Skip to main content

Text 18

Sloka 18

Texto

Verš

iti taṁ vividhopāyair
bhīṣayaṁs tarjanādibhiḥ
prahrādaṁ grāhayām āsa
tri-vargasyopapādanam
iti taṁ vividhopāyair
bhīṣayaṁs tarjanādibhiḥ
prahrādaṁ grāhayām āsa
tri-vargasyopapādanam

Palabra por palabra

Synonyma

iti — de este modo; tam — a él (a Prahlāda Mahārāja); vividha-upāyaiḥ — por distintos medios; bhīṣayan — amenazar; tarjana-ādibhiḥ — con reprimendas, amenazas, etc.; prahrādam — a Prahlāda Mahārāja; grāhayām āsa — enseñaron; tri-vargasya — tres objetivos de la vida (las sendas de la religión, el crecimiento económico y la complacencia de los sentidos); upapādanam — Escritura que expone.

iti — takto; tam — jeho (Prahlāda); vividha-upāyaiḥ — různými způsoby; bhīṣayan — zastrašovali; tarjana-ādibhiḥ — tresty, výhrůžkami atd.; prahrādam — Prahlāda; grāhayām āsa — učili; tri-vargasya — tři životní cíle (cesty náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku); upapādanam — písma, která předkládají.

Traducción

Překlad

Ṣaṇḍa y Amarka, los maestros de Prahlāda Mahārāja, lanzaron a su discípulo una serie de reprimendas y amenazas, para después instruirle en las sendas de la religión, el crecimiento económico y la complacencia de los sentidos. Esa fue la educación que le dieron.

Ṣaṇḍa a Amarka, Prahlādovi učitelé, svého žáka různými způsoby trestali, všelijak ho zastrašovali a začali ho učit o cestách náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Tak vypadala jejich výchova.

Significado

Význam

En este verso son importantes las palabras prahrādaṁ grāhayām āsa. Literalmente, las palabras grāhayām āsa significan que trataron de inducir a Prahlāda Mahārāja a que aceptase las sendas de dharma, artha y kāma (religión, crecimiento económico y complacencia de los sentidos). Estos tres suelen ser los temas que preocupan a la gente, pues no les interesa la senda de la liberación. A Hiraṇyakaśipu, el padre de Prahlāda Mahārāja, solamente le interesaban el oro y el disfrute de los sentidos. La palabra hiraṇya significa «oro», y kaśipu se refiere a los blandos colchones y la suave lencería de las camas, donde la gente disfruta de la complacencia de los sentidos. La palabra prahlāda, sin embargo, se refiere a aquel que siempre goza de dicha en la comprensión del Brahman (brahma-bhūtaḥ prasannātmā). Prahlāda significa prasannātmā, siempre dichoso. Prahlāda siempre estaba gozoso adorando al Señor; pero sus maestros, siguiendo las instrucciones de Hiraṇyakaśipu, querían impartirle una educación material. Para los materialistas, la finalidad de la religión es la mejora de las condiciones materiales. Si van a los templos, es para adorar a todo tipo de semidioses, con el único objetivo de recibir bendiciones para prosperar en la vida material. En busca de métodos que les permitan obtener opulencias materiales fácilmente, visitan a sādhus y svāmīs falsos, quienes, en nombre de la religión, intentan satisfacerles los sentidos mostrándoles vías rápidas hacia la opulencia material. A veces les dan talismanes o bendiciones, y a veces les atraen produciendo oro. Entonces proclaman que son Dios, y los necios materialistas, con el deseo de obtener prosperidad económica, se ven atraídos hacia ellos. Como resultado de ese engaño, muchas personas recelan de los procesos religiosos y aconsejan el trabajo como medio para que la gente obtenga bienestar material. Eso está ocurriendo en todo el mundo. Mokṣa, la liberación, no interesa a nadie, no solo ahora, sino desde tiempo inmemorial. De los cuatro principios: dharma (religión), artha (crecimiento económico), kāma(complacencia de los sentidos) y mokṣa (liberación), la gente sigue el principio de la religión para adquirir opulencia material. ¿Y con qué fin? Para complacer los sentidos. La gente prefiere, entonces, estos tres mārgas, los tres senderos de la vida materialista. La liberación y el bhagavad-bhakti, el servicio devocional del Señor, que está por encima de ella, no interesan a nadie. Por esa razón, como más adelante explicará Prahlāda Mahārāja, el proceso del servicio devocional, el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, es extraordinariamente difícil de entender. Los maestros Ṣaṇḍa y Amarka trataron de inducir a Prahlāda Mahārāja a que aceptase el modo de vida materialista, pero su intento fue un completo fracaso.

Zde jsou důležitá slova prahrādaṁ grāhayām āsa. Slova grāhayām āsa doslova znamenají, že se učitelé snažili chlapce přimět, aby se vydal cestou dharmy, arthy a kāmy (náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku). Lidé obvykle zcela zaměří pozornost na tyto tři zájmy, aniž by se zajímali o cestu osvobození. Prahlādova otce Hiraṇyakaśipua zajímalo pouze zlato a smyslový požitek. Slovo hiraṇya znamená “zlato” a kaśipu označuje měkké polštáře a matrace, na kterých si lidé užívají uspokojováním smyslů. Slovo prahlāda však poukazuje na toho, kdo se neustále raduje díky realizaci Brahmanu (brahma-bhūtaḥ prasannātmā). Prahlāda znamená prasannātmā, neustále radostný. Prahlāda, který neustále uctíval Pána, se nepřestával radovat. Učitelé ho však chtěli v souladu s Hiraṇyakaśipuovými pokyny učit o hmotných záležitostech. Materialističtí lidé si myslí, že cesta náboženství je určena ke zlepšení jejich hmotných podmínek. Materialista přijde do chrámu uctívat nejrůznější polobohy, jen aby dostal nějaké požehnání, které mu umožní zlepšit jeho hmotný život. Přichází za sādhuem nebo takzvaným svāmīm, aby využil snadné metody k získání hmotného bohatství. Ve jménu náboženství se takzvaní sādhuové snaží uspokojovat smysly materialistů tím, že jim ukazují zkratky, které k hmotnému bohatství vedou. Někdy jim dají nějaký talisman nebo požehnání a jindy je přitahují tím, že vytvářejí zlato. Pak se prohlásí za Boha a hloupé materialisty k nim přitahuje vidina zlepšení své ekonomické situace. Výsledkem tohoto podvádění je, že ostatní lidé se zdráhají přijmout cestu náboženství a radí dalším, aby pracovali v zájmu hmotného pokroku. To se děje na celém světě. Nejen nyní, ale již od nepaměti se nikdo nezajímá o osvobození, mokṣu. Existují čtyři principy: dharma (náboženství), artha (hospodářský rozvoj), kāma (smyslový požitek) a mokṣa (osvobození). Lidé se věnují náboženství, aby nabyli hmotného bohatství. A proč chtějí mít hmotné bohatství? Kvůli smyslovému požitku. Dávají tedy přednost těmto třem mārgám neboli cestám materialistického života. O osvobození se nikdo nezajímá a bhagavad-bhakti, oddaná služba Pánu, stojí dokonce ještě výše než osvobození. Procesu oddané služby, vědomí Kṛṣṇy, je tedy nesmírně obtížné porozumět. To vysvětlí Prahlāda Mahārāja později. Učitelé Ṣaṇḍa a Amarka se snažili chlapce přimět, aby přijal materialistický způsob života, ale jejich pokus byl neúspěšný.