Skip to main content

CAPÍTULO 18

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

El rey Yayāti recobra la juventud

Král Yayāti získává zpět své mládí

En este capítulo se narra la historia del rey Yayāti, el hijo de Nahuṣa. Pūru, el menor de los cinco hijos de Yayāti, aceptó para sí la invalidez de su padre.

Tato kapitola uvádí příběh krále Yayātiho, syna Nahuṣi. Nejmladší z pěti Yayātiho synů, Pūru, na sebe vzal jeho stáří a nemohoucnost.

Cuando Nahuṣa, que tenía seis hijos, recibió la maldición de convertirse en serpiente pitón, su hijo mayor, Yati, entró en la orden de sannyāsa. Debido a ello, el siguiente hijo, Yayāti, fue coronado rey. Por disposición de la providencia, Yayāti se casó con la hija de Śukrācārya. Śukrācārya era un brāhmaṇa y Yayāti un kṣatriya, pero, aun así, Yayāti se casó con ella. La hija de Śukrācārya, Devayānī, tenía una amiga llamada Śarmiṣṭhā, que era la hija de Vṛṣaparvā. El rey Yayāti se casó también con Śarmiṣṭhā. La historia de ese matrimonio es la siguiente: Cierto día, Śarmiṣṭhā estaba jugando en el agua con miles de amigas suyas, entre las que también estaba Devayānī. Por el lugar pasó el Señor Śiva, sentado sobre su toro y acompañado de Umā. Al verlo, las jovencitas se vistieron inmediatamente, pero Śarmiṣṭhā, por error, se puso las ropas de Devayānī. Devayānī, muy enfadada, riñó a Śarmiṣṭhā; ella también se irritó mucho y respondió a Devayānī con más reproches, y finalmente la hizo caer a un pozo. Quiso el azar que el rey Yayāti fuese a aquel pozo a beber agua; allí encontró a Devayānī y la rescató. De ese modo Devayānī aceptó por esposo a Mahārāja Yayāti. Después de esto, Devayānī fue llorando a ver a su padre y le contó lo que había hecho Śarmiṣṭhā. Al saber lo ocurrido, Śukrācārya se enfadó mucho y quiso castigar a Vṛṣaparvā, el padre de Śarmiṣṭhā. Sin embargo, Vṛṣaparvā satisfizo a Śukrācārya ofreciéndole a Śarmiṣṭhā como sirvienta de Devayānī. Fue así como también Śarmiṣṭhā, en calidad de sirvienta de Devayānī, fue con ella a casa de su esposo. Allí, cuando su amiga Devayānī tuvo un hijo, también ella deseó tener uno. Por consiguiente, en el momento adecuado para la concepción, pidió a Mahārāja Yayāti que se uniera con ella. Después de que Śarmiṣṭhā se quedase embarazada también, Devayānī se llenó de envidia. Muy irritada, se fue inmediatamente a casa de su padre y le contó todo lo ocurrido. Śukrācārya volvió a enfadarse y maldijo a Mahārāja Yayāti a volverse viejo; pero, cuando Yayāti le pidió que fuese misericordioso con él, Śukrācārya le dio una bendición, diciéndole que podría transferir su vejez y su invalidez a algún hombre joven. Yayāti cambió su vejez por la juventud de su hijo menor, Pūru. De ese modo pudo disfrutar con muchachas jóvenes.

Nahuṣa, který měl šest synů, byl proklet, aby se stal hroznýšem. Jeho nejstarší syn Yati tehdy přijal sannyās, a na trůn byl proto dosazen další syn, Yayāti. Ten se řízením prozřetelnosti oženil s dcerou Śukrācāryi, přestože Śukrācārya byl brāhmaṇa a Yayāti kṣatriya. Śukrācāryova dcera jménem Devayānī měla přítelkyni Śarmiṣṭhu, která byla dcerou Vṛṣaparvy, a král Yayāti se oženil i s ní. K tomuto sňatku došlo následovně: Śarmiṣṭhā jednou dováděla ve vodě s tisíci přítelkyň a Devayānī tam byla také. Když dívky spatřily Pána Śivu, sedícího s Umou na svém býku, ihned se oblékly, ale Śarmiṣṭhā si na sebe omylem vzala šaty, které patřily Devayānī. Ta se velice rozzlobila a vynadala jí, což zase vyvolalo hněv u Śarmiṣṭhy-opětovala její nadávky a nakonec ji shodila do studny. K té studni se náhodou přišel napít vody král Yayāti, v ní nalezl Devayānī a zachránil ji. Tak přijala Devayānī Mahārāje Yayātiho za svého manžela. Poté s hlasitým pláčem vyprávěla svému otci o Śarmiṣṭhině chování. Když Śukrācārya slyšel, co se stalo, rozhněval se a chtěl potrestat Vṛṣaparvu, otce Śarmiṣṭhy. Ten jej však upokojil tím, že mu dal Śarmiṣṭhu jako služebnou pro Devayānī. Tak se Śarmiṣṭhā rovněž ocitla v domě Devayānina manžela. Když zjistila, že její přítelkyně Devayānī má syna, zatoužila po něm také. Požádala proto Mahārāje Yayātiho v době vhodné pro početí o pohlavní styk. Když otěhotněla i Śarmiṣṭhā, Devayānī to už nemohla snést. Rozhněvaná ihned odešla do domu svého otce a vše mu vyložila. Śukrācārya se znovu rozzlobil a proklel Mahārāje Yayātiho, aby zestárl. Když ho však Yayāti prosil o milost, dal mu požehnání, že může předat své stáří a nemohoucnost nějakému mladíkovi. Yayāti pak vyměnil své stáří za mládí svého nejmladšího syna, Pūrua, a díky tomu si mohl užívat s mladými dívkami.

Text 1:
Śukadeva Gosvāmī dijo: ¡Oh, rey Parīkṣit!, del mismo modo que el alma encarnada tiene seis sentidos, el rey Nahuṣa tuvo seis hijos: Yati, Yayāti, Saṁyāti, Āyati, Viyati y Kṛti.
Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi Parīkṣite, král Nahuṣa měl šest synů, tak jako má vtělená duše šest smyslů. Jmenovali se Yati, Yayāti, Saṁyāti, Āyati, Viyati a Kṛti.
Text 2:
Cuando se asume el cargo de rey o de jefe de gobierno, no es posible entender el sentido de la autorrealización. Sabiendo esto, Yati, el hijo mayor de Nahuṣa, no aceptó el poder que su padre le ofrecía para que gobernase.
Sloka 2:
Když člověk zaujme postavení krále či vedoucího představitele vlády, není schopen porozumět smyslu seberealizace. Yati, nejstarší Nahuṣův syn, to věděl, a proto nepřijal vládní moc, přestože mu ji otec nabízel.
Text 3:
Śacī, la esposa de Indra, por el trato deshonesto que recibió de Nahuṣa, el padre de Yayāti, se fue a quejar a Agastya y otros brāhmaṇas santos, quienes maldijeron a Nahuṣa a caer de los planetas celestiales y verse degradado a un cuerpo de serpiente pitón. Como consecuencia de ello, Yayāti heredó el reino.
Sloka 3:
Jelikož Nahuṣa, otec Yayātiho, obtěžoval Indrovu manželku Śacī, stěžovala si Agastyovi a jiným brāhmaṇům. Tito svatí brāhmaṇové proto Nahuṣu prokleli, aby poklesl z nebeských planet a žil jako hroznýš. Následně se králem stal Yayāti.
Text 4:
El rey Yayāti tenía cuatro hermanos menores, a quienes permitió gobernar las cuatro direcciones. Yayāti se casó con Devayānī, la hija de Śukrācārya, y con Śarmiṣṭhā, la hija de Vṛṣaparvā, y gobernó toda la Tierra.
Sloka 4:
Král Yayāti měl čtyři mladší bratry, kterým dovolil vládnout čtyřem světovým stranám. Sám se oženil s Devayānī, dcerou Śukrācāryi, a Śarmiṣṭhou, dcerou Vṛṣaparvy, a vládl celé Zemi.
Text 5:
Mahārāja Parīkṣit dijo: Śukrācārya era un brāhmaṇa muy poderoso, y Mahārāja Yayāti era un kṣatriya. Siento curiosidad por saber cómo se produjo ese matrimonio pratiloma entre un kṣatriya y una brāhmaṇa.
Sloka 5:
Mahārāja Parīkṣit řekl: “Śukrācārya byl velice mocný brāhmaṇa a Mahārāja Yayāti byl kṣatriya. Rád bych proto věděl, jak došlo k tomuto sňatku typu pratiloma.”
Texts 6-7:
Śukadeva Gosvāmī dijo: Un día, la hija de Vṛṣaparvā, Śarmiṣṭhā, que era inocente pero de naturaleza irascible, se paseaba por el jardín del palacio en compañía de Devayānī, la hija de Śukrācārya, y miles de amigas más. El jardín estaba lleno de flores de loto y de árboles con flores y frutos, y estaba habitado por abejorros y pájaros de dulces trinos.
Sloka 6-7:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Vṛṣaparvova dcera Śarmiṣṭhā, nevinná, ale od přírody vznětlivá, se jednoho dne procházela s Devayānī, dcerou Śukrācāryi, a s tisíci přítelkyň palácovou zahradou. Tato zahrada byla plná lotosů a stromů obsypaných květy a plody a žili v ní sladce zpívající ptáci a čmeláci.
Text 8:
Cuando llegaron a la orilla de un estanque, aquellas muchachas de ojos de loto desearon disfrutar de un baño. Dejando sus ropas en la orilla, se pusieron a jugar, salpicándose agua las unas a las otras.
Sloka 8:
Když mladé dívky s lotosovýma očima přišly ke břehu vodní nádrže, chtěly se pobavit tím, že se v ní vykoupou. Nechaly tedy šaty na břehu a začaly dovádět a cákat po sobě vodou.
Text 9:
Mientras jugaban en el agua, vieron de pronto al Señor Śiva, que pasaba por allí montado a lomos de su toro y acompañado de su esposa, Pārvatī. Las muchachas, que estaban desnudas, sintieron mucha vergüenza y, saliendo del agua a toda prisa, se cubrieron con sus ropas.
Sloka 9:
Když si takto hrály ve vodě, najednou uviděly kolem projíždět Pána Śivu, sedícího s manželkou Pārvatī na hřbetě svého býka. Styděly se za svou nahotu, a proto rychle vyběhly z vody a zahalily se svými oděvy.
Text 10:
Cuando Śarmiṣṭhā, sin darse cuenta, se puso las ropas de Devayānī, Devayānī se irritó con ella y le dirigió las siguientes palabras.
Sloka 10:
Śarmiṣṭhā si nevědomky oblékla šaty Devayānī, a tím ji velice rozzlobila. Devayānī pak řekla:
Text 11:
¡Oh!, ¡miren cómo se comporta esta criada, Śarmiṣṭhā! Como un perro que roba la mantequilla clarificada destinada a un sacrificio, se ha puesto mi vestido, pasando por alto toda forma de etiqueta.
Sloka 11:
“Jen se podívejte, co si dovoluje tahle služebná! Śarmiṣṭhā si oblékla moje šaty bez ohledu na jakoukoliv etiketu jako pes, který krade přečištěné máslo určené pro oběť!”
Texts 12-14:
Nosotros pertenecemos a la clase de los brāhmaṇas cualificados, que son considerados el rostro de la Suprema Personalidad de Dios. Los brāhmaṇas han creado el universo entero con su austeridad, y siempre mantienen la Verdad Absoluta en lo más profundo del corazón. Ellos han trazado la senda de la buena fortuna, la senda de la civilización védica, y son el único objeto digno de adoración en este mundo; tanto es así que hasta los grandes semidioses, los dirigentes de los planetas, y hasta la Suprema Personalidad de Dios, que es la Superalma, el purificador supremo, el esposo de la diosa de la fortuna, les ofrecen oraciones y les adoran. Y nosotros somos todavía más respetables porque pertenecemos a la dinastía de Bhṛgu. Pero esta mujer, cuyo padre, como todos los demonios, es discípulo nuestro, se ha atrevido a ponerse mi vestido, exactamente como un śūdra que se apodera del conocimiento védico.
Sloka 12-14:
“Patříme ke kvalifikovaným brāhmaṇům, kteří jsou uznáváni jako tvář Nejvyšší Osobnosti Božství. Svou askezí stvořili brāhmaṇové celý tento vesmír a ve svých srdcích stále chovají Absolutní Pravdu. To oni ukazují cestu vedoucí ke štěstí, cestu védské civilizace. Jelikož jsou na tomto světě jediným cílem uctívání, i velcí polobozi, vládci různých planet, a dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše, nejvyšší očišťovatel a manžel bohyně štěstí, se k nim modlí a uctívají je. A my jsme hodni ještě větší úcty, neboť pocházíme z dynastie Bhṛgua. Přestože otec této ženy, jeden z démonů, je naším žákem, oblékla si moje šaty, jako když se śūdra zmocní védského poznání.”
Text 15:
Śukadeva Gosvāmī dijo: Ante aquellas crueles palabras de reproche, Śarmiṣṭhā se enfadó mucho. Resollando como una serpiente y mordiéndose el labio inferior con los dientes, respondió a la hija de Śukrācārya con las siguientes palabras.
Sloka 15:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Śarmiṣṭhā, takto kárána krutými slovy, soptila hněvem. Sípala jako had, kousala se do spodního rtu a dceři Śukrācāryi řekla:
Text 16:
Tú, pedigüeña, ¿por qué tienes que hablar tanto, si ni siquiera entiendes tu posición? ¿No andan todos ustedes por nuestra casa esperando que les demos el sustento? ¿No dependen de nosotros como los cuervos?
Sloka 16:
“Proč tolik mluvíš, ty žebračko, když nechápeš své postavení? Což nečekáte u našeho domu a nezávisíte na nás jako vrány?”
Text 17:
Después de insultar a Devayānī con esas desagradables palabras, Śarmiṣṭhā, muy iracunda, tiró a la hija de Śukrācārya a un pozo y se llevó sus ropas.
Sloka 17:
Těmito bezcitnými slovy se Śarmiṣṭhā obořila na Devayānī, Śukrācāryovu dceru. Ze zlosti jí pak vzala šaty a svrhla ji do studny.
Text 18:
Después de tirar a Devayānī al pozo, Śarmiṣṭhā volvió a casa. Entre tanto, el rey Yayāti, que había salido de cacería, se acercó casualmente al pozo para beber y vio allí a Devayānī.
Sloka 18:
Poté, co Śarmiṣṭhā shodila Devayānī do studny, odešla domů. Mezitím se ke studni přišel napít vody král Yayāti, který si vyjel na lov, a shodou okolností tam Devayānī uviděl.
Text 19:
Nada más ver a Devayānī desnuda en el pozo, el rey Yayāti le tendió la parte superior de su vestimenta para que se cubriese. Mostrándose muy bondadoso con ella, la tomó de la mano y la ayudó a salir del pozo.
Sloka 19:
Jakmile spatřil Devayānī nahou ve studni, ihned jí hodil svůj svrchní oděv. Pak laskavě uchopil její ruku a vytáhl ji ven.
Texts 20-21:
Con palabras saturadas de amor y cariño, Devayānī dijo al rey Yayāti: ¡Oh, gran héroe!, ¡oh, rey, conquistador de las ciudades de tus enemigos!, al tomar mi mano me has aceptado por esposa. No dejes que sea tocada por nadie más, pues nuestra relación como marido y mujer ha sido dispuesta por la providencia, y no por ningún ser humano.
Sloka 20-21:
Devayānī pak promluvila ke králi Yayātimu slovy plnými lásky a náklonnosti: “Ó králi, velký hrdino, jenž dobýváš města svých nepřátel, tím, že jsi mě vzal za ruku, jsi mě pojal za manželku. Nechť se mě už nikdo jiný nedotkne, neboť náš manželský vztah není dílem žádné lidské bytosti, ale prozřetelnosti.”
Text 22:
Gracias a que caí en el pozo, te encontré a ti. En verdad, nuestro encuentro ha sido obra de la providencia. Cuando maldije a Kaca, el hijo del gran sabio Bṛhaspati, él, a su vez, me maldijo a mí diciendo que no me casaría con un brāhmaṇa. Por lo tanto, ¡oh, héroe de poderosos brazos!, no es posible que yo me case con un brāhmaṇa.
Sloka 22:
“Kvůli pádu do studny jsem se setkala s tebou. To jistě zařídila prozřetelnost. Když jsem proklela Kacu, syna učeného Bṛhaspatiho, proklel mě, že nebudu mít za manžela brāhmaṇu. Nemohu se tedy stát ženou žádného brāhmaṇy, ó pane mocných paží.”
Text 23:
Śukadeva Gosvāmī continuó: Aquel matrimonio, que normalmente no se recomendaba en las Escrituras, no era del agrado del rey Yayāti, pero, en parte porque había sido dispuesto por la providencia, y en parte porque se sentía atraído por la belleza de Devayānī, el rey aceptó su ruego.
Sloka 23:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Králi Yayātimu se takový sňatek nelíbil, neboť směrodatná písma ho neschvalují. Jelikož se však jednalo o zásah prozřetelnosti a byl upoután krásou Devayānī, její žádost přijal.
Text 24:
Después, cuando el sabio rey regresó a su palacio, Devayānī volvió a su casa llorando y le contó a su padre, Śukrācārya, todo lo que había ocurrido por culpa de Śarmiṣṭhā. Le contó que Śarmiṣṭhā la había tirado al pozo y que el rey la había salvado.
Sloka 24:
Poté, co se učený král vrátil do svého paláce, přišla Devayānī s pláčem domů a vyložila svému otci Śukrācāryovi vše, co se kvůli Śarmiṣṭě stalo. Vylíčila, jak byla shozena do studny, ale král ji zachránil.
Text 25:
Cuando escuchó lo que le había sucedido a Devayānī, Śukrācārya se sintió muy dolido. Renegando de la profesión sacerdotal y alabando la profesión de uñcha-vṛtti [recoger granos de los campos], salió de casa con su hija.
Sloka 25:
Když Śukrācārya vyslechl, co se Devayānī stalo, jeho mysl byla zarmoucena. Zatracoval kněžské zaměstnání a velebil živobytí uñcha-vṛtti (sbírání obilí na polích), a tak i s dcerou odešel z domova.
Text 26:
Cuando el rey Vṛṣaparvā supo que su guru, Śukrācārya, venía a su casa a castigarle o a maldecirle, le salió al encuentro y, en la misma calle, se postró a sus pies y le satisfizo, logrando así aplacar su ira.
Sloka 26:
Král Vṛṣaparvā pochopil, že ho Śukrācārya přichází potrestat či proklít. Proto ještě dříve, než Śukrācārya vešel do jeho domu, vyšel ven a padl na cestu, k nohám svého gurua. Tím ho uspokojil a zastavil jeho hněv.
Text 27:
El poderoso Śukrācārya persistió en su enfado por unos momentos, pero, una vez satisfecho, dijo a Vṛṣaparvā: Mi querido rey, ten la bondad de cumplir el deseo de Devayānī, pues es mi hija, y en este mundo no puedo abandonarla ni desatenderla.
Sloka 27:
Mocný Śukrācārya se chvíli hněval, ale jakmile byl uchlácholen, řekl Vṛṣaparvovi: “Můj milý králi, splň prosím touhu Devayānī, neboť je to má dcera a nejsem schopen se jí v tomto světě vzdát nebo k ní být lhostejný.”
Text 28:
Tras escuchar lo que Śukrācārya le pedía, Vṛṣaparvā prometió cumplir el deseo de Devayānī, y quedó a la espera de sus palabras. Devayānī expresó entonces su deseo: «Cuando mi padre disponga que yo me case, mi amiga Śarmiṣṭhā vendrá conmigo como sirvienta, junto con sus amigas».
Sloka 28:
Poté, co Vṛṣaparvā vyslechl Śukrācāryovu žádost, svolil, že splní touhu Devayānī, a očekával její slova. Devayānī pak vyslovila své přání: “Až se někdy na příkaz svého otce vdám, moje přítelkyně Śarmiṣṭhā musí jít se mnou jako moje služebná a její přítelkyně ji musejí doprovázet.”
Text 29:
Vṛṣaparvā fue sabio y pensó que disgustar a Śukrācārya era muy peligroso, y que complacerle supondría ganancias materiales. Por consiguiente, cumplió la orden de Śukrācārya y le sirvió como un esclavo. Entonces puso a su hija Śarmiṣṭhā en manos de Devayānī para que la sirviese como esclava, junto con miles de mujeres más.
Sloka 29:
Vṛṣaparvā moudře usoudil, že nelibost Śukrācāryi by znamenala nebezpečí a že jeho potěšení mu přinese hmotný zisk. Splnil proto Śukrācāryův příkaz a sloužil mu jako otrok. Svou dceru Śarmiṣṭhu věnoval Devayānī, aby jí sloužila jako otrokyně společně s tisíci dalších žen.
Text 30:
Cuando Śukrācārya concedió la mano de su hija a Yayāti, dispuso que Śarmiṣṭhā fuera con ella, pero advirtió al rey: «Mi querido rey, nunca permitas que esa muchacha, Śarmiṣṭhā, se acueste contigo».
Sloka 30:
Když Śukrācārya dal Devayānī Yayātimu za manželku, zařídil, aby ji Śarmiṣṭhā doprovázela, ale varoval krále: “Nikdy nedovol této dívce, Śarmiṣṭě, aby s tebou sdílela lože, můj milý králi.”
Text 31:
¡Oh, rey Parīkṣit!, un día, al ver que Devayānī había tenido un hermoso hijo, Śarmiṣṭhā se acercó al rey Yayāti en el momento adecuado para la concepción. En un lugar apartado, pidió al rey, el esposo de su amiga Devayānī, que le permitiera tener un hijo a ella también.
Sloka 31:
Ó králi Parīkṣite, poté, co Śarmiṣṭhā viděla Devayānī s pěkným synem, přišla jednou za králem Yayātim v době vhodné pro početí. Na odlehlém místě požádala manžela své přítelkyně Devayānī, aby jí také umožnil mít syna.
Text 32:
Cuando la princesa Śarmiṣṭhā pidió un hijo al rey Yayāti, este, que era bien consciente de los principios de la religión, consintió en satisfacer su deseo. Aunque recordaba la advertencia de Śukrācārya, pensó que aquella unión era la voluntad del Supremo, de modo que tuvo relación sexual con Śarmiṣṭhā.
Sloka 32:
Když princezna Śarmiṣṭhā poprosila krále Yayātiho o syna, král vzal v úvahu náboženské zásady, a proto souhlasil, že jí splní její touhu. Přestože si vzpomněl na varování Śukrācāryi, považoval toto spojení za přání Nejvyššího, a měl se Śarmiṣṭhou pohlavní styk.
Text 33:
Devayānī fue madre de Yadu y de Turvasu, y Śarmiṣṭhā lo fue de Druhyu, Anu y Pūru.
Sloka 33:
Devayānī se narodil Yadu a Turvasu a Śarmiṣṭě se narodil Druhyu, Anu a Pūru.
Text 34:
La orgullosa Devayānī, cuando supo por vía de terceros que Śarmiṣṭhā estaba embarazada de su esposo, se volvió loca de rabia y se marchó inmediatamente a casa de su padre.
Sloka 34:
Když se pyšná Devayānī dozvěděla z vnějších zdrojů, že Śarmiṣṭhu oplodnil její manžel, rozzuřilo ji to a hned se vydala do domu svého otce.
Text 35:
El rey Yayāti, que era muy lujurioso, siguió a su esposa, la detuvo y trató de calmarla con palabras agradables y masajes en los pies, pero no logró satisfacerla de ninguna forma.
Sloka 35:
Král Yayāti, pln chtíče, pospíchal za svou ženou, dostihl ji a snažil se ji uchlácholit příjemnými slovy a masírováním nohou, ale žádným způsobem se mu ji nepodařilo upokojit.
Text 36:
Śukrācārya no podía contener su ira: «¡Tú, necio mentiroso, que andas tras las mujeres! —dijo—, has cometido un gran error, y por ello te maldigo. Que la vejez y la invalidez te ataquen y te desfiguren».
Sloka 36:
Śukrācārya byl krajně rozhněvaný. “Ty prolhaný chtivý hlupáku, který paseš po ženách! Spáchal jsi velkou nepravost,” řekl. “Proto tě proklínám, aby tě postihly a znetvořily stáří a nemohoucnost!”
Text 37:
El rey Yayāti dijo: «¡Oh, brāhmaṇa erudito y venerable!, mis deseos de disfrutar con tu hija aún no están satisfechos». Śukrācārya respondió entonces: «Si encuentras a alguien que acepte darte su juventud, puedes cambiársela por tu vejez».
Sloka 37:
Král Yayāti řekl: “Ó ctihodný, učený brāhmaṇo, ještě jsem s tvojí dcerou neuspokojil své pohlavní touhy.” Śukrācārya pak odpověděl: “Můžeš své stáří předat někomu, kdo bude ochoten je vyměnit za své mládí.”
Text 38:
Después de recibir esta bendición de Śukrācārya, Yayāti pidió a su hijo mayor: Mi querido hijo Yadu, por favor, dame tu juventud a cambio de mi invalidez de anciano.
Sloka 38:
Jakmile Yayāti dostal od Śukrācāryi toto požehnání, požádal svého nejstaršího syna: “Yadu, můj milý synu, dej mi prosím své mládí výměnou za mé stáří a nemohoucnost.”
Text 39:
Mi querido hijo, aún no he satisfecho mis deseos sexuales. Pero si tú fueras bondadoso conmigo, podrías aceptar la vejez que tu abuelo materno me ha impuesto y yo tomaría tu juventud para disfrutar de la vida durante algunos años más.
Sloka 39:
“Mé pohlavní touhy ještě nejsou uspokojeny, milý synu. Chceš-li mi prokázat laskavost, můžeš si vzít stáří, které na mě uvalil tvůj děd, otec tvé matky. Já si vezmu tvé mládí, abych si mohl ještě pár let užívat.
Text 40:
Yadu contestó: Mi querido padre, tú ya has llegado a la vejez, aunque también has sido joven. Yo, por mi parte, no doy la bienvenida a tu vejez y tu invalidez, pues no se puede alcanzar la renunciación sin haber disfrutado de la felicidad material.
Sloka 40:
Yadu odpověděl: “Můj milý otče, na tebe již dolehlo stáří, i když jsi byl také mladý muž. Já však o tvé stáří a nemohoucnost nestojím, protože dokud si člověk neužije hmotného štěstí, nemůže dospět k odříkání.”
Text 41:
¡Oh, Mahārāja Parīkṣit!, Yayāti acudió también a sus hijos Turvasu, Druhyu y Anu para pedirles que le cambiaran la juventud por su vejez, pero ellos, que no eran conscientes de los principios religiosos, pensaban que su efímera juventud iba a ser eterna, y se negaron a cumplir la orden de su padre.
Sloka 41:
Ó Mahārāji Parīkṣite, Yayāti podobně žádal své další syny, aby s ním vyměnili své mládí za jeho stáří. Turvasu, Druhyu ani Anu však neznali náboženské zásady. Mysleli si, že jejich pomíjivé mládí je věčné, a proto odmítli splnit otcovo nařízení.
Text 42:
El rey Yayāti hizo entonces la misma petición a Pūru, que era más joven pero más cualificado que esos tres hermanos, y le dijo: «Mi querido hijo, no seas desobediente como tus hermanos mayores, pues no es ese tu deber».
Sloka 42:
Potom král Yayāti požádal Pūrua, který byl mladší než tito tři bratři, ale lepšího charakteru. “Nebuď neposlušný jako tvoji starší bratři, můj milý synu, neboť to ti nepřísluší.”
Text 43:
Pūru contestó: ¡Oh, majestad!, ¿quién en este mundo puede saldar la deuda contraída con su padre? Por la misericordia de nuestro padre, recibimos la forma humana de vida, que nos da la oportunidad de alcanzar la compañía del Señor Supremo.
Sloka 43:
Pūru odpověděl: “Kdo na tomto světě dokáže splatit dluh svému otci? Milostí otce získá živá bytost lidské tělo, které jí umožňuje stát se společníkem Nejvyššího Pána.”
Text 44:
Un hijo de primera categoría es aquel que se anticipa a los deseos de su padre; el que actúa después de recibir la orden de su padre es de segunda categoría; y de tercera es el que cumple la orden de su padre sin mostrar una actitud respetuosa. Pero un hijo que se niega a obedecer a su padre es como el excremento del padre.
Sloka 44:
“Prvotřídní syn předvídá, co po něm otec bude chtít, a jedná podle toho. Ten, který jedná na otcův pokyn, patří do druhé třídy. A syn, který plní otcovo nařízení bez patřičné úcty, náleží do třetí třídy. Syn, který však odmítne vyhovět příkazu svého otce, je jako jeho výkaly.”
Text 45:
Śukadeva Gosvāmī dijo: De ese modo, ¡oh, Mahārāja Parīkṣit!, el hijo llamado Pūru se sintió muy complacido de aceptar la vejez de su padre, Yayāti, que tomó la juventud de su hijo y disfrutó del mundo material conforme a sus necesidades.
Sloka 45:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Tak syn jménem Pūru s radostí přijal stáří svého otce Yayātiho, který si vzal mládí svého syna a užíval si hmotného světa, jak si přál.
Text 46:
El rey Yayāti pasó entonces a gobernar el mundo entero, que está compuesto de siete islas, y fue como un padre para los ciudadanos. Como había recibido la juventud de su hijo, sus sentidos conservaban todo su vigor; así disfrutó de toda la felicidad material que pudo desear.
Sloka 46:
Poté se král Yayāti stal pánem celého světa, který se skládá ze sedmi ostrovů, a vládl občanům přesně jako otec. Jelikož získal mládí svého syna, jeho smysly zůstaly neoslabené a užíval si tolik hmotného štěstí, kolik chtěl.
Text 47:
En lugares solitarios, y valiéndose de la mente, las palabras, el cuerpo y todos los artículos necesarios, Devayānī, la querida esposa de Mahārāja Yayāti, llevó siempre a su marido la mayor bienaventuranza trascendental posible.
Sloka 47:
Devayānī, drahá manželka Mahārāje Yayātiho, svému muži na odloučených místech prostřednictvím své mysli, slov, těla a vším nezbytným neustále poskytovala nejvyšší možnou transcendentální blaženost.
Text 48:
El rey Yayāti celebró una serie de sacrificios, en los cuales, para satisfacer al Señor Supremo, Hari, que es el origen de todos los semidioses y el objeto de todo el conocimiento védico, ofreció a los brāhmaṇas regalos en abundancia.
Sloka 48:
Král Yayāti konal různé oběti, při kterých rozdával bohaté dary brāhmaṇům, aby uspokojil Nejvyššího Pána, Hariho, jenž je zdrojem všech polobohů a cílem všeho védského poznání.
Text 49:
El Señor Supremo, Vāsudeva, que creó la manifestación cósmica, Se manifiesta en Su forma omnipresente, como el cielo que sostiene las nubes. Y cuando la creación es aniquilada, todo entra de nuevo en el Señor Supremo, Viṣṇu, y las diversidades dejan de manifestarse.
Sloka 49:
Nejvyšší Pán, Vāsudeva, jenž stvořil vesmírný projev, se jeví jako všeprostupující, tak jako nebe, které nese mraky. A když je stvoření zničeno, vše vstoupí do Nejvyššího Pána, Viṣṇua, a rozmanitost přestane být projevena.
Text 50:
Libre de deseos materiales, Mahārāja Yayāti adoró al Señor Supremo, que está situado en el corazón de todos en la forma de Nārāyaṇa y que es invisible para los ojos materiales, aunque existe en todas partes.
Sloka 50:
Mahārāja Yayāti uctíval bez hmotných tužeb Nejvyššího Pána, jenž sídlí v srdci každého jako Nārāyaṇa a je hmotnýma očima neviditelný, přestože existuje všude.
Text 51:
A pesar de ser rey del mundo entero y a pesar de ocupar su mente y sus cinco sentidos durante mil años en el disfrute de las posesiones materiales, Mahārāja Yayāti no lograba sentirse satisfecho.
Sloka 51:
I když byl Mahārāja Yayāti králem celého světa a pomocí své mysli a pěti smyslů se po tisíc let těšil z hmotného vlastnictví, nemohl dosáhnout uspokojení.