Skip to main content

Text 55

Sloka 55

Texto

Verš

dakṣiṇāṁ gurave dadyād
ṛtvigbhyaś ca yathārhataḥ
annādyenāśva-pākāṁś ca
prīṇayet samupāgatān
dakṣiṇāṁ gurave dadyād
ṛtvigbhyaś ca yathārhataḥ
annādyenāśva-pākāṁś ca
prīṇayet samupāgatān

Palabra por palabra

Synonyma

dakṣiṇām — alguna donación de oro o dinero; gurave — al maestro espiritual; dadyāt — se debe dar; ṛtvigbhyaḥ ca — y a los sacerdotes ocupados por el maestro espiritual; yathā-arhataḥ — en la medida de lo posible; anna-adyena — repartiendoprasāda; āśva-pākān — incluso a los caṇḍālas, las personas acostumbradas a comer carne de perro; ca — también; prīṇayet — se debe complacer; samupāgatān — pues se han reunido con motivo de la ceremonia.

dakṣiṇām — příspěvek penězi či zlatem; gurave — duchovnímu mistrovi; dadyāt — má dát; ṛtvigbhyaḥ ca — a knězům, které zaměstnal duchovní mistr; yathā-arhataḥ — jak je to jen možné; anna-adyena — rozdáváním prasādam; āśva-pākān — dokonce i caṇḍālům, lidem zvyklým jíst psí maso; ca — také; prīṇayet — je třeba potěšit; samupāgatān — protože se zúčastnili obřadu.

Traducción

Překlad

Al maestro espiritual y a los sacerdotes que han colaborado en la celebración, debe satisfacerles dándoles ropas, adornos, vacas, y también algo de dinero como donación. Debe repartir prasāda hasta satisfacer a todos los presentes, sin excluir a los más bajos de los hombres, los caṇḍālas [que comen carne de perro].

Nechť uspokojí duchovního mistra a asistující kněze tím, že jim rozdá šaty, ozdoby, krávy a také nějaké peněžní dary. Pak ať rozdáváním prasādam uspokojí všechny přítomné, dokonce i nejnižší z lidí — caṇḍāly (kteří jsou zvyklí jíst psí maso).

Significado

Význam

La cultura védica establece que el prasāda debe repartirse como se recomienda en este verso, sin ningún tipo de discriminaciones. A la hora de repartir prasāda, todos deben ser bienvenidos, desde los brāhmāṇasśūdrasvaiśyas ykṣatriyas hasta los más bajos de los hombres, los caṇḍālas. Sin embargo, el hecho de que los caṇḍālas, la clase más baja o más pobre, tomen prasāda, no significa que se hayan vuelto Nārāyaṇa, Viṣṇu. Nārāyaṇa está situado en el corazón de todos, pero eso no significa que Nārāyaṇa sea un caṇḍāla, un hombre pobre. La filosofía māyāvāda que sostiene que el hombre pobre es igual a Nārāyaṇa es el movimiento más envidioso y ateo de la cultura védica. Esa mentalidad debe abandonarse por completo. Que todos reciban la oportunidad de tomar prasāda, no significa que todos tengan derecho a volverse Nārāyaṇa.

Védským obyčejem je rozdávat prasādam, jak je doporučeno zde, bez rozlišování, kdo je způsobilý ho přijmout, a kdo ne. Každý — ať už brāhmaṇa, śūdra, vaiśya, kṣatriya, nebo i nejnižší z lidí, caṇḍāla — má být pozván na prasādam. Když ale caṇḍālové, nejnižší či nejchudší třída, přijímají prasādam, neznamená to, že se stali Nārāyaṇem či Viṣṇuem. Nārāyaṇa sídlí v srdci každého, ale to neznamená, že je caṇḍālou či chudákem. Māyāvādská filozofie, podle níž je chudý člověk Nārāyaṇem, představuje to nejzhoubnější ateistické hnutí ve védské kultuře. Tohoto uvažování je třeba se naprosto vzdát. Každý má dostat příležitost přijmout prasādam, ale to neznamená, že každý má právo stát se Nārāyaṇem.