Skip to main content

CAPÍTULO 2

KAPITOLA DRUHÁ

Hiraṇyakaśipu, el rey de los demonios

Hiraṇyakaśipu, král démonů

Como se explica en este capítulo, tras la muerte de Hiraṇyākṣa, sus hijos y su hermano, Hiraṇyakaśipu, estaban muy afligidos. Hiraṇyakaśipu reaccionó como un gran pecador, tratando de reducir las actividades religiosas del pueblo. Por otro lado, trató de disminuir el pesar de sus sobrinos con una instructiva historia.

Poté, co byl zabit Hiraṇyākṣa, byli jeho synové a bratr Hiraṇyakaśipu velmi zarmouceni. Hiraṇyakaśipu na to reagoval nesmírně hříšně — snažil se potlačit náboženské činnosti všech lidí. Aby však zmírnil zármutek svých synovců, vyložil jim jeden dávný příběh.

Hiraṇyakaśipu, después de que la Suprema Personalidad de Dios apareciera en la forma del Jabalí y matase a Hiraṇyākṣa, su hermano, estaba muy afligido e iracundo, y acusó a la Suprema Personalidad de Dios de mostrar preferencia por Sus devotos; también ridiculizó la forma de Varāha del Señor, que había aparecido para matar a su hermano. Se dedicó a agitar a todos los demonios y rākṣasas, y a molestar a los sabios pacíficos y a otros habitantes de la Tierra en su práctica de ceremonias rituales. Debido a la falta de yajña (sacrificios), los semidioses comenzaron a vagar por la Tierra sin ser vistos.

Když se Nejvyšší Pán zjevil v podobě kance, Varāhy, a zabil Hiraṇyakaśipuova bratra Hiraṇyākṣu, Hiraṇyakaśipu to těžce nesl. Rozhněvaně obvinil Pána, že straní svým oddaným, a vysmíval se Jeho zjevení v podobě Varāhy, kdy sestoupil, aby zabil jeho bratra. Hiraṇyakaśipu začal podněcovat všechny démony a Rākṣasy a narušovat obřady pokojných mudrců a dalších obyvatel Země. Polobozi postrádali konání yajñi (oběti), a tak začali neviděni putovat po zemském povrchu.

Tras completar los ritos funerarios en honor de su hermano, Hiraṇyakaśipu se dirigió a sus sobrinos y, citando los śāstras, les habló de la verdad de la vida. Con intención de calmarles, les habló de la siguiente manera: «Mis queridos sobrinos, los héroes que mueren frente a sus enemigos son gloriosos. En el mundo material, las entidades vivientes, llevadas por las leyes de la naturaleza, se unen y de nuevo se separan, conforme a sus actividades fruitivas. Sin embargo, siempre debemos recordar que el alma espiritual, que es distinta del cuerpo, es eterna, inmutable, pura, omnipresente y consciente de todo. Atada por la energía material, el alma nace en especies superiores o inferiores, conforme al contacto que establece con la materia; de ese modo recibe distintos tipos de cuerpos en los que disfruta o sufre. La influencia de las condiciones de la existencia material es la única causa de la felicidad y la aflicción; por lo tanto, no debemos acongojarnos por ver las acciones superficiales del karma».

Po ukončení pohřebních obřadů pro bratra začal Hiraṇyakaśipu hovořit ke svým synovcům a citoval ze śāster pravdu o životě. Aby je uklidnil, řekl jim: “Moji drazí synovci, pro hrdiny je smrt tváří v tvář nepříteli slavná. Živé bytosti se podle svých různých plodonosných činností setkají v tomto hmotném světě a pak je zákony přírody opět rozdělí. Vždy bychom však měli vědět, že duše, jež se zásadně liší od těla, je věčná, nezměnitelná, čistá, všeprostupující a všeho si vědomá. Když je spoutána hmotnou energií, rodí se podle různých styků s ní ve vyšších či nižších formách života. Tak dostává různé druhy těl, v nichž trpí nebo si užívá. Příčinou jejího štěstí a neštěstí je to, že se nechá ovlivnit podmínkami hmotné existence; jiné příčiny neexistují. Nikdo proto nemá být zarmoucen pohledem na působení karmy.

Hiraṇyakaśipu contó entonces la historia del rey Suyajña, que vivía en el país de Uśīnara. Hiraṇyakaśipu repitió a sus sobrinos las instrucciones que las esposas de ese rey, abrumadas por el dolor, escucharon cuando este fue matado. Hiraṇyakaśipu habló de un pájaro kuliṅga que fue herido por la flecha de un cazador mientras se lamentaba por su esposa, que, a su vez, había sufrido los disparos del mismo cazador. Con esas narraciones, Hiraṇyakaśipu calmó a sus sobrinos y demás familiares, aliviando su lamentación. Una vez serenas, Diti y Ruṣābhānu, madre y cuñada de Hiraṇyakaśipu respectivamente, centraron su mente en la comprensión espiritual.

Hiraṇyakaśipu poté vyprávěl dávnou událost, jež se týkala krále Suyajñi, který žil v zemi zvané Uśīnara. Král byl zabit a jeho královnám, zdrceným žalem, se tehdy dostalo poučení, jež Hiraṇyakaśipu zopakoval svým synovcům. Vylíčil, jak jeden lovec zastřelil šípem ptáka kuliṅgu, který bědoval pro svou družku, chycenou stejným lovcem. Vyprávěním těchto příběhů Hiraṇyakaśipu své synovce a další příbuzné upokojil a utišil jejich nářek. Hiraṇyakaśipuova matka Diti a jeho švagrová Ruṣābhānu pak v klidu soustředily mysl na duchovní poznání.

Text 1:
Śrī Nārada Muni dijo: Mi querido rey Yudhiṣṭhira, cuando el Señor Viṣṇu, en la forma de Varāha, el avatāra Jabalí, mató a Hiraṇyākṣa, su hermano Hiraṇyakaśipu, comenzó a lamentarse, cegado por la ira.
Sloka 1:
Śrī Nārada Muni řekl: Můj milý králi Yudhiṣṭhire, když Pán Viṣṇu v podobě Varāhy, kance, zabil Hiraṇyākṣu, Hiraṇyākṣův bratr Hiraṇyakaśipu zuřil a bědoval.
Text 2:
Mordiéndose los labios de rabia, Hiraṇyakaśipu miró al cielo. La ira de sus ojos era tan ardiente, que llenó todo el cielo de humo. Entonces comenzó a hablar.
Sloka 2:
Hiraṇyakaśipu se vzteky kousal do rtů a oči mu planuly hněvem. Upřel je na nebe a tím způsobil, že ho celé zahalil dým. Poté začal hovořit.
Text 3:
Mostrando sus terribles dientes, con una mirada feroz y el entrecejo fruncido, con un aspecto espantoso, tomó su arma, el tridente, y comenzó a hablar a la asamblea de demonios.
Sloka 3:
S vyceněnými hrozivými zuby, nelítostným pohledem a svraštělým obočím, na něž bylo strašné pohlédnout, pozdvihl svou zbraň — trojzubec—a začal promlouvat ke svým společníkům, shromážděným démonům.
Texts 4-5:
¡Oh, dānavas y daityas! ¡Oh, Dvimūrdha, Tryakṣa, Śambara y Śatabāhu! ¡Oh, Hayagrīva, Namuci, Pāka e Ilvala! ¡Oh, Vipracitti, Puloman, Śakuna y demás demonios! Escúchenme todos atentamente, por favor, y después, sin más demora, actúen conforme a mis palabras.
Sloka 4-5:
Ó Dānavové a Daityové! Ó Dvimūrdho, Tryakṣo, Śambaro a Śatabāhu! Ó Hayagrīvo, Namuci, Pāko a Ilvalo! Ó Vipracitti, Pulomane, Śakuno a další démoni! Všichni mě pozorně poslouchejte a pak neprodleně jednejte podle mých slov.
Text 6:
Mis insignificantes enemigos, los semidioses, se han unido para matar a mi muy querido y obediente amigo, mi hermano Hiraṇyākṣa. Aunque el Señor Supremo, el Señor Viṣṇu, siempre Se había mostrado ecuánime con unos y otros —semidioses y demonios—, esta vez, después de recibir la devota adoración de los semidioses, Se ha puesto de su parte y les ha ayudado a matar a Hiraṇyākṣa.
Sloka 6:
Moji bezvýznamní nepřátelé, polobozi, se spojili, aby zabili mého drahého a poslušného příznivce, mého bratra Hiraṇyākṣu. Třebaže se k nám — polobohům i démonům — staví Nejvyšší Pán, Viṣṇu, vždy stejně, tentokrát se přidal na stranu polobohů, kteří Ho oddaně uctívali, a pomohl jim Hiraṇyākṣu zabít.
Texts 7-8:
La Suprema Personalidad de Dios ha abandonado Su natural tendencia a la ecuanimidad con respecto a demonios y semidioses. Aunque es la Persona Suprema, ahora, bajo la influencia de māyā, ha adoptado una forma de jabalí para complacer a Sus devotos, los semidioses, que ahora son Sus preferidos porque es como un niño caprichoso. Yo voy a cortar la cabeza del Señor Viṣṇu con mi tridente, y con los chorros de sangre de Su cuerpo satisfaré a mi hermano Hiraṇyākṣa, a quien tanto le gustaba beber sangre. Así también yo me calmaré.
Sloka 7-8:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se vzdal své přirozené nepředpojatosti vůči démonům i polobohům. I když je Nejvyšší Osobou, nyní pod vlivem māyi přijal podobu kance, aby potěšil své oddané, polobohy. Je jako neposedné dítě, které k někomu přilne. Svým trojzubcem proto Pánu Viṣṇuovi oddělím hlavu od trupu a vydatným množstvím krve z Jeho těla potěším svého bratra Hiraṇyākṣu, který tak rád pil krev. Tak i já dosáhnu klidu.
Text 9:
Cuando se cortan las raices de un árbol, este cae, y sus ramas y hojas, de modo natural, se secan. De la misma manera, cuando yo haya matado a Viṣṇu, el conspirador, que es la vida y alma de los semidioses, estos se marchitarán, porque habrán perdido la misma fuente de su vida.
Sloka 9:
Jestliže je strom podťat u kořene a padne, jeho větve a ratolesti přirozeně uschnou. Když zabiji tohoto prohnaného Viṣṇua, polobozi, pro něž je Viṣṇu vším, přijdou o zdroj svého života a postupně budou chřadnout.
Text 10:
Mientras yo me encargo de matar al Señor Viṣṇu, ustedes desciendan al planeta Tierra, que florece gracias a la cultura brahmínica y a un gobierno kṣatriya. Esa gente está ocupada en austeridades, sacrificios, estudio de los Vedas, votos regulativos y caridad. ¡Acaben con todos los que se ocupan en esas actividades!
Sloka 10:
Zatímco budu zabíjet Pána Viṣṇua, sestupte na planetu Zemi, která vzkvétá díky bráhmanské kultuře a kšatrijské vládě. Zničte všechny lidi, kteří se věnují askezi, konání obětí, studiu Véd, dodržování usměrňujících slibů a rozdávání milodarů!
Text 11:
El principio básico de la cultura brahmínica es satisfacer al Señor Viṣṇu, la personificación de los rituales y ceremonias de sacrificio. El Señor Viṣṇu es el manantial personificado de todos los principios religiosos, y es el refugio de todos los semidioses, de los grandes pitās y de la gente en general. Cuando hayan matado a los brāhmaṇas, no habrá nadie que anime a los kṣatriyas a celebraryajñas; así, los semidioses, faltos de la satisfacción que obtienen del yajña, morirán enseguida.
Sloka 11:
Základním principem bráhmanské kultury je uspokojit Pána Viṣṇua, zosobnění obětí a jiných obřadů. Pán Viṣṇu je zosobněným zdrojem všech náboženských zásad a útočištěm všech polobohů, vznešených Pitů a lidí. Když budou zabiti brāhmaṇové, nebude nikoho, kdo by vedl kṣatriyi ke konání obětí, a polobozi, kteří nebudou uspokojováni yajñou, zemřou.
Text 12:
Vayan inmediatamente a todos los lugares donde se brinde protección a las vacas y a los brāhmaṇas y donde se estudien los Vedasconforme a los principios del varṇāśrama. Préndanles fuego a todos, y corten por la raíz todos los árboles, que son la fuente de la vida.
Sloka 12:
Okamžitě jděte všude tam, kde lidé svědomitě chrání krávy a brāhmaṇy a kde se studují Védy ve smyslu zásad varṇāśramy. Zapalte tato místa a pokácejte stromy, které tam rostou a jsou zdrojem života.
Text 13:
De este modo, los demonios, aficionados a causar desastres, se tomaron sobre sus cabezas con gran respeto las instrucciones de Hiraṇyakaśipu y le ofrecieron reverencias. Siguiendo sus órdenes, realizaron actividades llenas de envidia en contra de todos los seres vivos.
Sloka 13:
Démoni, kteří mají rádi zhoubné jednání, s velkou úctou přijali pokyny Hiraṇyakaśipua na své hlavy a poklonili se mu. Podle jeho pokynů začali provádět zlovolné činnosti, zaměřené proti všem živým bytostem.
Text 14:
Los demonios incendiaron las ciudades, aldeas, campos de pastoreo, establos de vacas, jardines, huertos, sembrados y bosques naturales. Quemaron las ermitas de las personas santas, las minas importantes, que producían metales preciosos, los lugares en que vivían los agricultores, las aldeas de montaña y las aldeas de los pastores dedicados a la protección de las vacas. También quemaron las capitales del gobierno.
Sloka 14:
Démoni zapalovali města, vesnice, pastviny a chlévy, zahrady, pole a lesy. Pálili poustevny světců, důležité doly, které byly zdrojem cenných kovů, obydlí zemědělců, horské vesnice a vesnice ochránců krav, pastevců. Zapalovali také hlavní města.
Text 15:
Algunos de los demonios, provistos de herramientas para cavar, echaron abajo los puentes y las murallas y puertas [gopuras] que protegían las ciudades. Otros cortaron a golpes de hacha los árboles útiles, como el mango, el de la fruta jack y otros que daban también frutas alimenticias. Y otros se armaron con antorchas y prendieron fuego a las casas de los ciudadanos.
Sloka 15:
Někteří démoni si vzali nástroje na kopání a strhávali mosty, hradby a městské brány (gopury). Další se chopili seker a začali kácet důležité stromy, jako mangovníky a chlebovníky, a ničit další zdroje obživy. Jiní vzali hořící větve a zapalovali obydlí občanů.
Text 16:
Agobiados por las repetidas desgracias que, de forma inusitada, les causaban los seguidores de Hiraṇyakaśipu, la gente tuvo que abandonar las actividades propias de la cultura védica. Los semidioses, al dejar de recibir los resultados de los yajñas, también sufrieron los trastornos ocasionados. Salieron de sus residencias en los planetas celestiales, y sin que los demonios les viesen, recorrieron el planeta Tierra para ver los desastres causados.
Sloka 16:
Všichni lidé byli stále sužováni pohromami, které měli na svědomí stoupenci Hiraṇyakaśipua, a museli zanechat činností charakteristických pro védskou kulturu. Znepokojeni byli i polobozi, kteří nedostávali výsledky yajñi. Opustili svá obydlí na nebeských planetách a neviděni démony začali putovat po Zemi, aby viděli rozsah škod.
Text 17:
Tras observar las ceremonias rituales por la muerte de su hermano, Hiraṇyakaśipu, que sentía un enorme dolor, trató de calmar a sus sobrinos.
Sloka 17:
Hiraṇyakaśipu, který byl velice nešťastný, se po vykonání obřadů souvisejících s bratrovou smrtí snažil uklidnit své synovce.
Texts 18-19:
¡Oh, rey!, Hiraṇyakaśipu era un gran político, y a pesar de que estaba extremadamente iracundo, supo cómo actuar conforme a la situación y el momento. Con dulces palabras, se dispuso a tranquilizar a sus sobrinos, Śakuni, Śambara, Dhṛṣṭi, Bhūtasantāpana, Vṛka, Kālanābha, Mahānābha, Hariśmaśru y Utkaca. Consoló también a su cuñada, Ruṣābhānu, que era la madre de todos ellos, así como a Diti, su propia madre. Sus palabras fueron las siguientes.
Sloka 18-19:
Ó králi, Hiraṇyakaśipu se nesmírně hněval, ale jako velký politik věděl, jak jednat podle dané chvíle a okolností. Laskavými slovy začal uklidňovat své synovce — Śakuniho, Śambaru, Dhṛṣṭiho, Bhūtasantāpanu, Vṛku, Kālanābhu, Mahānābhu, Hariśmaśrua a Utkacu. Utěšoval také jejich matku, svou švagrovou Ruṣābhānu, i svou vlastní matku Diti. Promluvil k nim následovně.
Text 20:
Hiraṇyakaśipu dijo: Querida madre, querida cuñada, queridos sobrinos, no deben lamentarse por la muerte de este gran héroe, pues la muerte de un héroe ante su enemigo es gloriosa y deseable.
Sloka 20:
Hiraṇyakaśipu řekl: Má drahá matko, švagrová a synovci, neměli byste naříkat nad smrtí velkého hrdiny. Smrt tváří v tvář nepříteli je pro hrdinu slavná a kýžená.
Text 21:
Mi querida madre, a veces muchos viajeros coinciden en un restaurante o en una fuente de agua fresca, pero después de beber, cada uno continúa rumbo a su propio destino. Del mismo modo, las entidades vivientes se reúnen formando una familia, y más tarde, como resultado de sus propias acciones, se separan para seguir cada una hacia un destino diferente.
Sloka 21:
Má milá matko! V restauraci či na místě, kde se lze napít chladivé vody, se schází mnoho poutníků, a když se napijí, každý pokračuje v cestě za svým cílem. Podobně se živé bytosti spojí v rodině a později jsou v důsledku vlastních činností od sebe odděleny a pokračují ke svým místům určení.
Text 22:
El alma espiritual, la entidad viviente, nunca muere, pues es eterna e inagotable. Como está libre de la contaminación material, puede ir a cualquier lugar, tanto en los mundos materiales como en los espirituales. Goza de conciencia plena, y es completamente distinta del cuerpo material; sin embargo, por haberse desviado, abusando de su pequeña independencia, se ve obligada a recibir cuerpos densos y sutiles creados por la energía material; así queda sujeta a los supuestos materiales de la felicidad y la aflicción. Por lo tanto, nadie debe lamentarse porque un alma espiritual abandone el cuerpo.
Sloka 22:
Duše, živá bytost, neumírá; je věčná a neměnná. Je prostá hmotného znečištění, a má tak přístup kamkoliv, v hmotném i v duchovním světě. Vyznačuje se plným vědomím a zcela se liší od hmotného těla. Jelikož je ale svedena následkem zneužití své nepatrné nezávislosti, je nucena přijímat jemnohmotná a hrubohmotná těla vytvořená hmotnou energií, a tím pádem podléhat takzvanému štěstí a neštěstí v hmotném světě. Nikdo by proto neměl naříkat nad tím, že duše opustí tělo.
Text 23:
Debido a los movimientos del agua, los árboles de la orilla, reflejados en el río, también parecen moverse. De manera similar, cuando los ojos se mueven debido a algún trastorno de la mente, también la tierra parece moverse.
Sloka 23:
Pohyb vody vyvolává dojem, že se pohybují stromy na břehu řeky, které se ve vodě odrážejí. Rovněž země se pro někoho zdánlivě hýbe, když se jeho oči pohybují následkem nějaké mentální poruchy.
Text 24:
Del mismo modo, ¡oh, mi dulce madre!, cuando la mente se agita con los movimientos de las modalidades de la naturaleza material, la entidad viviente, aunque está libre de las diversas fases de los cuerpos densos y sutiles, cree que ha cambiado y que ha pasado de una condición a otra.
Sloka 24:
Má laskavá matko, podobně i živá bytost, jejíž mysl je rozrušená pohyby kvalit hmotné přírody, se domnívá, že se změnilo její postavení, přestože se jí nejrůznější proměny jemnohmotných a hrubohmotných těl vůbec netýkají.
Texts 25-26:
La entidad viviente que se encuentra confundida identifica el cuerpo y la mente con el ser y considera a unos hombres sus parientes, mientras otros le son extraños. Debido a ese concepto erróneo, sufre. En verdad, la acumulación de esas ideas materiales inventadas es la causa del sufrimiento y de la supuesta felicidad del mundo material. En ese estado, el alma condicionada tiene que nacer en diversas especies y actuar con diversos tipos de conciencia, creando con ello nuevos cuerpos. Esa vida material continuada recibe el nombre de saṁsāra. El nacimiento, la muerte, la lamentación, la necedad y la ansiedad se deben a esas consideraciones materiales. De ese modo, a veces llegamos a entender las cosas correctamente, y a veces caemos de nuevo en una concepción equivocada de la vida.
Sloka 25-26:
Zmatená živá bytost, která pokládá tělo a mysl za sebe sama, považuje některé lidi za své příbuzné a jiné za cizí, a kvůli této mylné představě trpí. Hromadění těchto smyšlených hmotných představ je příčinou utrpení a takzvaného štěstí v hmotném světě. Podmíněná duše v tomto postavení se musí rodit v různých druzích a jednat s různými typy vědomí, čímž si vytváří nová těla. Tento neustále pokračující hmotný život se nazývá saṁsāra. Hmotné úvahy přinášejí zrození, smrt, nářek, pošetilost a úzkost. Tak se někdy dobíráme ke správnému pochopení a jindy opět podléháme nesprávnému pojetí života.
Text 27:
A este respecto, hay una vieja historia que puede servir de ejemplo; la historia recoge las palabras de Yamarāja ante las amistades de un difunto. Por favor, escúchenla atentamente.
Sloka 27:
V této souvislosti se uvádí příklad ze starého příběhu, který obsahuje rozhovor Yamarāje s přáteli jednoho zemřelého člověka. Poslouchejte prosím pozorně.
Text 28:
En el estado de Uśīnara vivía un famoso rey llamado Suyajña. Cuando cayó ante sus enemigos en una batalla, sus familiares se sentaron alrededor del cadáver y comenzaron a lamentar la muerte de su amigo.
Sloka 28:
Ve státě jménem Uśīnara žil slavný král Suyajña. Když byl v bitvě zabit nepřáteli, jeho příbuzní usedli kolem mrtvého těla a začali naříkat nad smrtí svého přítele.
Texts 29-31:
Con la enjoyada armadura de oro destrozada, los adornos y collares de flores por el suelo; los cabellos sueltos y despeinados, y los ojos sin brillo, el rey yacía muerto en el campo de batalla, con el cuerpo lleno de sangre y el corazón atravesado por las flechas del enemigo. En el momento de morir se había mordido los labios con el deseo de mostrar su valor, y los dientes mantenían aún ese mismo gesto. Su hermosa cara de loto estaba ahora negra, cubierta con la tierra del campo de batalla. Y con los brazos rotos y seccionados, todavía empuñaba su espada y demás armas. Cuando las esposas del rey de Uśīnara vieron a su esposo que yacía en aquella condición, comenzaron a llorar: «¡Oh, señor!, con tu muerte, nos han matado a nosotras también». Repitiendo esas palabras una y otra vez y golpeándose el pecho, cayeron a los pies del rey muerto.
Sloka 29-31:
Zabitý král ležel na bojišti, jeho zlaté, drahokamy posázené brnění bylo rozbité, ozdoby a girlandy mu spadly, měl rozcuchané vlasy, oči bez lesku a celé jeho tělo bylo zbrocené krví. Srdce měl probodané šípy nepřítele. Když umíral, na důkaz své udatnosti skousl rty a zuby mu zůstaly v této pozici. Jeho krásný obličej, podobný lotosovému květu, byl nyní černý a pokrytý prachem bitevního pole. Paže s mečem a dalšími zbraněmi měl useknuté a zlámané. Když královny, manželky krále Uśīnary, viděly svého manžela v tomto stavu, začaly naříkat: “Ó pane, nyní, když zabili tebe, jsme zabity i my.” Opakujíce tato slova znovu a znovu a bijíce se do prsou se zhroutily u nohou mrtvého krále.
Text 32:
Las reinas lloraban desconsoladas, y sus lágrimas resbalaban por sus senos y enrojecían con el polvo de kuṅkuma antes de caer a los pies de loto de su marido. Se les soltaron los cabellos, se les cayeron las alhajas, y de este modo comenzaron a lamentarse por la muerte de su esposo con una actitud que despertaba la compasión en el corazón de los allí presentes.
Sloka 32:
Jak královny nahlas plakaly, slzy jim stékaly na prsa, kde zčervenaly od kunkumového prášku, a skrápěly lotosové nohy jejich manžela. Vlasy měly rozcuchané, ozdoby jim spadly a tak způsobem, který budil soucit v srdcích ostatních, začaly bědovat nad smrtí svého manžela.
Text 33:
¡Oh, señor!, la cruel providencia te ha llevado a un estado que se encuentra más allá del alcance de nuestra vista. Tú velaste por el sustento diario de los habitantes de Uśīnara, y supiste hacerles felices; pero ahora tu situación es la causa de su desdicha.
Sloka 33:
Ó pane, krutá prozřetelnost tě nyní odvedla mimo dosah našich zraků. Dříve jsi zaopatřoval obyvatele Uśīnary, a ti byli proto šťastní, ale tvůj nynější stav je příčinou jejich neštěstí.
Text 34:
¡Oh, rey!, ¡oh, héroe!, tú fuiste un esposo muy agradecido, nuestro amigo más sincero. ¿Cómo vamos a vivir sin ti? ¡Oh, héroe!, adonde sea que te estés dirigiendo, por favor, guíanos hacia allí, de manera que podamos seguir tus pasos y ocuparnos de nuevo en tu servicio. ¡Deja que vayamos contigo!
Sloka 34:
Ó králi, byl jsi velmi vděčným manželem a nejupřímnějším přítelem nás všech. Jak budeme bez tebe žít? Ó hrdino, ať jdeš kamkoliv, prosíme veď nás, abychom mohly kráčet ve tvých stopách a zase ti sloužit. Vezmi nás s sebou!
Text 35:
Había llegado el momento de la cremación del cuerpo, pero las reinas no permitían que se lo llevasen, y continuaban lamentándose por el cuerpo muerto, que sostenían en sus regazos. Para entonces, el Sol había completado su recorrido y se ocultaba por el oeste.
Sloka 35:
Nadešla vhodná doba ke spálení mrtvého těla, ale královny ho nedovolily odnést — měly ho položené na svých klínech a nepřestávaly ho oplakávat. Slunce mezitím zapadlo za obzor.
Text 36:
El llanto de las reinas que se lamentaban por el cuerpo del rey se oyó incluso en la morada de Yamarāja, quien, adoptando una forma de niño, se acercó personalmente a los familiares del cuerpo muerto y les aconsejó con las siguientes palabras.
Sloka 36:
Když královny naříkaly nad mrtvolou krále, jejich hlasitý pláč bylo slyšet až v sídle Yamarāje. Yamarāja poté přijal tělo chlapce, osobně přišel za příbuznými mrtvého a dal jim následující rady.
Text 37:
Śrī Yamarāja dijo: ¡Ay, qué asombroso! Estas personas, que son mayores que yo, tienen plena experiencia del nacimiento y la muerte de cientos de miles de entidades vivientes. Por lo tanto, deberían haber entendido que también ellas tienen que morir; pero, aun así, siguen confundidas. El alma condicionada viene de un lugar desconocido, y después de morir regresa a ese mismo lugar desconocido. Esta regla, que lleva a la práctica la naturaleza material, no conoce excepciones. Sabiéndolo, ¿por qué se lamentan inútilmente?
Sloka 37:
Śrī Yamarāja řekl: Ó, jak podivuhodné! Tyto osoby jsou starší než já a mají dostatečnou zkušenost, že tisíce živých bytostí se rodí a umírají. Měly by proto pochopit, že i je čeká smrt; přesto jsou však zmateny. Podmíněná duše přichází z neznámého místa a po smrti se na totéž neznámé místo vrací. Z tohoto pravidla, které uplatňuje hmotná příroda, neexistují výjimky. Když to tedy vědí, proč nesmyslně naříkají?
Text 38:
Es asombroso que yo comprenda el sentido de la vida mejor que estas mujeres adultas. En verdad, me siento muy afortunado, pues aunque no soy más que un niño abandonado a su suerte en el mundo material, sin la protección de unos padres, y a pesar de que soy muy débil, no he sido atacado ni devorado por animales salvajes. Por eso, creo firmemente en que la Suprema Personalidad de Dios, que me ha protegido incluso en el vientre materno, me protegerá en todas partes.
Sloka 38:
Je podivuhodné, že tyto starší ženy nemají vyšší poznání o životě než my. Máme opravdu velké štěstí — přestože jsme děti a opuštěni se musíme prodírat hmotným životem, bez ochrany otce a matky, a přestože jsme velmi slabí, nezahubila a nesežrala nás dravá zvěř. Máme proto pevnou víru, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který nás chránil i v lůně matky, nás ochrání všude.
Text 39:
El niño se dirigió a las mujeres: ¡Oh, débiles mujeres!, solo por la voluntad de la Suprema Personalidad de Dios, quien nunca se ve disminuido, se crea, se mantiene y vuelve de nuevo a aniquilarse el mundo entero. Ese es el veredicto del conocimiento védico. Esta creación material, que comprende todo lo móvil e inmóvil, es para Él como un juguete. Él, como Señor Supremo, está perfectamente capacitado para destruir y proteger.
Sloka 39:
Chlapec ženy oslovil: Ó vy slabé ženy! Celý svět je stvořen, udržován a zničen jedině z vůle nepomíjivého Nejvyššího Pána. To je závěr védského poznání. Toto hmotné stvoření, sestávající z pohyblivých a nehybných podob, je jako Jeho hračka. Jakožto Nejvyšší Osobnost Božství je plně schopen ničit a chránit.
Text 40:
A veces alguien pierde su dinero en la calle más céntrica, donde todo el mundo podría verlo, pero como está protegido por el destino, nadie lo ve, y vuelve a encontrarlo. Por otro lado, si el Señor no nos protege, perderemos incluso el dinero celosamente escondido en nuestras casas. Si el Señor Supremo nos da Su protección, estaremos a salvo incluso en medio de una selva sin contar con nadie que nos proteja, mientras que una persona bien cuidada por sus familiares en el calor del hogar, a veces muere sin que nadie pueda hacer nada por ella.
Sloka 40:
Někdy člověk ztratí peníze na rušné cestě, kde si jich každý může všimnout, a přesto je osud ochrání a nikdo je neuvidí. Jejich majitel je tak dostane zpátky. Naproti tomu bez Pánovy ochrany přijde člověk i o peníze, které má pečlivě uschované doma. Jestliže Nejvyšší Pán někoho chrání, tato osoba zůstane naživu, i když je v džungli a nemá žádného ochránce. A naopak se stává, že osoba, která je doma v péči příbuzných a dalších lidí, zemře, aniž by ji kdokoliv dokázal ochránit.
Text 41:
Toda alma condicionada recibe un tipo distinto de cuerpo conforme a sus acciones; el final de esas ocupaciones es el final del cuerpo. El alma espiritual, a pesar de encontrarse en cuerpos materiales densos y sutiles en diversas formas de vida, no queda atada por ellos, ya que se entiende que es completamente distinta del cuerpo manifestado.
Sloka 41:
Každá duše zde dostává různé druhy těl podle vlastního jednání. Když zaneprázdnění podmíněné duše skončí, je konec i s jejím tělem. Přestože se nachází v jemnohmotných a hrubohmotných tělech v různých formách života, není jimi poutána. Od projeveného těla se vždy zcela liší.
Text 42:
Un casado no es idéntico a su casa, pero se identifica con ella; del mismo modo, el alma condicionada, debido a la ignorancia, se identifica con el cuerpo, aunque en realidad el cuerpo y el alma son diferentes. El cuerpo se obtiene a través de una combinación de tierra, agua y fuego; con el paso del tiempo, la tierra, el agua y el fuego se transforman, y el cuerpo se destruye. El alma no tiene nada que ver con esa creación y disolución del cuerpo.
Sloka 42:
Tak jako si hospodář myslí, že jeho dům je s ním totožný, přestože se od domu liší, podmíněná duše z nevědomosti považuje tělo za sebe samu, třebaže mezi tělem a duší je rozdíl. Tělo je vytvořeno kombinací země, vody a ohně, a když časem dojde k jejich přeměně, bude s ním konec. Duše nemá se stvořením a zánikem těla nic společného.
Text 43:
Así como se percibe la diferencia entre el fuego y la leña en que arde, y así como el aire se encuentra dentro de la boca y las fosas nasales pero está separado de ellas, y del mismo modo que el cielo, que está en todas partes, nunca se mezcla con nada, la entidad viviente también está separada del cuerpo material, al que da origen.
Sloka 43:
Stejně jako vnímáme, že oheň se liší od dřeva, přestože je v něm, že vzduch je oddělený od těla, přestože se nachází v ústech a nosních dírkách, a stejně jako se nebe nikdy s ničím nemísí, přestože prostupuje vším, tak je i živá bytost oddělená od hmotného těla, jehož je zdrojem, přestože je v něm nyní uvězněná.
Text 44:
Yamarāja continuó: ¡Oh, se están lamentando como necias! La persona llamada Suyajña, por quien lloran, yace todavía ante ustedes y no se ha ido a ninguna parte. ¿Cuál es entonces la causa de sus lamentos? Antes, él las escuchaba y respondía, pero ahora, como no saben donde está, se lamentan. Su conducta es contradictoria, pues a la persona que estaba dentro del cuerpo, y que las escuchaba y respondía, nunca la han visto en realidad. No hay por qué lamentarse, pues el cuerpo que siempre veían yace todavía ante ustedes.
Sloka 44:
Yamarāja pokračoval: Vy všichni, kdo naříkáte, jste pošetilí! Muž jménem Suyajña, nad kterým truchlíte, leží stále před vámi a nikam neodešel. Co je tedy důvodem vašeho nářku? Dříve vás poslouchal a odpovídal vám, ale nyní ho nemůžete nalézt a bědujete. To je rozporuplné chování. Ve skutečnosti jste nikdy neviděli osobu v těle, která vás poslouchala a odpovídala vám. Váš nářek je zbytečný. Tělo, které jste měli vždy před očima, leží před vámi.
Text 45:
Tampoco el aire vital, que es la sustancia más importante del cuerpo, es quien escucha o habla. Ni siquiera el alma, que está por encima del aire vital, puede hacer nada, ya que el verdadero director es la Superalma, que actúa en colaboración con el alma individual. La Superalma, que dirige las actividades del cuerpo, es diferente del cuerpo y de la fuerza viviente.
Sloka 45:
Nejdůležitější v těle je životní vzduch, ale ani ten není tím, kdo poslouchá a hovoří. Nejen životní vzduch, ale dokonce ani duše nemůže nic dělat — tím, kdo vše skutečně řídí, ve spolupráci s individuální duší, je Nadduše. Tato Nadduše řídící činnosti těla se liší od těla i životní síly.
Text 46:
Los cinco elementos materiales, los diez sentidos y la mente se combinan para formar las distintas partes de los cuerpos densos y sutiles. La entidad viviente entra en contacto con sus cuerpos materiales, más o menos elevados, y más tarde los abandona mediante su propia potencia. Esa fuerza puede percibirse en el poder de la entidad viviente para poseer distintos tipos de cuerpos.
Sloka 46:
Pět hmotných prvků, deset smyslů a mysl se spojují, aby vytvořily různé části hrubohmotných a jemnohmotných těl. Živá bytost přichází do styku se svými hmotnými těly vysoké či nízké úrovně a později se jich vlastní silou zříká. Tuto sílu lze vidět na vlastní schopnosti živé bytosti mít různé druhy těl.
Text 47:
El alma espiritual, mientras está cubierta por el cuerpo sutil, compuesto por la mente, la inteligencia y el ego, se ve atada a los resultados de sus actividades fruitivas. Debido a esa cubierta, el alma espiritual permanece en contacto con la energía material, y debe sufrir la continuación, vida tras vida, de los condicionamientos y reveses materiales.
Sloka 47:
Dokud duši halí jemnohmotné tělo z mysli, inteligence a falešného ega, je poutána výsledky svých plodonosných činností. Kvůli tomuto pokryvu je spojena s hmotnou energií, a tak musí neustále, život za životem, snášet utrpení, které způsobují hmotné podmínky a životní zvraty.
Text 48:
Es inútil contemplar las modalidades materiales de la naturaleza, o hablar de las supuestas felicidad y aflicción que se derivan de ellas, como si fuesen reales. Durante el día, cuando la mente divaga y el hombre comienza a creer que es alguien muy importante, o por la noche, mientras sueña que disfruta de una mujer hermosa, lo único que está experimentando son las ilusiones del sueño. De manera similar, debe entenderse que la felicidad y la aflicción causadas por los sentidos materiales también carecen de sentido.
Sloka 48:
Je zbytečné vidět hmotné kvality přírody a takzvané štěstí a neštěstí, které z nich plyne, jako skutečné, a také o nich tak hovořit. Když mysl během dne bloumá a člověk se začne považovat za nesmírně důležitého nebo když se mu v noci zdá, jak si s ním užívá krásná žena, jsou to pouze klamné sny. Podobně o štěstí a neštěstí zapříčiněných hmotnými smysly je třeba vědět, že nemají žádný význam.
Text 49:
Los que poseen conocimiento completo acerca de la autorrealización, como saben muy bien que el alma espiritual es eterna y que el cuerpo es perecedero, no se ven abrumados por la lamentación. Pero quienes ciertamente se lamentan son las personas que carecen de conocimiento acerca de la autorrealización. Por eso es difícil educar a una persona que está bajo la influencia de la ilusión.
Sloka 49:
Ty, kdo mají úplné poznání o seberealizaci a dobře vědí, že duše je věčná, zatímco tělo je dočasné, nepřemůže nářek. Ti, kteří poznání o seberealizaci postrádají, však naříkají. Je proto obtížné vzdělávat někoho, kdo je pod vlivem iluze.
Text 50:
Había una vez un cazador que atrapaba a las aves con una red poniéndoles como cebo un poco de comida. Vivía como si la personificación de la muerte le hubiera designado para matar a los pájaros.
Sloka 50:
Kdysi žil jeden lovec, který lákal ptáky na potravu a pak je chytal do připravené sítě. Bylo to, jako kdyby ho jejich zabíjením pověřila zosobněná smrt.
Text 51:
En su recorrido por el bosque, el cazador vio una pareja de pájaros kuliṅga. La hembra había caído en la trampa del cazador.
Sloka 51:
Když se toulal po lese, uviděl pár ptáků kuliṅga. Jednoho z nich—samičku — zlákala jeho návnada.
Text 52:
¡Oh, reinas de Suyajña!, el kuliṅga macho, al ver a su esposa en el mayor de los peligros, presa en las redes de la Providencia, se llenó de pesar. El pobre pájaro sentía un gran cariño por su esposa, y al verse incapaz de liberarla, comenzó a lamentarse por ella.
Sloka 52:
Ó královny krále Suyajñi, když nebohý sameček kuliṅga viděl, jak se jeho družka ocitla v tom největším nebezpečí, v sevření Prozřetelnosti, byl velice nešťastný. Jelikož ji miloval a nedokázal ji vysvobodit, začal pro ni bědovat.
Text 53:
¡Ay! ¡Qué cruel es la Providencia! Mi esposa corre un terrible peligro, sin que nadie pueda ayudarla, y se lamenta por mí. ¿Qué puede ganar la Providencia llevándose a este pobre pájaro? ¿Qué ganará con ello?
Sloka 53:
Běda, jak nemilosrdná je Prozřetelnost! Má družka je v tak hrozné situaci, pláče pro mě a nikdo jí nemůže pomoci. Co tím Prozřetelnost získá, když si vezme tohoto nebohého ptáka? Jaký z toho bude mít prospěch?
Text 54:
Si la cruel Providencia Se lleva a mi esposa, que es la mitad de mi cuerpo, ¿por qué no me lleva a mí también? ¿De qué me sirve vivir con solo medio cuerpo, desconsolado por la pérdida de mi esposa? ¿Qué ganaré con ello?
Sloka 54:
Jestliže si krutá Prozřetelnost vezme mou ženu, která je polovinou mého těla, proč by si neměla vzít i mě? Jaký má význam žít s polovinou těla, v zármutku nad ztrátou své družky? Co mi to přinese?
Text 55:
Los desdichados pajarillos, que se han quedado sin madre, esperan en el nido que ella les lleve algo que comer. Son todavía muy pequeños; aún no les han crecido las alas. ¿Qué voy a hacer para mantenerles?
Sloka 55:
Nešťastná ptáčata, která přišla o matku, na ni čekají v hnízdě, aby je nakrmila. Jsou velmi malá a ještě jim nedorostla křídla. Jak se o ně postarám?
Text 56:
El pájaro kuliṅga se lamentaba con lágrimas en los ojos por la pérdida de su esposa. Mientras tanto, impulsado por el factor tiempo, el cazador, que se encontraba perfectamente oculto a una cierta distancia, disparó su arco, matando al pájaro kuliṅga de un flechazo.
Sloka 56:
Pták kuliṅga se slzami v očích naříkal nad ztrátou své ženy. Lovec, pečlivě skrytý v dostatečné vzdálenosti, mezitím na popud času, který právě dozrál, vystřelil šíp, jenž zasáhl tělo ptáka a ukončil jeho život.
Text 57:
Yamarāja, disfrazado de niño pequeño, dijo entonces a las reinas: Son tan necias que se lamentan pero no ven su propia muerte. Por su escaso conocimiento, ignoran que no volverán a ver vivo a su esposo ni aunque se lamenten durante cientos de años; y, mientras tanto, sus vidas se terminarán.
Sloka 57:
Yamarāja, který vypadal jako malý chlapec, řekl královnám: Jste všechny tak pošetilé, že naříkáte a nevidíte svou vlastní smrt. Postrádáte poznání a nevíte, že i když budete pro svého mrtvého manžela bědovat stovky let, nikdy ho nezískáte zpátky živého, a mezitím se vaše životy přiblíží ke konci.
Text 58:
Hiraṇyakaśipu dijo: Las filosóficas palabras de Yamarāja, que, en forma de niño pequeño, instruía a los familiares de Suyajña, reunidos en torno a su cadáver, llenaron de asombro a todos. Así pudieron entender que todo lo material es temporal, y que su existencia no puede continuar.
Sloka 58:
Hiraṇyakaśipu řekl: Když Yamarāja v podobě malého chlapce poučoval příbuzné obklopující mrtvé tělo Suyajñi, všichni byli ohromeni jeho filozofickými slovy. Uvědomovali si, že vše hmotné je dočasné a nic nepřetrvá.
Text 59:
Después de instruir a los necios familiares de Suyajña, Yamarāja, en forma de niño, desapareció de su vista. Entonces, los familiares del rey celebraron las ceremonias funerarias rituales.
Sloka 59:
Poté, co Yamarāja v podobě chlapce poučil všechny pošetilé Suyajñovy příbuzné, zmizel jim před očima. Příbuzní krále Suyajñi pak vykonali pohřební obřady.
Text 60:
Por lo tanto, ninguno de ustedes debe afligirse por la pérdida del cuerpo, ya sea el suyo o los de otros. Solo bajo el influjo de la ignorancia se hacen distinciones basadas en el cuerpo, pensando: «¿Quién soy yo?, ¿quiénes son los otros? ¿Qué es mío?, ¿qué es de otros?».
Sloka 60:
Nikdo z vás by se proto neměl rmoutit kvůli ztrátě těla, vlastního ani druhých. Jen pod vlivem nevědomosti člověk takto rozlišuje mezi těly a myslí si: “Kdo jsem já? Kdo jsou ostatní? Co je moje? Co je pro druhé?”
Text 61:
Śrī Nārada Muni continuó: Diti, la madre de Hiraṇyakaśipu e Hiraṇyākṣa, escuchó los consejos de Hiraṇyakaśipu en compañía de su nuera, Ruṣābhānu, la esposa de Hiraṇyākṣa. Entonces olvidó el dolor que le producía la muerte de su hijo y concentró la atención de su mente en comprender la verdadera filosofía de la vida.
Sloka 61:
Śrī Nārada Muni pokračoval: Diti, matka Hiraṇyakaśipua a Hiraṇyākṣi, vyslechla Hiraṇyakaśipuovy pokyny spolu se svou snachou Ruṣābhānu, Hiraṇyākṣovou manželkou. Poté zapomněla na žal provázející synovu smrt a soustředila svou mysl a pozornost na porozumění skutečné filozofii života.