Skip to main content

Text 40

Sloka 40

Texto

Verš

śrī-yadur uvāca
notsahe jarasā sthātum
antarā prāptayā tava
aviditvā sukhaṁ grāmyaṁ
vaitṛṣṇyaṁ naiti pūruṣaḥ
śrī-yadur uvāca
notsahe jarasā sthātum
antarā prāptayā tava
aviditvā sukhaṁ grāmyaṁ
vaitṛṣṇyaṁ naiti pūruṣaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

śrī-yaduḥ uvāca — Yadu, el hijo mayor de Yayāti, contestó; na utsahe — no estoy entusiasta; jarasā — con tu vejez e invalidez; sthātum — permanecer; antarā — mientras dura la juventud; prāptayā — aceptada; tava — tuya; aviditvā — sin experimentar; sukham — felicidad; grāmyam — material o corporal; vaitṛṣṇyam — indiferencia hacia el disfrute material; na — no; eti — alcanza; pūruṣaḥ — una persona.

śrī-yaduḥ uvāca — Yadu, nejstarší syn Yayātiho, odpověděl; na utsahe — nejsem nadšený; jarasā — tvým stářím a nemohoucností; sthātum — zůstat; antarā — během mládí; prāptayā — přijaté; tava — tvé; aviditvā — bez prožití; sukham — štěstí; grāmyam — hmotného či tělesného; vaitṛṣṇyam — nezájem o hmotný požitek; na — ne; eti — dosáhne; pūruṣaḥ — člověk.

Traducción

Překlad

Yadu contestó: Mi querido padre, tú ya has llegado a la vejez, aunque también has sido joven. Yo, por mi parte, no doy la bienvenida a tu vejez y tu invalidez, pues no se puede alcanzar la renunciación sin haber disfrutado de la felicidad material.

Yadu odpověděl: “Můj milý otče, na tebe již dolehlo stáří, i když jsi byl také mladý muž. Já však o tvé stáří a nemohoucnost nestojím, protože dokud si člověk neužije hmotného štěstí, nemůže dospět k odříkání.”

Significado

Význam

La renuncia al disfrute material es el objetivo supremo de la vida humana. Vemos entonces que la institución de varṇāśrama es sumamente científica. Su objetivo es facilitarnos las cosas para que vayamos de regreso al hogar, de vuelta a Dios, lo cual no se puede lograr sin haber renunciado por completo a todo vínculo con el mundo material. Śrī Caitanya Mahāprabhu dijo: niṣkiñcanasya bhagavad-bhajanonmukhasya: Quien desee ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios, debe ser niṣkiñcana, es decir, debe estar libre de toda atracción por el disfrute material. Brahmaṇy upaśamāśrayam: Para poder ocuparse en servicio devocional o permanecer en el Brahman, es necesaria la más completa renunciación. El servicio devocional se lleva a cabo en el plano del Brahman. Por lo tanto, nadie puede ocuparse en servicio devocional sin haber alcanzado el plano del Brahman, el plano espiritual; en otras palabras, la persona que se ocupa en servicio devocional ya ha alcanzado el plano del Brahman.

Zřeknutí se hmotného požitku je konečným cílem lidského života. Proto je varṇāśrama nanejvýš vědecká. Umožňuje vrátit se domů, zpátky k Bohu, což se nikomu nepodaří, dokud se nezřekne veškerých svazků s hmotným světem. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: niṣkiñcanasya bhagavad-bhajanonmukhasya-ten, kdo se chce vrátit domů, zpět k Bohu, musí být niṣkiñcana, prostý jakékoliv záliby v hmotném požitku. Brahmaṇy upaśamāśrayam-není-li dokonalý ve svém odříkání, není možné, aby se zapojil do oddané služby či setrvával na úrovni Brahmanu. Oddaná služba probíhá na úrovni Brahmanu. Nikdo se jí nemůže zhostit, dokud nedosáhne úrovně Brahmanu neboli duchovní úrovně. Jinak řečeno-kdo oddaně slouží, je již na úrovni Brahmanu.

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

«Aquel que se dedica por completo al servicio devocional, firme en todas las circunstancias, trasciende de inmediato las modalidades de la naturaleza material y llega así al plano del Brahman» (Bg. 14.26). Esto significa que quien alcanza el plano del servicio devocional está liberado. Por lo general, no se puede llegar a la renunciación sin haber disfrutado de la felicidad material. El varṇāśrama nos ofrece, por lo tanto, la posibilidad de irnos elevando gradualmente. Yadu, el hijo de Mahārāja Yayāti, explicó que se veía incapaz de renunciar a su juventud, pues deseaba servirse de ella para en el futuro llegar a la orden de renuncia.

“Kdo Mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, ihned překoná kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” (Bg.14.26). To znamená, že ten, kdo dospěje k oddané službě, je bez pochyby osvobozený. Člověk si většinou nedokáže odříkat, dokud si hmotného štěstí řádně neužije. Varṇāśrama proto dává příležitost k postupnému pokroku. Yadu, Yayātiho syn, vysvětlil, že se svého mládí vzdát nemůže— chce ho využít k tomu, aby v budoucnu dosáhl stavu odříkání.

Mahārāja Yadu no era como sus hermanos. Como se afirma en el verso siguiente: turvasuś coditaḥ pitrā druhyuś cānuś ca bhārata/ pratyācakhyur adharmajñā: Los hermanos de Mahārāja Yadu se negaron a aceptar la propuesta de su padre porque no eran del todo conscientes del dharma. Es muy importante aceptar órdenes conformes a los principios religiosos, y en especial las órdenes del propio padre. Por eso, la conducta de los hermanos de Mahārāja Yadu, que rechazaron la orden de su padre, fue ciertamente irreligiosa. La negativa de Mahārāja Yadu, sin embargo, fue religiosa. Como se afirma en el Décimo Canto: yadoś ca dharma-śīlasya: Mahārāja Yadu era perfectamente consciente de los principios de la religión. El principio religioso supremo consiste en ocuparse en el servicio devocional del Señor. Mahārāja Yadu estaba muy deseoso de ocuparse en el servicio del Señor, pero había una dificultad: en la juventud, el deseo material de disfrutar de los sentidos materiales siempre está presente, y si no se satisfacen esos deseos cuando se es joven, siempre existe la posibilidad de verse perturbado en el servicio que se ofrece al Señor. En la práctica hemos visto que muchos sannyāsīs que entraron prematuramente en la orden de sannyāsa, sin haber satisfecho sus deseos materiales, han caído debido a la agitación. Por consiguiente, y salvo excepciones, el proceso consiste en pasar por las etapas de vida de gṛhastha y de vānaprastha antes de entrar en la orden de sannyāsa y consagrarse por entero al servicio del Señor. Mahārāja Yadu estaba dispuesto a cumplir la orden de su padre y cambiarle la vejez por su juventud, pues confiaba en que la juventud entregada a su padre le sería devuelta. Sin embargo, como ese intercambio retrasaría su dedicación plena al servicio devocional, no quiso aceptar la vejez de su padre, pues estaba deseoso de verse libre de agitaciones. Por otra parte, en la dinastía de Yadu iba a nacer el Señor Kṛṣṇa. Yadu deseaba que el Señor hiciera Su advenimiento entre sus descendientes lo antes posible, y por ello se negó a aceptar la propuesta de su padre. Su actitud, sin embargo, no fue irreligiosa, pues el objetivo de Yadu era servir al Señor. El Señor Kṛṣṇa advino en la dinastía de Yadu porque este era un sirviente fiel del Señor. Como se confirma en las oraciones de Kuntī: yadoḥ priyasyānvavāye: Kṛṣṇa sentía gran afecto por Yadu, y, por ello, estaba deseoso de aparecer en su dinastía. La conclusión es que, a diferencia de sus hermanos, calificados de adharma-jña en el verso siguiente, Mahārāja Yadu no debe ser tenido por un ignorante en lo que se refiere a los principios religiosos. Yadu era como los cuatro Sanakas (catuḥ-sana), que rechazaron la orden de su padre, Brahmā, por una causa superior. Los cuatro Kumāras deseaban dedicarse por entero al servicio del Señor como brahmacārīs, de modo que su negativa a obedecer la orden de su padre no fue irreligiosa.

Mahārāja Yadu byl jiný než jeho bratři. V příštím verši je uvedeno: turvasuś coditaḥ pitrā druhyuś cānuś ca bhārata / pratyācakhyur adharmajñāḥ. Bratři Mahārāje Yadua odmítli návrh svého otce proto, že si nebyli plně vědomi dharmy. Je velice důležité přijímat nařízení, která se shodují s náboženskými zásadami, zvláště pak nařízení vlastního otce. To, že bratři Mahārāje Yadua otcovo nařízení odmítli, bylo tedy bezbožné počínání. Odmítnutí Mahārāje Yadua však bylo z náboženského hlediska oprávněné. V desátém zpěvu stojí: yadoś ca dharma-śīlasya-Mahārāja Yadu si byl dokonale vědom zásad náboženství. Nejvyšší náboženskou zásadou je oddaná služba Pánu. Mahārāja Yadu si upřímně přál sloužit Pánu, ale byla zde jedna překážka: v mládí na člověka doléhá touha užívat si hmotných smyslů, a pokud ji plně neuspokojí, dokud je mladý, hrozí nebezpečí, že bude narušovat jeho službu Pánu. Viděli jsme poklesnout mnoho sannyāsīnů, kteří přijali sannyās předčasně, aniž by uspokojili své hmotné touhy. Proto je obvyklým procesem projít životem gṛhasthy a vānaprasthy, nakonec dospět k sannyāsu a zcela se odevzdat službě Pánu. Mahārāja Yadu byl ochoten uposlechnout otcovo nařízení a vyměnit mládí za stáří, protože věřil, že by se mu mládí dané otci vrátilo. Tato výměna by však oddálila dobu, kdy se bude moci plně věnovat oddané službě, a proto nechtěl otcovo stáří přijmout. Toužil po dosažení stavu, kdy ho již nic nebude rozrušovat. Navíc se jedním z potomků Yadua měl stát Pán Kṛṣṇa. Yadu chtěl, aby se Pán zjevil v jeho dynastii co nejdřív, a proto na otcův návrh nepřistoupil. Toto rozhodnutí však nebylo bezbožné, neboť mělo za cíl službu Pánu. Yadu byl svědomitým služebníkem Pána, a proto se Pán Kṛṣṇa zjevil v jeho rodě. To potvrzuje Kuntī ve svých modlitbách: yadoḥ priyasyānvavāye. Kṛṣṇa měl Yadua velmi rád. Proto chtěl sestoupit v jeho rodě. Mahārāja Yadu by neměl být posuzován tak, jako v příštím verši jeho bratři-jako adharma-jña, osoba neznalá náboženských zásad. Podobal se čtyřem Sanům (catuḥ-sana), kteří v zájmu vyššího cíle odmítli splnit nařízení svého otce Brahmy. Čtyři Kumārové chtěli naplno sloužit Pánu jako brahmacārīni, a proto jejich odmítnutí otcova příkazu nebylo bezbožné.