Skip to main content

CAPÍTULO 6

KAPITOLA ŠESTÁ

Prahlāda instruye a sus compañeros demonios

Prahlāda učí své démonské spolužáky

Este capítulo presenta las instrucciones de Prahlāda Mahārāja a sus compañeros de escuela. Dirigiéndose a sus compañeros, todos ellos hijos de demonios, Prahlāda Mahārāja subrayó que todas las entidades vivientes, y especialmente en la sociedad humana, deben interesarse por la iluminación espiritual desde el mismo principio de la vida. En la niñez, los seres humanos deben aprender que la Suprema Personalidad de Dios es la Deidad digna de la veneración de todos. No hay que poner demasiado interés en el disfrute material; mejor estar satisfechos con los beneficios materiales que se puedan obtener sin grandes dificultades; la vida es breve, y, por lo tanto, cada instante debe dedicarse al avance espiritual. Se puede caer en el error de pensar: «En los primeros años de la vida disfrutaré de las comodidades materiales; ya me volveré consciente de Kṛṣṇa en la vejez». Esos pensamientos materialistas son siempre inútiles, porque en la vejez no es posible educarse en el modo de vida espiritual. Por lo tanto, debemos ocuparnos en servicio devocional (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ) desde el mismo comienzo de la vida. Ese es el deber de todas las entidades vivientes. La educación materialista está contaminada de las tres modalidades de la naturaleza, pero la educación espiritual, de la que está muy necesitada la sociedad humana, es trascendental. Prahlāda Mahārāja reveló el secreto de cómo recibió las enseñanzas de Nārada Muni. Si aceptamos los pies de loto de Prahlāda Mahārāja, que pertenece a la sucesión paramparā, podremos entender la modalidad espiritual de la vida. Para aceptar esta clase de actividades, no hay necesidad de grandes cualidades materiales.

Tato kapitola líčí, jak Prahlāda Mahārāja poučoval své spolužáky. Když promlouval ke svým přátelům, kteří byli všichni syny démonů, zdůraznil, že každá živá bytost — a zvláště člověk — se musí od samého začátku života zajímat o duchovní realizaci. Lidi je třeba v jejich dětství učit, že Nejvyšší Osobnost Božství je Božstvem, které by měli uctívat všichni. Člověk by se neměl příliš zajímat o hmotný požitek; měl by být naopak spokojený s jakýmkoliv hmotným ziskem, který přijde bez velkého úsilí, a jelikož je život velice krátký, využívat každého okamžiku k duchovnímu rozvoji. Někdo může uvažovat: “Na začátku života užívejme hmotných radostí a ve stáří můžeme rozvinout vědomí Kṛṣṇy.” Tyto materialistické myšlenky jsou k ničemu — ve stáří nelze nikoho učit duchovnímu způsobu života. Od samého začátku života by se měl každý věnovat oddané službě (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ); to je povinnost všech živých bytostí. Hmotné vzdělání je znečištěné třemi kvalitami přírody, ale duchovní vzdělání, jehož je ve společnosti opravdu zapotřebí, je transcendentální. Prahlāda Mahārāja vyjevil tajemství toho, jak nabyl poznání od Nārady Muniho. Prahlāda patří k učednické posloupnosti (parampaře), a ten, kdo se uchýlí k jeho lotosovým nohám, bude schopen poznat charakter duchovního života. K tomu nejsou zapotřebí žádné hmotné předpoklady.

Los compañeros de clase de Prahlāda Mahārāja, después de escucharle, le preguntaron cómo había llegado a ser tan erudito y tan avanzado. Con ello finaliza el capítulo.

Když Prahlādovi spolužáci vyslechli jeho slova, ptali se ho, jak je možné, že je tak učený a pokročilý. Tím tato kapitola končí.

Text 1:
Prahlāda Mahārāja dijo: La persona que sea lo bastante inteligente debe emplear el cuerpo de forma humana desde el mismo principio de la vida, o, en otras palabras, desde la más tierna infancia, para practicar las actividades del servicio devocional, abandonando todas las demás ocupaciones. El cuerpo humano es muy difícil de obtener; aunque es temporal, como otros cuerpos, es sumamente importante, pues en la vida humana se puede practicar servicio devocional. De un poco de servicio devocional sincero podemos obtener la perfección completa.
Sloka 1:
Prahlāda Mahārāja řekl: Ten, kdo je dostatečně inteligentní, by měl od samého začátku života, tedy od útlého dětství, používat lidské tělo k oddané službě a zříci se veškerého jiného zaměstnání. Získat lidské tělo je velmi vzácné, a přestože je dočasné jako jiná těla, má svůj význam, neboť v lidském životě lze vykonávat oddanou službu. Dokonce i malé množství upřímné oddané služby může zajistit živé bytosti naprostou dokonalost.
Text 2:
La forma de vida humana trae consigo la oportunidad de regresar al hogar, de vuelta a Dios. Por lo tanto, todas las entidades vivientes, y en especial las que se encuentran en la forma humana de vida, deben ocuparse en el servicio devocional a los pies de loto del Señor Viṣṇu. Ese servicio devocional es natural, pues el Señor Viṣṇu, la Suprema Personalidad de Dios, es el ser más querido, el señor del alma, y el bienqueriente de todos los seres vivos.
Sloka 2:
Lidské tělo skýtá příležitost vrátit se domů, zpátky k Bohu. Každá živá bytost — a zvláště člověk — se proto musí věnovat oddané službě lotosovým nohám Pána Viṣṇua. Tato oddaná služba je přirozená, protože Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je tou nejmilovanější osobou, vládcem duše a příznivcem všech ostatních živých bytostí.
Text 3:
Prahlāda Mahārāja continuó: Mis queridos amigos nacidos en familias demoníacas, la sensación de felicidad que se percibe por el contacto de los objetos de los sentidos con el cuerpo depende de las actividades fruitivas pasadas y se puede obtener en cualquier forma de vida. Esa felicidad viene por sí sola y sin esfuerzo alguno por nuestra parte al igual que ocurre con el sufrimiento.
Sloka 3:
Prahlāda Mahārāja pokračoval: Moji milí přátelé narození v démonských rodinách, štěstí prožívané při styku smyslových objektů s tělem lze obdržet v jakékoliv formě života, podle našich dřívějších plodonosných činností. Přichází samo, stejně jako neštěstí, aniž bychom o ně usilovali.
Text 4:
No hay que empeñarse en el logro de la complacencia de los sentidos o la felicidad material mediante el crecimiento económico, pues ese esfuerzo no es más que una pérdida de tiempo y energía que no trae ningún beneficio sustancial. Pero si dirigimos nuestros esfuerzos al cultivo de conciencia de Kṛṣṇa, no hay la menor duda de que podremos alcanzar el plano espiritual de la autorrealización. De los esfuerzos por la prosperidad económica, nunca se obtiene semejante beneficio.
Sloka 4:
Nikdo by se neměl snažit o pouhé dosažení smyslového požitku či hmotného štěstí pomocí hospodářského rozvoje, neboť výsledkem není nic jiného než ztráta času a energie, žádný skutečný zisk. Zaměří-li člověk své úsilí k vědomí Kṛṣṇy, zaručeně může dosáhnout duchovní úrovně seberealizace. Hospodářský rozvoj takový prospěch nepřinese.
Text 5:
Por lo tanto, la persona que se encuentra en la existencia material [bhavam āśritaḥ] y es competente para distinguir lo que está bien y lo que está mal debe esforzarse por alcanzar el objetivo supremo de la vida mientras el cuerpo esté fuerte y vigoroso, antes de que el paso de los años haga menguar sus facultades.
Sloka 5:
Ten, kdo je plně schopen rozlišit, co je špatné a co dobré, se proto musí po dobu svého hmotného života (bhavam āśritaḥ) snažit dosáhnout nejvyššího životního cíle, dokud je tělo zdatné a silné a nezačalo chřadnout.
Text 6:
La vida del ser humano dura un máximo de cien años; pero el que no puede controlar los sentidos pierde por completo la mitad de esos años, pues, cubierto por la ignorancia, pasa doce horas durmiendo cada noche. De este modo, solamente vive cincuenta años.
Sloka 6:
Každý člověk žije nanejvýš sto let, ale pro toho, kdo nedokáže ovládat své smysly, je polovina těchto let zcela ztracena, neboť v noci dvanáct hodin spí, zahalený nevědomostí. Délka jeho života je tedy pouze padesát let.
Text 7:
Los primeros diez años de la vida se van en la confusión de la edad infantil. Otros diez años se van en los juegos y diversiones de la adolescencia; de ese modo perdemos veinte años. Del mismo modo, en la vejez, cuando somos inválidos incapacitados hasta para las actividades materiales, perdemos inútilmente otros veinte años.
Sloka 7:
V útlém dětství, kdy je každý zmatený, uplyne člověku deset let. V mládí stráví dalších deset let sportováním a hraním. Takto promarní dvacet let. A ve stáří prožije planě dalších dvacet let, kdy je invalidní a není schopný ani hmotných činností.
Text 8:
Aquel que no puede dominar su mente y sus sentidos se apega cada vez más a la vida familiar, debido a unos insaciables deseos de disfrute y a una profunda ilusión. Su vida es como la de un loco, y de ese modo desperdicia también el resto de sus años, pues ni siquiera entonces puede ocuparse en servicio devocional.
Sloka 8:
Ten, jehož mysl a smysly nejsou ovládnuté, je kvůli neukojitelným chtivým touhám a velice silné iluzi stále více poután k rodinnému životu. V životě takového blázna přijdou vniveč i zbývající roky, protože ani během nich se nedokáže věnovat oddané službě.
Text 9:
¿Cómo va a poder liberarse una persona que está demasiado apegada a la vida familiar porque no puede controlar sus sentidos? Los lazos del afecto por su familia [esposa, hijos y demás familiares] le tienen fuertemente sujeto.
Sloka 9:
Který člověk, jenž nedokáže ovládat své smysly a kvůli tomu příliš lpí na životě v domácnosti, se dokáže osvobodit? Takový hospodář je pevně svázán provazy náklonnosti ke své rodině (manželce, dětem a ostatním příbuzným).
Text 10:
El dinero es algo tan querido, que nos parece más dulce que la miel. ¿Quién puede entonces abandonar el deseo de atesorar dinero, especialmente en la vida familiar? Los ladrones, los sirvientes profesionales [soldados] y los mercaderes llegan incluso a arriesgar sus propias vidas por conseguir algún dinero.
Sloka 10:
Peníze jsou člověku tak drahé, že je považuje za sladší než med. Kdo by se dokázal vzdát touhy je hromadit, zvláště jako hospodář? Zloději, profesionální služebníci (vojáci) a obchodníci se snaží získat peníze i s nasazením vlastních, nesmírně drahých životů.
Texts 11-13:
¿Cómo va a poder abandonar la compañía de los suyos una persona que está llena de cariño por su familia, y que siempre lleva sus imagenes en lo más profundo del corazón? La esposa, especialmente, siempre es muy bondadosa y comprensiva, y siempre complace a su marido en la intimidad. ¿Quién podría abandonar la compañía de esa esposa querida y cariñosa? Cuando los niños pequeños comienzan a hablar, su cariñoso padre disfruta escuchando sus primeras palabras y recuerda constantemente su dulce lenguaje. ¿Cómo podría abandonar su compañía? Los ancianos padres y los hijos también le son muy queridos. Un padre siente un cariño especial por su hija, y cuando ella se ha ido a vivir con su propio marido, no puede apartar su recuerdo de la mente. ¿Quién podría abandonar esa compañía? Además, en la casa hay muchos muebles, objetos decorativos, animales y sirvientes. ¿Quién podría abandonar esas comodidades? El casado apegado es como un gusano de seda, que queda prisionero dentro del capullo que él mismo ha tejido, y no puede salir. Por la satisfacción de dos sentidos importantes —los genitales y la lengua—, queda atado a las circunstancias materiales. ¿Cómo va a poder escapar?
Sloka 11-13:
Jak se může člověk, který miluje členy své rodiny a neustále chová jejich podoby v srdci, vzdát jejich společnosti? Zvláště manželka je velmi laskavá a soucitná a vždy v ústraní těší svého manžela. Kdo by se dokázal zříci tak drahé a milující ženy? Žvatlání malých dětí je velice příjemné naslouchat a milující otec neustále myslí na jejich sladká slova. Jak by je mohl opustit? Staří rodiče, synové a dcery jsou mu také nesmírně drazí. Dcera je otci zvláště drahá, a když žije v domě svého manžela, otec na ni neustále myslí. Kdo by se zřekl této společnosti? K domácnosti kromě toho patří množství zdobeného nábytku a rovněž zvířata a služebníci. Kdo by se mohl vzdát takového pohodlí? Ulpívající hospodář je jako housenka bource morušového, která upřede kuklu, v níž je pak uvězněná a nemůže se z ní dostat ven. Jen kvůli uspokojení dvou důležitých smyslů — genitálií a jazyka — je člověk spoután hmotným podmíněním. Jak může uniknout?
Text 14:
La persona demasiado apegada no puede entender que está desperdiciando su valiosa vida en el esfuerzo de mantener a su familia. Ni tampoco logra entender que su vida humana, cuyo objetivo es la comprensión de la Verdad Absoluta, se está arruinando imperceptiblemente. Sin embargo, pone muchísima atención en evitar que se administre mal ni un solo céntimo. Así, la persona apegada a la existencia material siempre está sufriendo a causa de las tres miserias; en ella, sin embargo, no se despierta el sentimiento de aversión por la existencia material.
Sloka 14:
Ten, kdo příliš ulpívá, nechápe, že zaopatřováním rodiny promarňuje svůj cenný život. Nechápe také, že se nepostřehnutelně znehodnocuje smysl jeho lidského života, vhodného k poznání Absolutní Pravdy. Velmi důmyslně však dbá na to, aby nepřišel ani o jedinou minci špatným hospodařením. Ulpívající člověk vždy pociťuje utrpení trojího druhu, ale přesto k hmotnému životu nevyvine nechuť.
Text 15:
Aquel que está demasiado apegado a su deber de mantener a la familia y es incapaz de controlar los sentidos, está absorto hasta lo más profundo del corazón en cómo ganar dinero. Sabe que si se apodera de las riquezas de otros será castigado por las leyes del gobierno, y que después de morir sufrirá el castigo de Yamarāja; pero, aun así, continúa engañando a los demás para conseguir dinero.
Sloka 15:
Pokud člověk, který příliš lpí na zaopatřování rodiny, nedokáže ovládat své smysly, jeho srdce se topí v plánech na hromadění peněz. I když ví, že ten, kdo si přisvojuje majetek druhých, bude potrestán podle zákona stanoveného vládou a po smrti podle zákonů Yamarāje, nadále kvůli penězům podvádí druhé.
Text 16:
¡Oh, amigos míos, hijos de demonios!, en este mundo material, hasta aquellos que aparentemente son cultos y educados tienen la propensión a pensar: «Esto es mío, y eso es para otros». De ese modo, están siempre pendientes de satisfacer las necesidades de sus familias, conforme a un concepto familiar tan limitado como el de los perros y los gatos, que no tienen educación. Son incapaces de asumir el conocimiento espiritual; por el contrario, siempre están confundidos bajo la influencia de la ignorancia.
Sloka 16:
Moji přátelé, ó synové démonů! V hmotném světě mají i ti, kdo jsou zdánlivě velmi vzdělaní, sklon si myslet: “To je moje a tamto je pro ostatní.” Spoutáni omezeným pojetím rodinného života tak neustále jen zaopatřují své rodiny, přesně jako nevzdělané kočky a psi. Nedokáží přijmout duchovní poznání; místo toho jsou zmateni a přemoženi nevědomostí.
Texts 17-18:
Mis queridos amigos, ¡oh, hijos de los demonios!, ciertamente no ha habido jamás nadie, en ninguna época y en ningún país, que, sin conocer a la Suprema Personalidad de Dios, haya podido liberarse del cautiverio material. Al contrario, los que carecen de conocimiento acerca del Señor se ven atados por las leyes materiales. Son adictos a la complacencia de los sentidos, y su único objetivo son las mujeres. En verdad, no son más que juguetes en las manos de mujeres atractivas. Víctimas de ese concepto de la vida, se rodean de hijos, nietos y bisnietos, y de ese modo se encadenan al cautiverio material. Los muy adictos a este concepto de la vida reciben el nombre de demonios. Por eso, ustedes, aunque sean hijos de demonios, deben mantenerse aparte de esas personas, y aceptar el refugio de la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, el origen de todos los semidioses, pues la meta final que alcanzan los devotos de Nārāyaṇa es la liberación del cautiverio de la existencia material.
Sloka 17-18:
Moji drazí přátelé, ó synové démonů, nikdo z těch, kdo postrádají poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství, se v žádné době a v žádné zemi nedokázal vysvobodit z pout hmoty. Ti, jimž chybí poznání o Pánu, jsou naopak spoutáni hmotnými zákony. Propadli smyslovému požitku a jejich cílem je žena. Stávají se hračkami v rukách přitažlivých žen. Toto pojetí života je oklamalo a postupně je obklopují děti, vnoučata a pravnoučata. Tak jsou spoutáni hmotnými okovy. Těm, kdo tomuto pojetí života příliš propadli, se říká démoni. I když jste syny démonů, straňte se těchto lidí a přijměte útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství jménem Nārāyaṇa, původu všech polobohů, neboť konečným cílem Nārāyaṇových oddaných je vysvobodit se z pout hmotné existence.
Text 19:
Mis queridos hijos de demonios, la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, es la Superalma original, el padre de todas las entidades vivientes. Por lo tanto, ningún obstáculo puede impedirnos complacerle o adorarle en cualquier circunstancia, sin importar si somos niños o ancianos. La relación entre las entidades vivientes y la Suprema Personalidad de Dios es una realidad permanente; por lo tanto, no es difícil complacer al Señor.
Sloka 19:
Moji milí synové démonů! Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, je původní Nadduší, otcem všech živých bytostí. Žádnému člověku — dítěti ani starci — tedy za žádných okolností nic nebrání v Jeho uspokojení či uctívání. Vztah mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství je vždy skutečností, a proto není obtížné Pána potěšit.
Texts 20-23:
La Suprema Personalidad de Dios, el controlador supremo, infalible e infatigable, está presente en las diversas formas de vida, desde los seres vivos inertes [sthāvara], como las plantas, hasta Brahmā, el principal de los seres creados. Él está también en la diversidad de las creaciones materiales y en los elementos materiales, la energía material total y las modalidades de la naturaleza material [sattva-guṇa, rajo-guṇa y tamo-guṇa], así como en la naturaleza material no manifestada y en el ego falso. Él, aunque es uno, está en todas partes, y es también la Superalma trascendental, la causa de todas las causas y el observador que Se encuentra en lo más profundo del corazón de todas las entidades vivientes. Para definirle, se dice que es la Superalma que todo lo penetra, y también todo lo penetrado, pero en realidad no se Le puede definir. Él es inmutable e indiviso. A Él se Le percibe, sencillamente, como supremo sac-cid-ānanda [eternidad, conocimiento y bienaventuranza]. Debido a que está cubierto por el velo de la energía externa, a los ateos les parece inexistente.
Sloka 20-23:
Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, nejvyšší vládce, který nikdy nepoklesne a nepodléhá změnám, je přítomný v různých formách života, od nehybných živých bytostí (sthāvara), jako jsou například rostliny, až po Brahmu, nejpřednější stvořenou bytost. Je i v rozmanitých hmotných výtvorech a v hmotných prvcích, celkové hmotné energii a kvalitách hmotné přírody (sattva-guṇě, rajo-guṇě a tamo-guṇě), jakož i v neprojevené hmotné přírodě a falešném egu. Přestože je jeden, je přítomný všude. Je také transcendentální Nadduší, příčinou všech příčin, přítomnou jako pozorovatel v srdci každé živé bytosti. Je popisován jako to, co je prostoupené, a jako všeprostupující Nadduše, ale ve skutečnosti Ho popsat nelze. Nemění se a není rozrůzněný a je vnímán jako svrchovaná sac-cid-ānanda (věčnost, poznání a blaženost). Jelikož je zahalený závojem z vnější energie, ateistům se zdá, že neexistuje.
Text 24:
Así pues, mis queridos y jóvenes amigos nacidos de demonios, actúen, por favor, de manera que el Señor Supremo, que está por encima de las concepciones del conocimiento material, Se sienta satisfecho. Abandonen su naturaleza demoníaca y actúen libres de odio y dualidad. Múestrense misericordiosos con todas las entidades vivientes iluminándolas en el servicio devocional, y sean, de ese modo, sus bienquerientes.
Sloka 24:
Proto vás prosím, moji drazí přátelé z rodin démonů, počínejte si tak, aby Nejvyšší Pán, který přesahuje meze hmotného poznání, byl spokojen. Zřekněte se démonské povahy a při svém jednání se nenechte ovlivnit nepřátelstvím či dualitou. Prokazujte milost všem živým bytostem tím, že je budete učit oddané službě. Tak se stanete jejich přejícími přáteli.
Text 25:
Nada hay que no puedan obtener los devotos que han satisfecho a la Suprema Personalidad de Dios, que es la causa de todas las causas, la fuente original de todo. El Señor es el receptáculo de ilimitadas cualidades espirituales. Los objetivos de la religión, el crecimiento económico, la complacencia de los sentidos y la liberación pueden obtenerse de modo natural bajo la influencia de las modalidades de la naturaleza. Así pues, ¿qué sentido pueden tener esos principios para los devotos, que son trascendentales a las modalidades de la naturaleza material? Los devotos siempre glorificamos los pies de loto del Señor, y por lo tanto no vemos la necesidad de pedir nada en relación con los principios de dharma, artha, kāma y mokṣa.
Sloka 25:
Pro oddané, kteří uspokojili Nejvyšší Osobnost Božství — příčinu všech příčin a původní zdroj všeho — neexistuje nic nedosažitelného. Pán je studnicí neomezených duchovních vlastností. Jaký má tedy význam, aby se oddaní, kteří jsou transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, řídili principy náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, což jsou výdobytky, kterých lze automaticky dosáhnout pod vlivem hmotných kvalit? My oddaní vždy opěvujeme lotosové nohy Pána, a proto nemusíme žádat o nic z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi.
Text 26:
La religión, el crecimiento económico y la complacencia de los sentidos se definen en los Vedas como tres vías hacia la salvación, tri-varga. En esas tres categorías se incluyen la educación y la autorrealización, las ceremonias rituales ejecutadas conforme a los mandatos védicos, la lógica, la ciencia de la ley y el orden, y los distintos medios para ganarse el sustento. Esos son los temas externos que se estudian en los Vedas, y por ello los considero materiales. Sin embargo, considero trascendental la entrega a los pies de loto del Señor Viṣṇu.
Sloka 26:
Náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek jsou ve Védách označeny jako tri-varga, tři cesty k osvobození. Do těchto tří kategorií patří vzdělání a seberealizace, obřady konané podle védských pokynů, logika, věda o zákonu a řádu a různé způsoby zaopatřování živobytí. To jsou vnější oblasti studia Véd, a proto je považuji za hmotné. Odevzdání se lotosovým nohám Pána Viṣṇua však považuji za transcendentální.
Text 27:
Nārāyaṇa, la Suprema Personalidad de Dios, el bienqueriente y amigo de todos los seres vivientes, en el pasado explicó este conocimiento trascendental al gran sabio Nārada. Sin la misericordia de una persona santa como Nārada, ese conocimiento confidencial es sumamente difícil de comprender; pero todo el que se refugia en la sucesión discipular de Nārada puede comprenderlo.
Sloka 27:
Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jenž je přejícím přítelem všech živých bytostí, v minulosti vyložil toto transcendentální poznání velkému světci Nāradovi. Bez milosti světce, jako je Nārada, je do tak důvěrného poznání nesmírně obtížné proniknout, ale každý, kdo přijal útočiště u Nāradovy učednické posloupnosti, to může dokázat.
Text 28:
Prahlāda Mahārāja continuó: Yo recibí este conocimiento del gran santo Nārada Muni, que está siempre ocupado en servicio devocional. Este conocimiento, denominado bhāgavata-dharma, es completamente científico. Se basa en la lógica y la filosofía, y está libre de todo rastro de contaminación material.
Sloka 28:
Prahlāda Mahārāja pokračoval: Toto poznání, které se nazývá bhāgavata-dharma, je veskrze vědecké. Zakládá se na logice a filozofii a je prosté veškerého hmotného znečištění. Obdržel jsem ho od velkého světce Nārady Muniho, který se neustále věnuje oddané službě.
Texts 29-30:
Los hijos de los demonios contestaron: Querido Prahlāda, tú, como nosotros, no conoces a ningún profesor o maestro espiritual aparte de Ṣaṇḍa y Amarka, los hijos de Śukrācārya. Al fin y al cabo, somos niños, y ellos son nuestros controladores. Tú, además, nunca sales del palacio, y es muy difícil que puedas relacionarte con una gran personalidad. Querido amigo, por favor, ¿serías tan amable de explicarnos cuándo has tenido oportunidad de escuchar a Nārada? Por favor, resuelve nuestras dudas al respecto.
Sloka 29-30:
Synové démonů odpověděli: Milý Prahlāde, ani ty, ani my neznáme žádného jiného učitele či duchovního mistra než Ṣaṇḍu a Amarku, Śukrācāryovy syny. Jsme koneckonců děti a oni na nás dohlížejí. Zvláště ty se můžeš stěží stýkat s nějakou velkou osobností, když nikdy neopouštíš palác. Vznešený příteli, vysvětlil bys nám, jak jsi mohl naslouchat Nāradovi? Rozptyl prosím naše pochyby.