Skip to main content

Text 17

Sloka 17

Texto

Verš

tataḥ kṛta-svastyayanotpala-srajaṁ
nadad-dvirephāṁ parigṛhya pāṇinā
cacāla vaktraṁ sukapola-kuṇḍalaṁ
savrīḍa-hāsaṁ dadhatī suśobhanam
tataḥ kṛta-svastyayanotpala-srajaṁ
nadad-dvirephāṁ parigṛhya pāṇinā
cacāla vaktraṁ sukapola-kuṇḍalaṁ
savrīḍa-hāsaṁ dadhatī suśobhanam

Palabra por palabra

Synonyma

tataḥ — a continuación; kṛta-svastyayanā — tras ser convenientemente adorada con las ceremonias rituales más auspiciosas; utpala-srajam — un collar de flores de loto; nadat — zumbando; dvirephām — rodeado de abejorros; parigṛhya — sujetando; pāṇinā — con la mano; cacāla — siguió; vaktram — rostro; su-kapola-kuṇḍalam — con las mejillas adornadas con pendientes; sa-vrīḍa-hāsam — sonriendo con timidez; dadhatī — expandiendo; su-śobhanam — su belleza natural.

tataḥ — potom; kṛta-svastyayanā — řádným způsobem uctěná příznivým obřadem; utpala-srajam — lotosovou girlandu; nadat — bzučícími; dvirephām — obklopenou čmeláky; parigṛhya — držela; pāṇinā — v ruce; cacāla — šla dál; vaktram — obličej; su-kapola-kuṇḍalam — tváře ozdobené náušnicemi; sa-vrīḍa-hāsam — se stydlivým úsměvem; dadhatī — zvyšující; su-śobhanam — její přirozenou krásu.

Traducción

Překlad

Después de ser glorificada con una ceremonia ritual auspiciosa, madre Lakṣmī, la diosa de la fortuna, comenzó a recorrer el lugar. En la mano llevaba un collar de flores de loto rodeado de abejorros que zumbaban; sonriendo con timidez, con los pendientes adornándole las mejillas, manifestaba una extraordinaria belleza.

Poté začala matka Lakṣmī, bohyně štěstí, náležitě uctěná příznivým obřadem, přecházet sem a tam, přičemž v ruce držela girlandu z lotosových květů, kterou obletovali bzučící čmeláci. Stydlivý úsměv a tváře ozdobené náušnicemi podtrhovaly její krásu.

Significado

Význam

La diosa de la fortuna, madre Lakṣmījī, aceptó como padre al océano de leche, pero su morada eterna está en el pecho de Nārāyaṇa. Ella ofrece bendiciones al propio Señor Brahmā y a otras entidades vivientes del mundo material, pero es trascendental a todas las cualidades materiales. Aunque parecía haber nacido del océano de leche, muy pronto volvió a su morada eterna en el pecho de Nārāyaṇa.

Bohyně štěstí, matka Lakṣmījī, přijala za svého otce oceán mléka, ale přitom trvale spočívá na hrudi Nārāyaṇa. I když dává požehnání dokonce i Pánu Brahmovi a ostatním živým bytostem v hmotném světě, je transcendentální vůči všem hmotným kvalitám. Přestože se zdánlivě narodila z oceánu mléka, okamžitě zaujala své věčné místo na hrudi Nārāyaṇa.