Skip to main content

Text 9

Sloka 9

Texto

Verš

ko gṛheṣu pumān saktam
ātmānam ajitendriyaḥ
sneha-pāśair dṛḍhair baddham
utsaheta vimocitum
ko gṛheṣu pumān saktam
ātmānam ajitendriyaḥ
sneha-pāśair dṛḍhair baddham
utsaheta vimocitum

Palabra por palabra

Synonyma

kaḥ — qué; gṛheṣu — a la vida familiar; pumān — hombre; saktam — muy apegado; ātmānam — a su propio ser, el alma; ajita-indriyaḥ — que no ha conquistado los sentidos; sneha-pāśaiḥ — por los lazos del afecto; dṛḍhaiḥ — muy fuertes; baddham — atado de pies y manos; utsaheta — puede; vimocitum — liberarse del cautiverio material.

kaḥ — který; gṛheṣu — k životu v domácnosti; pumān — člověk; saktam — pevně poután; ātmānam — jeho vlastní já, duše; ajita-indriyaḥ — který si nepodmanil smysly; sneha-pāśaiḥ — provazy náklonnosti; dṛḍhaiḥ — velice silnými; baddham — spoután na rukách i na nohách; utsaheta — je schopný; vimocitum — vysvobodit se z hmotného otroctví.

Traducción

Překlad

¿Cómo va a poder liberarse una persona que está demasiado apegada a la vida familiar porque no puede controlar sus sentidos? Los lazos del afecto por su familia [esposa, hijos y demás familiares] le tienen fuertemente sujeto.

Který člověk, jenž nedokáže ovládat své smysly a kvůli tomu příliš lpí na životě v domácnosti, se dokáže osvobodit? Takový hospodář je pevně svázán provazy náklonnosti ke své rodině (manželce, dětem a ostatním příbuzným).

Significado

Význam

El primer argumento de Prahlāda Mahārāja fue: kaumāra ācaret prājño dharmān bhāgavatān iha: «La persona que sea lo bastante inteligente debe emplear el cuerpo de forma humana desde el mismo principio de la vida, o, en otras palabras, desde la más tierna infancia, para practicar las actividades del servicio devocional, abandonando todas las demás ocupaciones». Dharmān bhāgavatān se refiere al principio religioso que consiste en revivir nuestra relación con la Suprema Personalidad de Dios. Con ese propósito, Kṛṣṇa aconseja: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja: «Abandona todos los demás deberes y entrégate a Mí». Mientras estamos en el mundo material, inventamos muchos deberes basados en infinidad de -ismos, pero nuestro verdadero deber es liberarnos del ciclo del nacimiento, la muerte, la vejez y las enfermedades. Para ello, primero tenemos que liberarnos del cautiverio material, y en particular de la vida familiar. La vida de familia es en realidad una especie de licencia para que las personas con apegos materiales puedan disfrutar de la complacencia de los sentidos bajo principios regulativos. De no ser por eso, no hay necesidad de casarse.

Prahlāda Mahārāja nejprve navrhl: “Ten, kdo je dostatečně inteligentní, by měl od samotného začátku života, tedy od útlého dětství, používat lidské tělo k oddané službě a zříci se veškerého jiného zaměstnání (kaumāra ācaret prājño dharmān bhāgavatān iha).” Dharmān bhāgavatān znamená náboženský princip obnovení našeho vztahu s Nejvyšší Osobností Božství. Za tímto účelem Kṛṣṇa osobně radí: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaranaṁ vraja — “Zřekni se veškerých povinností a odevzdej se Mně.” Když jsme v hmotném světě, vytváříme si mnoho povinností ve jménu mnoha “-ismů”, ale naší skutečnou povinností je vysvobodit se z koloběhu zrození, smrti, stáří a nemoci. Abychom toho dosáhli, musíme se nejprve vysvobodit z pout hmoty, zvláště z rodinného života. Život hospodáře je ve skutečnosti určitým ústupkem pro člověka poutaného k hmotě, umožňujícím věnovat se smyslovému požitku podle usměrňujících zásad. Jinak není třeba stávat se hospodářem.

Antes de entrar en la vida de familia, es necesario formarse como brahmacārī y vivir bajo el cuidado del guru en el guru-kula, su escuela. Brahmacārī guru-kule vasan dānto guror hitam (Bhāg. 7.12.1). Al brahmacārī se le enseña desde el mismo principio a sacrificarlo todo para beneficio del guru. Se le aconseja que vaya de puerta en puerta recogiendo limosnas, que trate a las mujeres como madres, y que todo lo que reúna lo entregue al guru para su beneficio. De ese modo, aprende a controlar los sentidos y a sacrificarlo todo por el guru. Cuando su formación está completa, se le permite casarse, si así lo desea. De ese modo, no será un gṛhastha corriente que lo único que ha aprendido es a satisfacer los sentidos. El gṛhastha que ha recibido una buena formación, con el paso del tiempo puede abandonar la vida familiar e ir al bosque a fin de recibir mayor iluminación en la vida espiritual y, finalmente, entrar en la orden de sannyāsa. Prahlāda Mahārāja explicó a su padre que, para liberarse de todas las ansiedades materiales, es necesario ir al bosque. Hivātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam. La familia, que nos hunde cada vez más en las regiones más oscuras de la existencia material, debe abandonarse. Por consiguiente, el primer consejo es que abandonemos la vida familiar (gṛham andha-kūpam). Sin embargo, quien no domine sus sentidos, y, debido a ello, prefiera permanecer en el oscuro pozo de la vida familiar, se encontrará cada vez más enredado en los lazos del afecto por la esposa, los hijos, los sirvientes, la casa, el dinero, etc. Esa persona no podrá alcanzar la liberación del cautiverio material. Los niños, por lo tanto, deben formarse en los principios de la más estricta brahmacārya desde el mismo comienzo de la vida. Gracias a esa formación, en el futuro les será posible abandonar la vida familiar.

Než se člověk stane hospodářem, měl by být vychováván jako brahmacārī a žít v péči gurua, jehož domov se nazývá guru-kula. Brahmacārī guru-kule vasan dānto guror hitam (Bhāg. 7.12.1) — brahmacārī se od samého začátku učí obětovat vše ve prospěch svého učitele. Chodí ode dveří ke dveřím prosit o almužnu, všechny ženy oslovuje “matko” a vše, co nashromáždí, odevzdá guruovi. Tak se učí ovládat smysly a obětovat vše ve prospěch gurua. Když završí své vzdělání a chce se oženit, má k tomu možnost. Potom není obyčejným gṛhasthou, který se naučil pouze uspokojovat smysly. Zkušený gṛhastha se postupně dokáže zříci rodinného života, odejít do lesa, aby dosáhl dalšího osvícení v duchovním životě, a nakonec přijmout sannyās. Prahlāda Mahārāja vyložil svému otci, že k tomu, aby se člověk zbavil veškeré hmotné úzkosti, musí odejít do lesa. Hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam — musí opustit domácnost, kde se postupně klesá do nejtemnějších oblastí hmotné existence. První radou je tedy zříci se rodinného života (gṛham andha-kūpam). Pokud však muž kvůli neovládnutým smyslům dává přednost tomu, že zůstane v temné studně života hospodáře, bude se stále více zaplétat do provazů náklonnosti ke své manželce, dětem, služebníkům, domu, penězům a tak dále. Taková osoba nemůže dosáhnout vysvobození z pout hmoty. Děti je proto třeba od samého začátku života učit být prvotřídními brahmacārīny; jen pak se dokáží ve stáří zříci života hospodářů.

Para ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios, debemos estar completamente libres de apegos materiales. Bhakti-yoga, por lo tanto, significa vairāgya-vidyā, el arte que nos permite abandonar la atracción por el disfrute material.

Návrat domů, zpátky k Bohu, si vyžaduje oproštěnost od ulpívání na hmotě. Bhakti-yoga proto znamená vairāgya-vidyā — umění, které může pomoci vyvinout nechuť k hmotnému požitku.

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam
vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam

«Por ofrecer servicio devocional a la Personalidad de Dios, Śrī Kṛṣṇa, inmediatamente se adquiere conocimiento sin causa y desapego del mundo» (Bhāg. 1.2.7). Aquel que se ocupa en servicio devocional desde el principio de la vida, alcanza fácilmente el plano de vairāgya-vidyā, o, también, asakti, el desapego, y se convierte en un jitendriya, el que tiene control sobre sus sentidos. Por esa razón, cuando alguien se ocupa perfectamente en servicio devocional, recibe el nombre de gosvāmī o svāmī, amo de los sentidos. Nadie debe aceptar la orden renunciada de la vida, sannyāsa, sin haber llegado a ser amo de los sentidos. La causa del cuerpo material es una fuerte inclinación por el disfrute de los sentidos. Sin conocimiento completo no podemos desapegarnos del disfrute material, pero, mientras no alcancemos esa posición, no estaremos preparados para ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios.

“Oddanou službou Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, lze okamžitě nabýt bezpříčinného poznání a odpoutanosti od světa.” (Bhāg. 1.2.7) Ten, kdo se od začátku života věnuje oddané službě, snadno dosáhne vairāgya-vidyi neboli asakti, odpoutanosti, a bude z něho jitendriya, vládce svých smyslů. Tomu, kdo dokonale vykonává oddanou službu, se proto říká gosvāmī či svāmī, pán smyslů. Dokud člověk není pánem smyslů, nemá přijímat sannyās, stav odříkání. Silný sklon ke smyslovému požitku je příčinou obdržení hmotného těla. Bez úplného poznání není možné být od hmotného požitku odpoutaný a bez odpoutanosti není živá bytost způsobilá vrátit se domů, zpátky k Bohu.