Text 3
Sloka 3
Texto
Verš
satram ārabhatātmavān
ṛtvigbhir aparais tāvan
nāgamad yāvatā guruḥ
satram ārabhatātmavān
ṛtvigbhir aparais tāvan
nāgamad yāvatā guruḥ
Palabra por palabra
Synonyma
nimiḥ — Mahārāja Nimi; calam — frágil, que puede terminar en cualquier momento; idam — esta (vida); vidvān — perfectamente consciente de este hecho; satram — el sacrificio; ārabhata — inauguró; ātmavān — persona autorrealizada; ṛtvigbhiḥ — con sacerdotes; aparaiḥ — distintos de Vasiṣṭha; tāvat — en ese entonces; na — no; āgamat — regresó; yāvatā — durante tanto tiempo; guruḥ — su maestro espiritual (Vasiṣṭha).
nimiḥ — Mahārāja Nimi; calam — nestálý, jenž může skončit každým okamžikem; idam — tento (život); vidvān — plně si vědom této skutečnosti; satram — oběť; ārabhata — zahájil; ātmavān — seberealizovaná osoba; ṛtvigbhiḥ — kněžími; aparaiḥ — jinými než Vasiṣṭha; tāvat — zatím; na — ne; āgamat — vracel se; yāvatā — tak dlouho; guruḥ — jeho duchovní mistr (Vasiṣṭha).
Traducción
Překlad
Mahārāja Nimi, que era un alma autorrealizada, pensó que la vida puede terminar en cualquier momento. Por eso, en lugar de esperar tanto tiempo a que regresara Vasiṣṭha, dio comienzo al sacrificio con otros sacerdotes.
Mahārāja Nimi byl seberealizovaná duše a uvědomoval si, že je tento život pomíjivý. Místo dlouhého čekání na Vasiṣṭhu proto začal provádět oběť za pomoci jiných kněží.
Significado
Význam
Cāṇakya Paṇḍita dice: śarīraṁ kṣaṇa-vidhvāṁsi kalpānta-sthāyino guṇāḥ: «En el mundo material, nuestro tiempo de vida puede terminar en cualquier momento, pero, si en ese período de vida hacemos algo digno, la historia recordará eternamente nuestro mérito». Mahārāja Nimi, que era una gran personalidad, conocía bien este hecho. En la forma de vida humana debemos actuar de manera que al final vayamos de regreso al hogar, de vuelta a Dios.
Cāṇakya Paṇḍita prohlásil: śarīraṁ kṣaṇa-vidhvāṁsi kalpānta- sthāyino guṇāḥ-“Život v hmotném světě může skončit každým okamžikem, ale pokud během něho člověk udělá něco hodnotného, jeho slavný čin se navždy zapíše do dějin.” A zde máme velkou osobnost, Mahārāje Nimiho, jemuž byla tato skutečnost známa. V lidském těle je třeba jednat tak, abychom se na konci vrátili domů, zpátky k Bohu. To je seberealizace.