Skip to main content

Text 22

Sloka 22

Texto

Verš

hiraṇyakaśipur uvāca
prahrādānūcyatāṁ tāta
svadhītaṁ kiñcid uttamam
kālenaitāvatāyuṣman
yad aśikṣad guror bhavān
hiraṇyakaśipur uvāca
prahrādānūcyatāṁ tāta
svadhītaṁ kiñcid uttamam
kālenaitāvatāyuṣman
yad aśikṣad guror bhavān

Palabra por palabra

Synonyma

hiraṇyakaśipuḥ uvāca — el rey Hiraṇyakaśipu dijo; prahrāda — mi querido Prahlāda; anūcyatām — que se diga; tāta — mi querido hijo; svadhītam — bien aprendido; kiñcit — algo; uttamam — muy bueno; kālena etāvatā — durante tanto tiempo; āyuṣman — ¡oh, tú, que gozas de larga vida!; yat — que; aśikṣat — has aprendido; guroḥ — de tus maestros; bhavān — tú mismo.

hiraṇyakaśipuḥ uvāca — král Hiraṇyakaśipu řekl; prahrāda — můj milý Prahlāde; anūcyatām — ať je řečeno; tāta — můj milý synu; svadhītam — naučené; kiñcit — něco; uttamam — velmi pěkné; kālena etāvatā — po tak dlouhou dobu; āyuṣman — ó požehnaný dlouhým životem; yat — co; aśikṣat — naučil ses; guroḥ — od svých učitelů; bhavān — ty.

Traducción

Překlad

Hiraṇyakaśipu dijo: Mi querido Prahlāda, ¡oh, tú que gozas de larga vida!, en todo este tiempo has aprendido muchas cosas de tus maestros. Ahora, por favor, repíteme lo que te haya parecido mejor de todo lo que te han enseñado.

Hiraṇyakaśipu řekl: Můj milý synu Prahlāde, požehnaný dlouhým životem, tak dlouho již nasloucháš svým učitelům vykládajícím různá témata. Nyní mi prosím zopakuj, co z tohoto poznání považuješ za nejlepší.

Significado

Význam

En este verso, Hiraṇyakaśipu pregunta a su hijo qué ha aprendido de su guru. Prahlāda Mahārāja tuvo dos tipos de gurus: por un lado, los gurusque su padre le había designado, es decir, Ṣaṇḍa y Amarka, los hijos de Śukrācārya en sucesión discipular seminal; su otro guru, sin embargo, era el excelso Nārada Muni, quien había instruido a Prahlāda cuando este se encontraba en el vientre de su madre. Prahlāda Mahārāja respondió a la pregunta de su padre con las enseñanzas que había recibido de su maestro espiritual, Nārada. Así, de nuevo se planteaban diferencias de opinión, porque Prahlāda quería contar lo mejor que había aprendido de su maestro espiritual, mientras que Hiraṇyakaśipu esperaba que le hablase de las cuestiones políticas y diplomáticas que Ṣaṇḍa y Amarka le habían enseñado. Ahora que Prahlāda comenzaba a recitar lo que había aprendido de su guru, Nārada Muni, las diferencias entre padre e hijo iban a hacerse todavía más agudas.

Hiraṇyakaśipu se zde svého syna dotazuje, co se naučil od svého gurua. Prahlāda Mahārāja měl dva druhy guruů: Ṣaṇḍa a Amarka, synové Śukrācāryi v rodové učednické posloupnosti, byli guruové jmenovaní jeho otcem, ale dalším Prahlādovým guruem byl vznešený Nārada Muni, od něhož se učil, když byl v lůně své matky. Prahlāda Mahārāja odpověděl na otcův dotaz poučením, které dostal od svého duchovního učitele Nārady. Znovu tedy nastala neshoda názorů, protože Prahlāda chtěl vyložit to nejlepší, co se naučil od svého duchovního učitele, zatímco Hiraṇyakaśipu očekával, že uslyší o politice a diplomacii, kterým se Prahlāda učil u Ṣaṇḍy a Amarky. Když nyní Prahlāda Mahārāja začal vykládat, co se naučil od svého gurua Nārady Muniho, neshoda mezi otcem a synem nabyla hrozivé podoby.