Skip to main content

Text 29

Sloka 29

Texto

Verš

yatra yatra harer arcā
sa deśaḥ śreyasāṁ padam
yatra gaṅgādayo nadyaḥ
purāṇeṣu ca viśrutāḥ
yatra yatra harer arcā
sa deśaḥ śreyasāṁ padam
yatra gaṅgādayo nadyaḥ
purāṇeṣu ca viśrutāḥ

Palabra por palabra

Synonyma

yatra yatra — allí donde; hareḥ — de la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa; arcā — se adora a la Deidad; saḥ — ese; deśaḥ — lugar, país o vecindario; śreyasām — de todo lo auspicioso; padam — el lugar; yatra — allí donde; gaṅgā-ādayaḥ — como el Ganges, el Yamunā, el Narmadā y el Kāverī; nadyaḥ — ríos sagrados; purāṇeṣu — en los Purāṇas (Escrituras védicas complementarias); ca — también; viśrutāḥ — son famosos.

yatra yatra — kdekoliv; hareḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy; arcā — je uctívané Božstvo; saḥ — to; deśaḥ — místo, země či čtvrť; śreyasām — všeho příznivého; padam — místo; yatra — kdekoliv; gaṅgā-ādayaḥ — jako například Ganga, Yamunā, Narmadā a Kāverī; nadyaḥ — posvátné řeky; purāṇeṣu — v Purāṇách (doplňkových védských spisech); ca — také; viśrutāḥ — jsou oslavované.

Traducción

Překlad

Ciertamente son auspiciosos los lugares en que hay un templo de la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, en el que se Le ofrece la debida adoración. Lo son también aquellos lugares por los que fluyen los ríos famosos que se mencionan en los Purāṇas, las Escrituras védicas complementarias. Toda actividad espiritual que allí se realice es verdaderamente muy efectiva.

Velice příznivá jsou místa, kde stojí chrám Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, v němž je Pán náležitě uctíván, a také místa, jimiž protékají slavné posvátné řeky zmíněné v Purāṇách, doplňkových védských spisech. Všechny duchovní činnosti prováděné na těchto místech jsou velmi účinné.

Significado

Význam

Son muchos los ateos que están en contra de la adoración de la Deidad de la Suprema Personalidad de Dios en el templo. Sin embargo, en este verso se afirma con plena autoridad que todo lugar en que se adore a la Deidad es trascendental; no pertenece al mundo material. También se dice en las Escrituras que en los bosques predomina la modalidad de la bondad; por esa razón, a quienes desean cultivar la vida espiritual se les aconseja ir al bosque (vanaṁ gato yad dharim āśrayeta). Sin embargo, nadie debe ir al bosque para, simplemente, vivir como un mono. Los monos y otros animales salvajes también viven en el bosque, pero la persona que se retira al bosque para dedicarse al cultivo espiritual debe aceptar como refugio los pies de loto de la Suprema Personalidad de Dios (vanaṁ gato yad dharim āśrayeta). No hay que limitarse a ir al bosque, sino que hay que refugiarse en los pies de loto de la Suprema Personalidad de Dios. En esta era, por lo tanto, como es imposible el cultivo espiritual en el bosque, se nos recomienda vivir como devotos formando parte de la comunidad de un templo, para así adorar regularmente a la Deidad, seguir los principios regulativos y hacer que el lugar sea como Vaikuṇṭha. Es cierto que en el bosque reina la bondad, mientras que en los pueblos y ciudades predomina la pasión, y en los burdeles, hoteles y restaurantes, la ignorancia, pero quien forma parte de la comunidad de un templo vive en Vaikuṇṭha. Por eso este verso dice:śreyasāṁ padam: «Es el mejor lugar, el más auspicioso».

Je mnoho ateistů, kteří se staví proti uctívání Božstva Nejvyšší Osobnosti Božství v chrámu. V tomto verši se však rozhodně říká, že každé místo, kde se uctívá Božstvo, je transcendentální; nepatří do hmotného světa. Je také řečeno, že les patří ke kvalitě dobra, a proto se těm, kdo chtějí rozvíjet duchovní život, doporučuje odejít do lesa (vanaṁ gato yad dharim āśrayeta). Člověk však nemá odcházet do lesa, aby tam žil jako opice. Opice a další divoká zvířata také žijí v lese, ale člověk, který tam odchází za účelem duchovního rozvoje, musí přijmout za své útočiště lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství (vanaṁ gato yad dharim āśrayeta). Nikdo by se neměl spokojit pouze s tím, že odejde do lesa; je nutné přijmout útočiště u lotosových nohou Nejvyššího Pána. V tomto věku je nemožné odejít za duchovním rozvojem do lesa, a proto se doporučuje žít v chrámové komunitě jako oddaný, pravidelně uctívat Božstva, dodržovat usměrňující zásady, a tak učinit celé místo Vaikuṇṭhou. Les podléhá kvalitě dobra, města a vesnice kvalitě vášně a nevěstince, hotely a restaurace kvalitě nevědomosti, ale když člověk žije v komunitě při chrámu, žije na Vaikuṇṭě. Proto je zde řečeno: śreyasāṁ padam — to je nejlepší, nejpříznivější místo.

En muchas partes del mundo estamos creando comunidades para que sirvan de refugio a los devotos y para adorar a la Deidad en el templo. Solo los devotos pueden adorar a la Deidad. Quienes adoran en el templo, pero no saben dar la debida importancia a los devotos, son devotos de tercera categoría, kaniṣṭha-adhikārīs que se encuentran en el nivel más bajo de la vida espiritual. Como se dice en el Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.47):

Na mnoha místech po celém světě zřizujeme chrámy, abychom poskytli útočiště oddaným a uctívali Božstva. Božstvo nemůže uctívat nikdo jiný než oddaní. Lidé, kteří se věnují chrámovému uctívání, ale nepřikládají důležitost oddaným, patří do třetí třídy. Jsou to kaniṣṭha-adhikārī a nacházejí se na nižším stupni duchovního života. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.47) je řečeno:

arcāyām eva haraye
pūjāṁ yaḥ śraddhayehate
na tad-bhakteṣu cānyeṣu
sa bhaktaḥ prākṛtaḥ smṛtaḥ
arcāyām eva haraye
pūjāṁ yaḥ śraddhayehate
na tad-bhakteṣu cānyeṣu
sa bhaktaḥ prākṛtaḥ smṛtaḥ

«La persona que adora a la Deidad del templo con mucha fe, pero no sabe relacionarse con los devotos ni con la gente en general, es un prākṛta-bhakta o kaniṣṭha-adhikārī». Por lo tanto, en el templo debe haber una Deidad del Señor, a quien deben adorar los devotos. Esa combinación de los devotos y la Deidad da lugar a un enclave trascendental de primera categoría.

“Ten, kdo s velkou vírou uctívá Božstvo v chrámu, ale neví, jak se chovat k oddaným či ostatním lidem, je prākṛta-bhakta neboli kaniṣṭha-adhikārī.” V chrámu tedy musí být Božstvo Pána a měli by Ho uctívat oddaní. Tato kombinace oddaných a Božstva vytváří prvotřídní transcendentální místo.

Aparte de esto, la casa del devoto gṛhastha que adora a la śālagrāma-śīlā o a la forma de la Deidad también es un lugar muy sagrado. Por esa razón, en todos los hogares de las tres clases superiores —brāhmaṇaskṣatriyas y vaiśyas— existía la tradición de adorar a la śālagrāma-śīlā, o a una pequeña Deidad de Rādhā-Kṛṣṇa o Sītā-Rāma. De ese modo, todo se volvía auspicioso. Sin embargo, en la actualidad se ha abandonado la adoración de la Deidad. Los hombres se han modernizado, de modo que incurren en todo tipo de actividades pecaminosas; en consecuencia, son muy desdichados.

Mimo to se stává vznešeným místem i domov oddaného gṛhasthy, který uctívá śālagrāma-śilu či podobu Božstva. Mezi členy tří vyšších tříd společnosti — brāhmaṇy, kṣatriyi a vaiśyi — proto bylo zvykem uctívat śālagrāma-śilu či malá Božstva Rādhā-Kṛṣṇy nebo Sītā-Rāmy v každém domě. Díky tomu bylo vše příznivé. Nyní však lidé od uctívání Božstev upustili. Zmodernizovali se, holdují hříšným činnostem všeho druhu, a proto jsou velice nešťastní.

En la civilización védica, por lo tanto, los lugares de peregrinaje se consideran muy sagrados; todavía existen miles de lugares sagrados, como Jagannātha Purī, Vṛndāvana, Hardwar, Rāmeśvara, Prayāga y Mathurā. La India es el lugar idóneo para la adoración y el cultivo de la vida espiritual. El movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa invita a todo el mundo, sin discriminación de casta o credo, a visitar sus centros para dedicarse al cultivo perfecto de la vida espiritual.

Ve védské civilizaci jsou tedy poutní místa považována za nanejvýš posvátná a dodnes jich existují stovky a tisíce — například Jagannātha Purī, Vṛndāvan, Hardvar, Rāmeśvara, Prayāg a Mathurā. Indie je místem uctívání a rozvoje duchovního života. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy zve všechny lidi z celého světa, bez ohledu na kastu či vyznání, aby přicházeli do jeho středisek a dokonalým způsobem rozvíjeli duchovní život.