Skip to main content

Text 1

Sloka 1

Texto

Verš

śrī-nārada uvāca
bhakti-yogasya tat sarvam
antarāyatayārbhakaḥ
manyamāno hṛṣīkeśaṁ
smayamāna uvāca ha
śrī-nārada uvāca
bhakti-yogasya tat sarvam
antarāyatayārbhakaḥ
manyamāno hṛṣīkeśaṁ
smayamāna uvāca ha

Palabra por palabra

Synonyma

śrī-nāradaḥ uvāca — Nārada Muni dijo; bhakti-yogasya — de los principios del servicio devocional; tat — aquellas (bendiciones ofrecidas por el Señor Nṛsiṁhadeva); sarvam — todas ellas; antarāyatayā — por ser obstáculos (en la senda del bhakti-yoga); arbhakaḥ — Prahlāda Mahārāja, aunque solo era un niño; manyamānaḥ — considerando; hṛṣīkeśam — al Señor Nṛsiṁhadeva; smayamānaḥ — sonriendo; uvāca — dijo; ha — en el pasado.

śrī-nāradaḥ uvāca — Nārada Muni řekl; bhakti-yogasya — zásad oddané služby; tat — ta (požehnání, která nabídl Pán Nṛsiṁhadeva); sarvam — každé z nich; antarāyatayā — jelikož byla překážkami (na cestě bhakti-yogy); arbhakaḥ — Prahlāda Mahārāja, přestože byl ještě chlapec; manyamānaḥ — považující; hṛṣīkeśam — Pánu Nṛsiṁhadevovi; smayamānaḥ — s úsměvem; uvāca — řekl; ha — v minulosti.

Traducción

Překlad

El santo Nārada Muni continuó: Prahlāda Mahārāja solo era un niño, pero, al escuchar las bendiciones que el Señor Nṛsiṁhadeva le ofrecía, las consideró obstáculos en la senda del servicio devocional. Entonces, sonriendo con dulzura, dijo lo siguiente.

Světec Nārada Muni pokračoval: Přestože byl Prahlāda Mahārāja ještě chlapec, když slyšel, jaká požehnání mu Pán Nṛsiṁhadeva nabízí, považoval je za překážky na cestě oddané služby. Proto se pousmál a promluvil následovně.

Significado

Význam

El objetivo supremo del servicio devocional no son los logros materiales. El objetivo supremo del servicio devocional es el amor por Dios. Por lo tanto, aunque Prahlāda Mahārāja, Dhruva Mahārāja, Ambarīṣa Mahārāja, Yudhiṣṭhira Mahārāja y muchos otros reyes devotos gozaron de gran opulencia material, esa opulencia material no la empleaban en complacer sus propios sentidos, sino en el servicio del Señor. Por supuesto, la opulencia material siempre es peligrosa, porque bajo su influencia podemos alejarnos del servicio devocional. Sin embargo, el devoto puro (anyābhilāṣitā-śūnyam) nunca se deja distraer por esa opulencia material. Por el contrario, ese devoto ocupa en el servicio del Señor el cien por ciento de lo que posee. Los bienes materiales, cuando nos dejamos seducir por ellos, se consideran dones de māyā, pero, si los empleamos por entero en servicio devocional, se consideran dones de Dios, medios que Kṛṣṇa pone a nuestra disposición para realzar nuestro servicio devocional.

Hmotný zisk není konečným cílem oddané služby. Tím je láska k Bohu. I když byli Prahlāda Mahārāja, Dhruva Mahārāja, Ambarīṣa Mahārāja, Yudhiṣṭhira Mahārāja a mnozí jiní oddaní králové po hmotné stránce velice bohatí, přijímali své hmotné bohatství v rámci služby Pánu, nikoliv ke svému smyslovému požitku. Vlastnit hmotné bohatství je přirozeně vždy nebezpečné, protože jeho vliv může člověka odvést od oddané služby. Čistý oddaný (anyābhilāṣitā-śūnyam) to však nikdy nedopustí. Naopak — vše, co má, na sto procent zaměstnává ve službě Pánu. Hmotné vlastnictví, které člověka svádí, je považováno za dar od māyi, ale to, které je plně využité ve službě, je považováno za dar od Boha neboli za možnosti, jež Kṛṣṇa nabízí ke zdokonalení oddané služby.