Skip to main content

Text 3

Sloka 3

Texto

Verš

bhṛtya-lakṣaṇa-jijñāsur
bhaktaṁ kāmeṣv acodayat
bhavān saṁsāra-bījeṣu
hṛdaya-granthiṣu prabho
bhṛtya-lakṣaṇa-jijñāsur
bhaktaṁ kāmeṣv acodayat
bhavān saṁsāra-bījeṣu
hṛdaya-granthiṣu prabho

Palabra por palabra

Synonyma

bhṛtya-lakṣaṇa-jijñāsuḥ — con el deseo de manifestar las características de un devoto puro; bhaktam — al devoto; kāmeṣu — al mundo material, donde predominan los deseos de disfrute; acodayat — has enviado; bhavān — Tu Señoría; saṁsāra-bījeṣu — la causa originaria de nuestra presencia en el mundo material; hṛdaya-granthiṣu — el cual (el deseo de disfrute material) está en lo más hondo del corazón de todas las entidades vivientes; prabho — ¡oh, mi adorable Señor!

bhṛtya-lakṣaṇa-jijñāsuḥ — toužící projevit příznaky čistého oddaného; bhaktam — oddaného; kāmeṣu — do hmotného světa, kde výrazně převládají chtivé touhy; acodayat — poslal jsi; bhavān — Ty; saṁsāra-bījeṣu — hlavní příčina přítomnosti v tomto hmotném světě; hṛdaya-granthiṣu — která (touha po hmotném požitku) je v srdcích všech podmíněných duší; prabho — ó můj Pane, jenž jsi hoden uctívání.

Traducción

Překlad

¡Oh, mi adorable Señor!, la semilla de los deseos de disfrute, que es la causa originaria de la existencia material, está en lo más hondo del corazón de todos. Por esa razón, Tú me has traído al mundo material para manifestar las características de un devoto puro.

Ó můj Pane, jenž jsi hoden uctívání, jelikož semeno chtivých tužeb, které je hlavní příčinou hmotné existence, se nachází v srdcích všech, poslal jsi mě do tohoto hmotného světa, abych projevil příznaky čistého oddaného.

Significado

Význam

En el Bhakti-rasāmṛta-sindhu se trata con gran abundancia de detalles el tema de los devotosnitya-siddha y sādhana-siddha. Los devotos nitya-siddha vienen de Vaikuṇṭha al mundo material para enseñar con su ejemplo personal cómo llegar a ser devotos. Las entidades vivientes del mundo material pueden aprender de esos devotos nitya-siddha, y de ese modo cultivar la inclinación por regresar al hogar, de vuelta a Dios. El devoto nitya-siddha viene de Vaikuṇṭha siguiendo la orden de la Suprema Personalidad de Dios, y con su ejemplo muestra cómo llegar a la posición de devoto puro (anyābhilāṣitā-śūnyam). A pesar de haber venido al mundo material, el devoto nitya-siddhā nunca se siente atraído por las tentaciones del disfrute material. El ejemplo perfecto es Prahlāda Mahārāja, que era un nitya-siddha, un devoto mahā-bhāgavata. A pesar de haber nacido en la familia de Hiraṇyakaśipu, que era un ateo, Prahlāda nunca sintió apego por ningún tipo de disfrute material. Con el deseo de mostrar las características del devoto puro, el Señor trató de inducir a Prahlāda Mahārāja a que aceptase bendiciones materiales, pero Prahlāda no las aceptó y mostró con su ejemplo personal las características del devoto puro. En otras palabras, el Señor no tiene ningún deseo de enviar a Su devoto puro al mundo material, y el devoto tampoco tiene razón material alguna para venir. El Señor, cuando adviene personalmente al mundo material en forma de encarnación, no siente atracción por la atmósfera material, ni tiene nada que ver con las actividades materiales. Sin embargo, con Su ejemplo enseña a la gente común cómo pueden llegar a ser devotos. Del mismo modo, el devoto que viene a este mundo cumpliendo la orden del Señor Supremo muestra con su comportamiento personal cómo llegar a ser devoto puro. Por lo tanto, el devoto puro es un ejemplo práctico para todas las entidades vivientes, incluso para el Señor Brahmā.

Bhakti-rasāmṛta-sindhu se důkladně zaměřuje na oddané kategorií nitya-siddha a sādhana-siddha. Oddaní nitya-siddha přicházejí do tohoto hmotného světa z Vaikuṇṭhy, aby svým osobním příkladem učili, jak se stát oddaným. Živé bytosti v hmotném světě se mohou od těchto oddaných poučit a vyvinout touhu po návratu domů, zpátky k Bohu. Oddaný nitya-siddha přichází z Vaikuṇṭhy na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství a svým příkladem ukazuje, jak se stát čistým oddaným (anyābhilāṣitā-śūnyam). Přestože přichází do tohoto hmotného světa, nikdy ho nepřitahují lákadla hmotného požitku. Dokonalým příkladem je Prahlāda Mahārāja, který byl nitya-siddha, mahā-bhāgavata. I když se narodil v rodině Hiraṇyakaśipua, což byl ateista, nikdy nebyl přitahován k žádnému druhu materialistického požitku. Pán, který chtěl prostřednictvím Prahlāda Mahārāje projevit příznaky čistého oddaného, se snažil přimět jej, aby přijal nějaká hmotná požehnání, ale Prahlāda Mahārāja je odmítl. Naopak předvedl na svém osobním příkladě vlastnosti čistého oddaného. Jinými slovy, Pán netouží posílat svého čistého oddaného do tohoto hmotného světa a oddaný svým příchodem také nesleduje žádné hmotné cíle. Když se zde Pán osobně zjevuje jako inkarnace, není hmotným prostředím uváděn v pokušení a nemá nic společného s hmotnými činnostmi, ale svým příkladem učí obyčejné lidi, jak se stát oddanými. Stejně tak oddaný, který sem přichází na pokyn Nejvyššího Pána, ukazuje svým chováním, jak se stát čistým oddaným. Čistý oddaný je tedy praktickým příkladem všem živým bytostem, včetně Pána Brahmy.