vládce; vibhuḥ — pána všeho; pañca-pañcāśatā — padesát pět; medhyaiḥ — vhodných pro oběť; gaṅgāyām anu — od ústí Gangy k jejímu prameni; vājibhiḥ — s koňmi; māmateyam — velkého mudrce Bhṛgua; purodhāya — jmenující hlavním knězem; yamunām — na břehu Yamuny; anu — v náležitém sledu; ca — také; prabhuḥ — nejvyšší vládce, Mahārāja Bharata; aṣṭa-saptati — sedmdesát osm; medhya-aśvān — koní vhodných pro oběť; babandha — svázal; pradadat — daroval; vasu — bohatství; bharatasya — Mahārāje Bharaty; hi — jistě; dauṣmanteḥ — syn Mahārāje Duṣmanty; agniḥ — obětní oheň; sācī-guṇe — na vznešeném místě; citaḥ — založil; sahasram — tisíce; badvaśaḥ — v počtu jedné badvy (13 084); yasmin — při těchto obětích; brāhmaṇāḥ — všichni přítomní brāhmaṇové; gāḥ — krávy; vibhejire — dostali svůj podíl.

Traducción

Překlad

Mahārāja Bharata, el hijo de Duṣmanta, tenía la señal del disco del Señor Kṛṣṇa en la palma de su mano derecha, y la marca de un verticilo de flor de loto en las plantas de los pies. Con una gran ceremonia ritual en que adoró a la Suprema Personalidad de Dios, se elevó a la posición de emperador y señor del mundo entero. A continuación celebró cincuenta y cinco sacrificios de caballo a orillas del Ganges, comenzando por la desembocadura y terminando en el nacimiento, y otros setenta y ocho sacrificios de caballo a orillas del Yamunā, comenzando en la confluencia [Prayāga] y terminando en sus fuentes. Māmateya, Bhṛgu Muni, actuó como sacerdote. Mahārāja Bharata estableció el fuego de sacrificios en un lugar excelente y repartió grandes riquezas entre los brāhmaṇas. Tantas vacas distribuyó, que cada uno de los miles de brāhmaṇas participantes recibió 13 084 [un badva].

Mahārāja Bharata, Duṣmantův syn, nesl na dlani své pravé ruky znak znázorňující disk Pána Kṛṣṇy a na chodidlech znak lotosového květu. Díky tomu, že velkolepým obřadem uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, se stal králem a vládcem celého světa. Podle pokynů kněze Māmateyi neboli Bhṛgua Muniho pak vykonal padesát pět obětí koně na břehu Gangy, od jejího ústí až k prameni, a sedmdesát osm obětí koně na břehu Yamuny, počínaje u soutoku v Prayāgu a pramenem konče. Na vznešeném místě založil obětní oheň a brāhmanům rozdal velké bohatství. Daroval jim tolik krav, že každý z mnoha tisíc brāhmaṇů jich dostal jako svůj podíl jednu badvu (13 084).

Significado

Význam

Como se indica en este verso con las palabras dauṣmanter agniḥ sācī-guṇe citaḥ, Bharata, el hijo de Mahārāja Duṣmanta, organizó muchas ceremonias rituales por todo el mundo, sobre todo en la India, siguiendo la orilla de los ríos Ganges y Yamunā desde la desembocadura hasta el nacimiento. Todos esos sacrificios fueron celebrados en lugares muy señalados. Como se afirma en elBhagavad-gītā (3.9): yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ: «Toda actividad debe realizarse como un sacrificio en honor de Viṣṇu, pues, de lo contrario, nos encadena al mundo material». Todo el mundo debe ocuparse en la celebración de yajña, y en todas partes deben encenderse fuegos de sacrificio, sin otra finalidad que hacer que la gente sea feliz, próspera y avanzada en la vida espiritual. Todo ello, por supuesto, era posible antes del comienzo de Kali-yuga, porque había brāhmaṇas cualificados que podían dirigir esos yajñas. Sin embargo, para esta época, el Brahma-vaivarta Purāṇa ordena:

Jak je zde vyjádřeno slovy dauṣmanter agniḥ sācī-guṇe citaḥ, Bharata, syn Mahārāje Duṣmanty, vykonal na celém světě mnoho obřadů—zvláště pak po celé Indii na březích Gangy a Yamuny, od jejich ústí až po pramen-a všechny tyto oběti se konaly na význačných místech. Bhagavad- gītā (3.9) uvádí: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ—“Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi, neboť jinak poutá k tomuto hmotnému světu.” Každý by se měl věnovat yajñi a všude by měl být zapálen obětní oheň, aby lidé byli šťastní a bohatí a dělali pokrok v duchovním životě. Toto bylo však možné před začátkem Kali-yugy, jelikož tehdy žili kvalifikovaní brāhmaṇové, kteří tyto yajñi dovedli provádět. Pro současnost však Brahma-vaivarta Purāṇa udává:

aśvamedhaṁ gavālambhaṁ
sannyāsaṁ pala-paitṛkam
devareṇa sutotpattiṁ
kalau pañca vivarjayet
aśvamedhaṁ gavālambhaṁ
sannyāsaṁ pala-paitṛkam
devareṇa sutotpattiṁ
kalau pañca vivarjayet

«En la era de Kali, hay cinco actividades que están prohibidas: ofrecer un caballo en sacrificio, ofrecer una vaca en sacrificio, aceptar la orden de sannyāsa, ofrecer oblaciones de carne a los antepasados, y engendrar hijos en la esposa de un hermano». En esta era, es imposible celebrar yajñas como el aśvamedha-yajña y gomedha-yajña, pues no hay ni riquezas suficientes ni brāhmaṇas cualificados. Este verso dice: māmateyaṁ purodhāya: Mahārāja Bharata designó al hijo de Mamatā, Bhṛgu Muni, como encargado de la celebración del yajña. En la actualidad no es posible encontrar brāhmaṇas de esa categoría. Por consiguiente, los śāstras recomiendan: yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ: Las personas inteligentes deben celebrar el saṅkīrtana-yajña que fue inaugurado por el Señor Śrī Caitanya Mahāprabhu.

“V tomto věku Kali je zakázáno pět činů—obětovat koně, obětovat krávu, přijmout sannyās, předložit předkům obětiny z masa a plodit děti s manželkou svého bratra.” V současném věku nelze konat oběti, jako je aśvamedha-yajña a gomedha-yajña, neboť není k dispozici dostatek bohatství ani kvalifikovaní brāhmaṇové. Tento verš říká: māmateyaṁ purodhāya-Mahārāja Bharata svěřil konání své yajñi synovi Mamaty, Bhṛguovi Munimu. Nyní však takové brāhmaṇy najít nelze. Proto śāstry doporučují: yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ-inteligentní osoby by měly provádět saṅkīrtana-yajñu, kterou zavedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu.

kṛṣṇa-varṇaṁ tviṣākṛṣṇaṁ
saṅgopāṅgāstra-pārṣadam
yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair
yajanti hi sumedhasaḥ
kṛṣṇa-varṇaṁ tviṣākṛṣṇaṁ
saṅgopāṅgāstra-pārṣadam
yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair
yajanti hi sumedhasaḥ

«En la era de Kali, las personas dotadas de la inteligencia precisa adorarán al Señor y a Sus acompañantes mediante la celebración desaṅkīrtana-yajña» (Bhāg. 11.5.32). La celebración de yajña es necesaria, pues, de lo contrario, la gente se enredará en actividades pecaminosas y sufrirá lo indecible. El movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa ha asumido, por ello, la misión de llevar el canto de Hare Kṛṣṇa por todo el mundo. El movimiento Hare Kṛṣṇa también es yajña, pero sin las dificultades que supone encontrar brāhmaṇascualificados y los artículos necesarios. El canto en congregación puede realizarse en todas partes, no importa el lugar. Si se reúne gente y se les anima a cantar Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, se cumplen todos los objetivos del yajña. El primero de esos objetivos es que llueva lo suficiente, pues sin lluvia no se puede cultivar nada (annād bhavanti bhūtāni parjanyād anna-sambhavaḥ). La lluvia es la causa de que se pueda producir todo lo necesario (kāmaṁ vavarṣa parjanyaḥ), y la tierra es la fuente original de todo lo que necesitamos (sarva-kāma-dughā mahī). Por consiguiente, la conclusión es que en esta era de Kali la gente de todo el mundo debe abstenerse de los cuatro principios de la vida pecaminosa (la vida sexual ilícita, el comer carne, el consumo de drogas y sustancias embriagantes, y los juegos de azar) y, llevando una existencia pura, debe celebrar el sencillo yajña de cantar el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa. Si esto se hace así, la Tierra producirá, sin lugar a dudas, todo lo necesario para la vida, y la gente será feliz económica, política, social, religiosa y culturalmente. Todo seguirá su orden natural.

“V tomto věku Kali budou lidé, obdaření dostatečnou inteligencí, uctívat Pána v doprovodu svých společníků saṅkīrtana-yajñou.” (Bhāg.11.5.32). Yajña se musí vykonávat, neboť jinak budou lidé zapleteni v hříšných činnostech a budou nesmírně trpět. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto ujalo úkolu zavést zpívání Hare Kṛṣṇa po celém světě. Činnost tohoto hnutí Hare Kṛṣṇa je také yajña, ale bez těžkostí spojených se sháněním potřebného náčiní a kvalifikovaných brāhmaṇů. Společné zpívání lze provádět kdekoliv. Všechny účely yajñi budou splněny, pokud se lidé shromáždí a budou povzbuzeni ke zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Prvním úkolem je zajistit dostatek deště, neboť bez něho nic neporoste (annād bhavanti bhūtāni parjanyād anna-sambhavaḥ). Samotný déšť může přinést vše, co je pro nás nezbytné (kāmaṁ vavarṣa parjanyaḥ), a země je původním zdrojem toho všeho (sarva-kāma-dughā mahī). Závěr tedy zní, že lidé na celém světě by se v tomto věku Kali měli vyhýbat čtyřem principům hříšného života-nedovolenému sexu, pojídání masa, požívání omamných látek a hazardování-a v čistém stavu bytí by měli vykonávat jednoduchou yajñu, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Pak bude země bezpochyby plodit vše, co je k životu potřebné, a lidé budou šťastní po stránce ekonomické, politické, sociální, náboženské i kulturní. Všechno bude tak, jak má být.