Skip to main content

Text 5

Sloka 5

Texto

Verš

yāvad-artham upāsīno
dehe gehe ca paṇḍitaḥ
virakto raktavat tatra
nṛ-loke naratāṁ nyaset
yāvad-artham upāsīno
dehe gehe ca paṇḍitaḥ
virakto raktavat tatra
nṛ-loke naratāṁ nyaset

Palabra por palabra

Synonyma

yāvat-artham — el esfuerzo imprescindible para ganarse el sustento; upāsīnaḥ — ganar; dehe — en el cuerpo; gehe — en asuntos familiares; ca — también; paṇḍitaḥ — la persona erudita; viraktaḥ — sin el menor apego; rakta-vat — como si estuviese muy apegada; tatra — en esta; nṛ-loke — sociedad humana; naratām — la forma humana de vida; nyaset — debe representar.

yāvat-artham — tolik úsilí na zaopatřování obživy, kolik je nezbytné; upāsīnaḥ — vydělávající; dehe — v těle; gehe — co se týče rodinných záležitostí; ca — také; paṇḍitaḥ — ten, kdo je učený; viraktaḥ — vůbec není poután; rakta-vat — jakoby velmi poután; tatra — v této; nṛ-loke — lidské společnosti; naratām — lidské tělo; nyaset — má znázorňovat.

Traducción

Překlad

La persona verdaderamente erudita, al mismo tiempo que trabaja lo imprescindible para ganarse el sustento y mantener juntos el cuerpo y el alma, debe vivir en la sociedad humana sin apegarse a los asuntos familiares, aunque externamente parezca muy apegado.

Ten, kdo je skutečně učený, má na zajištění svého živobytí vynakládat jen tolik práce, kolik je nezbytně nutné k přežití, a přestože má navenek vypadat jako velice připoutaný, má žít v lidské společnosti, aniž by ulpíval na rodinných záležitostech.

Significado

Význam

Esta es la imagen de la vida familiar ideal. Cuando Śrī Caitanya Mahāprabhu preguntó a Rāmānanda Rāya acerca del objetivo de la vida, Rāmānanda Rāya Se lo explicó de distintas maneras, conforme a las indicaciones de las Escrituras reveladas; por último, Śrī Rāmānanda Rāya explicó que todo el mundo puede permanecer en su propia posición de brāhmaṇaśūdrasannyāsī, etc., pero, al mismo tiempo, debe tratar de indagar acerca del objetivo de la vida (athāto brahma-jijñāsā). Esa es la manera correcta de emplear la forma de vida humana. Cuando desperdiciamos el don de la forma humana, cayendo en las inútiles propensiones animales de comer, dormir, aparearse y defenderse, sin tratar de liberarnos de las garras demāyā, que nos ata a la repetición del nacimiento, la muerte, la vejez y las enfermedades, somos castigados nuevamente y obligados a descender a las especies inferiores para someternos al proceso evolutivo conforme a las leyes de la naturaleza. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. La entidad viviente, completamente encadenada a la naturaleza material, debe evolucionar desde las especies inferiores a las superiores hasta que, finalmente, regresa a la vida humana y recibe la oportunidad de liberarse de las garras de la materia. La persona santa, sin embargo, aprende de los śāstras y del guru que nosotros, las entidades vivientes, somos eternos, aunque, debido al contacto con las modalidades bajo las leyes de la naturaleza material, tenemos que sufrir. Por esa razón, su conclusión es que en la forma humana de vida no hay que esforzarse por cosas innecesarias, sino que se debe llevar una vida muy simple, limitándose a mantener el cuerpo y el alma juntos. Es indudable que necesitamos medios de subsistencia; esos medios se establecen en los śāstras conforme al varṇa y al āśrama. Con eso debemos tener suficiente. Por consiguiente, en lugar de anhelar más y más dinero, el devoto sincero del Señor trata de encontrar maneras de ganarse el sustento, y, cuando lo hace, Kṛṣṇa le ayuda. Por lo tanto, ganarse el sustento no es problema. El verdadero problema es cómo liberarse del cautiverio del nacimiento, la muerte y la vejez. Alcanzar esa liberación, y no inventarse necesidades fuera de lugar, es el principio básico de la civilización védica. Debemos estar satisfechos con los recursos de que podamos disponer de forma natural. La civilización materialista contemporánea es el polo opuesto de la civilización ideal. Los supuestos líderes de la sociedad actual inventan cada día una cosa nueva para crear un modo de vida complicado que enreda a la gente cada vez más en el ciclo del nacimiento, la muerte, la vejez y las enfermedades.

Toto je obrázek dokonalého rodinného života. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu ptal Rāmānandy Rāye na cíl života, Rāmānanda Rāya ho popsal různými způsoby podle toho, co doporučují zjevená písma, a nakonec vysvětlil, že člověk může zůstat ve svém postavení — jako brāhmaṇa, śūdra, sannyāsī atd. — ale musí se snažit dotazovat na životní cíl (athāto brahma-jijñāsā). To je náležité využití lidského těla. Když někdo zneužije daru lidské podoby tím, že se zbytečně vyžívá ve zvířecích sklonech k jedení, spaní, páření se a obraně a nesnaží se vyprostit ze zajetí māyi, která podrobuje živou bytost opakovanému zrození, smrti, stáří a nemoci, bude znovu potrestán tím, že bude donucen sestoupit mezi nižší druhy a podstupovat evoluci podle zákonů přírody (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Živá bytost v sevření hmotné přírody se musí znovu vyvíjet z nižších druhů do vyšších, až se nakonec vrátí do lidského těla a dostane další příležitost k vysvobození z hmotného zajetí. Moudrý člověk se však naučí z śāster a od gurua, že my, živé bytosti, jsme všichni věční, ale jsme uvrženi do strastiplných podmínek kvůli styku s různými kvalitami pod vlivem zákonů hmotné přírody. Dojde proto k závěru, že v lidské formě života by neměl usilovat o zbytečné potřeby, ale žít velice jednoduchým způsobem, jen aby udržel duši a tělo pohromadě. Člověk samozřejmě potřebuje nějaký zdroj živobytí, a ten je předepsaný v śāstrách podle jeho varṇy a āśramu. S tím by se měl spokojit. Upřímný oddaný Pána proto nedychtí po stále větším množství peněz, ale snaží se najít nějaký způsob, jak si vydělat na živobytí. Pokud tak činí, Kṛṣṇa mu pomůže. Vydělat si na živobytí tedy není problém. Skutečný problém je, jak se vyprostit z pout zrození, smrti a stáří. To je základní cíl védské civilizace—dosáhnout této svobody, a ne si vymýšlet umělé nezbytnosti. Člověk by měl být spokojen s těmi prostředky k životu, které se mu samy naskytnou. Moderní materialistická civilizace je pravým opakem ideálu. Každý den vymýšlejí takzvaní vůdci moderní společnosti něco, čím přispívají ke komplikovanému způsobu života, který lidi stále více zaplétá do koloběhu zrození, smrti, stáří a nemoci.