Skip to main content

Text 7

Sloka 7

Texto

Verš

viraktaḥ kāma-bhogeṣu
śatarūpā-patiḥ prabhuḥ
visṛjya rājyaṁ tapase
sabhāryo vanam āviśat
viraktaḥ kāma-bhogeṣu
śatarūpā-patiḥ prabhuḥ
visṛjya rājyaṁ tapase
sabhāryo vanam āviśat

Palabra por palabra

Synonyma

viraktaḥ — sin apego; kāma-bhogeṣu — en la complacencia de los sentidos (en la vida de gṛhastha); śatarūpā-patiḥ — el esposo de Śatarūpā, Svāyambhuva Manu; prabhuḥ — que era el amo o rey del mundo; visṛjya — después de renunciar por completo; rājyam — a su reino; tapase — para practicar austeridades; sa-bhāryaḥ — con su esposa; vanam — al bosque; āviśat — entró.

viraktaḥ — bez připoutanosti; kāma-bhogeṣu — ke smyslovému požitku (v životním stavu gṛhasthy); śatarūpā-patiḥ — manžel Śatarūpy, Svāyambhuva Manu; prabhuḥ — který byl pánem a králem světa; visṛjya — poté, co se zcela zřekl; rājyam — svého království; tapase — za účelem askeze; sa-bhāryaḥ — se svou manželkou; vanam — do lesa; āviśat — vstoupil.

Traducción

Překlad

Por naturaleza, Svāyambhuva Manu, el esposo de Śatarūpā, no estaba en absoluto apegado al disfrute de los sentidos. Así pues, abandonó su reino de disfrute de los sentidos y se retiró al bosque con su esposa para practicar austeridades.

Svāyambhuva Manu, manžel Śatarūpy, byl svou povahou naprosto nepřipoutaný ke smyslovému požitku. Vzdal se proto svého království, jež bylo plné smyslového požitku, a odešel se svou manželkou do lesa podrobit se askezi.

Significado

Význam

Como se afirma en el Bhagavad-gītā (4.2): evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ: «Esta ciencia suprema se recibió a través de la cadena de sucesión discipular, y los reyes santos la entendieron de ese modo». Todos los manus eran reyes perfectos, rājarṣis. En otras palabras, aunque ostentaban el cargo de reyes del mundo, eran grandes santos. Svāyambhuva Manu, por ejemplo, era el emperador del mundo, pero no sentía deseos de complacer los sentidos. Ese es el sentido de la monarquía. El rey de un país, o el emperador de un imperio, deben ser educados de tal forma que, por naturaleza, renuncien a la complacencia de los sentidos. No se trata de que el rey, por el hecho de serlo, deba gastar dinero innecesariamente en complacer los sentidos. Los reyes, tan pronto como se degradaban y gastaban dinero en la complacencia de los sentidos, estaban perdidos. Algo de esto ocurre en la actualidad: la monarquía se ha perdido y la gente ha creado la democracia, que también está fallando. Ahora, por las leyes de la naturaleza, se acercan tiempos en que las dictaduras causarán dificultades cada vez mayores a los ciudadanos. Si el rey o el dictador, individualmente, o los miembros del gobierno, como grupo, no son capaces de mantener sus estados o reinos conforme a las reglas de la Manu-saṁhitā, no cabe duda de que sus gobiernos durarán muy poco.

V Bhagavad-gītě (4.2) se píše: evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ — “Tak byla tato svrchovaná věda získávána v řetězci učednické posloupnosti, a touto cestou ji vždy pochopili svatí králové.” Všichni Manuové byli dokonalí králové. Byli to rājarṣiové — to znamená, že i když zaujímali postavení králů světa, vyrovnali se i velkým světcům. Svāyambhuva Manu byl například vládcem celého světa, ale přitom vůbec netoužil po smyslovém požitku. Tak vypadá správná monarchie. Král nějaké země či vládce nějaké říše musí být vychován tak, aby se přirozeně dokázal vzdát smyslového požitku. To, že se stal králem, neznamená, že má zbytečně utrácet peníze na uspokojování svých smyslů. Jakmile se králové zvrhli a začali utrácet peníze na svůj smyslový požitek, znamenalo to jejich konec. V současné době, kdy systém monarchie vymizel, si lidé vytvořili demokracii, ale ta také selhává. Podle zákonů přírody nyní nastává čas, kdy budou různé diktatury působit obyvatelstvu čím dál tím větší těžkosti. Jestliže král či diktátor jako jednotlivci nebo členové vlády jako kolektiv nedokáží řídit stát či království podle pravidel Manu-saṁhity, jejich vláda nebude mít dlouhého trvání.