Skip to main content

Text 12

Sloka 12

Texto

Verš

sa yadānuvrataḥ puṁsāṁ
paśu-buddhir vibhidyate
anya eṣa tathānyo ’ham
iti bheda-gatāsatī
sa yadānuvrataḥ puṁsāṁ
paśu-buddhir vibhidyate
anya eṣa tathānyo ’ham
iti bheda-gatāsatī

Palabra por palabra

Synonyma

saḥ — esa Suprema Personalidad de Dios; yadā — cuando; anuvrataḥ — favorable o complacido; puṁsām — de las almas condicionadas; paśu-buddhiḥ — el concepto animal de la vida («yo soy el Supremo, y todos somos Dios»); vibhidyate — se destruye; anyaḥ — otro; eṣaḥ — este; tathā — así como; anyaḥ — otro; aham — yo; iti — así; bheda — distinción; gata — teniendo; asatī — que es desastroso.

saḥ — ten Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; yadā — když; anuvrataḥ — příznivě nakloněný či potěšený; puṁsām — podmíněných duší; paśu-buddhiḥ — zvířecí pojetí života (“Já jsem Nejvyšší a každý je Bůh”); vibhidyate — je zničené; anyaḥ — jiný; eṣaḥ — toto; tathā — rovněž; anyaḥ — jiný; aham — já; iti — takto; bheda — rozdíl; gata — udržující; asatī — který má katastrofální následky.

Traducción

Překlad

Cuando la Suprema Personalidad de Dios está complacido con el servicio devocional de la entidad viviente, esta se convierte en un paṇḍita y no hace distinciones entre enemigos, amigos y su propia persona. Es inteligente, y piensa: «Cada uno de nosotros es un sirviente eterno de Dios; por lo tanto, no somos distintos los unos de los otros».

Když živá bytost potěší Nejvyšší Osobnost Božství svou oddanou službou, stává se z ní paṇḍita a nečiní rozdíly mezi nepřáteli, přáteli a sebou sama. Potom inteligentně uvažuje: “Každý z nás je věčný služebník Boha, a proto se od sebe nelišíme.”

Significado

Význam

Cuando sus maestros y su demoníaco padre le preguntaron cómo se había contaminado su inteligencia, Prahlāda Mahārāja dijo: «En lo que a mí respecta, no tengo la inteligencia contaminada. Más bien, por la gracia de mi maestro espiritual y de mi Señor, Kṛṣṇa, ahora he aprendido que nadie es amigo ni enemigo mío. En realidad, todos somos sirvientes eternos de Kṛṣṇa; pero, bajo la influencia de la energía externa, pensamos en nosotros mismos considerando que estamos separados de la Suprema Personalidad de Dios y que somos amigos o enemigos de los demás. Ahora estoy libre de esa errónea idea, y, por lo tanto, a diferencia de los seres humanos corrientes, he dejado de pensar que yo soy Dios y que los demás son amigos o enemigos míos. Ahora pienso, correctamente, que todos somos sirvientes eternos de Dios, y que nuestro deber es servir al amo supremo, ya que entonces nos estableceremos en el plano de la igualdad en calidad de sirvientes».

Když se Prahlādovi učitelé a démonský otec chlapce ptali, jak došlo k znečištění jeho inteligence, Prahlāda odpověděl: “Pokud jde o mě, má inteligence není znečištěná. Naopak, milostí mého duchovního učitele a milostí mého Pána, Kṛṣṇy, nyní vím, že nikdo není můj nepřítel ani přítel. Všichni jsme ve skutečnosti věční služebníci Kṛṣṇy, ale pod vlivem vnější energie si myslíme, že jsme od Nejvyšší Osobnosti Božství odděleni jako přátelé a nepřátelé jeden druhého. Tento chybný názor byl nyní uveden na pravou míru, a na rozdíl od obyčejných lidí si proto již nemyslím, že jsem Bůh a že ostatní jsou moji přátelé a nepřátelé. Nyní správně chápu, že každý je věčným služebníkem Boha a že naší povinností je sloužit tomuto nejvyššímu pánovi, neboť pak budeme jako služebníci jednotní.”

Los demonios piensan en los demás considerándoles amigos o enemigos, pero los vaiṣṇavas dicen que, como todos somos sirvientes del Señor, todos estamos en un mismo plano. Por esa razón, el vaiṣṇava no trata a las demás entidades vivientes ni como amigos ni como enemigos; por el contrario, trata de difundir el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa, enseñando que todos somos uno en cuanto que somos sirvientes del Señor Supremo, y que estamos desperdiciando inútilmente nuestra valiosa vida creando naciones, comunidades y otros grupos de amigos y enemigos. Todo el mundo debería elevarse hasta el nivel consciente de Kṛṣṇa, para de ese modo sentir la unidad en su posición de sirvientes del Señor. Aunque hay 8 400 000 especies de vida, el vaiṣṇava siente esa unidad. ElĪśopaniṣad aconseja: ekatvam anupaśyataḥ: El devoto debe ver a la Suprema Personalidad de Dios situado en el corazón de todos, y también debe ver que todas las entidades vivientes son servidores eternos del Señor. Esa visión recibe el nombre de ekatvam, unidad. Existe la relación de amo y sirviente, pero ambos son uno debido a su identidad espiritual. Eso también es ekatvam. Así, el concepto de ekatvam de los vaiṣṇavas es distinto al que sostienen los māyāvādīs.

Démoni o každém uvažují jako o příteli nebo nepříteli, ale vaiṣṇavové prohlašují, že jelikož je každý služebníkem Pána, všichni jsou na stejné úrovni. Vaiṣṇava proto nejedná s ostatními živými bytostmi ani jako s přáteli, ani jako s nepřáteli; snaží se šířit vědomí Kṛṣṇy a učí každého, že jsme si všichni jako služebníci Nejvyššího Pána rovni, ale zbytečně promrháváme své cenné životy vytvářením národů, společenství a dalších skupin přátel a nepřátel. Každý by měl dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy, a tak pocítit jednotu jako služebník Pána. Přestože existuje 8 400 000 forem života, vaiṣṇava pociťuje tuto jednotu. Īśopaniṣad radí: ekatvam anupaśyataḥ. Oddaný by měl vidět Nejvyšší Osobnost Božství v srdci všech a každou živou bytost jako věčného služebníka Pána. Tento pohled se nazývá ekatvam, jednota. Ačkoliv mezi nimi existuje vztah pána a služebníka, jsou jednotní, neboť oba mají duchovní totožnost. To je také ekatvam. Vaišnavské pojetí ekatvam se tedy liší od māyāvādského.

Hiraṇyakaśipu preguntó a Prahlāda Mahārāja cómo se había vuelto en contra de su familia. Cuando alguien mata a un miembro de la familia, lo natural es que la familia entera le considere su enemigo; Hiraṇyakaśipu, sin embargo, vio que Prahlāda se mostraba amistoso con el asesino, y por ello le preguntó: «¿Quién ha creado en ti ese tipo de inteligencia? ¿Has adquirido esa conciencia por ti mismo? No eres más que un niño pequeño; alguien ha debido de inducirte a pensar de esa forma». Prahlāda Mahārāja quiso contestar que una actitud favorable hacia Viṣṇu solo se puede lograr cuando el Señor Se muestra favorable (sa yadānuvrataḥ). Como se afirma en el Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa es el amigo de todos (suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ jñātvā māṁ śāntim ṛcchati). El Señor jamás es enemigo de ninguna de los millones de entidades vivientes que existen, sino que siempre es amigo de todas. Esa es la comprensión correcta. La inteligencia de quien piensa que el Señor es su enemigo es paśu-buddhi, la inteligencia de un animal. Esa persona piensa, desacertadamente: «Yo soy diferente de mi enemigo, y mi enemigo es diferente de mí. El enemigo ha hecho esto, y por lo tanto mi deber es matarle». Este concepto erróneo se describe en este verso con la palabra bheda-gatāsatī. La realidad es que todos somos sirvientes del Señor, como confirma Śrī Caitanya Mahāprabhu en el Caitanya-caritāmṛta (jīvera svarūpa hayakṛṣṇera nitya-dāsa'). Como sirvientes del Señor, todos somos uno, y no se puede hablar de amistad o enemistad. Si de verdad entendemos que todos somos sirvientes del Señor, ¿cómo podemos hablar de amigos o enemigos?

Hiraṇyakaśipu se ptal svého syna, jak došlo k tomu, že se postavil proti své rodině. Když nepřítel zabije člena nějaké rodiny, celá rodina se přirozeně stane vrahovým nepřítelem. Hiraṇyakaśipu však viděl, že Prahlāda měl k vrahovi přátelský vztah. Zeptal se proto: “Kdo u tebe vytvořil tento druh inteligence? Vyvinul jsi snad toto vědomí sám? Jsi ještě malý chlapec, a k takovému uvažování tě tedy musel někdo přivést.” Prahlāda Mahārāja chtěl dát najevo, že příznivý postoj k Viṣṇuovi se u někoho může projevit jedině tehdy, když je mu příznivě nakloněn Pán (sa yadānuvrataḥ). Jak uvádí Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa je přítelem každého (suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ jñātvā māṁ śāntim ṛcchati). Pán není nikdy nepřítelem žádné z miliónů živých bytostí; vždy je přítelem všech. To je správné chápání. Domnívá-li se někdo, že Pán je nepřítel, pak je jeho inteligence inteligencí zvířete (paśu-buddhi). Myslí si: “Jsem jiný než můj nepřítel a on je jiný než já. Můj nepřítel se dopustil toho a toho, a tak ho musím zabít.” K tomuto nesprávnému pojetí se zde vztahuje výraz bheda-gatāsatī. Skutečnost je taková, že každý je služebníkem Pána, jak potvrzuje Śrī Caitanya Mahāprabhu v Caitanya-caritāmṛtě (jīvera ’svarūpa' haya— kṛṣṇera ’nitya-dāsa'). Jakožto služebníci Pána jsme si všichni rovni a nepřátelství nebo přátelství nepřipadá v úvahu. Pokud skutečně víme, že každý z nás je služebníkem Pána, jak potom můžeme mluvit o nepříteli či příteli?

En el servicio del Señor, todos debemos ser amistosos. Todos debemos alabar el servicio que los demás ofrecen al Señor, sin enorgullecernos de nuestro propio servicio. Ese es el modo de pensar vaiṣṇava, el modo de pensar de Vaikuṇṭha. En la práctica del servicio, los sirvientes pueden sostener rivalidades y competiciones aparentes, pero en los planetas Vaikuṇṭhas siempre se aprecia el servicio de los demás sirvientes, nunca se censura. Así es la competición que existe en Vaikuṇṭha. Entre sirvientes, la enemistad no tiene razón de ser. A todo el mundo se le debe permitir que ofrezca servicio al Señor con todas sus capacidades, y todo el mundo debe apreciar el servicio de los demás. Esas son las actividades de Vaikuṇṭha. Como todos somos sirvientes, todos estamos en un mismo plano, y a todos se nos permite servir al Señor conforme a nuestra propia capacidad. Como se confirma en el Bhagavad-gītā (15.15): sarvasya caāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: El Señor está situado en el corazón de todos, y dirige al sirviente conforme a su actitud. Sin embargo, no da las mismas directrices a los devotos que a los no devotos. Como los no devotos desafían la autoridad del Señor Supremo, el Señor les dirige de modo que puedan olvidar el servicio del Señor vida tras vida, y, de ese modo, son castigados por las leyes de la naturaleza. Sin embargo, al devoto que desea sinceramente ofrecer servicio al Señor, el Señor le dirige de otro modo. Dice el Señor en el Bhagavad-gītā (10.10):

Každý by měl být přátelský k ostatním v zájmu služby Pánu. Všichni by měli chválit službu druhých a nikdo by neměl být pyšný na svou vlastní. Tak vypadá uvažování vaiṣṇavy, vaikunthské uvažování. Mezi služebníky se při službě může objevovat rivalita a zdánlivé soutěžení, ale na Vaikuṇṭhách si každý služby druhého váží; nikdo ji neodsuzuje. To je vaikunthské soutěžení. Mezi služebníky nepřipadá v úvahu nepřátelství. Každému by měla být dána možnost sloužit Pánu, jak nejlépe dovede, a každý by měl oceňovat službu druhých. Tak to vypadá na Vaikuṇṭě. Jelikož je každý služebník, všichni jsou na stejné úrovni a je jim dovoleno sloužit Pánu podle jejich příslušných schopností. V Bhagavad-gītě (15.15) stojí: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — Pán sídlí v srdci každého a poskytuje vedení úměrně postoji služebníka. Dává však odlišné pokyny neoddaným a oddaným. Neoddaní napadají autoritu Nejvyššího Pána, a proto je Pán vede tak, že život za životem zapomínají na službu Jemu a jsou trestáni zákony přírody. Když si však oddaný velmi upřímně přeje Pánu sloužit, Pán ho vede jinak. V Bhagavad-gītě (10.10) sám říká:

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

«A aquellos que están constantemente consagrados a servirme con amor, Yo les doy la comprensión con la cual pueden llegar hasta Mí». En realidad, todos somos sirvientes, no amigos o enemigos, y todos actuamos siguiendo distintas directrices del Señor, que guía a cada entidad viviente conforme a la mentalidad que manifiesta.

“Těm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, které jim umožní ke Mně dospět.” Každý je ve skutečnosti služebník, nikoliv nepřítel či přítel, a jedná podle různých pokynů Pána, které odpovídají jeho smýšlení.