Skip to main content

Text 3

Sloka 3

Texto

Verš

basta eko vane kaścid
vicinvan priyam ātmanaḥ
dadarśa kūpe patitāṁ
sva-karma-vaśagām ajām
basta eko vane kaścid
vicinvan priyam ātmanaḥ
dadarśa kūpe patitāṁ
sva-karma-vaśagām ajām

Palabra por palabra

Synonyma

bastaḥ — macho cabrío; ekaḥ — un; vane — en un bosque; kaścit — alguna; vicinvan — buscando comida; priyam — muy querida; ātmanaḥ — para él mismo; dadarśa — vio por casualidad; kūpe — dentro de un pozo; patitām — caída; sva-karma-vaśa-gām — bajo la influencia de los resultados de sus actividades fruitivas; ajām — a una cabra.

bastaḥ — kozel; ekaḥ — jednou; vane — v lese; kaścit — nějaký; vicinvan — hledající jídlo; priyam — oblíbené; ātmanaḥ — své; dadarśa — náhodou uviděl; kūpe — ve studni; patitām — spadlou; sva-karma-vaśa-gām — jako výsledek plodonosných činností; ajām — kozu.

Traducción

Překlad

Un macho cabrío, que vagaba por el bosque buscando comida para satisfacer sus sentidos, se acercó por casualidad a un pozo. En el pozo descubrió a una cabra que, por la influencia de los resultados de sus actividades fruitivas, había caído allí y se encontraba desamparada.

“Jednou se jeden kozel potuloval lesem a přitom se pásl, aby uspokojil své smysly. Náhodou přišel ke studni, ve které uviděl bezmocnou kozu, která do ní spadla následkem svých plodonosných činností.”

Significado

Význam

En este verso, Mahārāja Yayāti se compara a sí mismo con un macho cabrío y a Devayānī con una cabra, y explica la naturaleza del hombre y de la mujer. Como un macho cabrío, el hombre va de un lugar a otro en busca del placer de los sentidos, y la mujer, sin el refugio de un hombre o esposo, es como una cabra que ha caído a un pozo. Sin un hombre que la cuide, la mujer no puede ser feliz. En verdad, es como una cabra que ha caído a un pozo y lucha por sobrevivir. La mujer, por lo tanto, debe refugiarse en su padre; así lo hizo Devayānī cuando se hallaba bajo la tutela de Śukrācārya. El padre, entonces, debe ofrecer su hija en caridad al hombre adecuado, o un hombre adecuado debe ayudar a la mujer poniéndola bajo la protección de un esposo. Esto podemos verlo claramente en la vida de Devayānī. Cuando el rey Yayāti la liberó del pozo, Devayānī sintió un gran alivio y pidió a Yayāti que la aceptase como esposa. Pero después de casarse con ella, Mahārāja Yayāti se apegó demasiado a la vida sexual, ya no solo con ella, sino también con otras mujeres, como Śarmiṣṭhā. Pese a todo, no encontraba satisfacción. La conclusión es que quien lleve una vida familiar como la de Yayāti debe retirarse. Cuando estamos perfectamente convencidos de la naturaleza degradante de la vida familiar, debemos renunciar por completo a ese modo de vida, entrar en la orden de sannyāsa, y ocuparnos por entero en el servicio del Señor. Entonces, alcanzaremos el éxito en la vida.

Mahārāja Yayāti zde přirovnává sebe ke kozlovi a Devayānī ke koze a na tomto příkladě líčí povahu muže a ženy. Muž chodí z místa na místo jako kozel hledající smyslový požitek a žena, kterou nechrání žádný muž či manžel, se podobá koze, která spadla do studny. Žena, o niž se nestará žádný muž, nemůže být šťastná. Je přesně v takové situaci jako koza, jež spadla do studny a bojuje o život. Každá žena proto musí přijmout ochranu svého otce, tak jako ji Devayānī požívala u Śukrācāryi, a potom musí otec darovat svou dceru vhodnému muži, nebo nějaký vhodný muž musí pomoci ženě tím, že ji svěří do péče manželovi. To je názorně vidět na životě Devayānī. Když ji král Yayāti vysvobodil ze studny, znamenalo to pro ni velkou úlevu a požádala ho, aby si ji vzal za manželku. Když se s ní však oženil, začal být příliš připoutaný a oddával se sexu nejen s ní, ale i s jinými, například se Śarmiṣṭhou. Přesto byl stále nespokojený. Člověk by se tedy měl usilovně snažit, aby zanechal rodinného života, jaký vedl Yayāti. Když je plně přesvědčen o tom, jak degradující účinky má světský rodinný život, měl by se ho zcela vzdát, přijmout sannyās a věnovat se výhradně službě Pánu. Pak bude jeho život úspěšný.