Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Texto

Verš

yathā bhrāmyaty ayo brahman
svayam ākarṣa-sannidhau
tathā me bhidyate cetaś
cakra-pāṇer yadṛcchayā
yathā bhrāmyaty ayo brahman
svayam ākarṣa-sannidhau
tathā me bhidyate cetaś
cakra-pāṇer yadṛcchayā

Palabra por palabra

Synonyma

yathā — tal como; bhrāmyati — mueve; ayaḥ — hierro; brahman — ¡oh, brāhmaṇas!; svayam — él mismo; ākarṣa — de un imán; sannidhau — en la proximidad; tathā — del mismo modo; me — mía; bhidyate — ha cambiado; cetaḥ — conciencia; cakra-pāṇeḥ — del Señor Viṣṇu, que tiene un disco en la mano; yadṛcchayā — simplemente por la voluntad.

yathā — tak jako; bhrāmyati — pohybuje se; ayaḥ — železo; brahman — ó brāhmaṇové; svayam — samo; ākarṣa — magnetu; sannidhau — v blízkosti; tathā — podobně; me — mé; bhidyate — je změněné; cetaḥ — vědomí; cakra-pāṇeḥ — Pána Viṣṇua, který má v ruce disk; yadṛcchayā — pouhou vůlí.

Traducción

Překlad

¡Oh, brāhmaṇas [maestros]!, del mismo modo que un hierro atraído por un imán se mueve por sí solo hacia el imán, mi conciencia, que ha cambiado por Su voluntad, es atraída por el Señor Viṣṇu, que lleva un disco en la mano. De manera que no tengo independencia.

Ó brāhmaṇové (učitelé)! Tak jako se železo samo přibližuje k magnetu, který ho přitahuje, mé vědomí přitahuje Pán Viṣṇu, jenž drží v ruce disk. Je změněné Jeho vůlí, a nemám tedy žádnou nezávislost.

Significado

Význam

El hierro, de un modo natural, se ve atraído por el imán. Del mismo modo, también las entidades vivientes se ven atraídas de un modo natural hacia Kṛṣṇa; por esa razón, el verdadero nombre del Señor es «Kṛṣṇa», cuyo significado es «Aquel que atrae a todos y a todo». Ejemplos característicos de esa atracción se encuentran en Vṛndāvana, donde todos y todo lo que allí existe se ve atraído por Kṛṣṇa. Esa atracción está en las personas mayores, como Nanda Mahārāja y Yaśodādevī, en los amigos, como Śrīdāmā, Sudāmā y los demás pastorcillos de vacas, en las gopīs, como Śrīmatī Rādhārāṇī y Sus amigas, e incluso en las aves y animales, en las vacas y en los terneros. Esa atracción por Kṛṣṇa está también en las flores y frutos de los jardines, así como en las olas del Yamunā, la tierra, el cielo, los árboles, las plantas, los animales y en todos los demás seres vivos. Esa es la situación natural de todo lo que existe en Vṛndāvana.

Železo je přirozeně přitahováno magnetem. Pro všechny živé bytosti je stejně přirozené, že jsou přitahovány ke Kṛṣṇovi, a proto je Pánovo skutečné jméno Kṛṣṇa neboli “ten, kdo přitahuje všechny a všechno”. Typické příklady této přitažlivosti najdeme ve Vṛndāvanu, kde je Kṛṣṇou přitahováno vše a každý: starší obyvatelé, jako je Nanda Mahārāja a Yaśodādevī, přátelé jako Śrīdāmā, Sudāmā a ostatní pasáčkové krav, gopī jako Śrīmatī Rādhārāṇī a Její společnice, a dokonce i ptáci, zvěř, krávy a telátka. Kṛṣṇa přitahuje plody a květy v zahradách, vlny řeky Yamuny i zemi, nebe, stromy, rostliny, zvířata a všechny ostatní živé bytosti. Toto je přirozená situace ve Vṛndāvanu.

La situación en el mundo material, donde nadie siente atracción por Kṛṣṇa y todos están atraídos a māyā, es diametralmente opuesta a la de Vṛndāvana. Esa es la diferencia entre el mundo material y el mundo espiritual. Hiraṇyakaśipu, que estaba en el mundo material, sentía atracción por las mujeres y el dinero, mientras que Prahlāda Mahārāja, desde su posición natural, sentía atracción por Kṛṣṇa. Para responder a la pregunta de Hiraṇyakaśipu, que quería saber el porqué de aquella desviación, Prahlāda Mahārāja dijo que su modo de ver las cosas no era ninguna desviación, pues sentirse atraído por Kṛṣṇa es la posición natural de todos los seres, y que, si a Hiraṇyakaśipu le parecía una desviación, era debido a su falta de atracción por Kṛṣṇa, que era antinatural. Por lo tanto, concluyó Prahlāda, Hiraṇyakaśipu necesitaba purificarse.

Opakem Vṛndāvanu je hmotný svět, kde nikoho nepřitahuje Kṛṣṇa, ale každého přitahuje māyā. To je rozdíl mezi duchovním a hmotným světem. Hiraṇyakaśipua, který byl v hmotném světě, přitahovaly ženy a peníze, zatímco jeho syna, který byl ve svém přirozeném postavení, přitahoval Kṛṣṇa. Na Hiraṇyakaśipuovu otázku, proč Prahlāda Mahārāja uvažuje scestně, Prahlāda odpověděl, že jeho uvažování není scestné, neboť pro každého je přirozené být přitahován Kṛṣṇou. Řekl, že to Hiraṇyakaśipu považuje za scestné, jelikož se nachází v nepřirozeném stavu, kdy ho Kṛṣṇa nepřitahuje. Proto potřebuje očistu.

Cuando nos purificamos de la contaminación material, volvemos a sentir atracción por Kṛṣṇa (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). En el mundo material, todos estamos contaminados por la suciedad de la complacencia sensorial, y actuamos conforme a distintas identificaciones falsas, unas veces en forma de animal, otras veces como semidioses, árboles, etc. Debemos purificarnos de todas esas falsas identificaciones; entonces sentiremos una atracción natural por Kṛṣṇa. El proceso del bhakti purifica a la entidad viviente de todas las atracciones antinaturales. Cuando nos purificamos, sentimos atracción por Kṛṣṇa y comenzamos a servir a Kṛṣṇa en lugar de servir a māyā. Eso es lo natural. El devoto está atraído a Kṛṣṇa, mientras que el no devoto, contaminado por la suciedad del disfrute material, no lo está. Así lo confirma el Señor en el Bhagavad-gītā (7.28):

Jakmile je živá bytost zbavena hmotného znečištění, Kṛṣṇa ji opět začne přitahovat (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). V hmotném světě je každý znečištěn špínou smyslového požitku a jedná někdy jako člověk, někdy jako zvíře, jindy jako polobůh či strom a tak dále. Živá bytost musí být zbavena všech těchto označení; pak bude přirozeně přitahována ke Kṛṣṇovi. Proces bhakti živou bytost očišťuje od vlivu veškeré nepřirozené přitažlivosti. Když je očištěná, je přitahována Kṛṣṇou a namísto māyi začíná sloužit Jemu. To je její přirozené postavení. Oddaného přitahuje Kṛṣṇa, ale neoddaného, který je znečištěný špínou hmotného požitku, nikoliv. V Bhagavad-gītě (7.28) to Pán Kṛṣṇa potvrzuje:

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ
yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

«Aquellos que han observado una conducta piadosa en vidas anteriores y en la presente, y cuyas actividades pecaminosas están completamente erradicadas, se liberan de las dualidades de la ilusión y se ocupan en Mi servicio con determinación». Debemos liberarnos de toda la suciedad pecaminosa de la existencia material. En el mundo material, todos estamos contaminados de deseos materiales. A menos que nos liberemos por completo de esos deseos (anyābhilāṣitā-śūnyam), no podremos sentir atracción por Kṛṣṇa.

“Ti, kdo jednali zbožně v tomto i v dřívějších životech a jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány, jsou nedotčeni protiklady, z nichž sestává iluze, a s rozhodností Mi slouží.” Lidé musí být zbaveni veškeré hříšné nečistoty hmotné existence. Každý v tomto hmotném světě je znečištěný hmotnou touhou. Dokud se člověk nezbaví všech hmotných tužeb (anyābhilāṣitā-śūnyam), Kṛṣṇa ho nebude přitahovat.