Skip to main content

Text 44

Sloka 44

Texto

Verš

śrī-śuka uvāca
pratijagrāha tad bāḍhaṁ
nāradaḥ sādhu-sammataḥ
etāvān sādhu-vādo hi
titikṣeteśvaraḥ svayam
śrī-śuka uvāca
pratijagrāha tad bāḍhaṁ
nāradaḥ sādhu-sammataḥ
etāvān sādhu-vādo hi
titikṣeteśvaraḥ svayam

Palabra por palabra

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī dijo; pratijagrāha — aceptó; tat — eso; bāḍham — que así sea; nāradaḥ — Nārada Muni; sādhu-sammataḥ — que es un sādhu reconocido; etāvān — en esta medida; sādhu-vādaḥ — apropiada para una persona santa; hi — en verdad; titikṣeta — tolera; īśvaraḥ — aunque capaz de maldecir a Prajāpati Dakṣa; svayam — él mismo.

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; pratijagrāha — přijal; tat — to; bāḍham — staň se; nāradaḥ — Nārada Muni; sādhu-sammataḥ — který je uznávaným sādhuem; etāvān — tolik; sādhu-vādaḥ — což je příhodné pro světce; hi — vskutku; titikṣeta — může tolerovat; īśvaraḥ — ačkoliv byl schopen Prajāpatiho Dakṣu proklít; svayam — sám.

Traducción

Překlad

Śrī Śukadeva Gosvāmī continuó: Mi querido rey, Nārada Muni es una persona de reconocida santidad; por eso, cuando fue maldecido por Prajāpati Dakṣa, contestó: tad bāḍham: «Sí, lo que has dicho está bien. Acepto la maldición». Podría haber respondido con otra maldición, pero, como sādhu tolerante y misericordioso, no hizo nada en contra de Prajāpati Dakṣa.

Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, Nārada Muni je uznávaný světec, a proto když ho Prajāpati Dakṣa proklel, odpověděl: tad bāḍham — “Ano, to, co jsi řekl, je dobré. Přijímám tuto kletbu.” Mohl Dakṣovo prokletí opětovat, ale jelikož je to snášenlivý a milostivý sādhu, nic nepodnikl.

Significado

Význam

Como se afirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (3.25.21):

titikṣavaḥ kāruṇikāḥ
suhṛdaḥ sarva-dehinām
ajāta-śatravaḥ śāntāḥ
sādhavaḥ sādhu-bhūṣaṇāḥ
titikṣavaḥ kāruṇikāḥ
suhṛdaḥ sarva-dehinām
ajāta-śatravaḥ śāntāḥ
sādhavaḥ sādhu-bhūṣaṇāḥ

«El sādhu es tolerante, misericordioso y amigable con todas las entidades vivientes. No tiene enemigos, es pacífico, se guía por las Escrituras y todas sus características son sublimes». Nārada Muni es el más elevado de los sādhus, o devotos, de modo que toleró la maldición en silencio, a fin de liberar a Prajāpati Dakṣa. Śrī Caitanya Mahāprabhu ha enseñado ese mismo principio a todos los devotos:

Sādhu je tolerantní, milostivý a přátelský ke všem živým bytostem. Nemá nepřátel, je mírumilovný, řídí se pokyny písem a všechny jeho vlastnosti jsou vznešené.” Jelikož je Nārada Muni nejvznešenější ze sādhuů (oddaných), kletbu Prajāpatiho Dakṣi tiše toleroval, neboť ho chtěl osvobodit. Śrī Caitanya Mahāprabhu učil tento princip všechny Své oddané:

tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

«Para cantar el santo nombre del Señor, se debe tener una mentalidad humilde y considerarse más bajo que una brizna de hierba de la calle. Se debe ser más tolerante que un árbol, sin el menor asomo de prestigio falso, y estar dispuesto a ofrecer pleno respeto a los demás. Con esa mentalidad, se puede cantar constantemente el santo nombre del Señor». Siguiendo las órdenes de Śrī Caitanya Mahāprabhu, aquel que predique las glorias del Señor por todo el mundo o por todo el universo, debe ser más humilde que la hierba y más tolerante que un árbol, pues un predicador no puede permitirse una vida fácil. En efecto, el predicador tiene que hacer frente a muchísimos obstáculos. No solo recibirá maldiciones, sino que será agredido físicamente. Por ejemplo, cuando Nityānanda Prabhu fue a predicar el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa a los dos hermanos Jagāi y Mādhāi, que eran unos canallas, ellos Le propinaron un golpe en la cabeza y Le hicieron sangrar. Sin embargo, Él Se mostró tolerante y liberó a los dos canallas, que se convirtieron en perfectos vaiṣṇavas. Ese es el deber del predicador. El Señor Jesucristo toleró incluso que le crucificasen. Por lo tanto, a Nārada no le sorprendió que le maldijesen, y lo toleró.

“Člověk by měl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivější než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a připravený vzdávat úctu druhým. V takovém stavu mysli může zpívat svaté jméno Pána neustále.” Podle příkazů Śrī Caitanyi Mahāprabhua má být ten, kdo káže slávu Pána po celém světě nebo po celém vesmíru, pokornější než tráva a tolerantnější než strom, protože kazatel nemůže žít bezstarostným životem. Musí naopak čelit mnoha překážkám. Nejen že je občas proklet, ale někdy také utrpí ublížení na těle. Když šel například Nityānanda Prabhu kázat vědomí Kṛṣṇy dvěma zlotřilým bratrům Jagāiovi a Mādhāiovi, poranili Ho tak, že Mu krvácela hlava, ale On je přesto tolerantně osvobodil, a tito dva darebáci se stali dokonalými vaiṣṇavy. To je povinnost kazatele. Pán Ježíš Kristus toleroval dokonce i ukřižování. Kletba proti Nāradovi proto nebyla příliš udivující, a on ji toleroval.

Sin embargo, se podría preguntar cuál fue la razón que llevó a Nārada Muni a permanecer ante Prajāpati Dakṣa y a tolerar todas sus acusaciones y maldiciones. ¿Lo hizo para liberar a Dakṣa? Así es. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dice que, después de ser insultado por Prajāpati Dakṣa, Nārada Muni debería haberse ido inmediatamente, pero prefirió quedarse allí y escuchar todos los insultos de Dakṣa, de modo que este descargase su ira. Prajāpati Dakṣa no era un hombre común; tenía acumulados los resultados de muchas actividades piadosas. Por esa razón, Nārada Muni esperaba que Dakṣa, satisfecho y libre de ira tras pronunciar su maldición, se arrepentiría de su mala conducta y tendría oportunidad de volverse un vaiṣṇava y liberarse. Cuando Jagāi y Mādhāi ofendieron al Señor Nityānanda, Él Se mostró tolerante; entonces, los dos hermanos se arrepintieron y se postraron a Sus pies de loto. Por ello, más tarde llegaron a ser vaiṣṇavas perfectos.

Někdo se nyní může zeptat, proč Nārada Muni zůstal v Dakṣově přítomnosti a toleroval všechna jeho obvinění a prokletí. Bylo to za účelem Dakṣova vysvobození? Odpověď zní: ano. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že po Dakṣově urážce měl Nārada Muni okamžitě odejít, ale on záměrně zůstal, aby vyslechl všechna silná slova Dakṣi, který se tak mohl zbavit svého hněvu. Prajāpati Dakṣa nebyl obyčejný člověk; nahromadil výsledky mnoha zbožných činností. Nārada Muni proto očekával, že vyslovení kletby Dakṣu uspokojí a zbaví hněvu; že potom bude litovat svého nevhodného chování, a tak dostane příležitost stát se vaiṣṇavou a být osvobozen. Když Jagāi a Mādhāi napadli Pána Nityānandu, Pán zůstal tolerantně stát, a oba bratři proto padli k Jeho lotosovým nohám a káli se. Díky tomu se později stali dokonalými vaiṣṇavy.

Así terminan los significados de Bhaktivedanta correspondientes al capítulo quinto del Canto Sexto del Śrīmad-Bhāgavatam, titulado «Prajāpati Dakṣa maldice a Nārada Muni».

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k páté kapitole šestého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Prajāpati Dakṣa proklíná Nāradu Muniho”.