Skip to main content

CAPÍTULO 2

KAPITOLA DRUHÁ

Ajāmila liberado por los viṣṇudūtas

Viṣṇudūtové vysvobozují Ajāmila

En este capítulo, los mensajeros de Vaikuṇṭha explican a los yamadūtas las glorias del canto del santo nombre del Señor. Losviṣṇudūtas dijeron: «Hoy en día se cometen actos impíos hasta en asambleas de devotos, pues la corte de Yamarāja se dispone a castigar a una persona que no merece castigo alguno. El pueblo está indefenso y tiene que depender de la seguridad y protección que el gobierno le ofrece, pero ¿a quién van a acudir si el gobierno se aprovecha de ello para hacerles daño? Ustedes tratan de llevar a Ajāmila ante Yamarāja para castigarlo, pero para nosotros está perfectamente claro que no se le debe castigar».

V této kapitole popisují poslové z Vaikuṇṭhy Yamadūtům slávu zpívání svatého jména Pána. Viṣṇudūtové prohlásili: “Bezbožné činy se nyní odehrávají i ve shromáždění oddaných, neboť v Yamarājově sněmu má být potrestán člověk, který si to nezaslouží. Obyčejní lidé jsou bezmocní a ohledně svého bezpečí se musí spoléhat na vládu, ale na koho se obrátí, když toho vláda zneužije a začne jim ubližovat? Je nám jasné, že Ajāmila nemá být potrestán, přestože ho chcete odvést k Yamarājovi.”

Ajāmila no debía ser castigado, pues había glorificado el santo nombre del Señor Supremo. Esto lo explicaron losviṣṇudūtas con las siguiente palabras: «Por el simple hecho de cantar una vez el santo nombre de Nārāyaṇa, este brāhmaṇa ha quedado libre de las reacciones de la vida pecaminosa. No solo se ha liberado de los pecados de esta vida, sino de los de muchísimos miles de vidas anteriores. Ya ha expiado todos sus actos pecaminosos. El que se somete a expiación siguiendo las directrices de los śāstras, no se libera realmente de las reacciones pecaminosas, pero a quien canta el santo nombre del Señor, le basta un débil reflejo de ese canto para liberarse de todos los pecados. El canto de las glorias del santo nombre del Señor invoca toda buena fortuna. Por lo tanto, no cabe la menor duda de que Ajāmila, al estar completamente libre de reacciones pecaminosas, no debe recibir el castigo de Yamarāja».

Ajāmila se vyhnul trestu díky svému oslavování svatého jména Nejvyššího Pána. Viṣṇudūtové to vysvětlili následujícím způsobem: “Tento brāhmaṇa se osvobodil od reakcí za hříšný život jednoduše tím, že jedinkrát pronesl svaté jméno Nārāyaṇa. Zbavil se hříchů nejen z tohoto, ale i mnoha tisíc dalších životů. Již podstoupil pravé odčinění za všechno své hříšné jednání. Odčiněním podle śāster se hříšných reakcí člověk zcela nezbaví, ale pronáší-li svaté jméno Pána, už jen záblesk takové činnosti ho může okamžitě oprostit od všech hříchů. Opěvování slávy Pánova svatého jména přivolává všechno štěstí. Je tedy nade všechny pochyby, že Ajāmila, který se zcela zbavil všech hříšných reakcí, si trest od Yamarāje nezaslouží.”

Al tiempo que decían esto, los viṣṇudūtas liberaron a Ajāmila de las cuerdas de los yamadūtas y partieron hacia su morada. El brāhmaṇa Ajāmila les ofreció respetuosas reverencias. Vio lo afortunado que había sido al cantar el santo nombre de Nārāyaṇa al final de la vida. Se dió perfecta cuenta de la magnitud de su buena fortuna. Ajāmila asimiló perfectamente las palabras de los yamadūtas y los viṣṇudūtas, y a partir de entonces fue un devoto puro de la Suprema Personalidad de Dios. Se lamentó mucho de haber sido tan gran pecador, y se culpaba una y otra vez.

S těmito slovy Viṣṇudūtové vyprostili Ajāmila z provazů Yamadūtů a poté se vrátili do svého sídla. Brāhmaṇa Ajāmila jim však ještě vzdal uctivé poklony. Pochopil, jaké měl štěstí, že na konci života volal svaté jméno Nārāyaṇa, a plně si uvědomil, jaký to mělo význam. Když dokonale porozuměl rozhovoru mezi Yamadūty a Viṣṇudūty, stal se čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství. Hořce bědoval, jak byl hříšný, a opakovaně se odsuzoval.

Finalmente, debido a su contacto con los viṣṇudūtas, Ajāmila vió despertar su estado original de conciencia, lo abandonó todo, y se marchó a Hardwar, donde se ocupó sin desviación en servicio devocional, pensando siempre en la Suprema Personalidad de Dios. Los viṣṇudūtas fueron a buscarlo, lo sentaron en un trono de oro y lo llevaron de regreso a Vaikuṇṭhaloka.

V Ajāmilovi se díky styku s Viṣṇudūty nakonec probudilo jeho původní vědomí. Všeho se vzdal a odešel do Hardwaru, kde bez odchýlení vykonával oddanou službu, neustále pohroužený v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství. Viṣṇudūtové se tam proto vypravili, usadili ho na zlatý trůn a vzali ho s sebou na Vaikuṇṭhaloku.

En resumen, el pecaminoso Ajāmila cantó el santo nombre de Nārāyaṇa con la intención de llamar a su hijo, pero ese canto de nivel preliminar, nāmābhāsa, fue suficiente para darle la liberación. Por lo tanto, aquel que canta el santo nombre del Señor con fe y devoción es realmente glorioso, y estará protegido incluso en la vida material condicionada.

Souhrnně řečeno — i když měl hříšný Ajāmila v úmyslu zavolat svého syna, svaté jméno Pána Nārāyaṇa mu zaručilo osvobození, přestože jeho pronášení patřilo do předběžného stádia nāmābhāsa. Každý, kdo zpívá svaté jméno Pána s vírou a oddaností, je proto nepochybně vznešený, a dostává se mu ochrany dokonce i v jeho hmotném, podmíněném životě.

Text 1:
Śukadeva Gosvāmī dijo: Mi querido rey, los sirvientes del Señor Viṣṇu son siempre muy expertos en la lógica y la argumentación. Tras escuchar las afirmaciones de los yamadūtas, contestaron lo siguiente.
Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi, služebníci Pána Viṣṇua jsou odborníci v logice a předkládání argumentů. Poté, co vyslechli výroky Yamadūtů, odpověděli následovně.
Text 2:
Los viṣṇudūtas dijeron: ¡Ay!, ¡qué penoso resulta que se introduzca la irreligión en una asamblea en que se debería mantener la religión! En efecto, los encargados de mantener los principios religiosos están castigando injustamente a una persona que no lo merece, pues está libre de pecado.
Sloka 2:
Viṣṇudūtové prohlásili: Běda, jak je bolestné, že do shromáždění, kde má být udržováno náboženství, proniká bezbožnost. Došlo to až tak daleko, že ti, kdo mají na starosti ochranu náboženských zásad, zbytečně trestají osobu, která je prostá hříchů a trest si nezaslouží.
Text 3:
Un buen rey o funcionario del gobierno debe actuar como padre, sostén y protector de sus súbditos solo por el amor y el afecto que siente por ellos. Debe darles buenos consejos e instrucciones conforme a las Escrituras prescritas, y debe ser ecuánime con todos. Así actúa Yamarāja, el señor supremo de la justicia, y así actúan también quienes siguen sus pasos. Sin embargo, si esas personas se contaminan y manifiestan prejuicios, y castigan a una persona inocente y libre de culpa, ¿a quién acudirán los ciudadanos en busca de refugio, sustento y seguridad?
Sloka 3:
Král či vládní úředník musí být tak kvalifikovaný, aby z náklonnosti a lásky k občanům jednal jako jejich otec, opatrovník a ochránce. Má jim dávat dobré rady a pokyny podle standardních písem a stavět se ke každému stejně. Yamarāja tak jedná, neboť je svrchovaným pánem spravedlnosti, a stejně jednají i ti, kdo kráčejí v jeho stopách. Pokud se však takové osoby znečistí a ze zaujatosti potrestají nevinného, kam se potom občané uchýlí, aby o ně bylo postaráno a aby byli v bezpečí?
Text 4:
La gente sigue el ejemplo de los líderes de la sociedad, e imita su comportamiento. Para ellos es verdad todo lo que esos líderes aceptan.
Sloka 4:
Obyčejní lidé následují příklad vůdce společnosti a napodobují jeho chování. Přijímají jako důkaz vše, co přijímá on.
Texts 5-6:
En general, la gente no posee un conocimiento muy avanzado que le permita distinguir entre religión e irreligión. El ciudadano inocente y falto de iluminación es como un animal ignorante que duerme apaciblemente con la cabeza sobre el regazo de su amo, fiel y confiado de su protección. Si un líder es verdaderamente bondadoso y ha sabido merecer la fe de una entidad viviente, ¿cómo podría castigar o matar al ignorante que se le ha entregado por entero, de buena fe y por amistad?
Sloka 5-6:
Lidé obecně nejsou příliš pokročilí v poznání, na jehož základě by dokázali rozlišovat mezi náboženstvím a bezbožností. Nevinný, nevzdělaný člověk je jako nevědomé zvíře, které pokojně spí s hlavou na klíně svého pána a pevně věří v jeho ochranu. Je-li vůdce skutečně laskavý a zaslouží si, aby mu živé bytosti věřily, jak může potrestat nebo zabít hloupého člověka, který se mu s vírou a přátelskými úmysly plně odevzdal?
Text 7:
Ajāmila ya ha expiado todas sus actividades pecaminosas. De hecho, no solo ha expiado los pecados de esta vida, sino de millones de vidas, pues ha cantado el santo nombre de Nārāyaṇa cuando se encontraba desesperado. Su canto, si bien no fue puro, estaba libre de ofensas. Por lo tanto, Ajāmila ahora es puro y merece la liberación.
Sloka 7:
Ajāmila již odčinil všechny své hříšné činy, a to nejen hříchy spáchané v jednom životě, ale v miliónech životů, protože v bezmocném stavu volal svaté jméno Nārāyaṇa. I když ho nepronášel čistě, opakoval ho bez přestupků, a proto je nyní čistý a hoden vysvobození.
Text 8:
Los viṣṇudūtas continuaron: Ya antes, cuando comía y en otras ocasiones, Ajāmila solía llamar a su hijo diciendo: «Mi querido Nārāyaṇa, por favor, ven aquí». Aunque estaba llamando a su hijo, pronunciaba las cuatro sílabas nā-rā-ya-ṇa. Por el simple hecho de cantar el santo nombre de Nārāyaṇa de ese modo, expíó sobradamente las reacciones pecaminosas de millones de vidas.
Sloka 8:
Viṣṇudūtové pokračovali: I v minulosti — při jídle a jiných příležitostech — volal Ajāmila na svého syna: “Můj milý Nārāyaṇe, prosím tě, pojď sem!” Ačkoliv volal jméno svého syna, vyslovoval čtyři slabiky: nā-rā-ya-ṇa. Jen tím, že takto pronášel jméno Nārāyaṇa, dostatečně odčinil hříšné reakce z miliónů životů.
Texts 9-10:
El canto del santo nombre del Señor Viṣṇu es el mejor proceso de expiación para el ladrón de oro y otros objetos preciados, para el borracho, para el que traiciona a un amigo o familiar, para el que mata a un brāhmaṇa y para el que se entrega a la vida sexual con la esposa de su guru o de otro superior. También es el mejor método de expiación para el asesino de mujeres, del rey o de su propio padre, para quien mata vacas y para todos los demás hombres pecaminosos. Por el simple hecho de cantar el santo nombre del Señor Viṣṇu, esas personas pecaminosas pueden atraer la atención del Señor Supremo, quien, entonces, piensa: «Este hombre ha cantado Mi santo nombre, así que Mi deber es protegerlo».
Sloka 9-10:
Zpívání svatého jména Pána Viṣṇua je nejlepším způsobem odčinění pro zloděje zlata a jiných cenností, pro opilce, pro toho, kdo zradí přítele či příbuzného, pro toho, kdo zabije brāhmaṇu, či pro toho, kdo holduje sexu s manželkou svého gurua nebo jiného nadřízeného. Je to také nejlepší metoda odčinění pro vraha žen, krále či vlastního otce, pro toho, kdo poráží krávy, a pro všechny ostatní hříšníky. Prostým zpíváním svatého jména Pána Viṣṇua mohou tito hříšníci upoutat pozornost Nejvyššího Pána, který potom zváží: “Tento člověk zpívá Mé svaté jméno, a proto je Mou povinností ho ochránit.”
Text 11:
Un pecador que siga las ceremonias rituales védicas o se someta al proceso de expiación no se purificará tanto como quien cante por una sola vez el santo nombre del Señor Hari. A diferencia del canto de los nombres del Señor, que nos hace recordar la fama, las cualidades, los atributos, los pasatiempos y los enseres del Señor, la expiación ritual puede liberarnos de las reacciones pecaminosas, pero no despierta el servicio devocional.
Sloka 11:
Vykonáváním védských obřadů či podstupováním odčinění se hříšní lidé neočistí tolik, jako když jednou vysloví svaté jméno Pána Hariho. I když obřadní odčinění může člověka zbavit hříšných reakcí, neprobudí v něm oddanou službu — na rozdíl od zpívání Pánových jmen, které mu připomene Pánovu slávu, vlastnosti, symboly, zábavy a příslušenství.
Text 12:
Las ceremonias rituales de expiación que se recomiendan en las Escrituras religiosas no son suficientes para limpiar completamente el corazón, pues, tras la expiación, la mente corre de nuevo hacia las actividades materiales. En consecuencia, a quien desee liberarse de las reacciones fruitivas de las actividades materiales, se le recomienda el canto del mantra Hare Kṛṣṇa, o la glorificación del nombre, la fama y los pasatiempos del Señor. Ese canto es el método de expiación más perfecto, pues elimina por completo la suciedad del corazón.
Sloka 12:
Obřady pro odčinění, které doporučují náboženská písma, nestačí k úplnému očištění srdce, protože mysl poté znovu utíká k hmotným činnostem. Tomu, kdo se chce osvobodit od reakcí za plodonosné jednání, je proto jako nejdokonalejší způsob odčinění doporučeno zpívat Hare Kṛṣṇa mantru neboli opěvovat jméno, slávu a zábavy Pána. Tak budou ze srdce odstraněny i poslední nečistoty.
Text 13:
En el momento de la muerte, Ajāmila cantó desesperadamente y en voz muy alta el santo nombre del Señor, Nārāyaṇa. Ese canto fue suficiente para liberarlo de las reacciones de toda su vida de pecado. Por lo tanto, ¡oh, sirvientes de Yamarāja!, no traten de llevarlo ante su amo para castigarlo con los tormentos del infierno.
Sloka 13:
V okamžiku smrti tento Ajāmila bezmocně a velmi hlasitě volal svaté jméno Pána, Nārāyaṇa. To samotné ho osvobodilo od všech reakcí za jeho hříšný život. Proto se ho, ó služebníci Yamarāje, nesnažte odvést ke svému pánovi, aby na něho uvalil pekelný trest.
Text 14:
Aquel que canta el santo nombre del Señor se libera de inmediato de las reacciones de infinitos pecados, incluso si lo canta de modo indirecto [para referirse a cualquier otra cosa], en broma, como entretenimiento musical o incluso de modo descuidado. Esto lo aceptan todos los sabios eruditos en las Escrituras.
Sloka 14:
Ten, kdo zpívá svaté jméno Pána, je okamžitě osvobozen od reakcí za neomezené množství hříchů, dokonce i když zpívá nepřímo (aby tím vyjádřil něco jiného), žertem, pro hudební pobavení, nebo i nedbale. To uznávají všichni učenci znalí písem.
Text 15:
Si una persona, justo después de cantar el santo nombre de Hari muere por un desdichado accidente, como caer de lo alto de una casa, resbalar y partirse los huesos yendo por la calle, ser picado por una serpiente, sufrir un acceso de dolor o de fiebre, o ser herido con un arma, de inmediato queda absuelta de la vida infernal, aunque haya sido un pecador.
Sloka 15:
Jestliže člověk vysloví svaté jméno Hariho a poté zemře následkem nějaké nehody — například spadne ze střechy, uklouzne na cestě a zláme si kosti, uštkne ho had, dostane bolesti a vysokou horečku nebo je zraněn nějakou zbraní — je okamžitě osvobozen od trestu v pekelných podmínkách, i když je hříšný.
Text 16:
Autoridades eruditas de gran sabiduría han verificado cuidadosamente que para expiar los pecados más graves hay que someterse a un proceso de expiación muy riguroso, mientras que para expiar pecados menos graves hay que someterse a una expiación menos severa. Sin embargo, el canto del mantra Hare Kṛṣṇa destruye todos los efectos de las actividades pecaminosas, tanto graves como menos graves.
Sloka 16:
Autority, jimiž jsou učenci a mudrci, po pečlivém studiu zjistily, že nejtěžší hříchy si je třeba odpykat těžkými procesy a lehčí hříchy lehčími procesy odčinění. Zpívání Hare Kṛṣṇa mantry však ničí následky všech hříšných činností bez ohledu na to, zda jsou těžké nebo lehké.
Text 17:
Es posible que, por medio de la austeridad, la caridad, los votos y otros métodos semejantes podamos neutralizar las reacciones de la vida pecaminosa, pero esas actividades piadosas no pueden arrancar los deseos pecaminosos del corazón. Sin embargo, quien sirve a los pies de loto de la Suprema Personalidad de Dios, se libera de inmediato de todas esas contaminaciones.
Sloka 17:
Askezí, dobročinností, sliby a dalšími podobnými metodami může člověk neutralizovat reakce za hříšný život, ale tyto zbožné činnosti nemohou vykořenit hmotné touhy z jeho srdce. Kdo však slouží lotosovým nohám Osobnosti Božství, je od všech takových nečistot okamžitě oproštěn.
Text 18:
Del mismo modo que el fuego reduce a cenizas la hierba seca, el santo nombre del Señor, tanto si se canta consciente como inconscientemente, reduce a cenizas, indefectiblemente, todas las reacciones de las actividades pecaminosas.
Sloka 18:
Tak jako oheň spálí na prach suchou trávu, svaté jméno Pána, ať už pronášené vědomě či nevědomě, bezpochyby spálí na prach všechny reakce za hříšné činnosti.
Text 19:
Si una persona que no sabe la eficacia de una medicina, la toma o es forzada a tomarla, la medicina produce efecto, aunque la persona no conozca su poder, porque su fuerza no depende del entendimiento del enfermo. De modo similar, si alguien no conoce lo valioso de cantar el santo nombre del Señor, y canta, sabiendo o sin saber, el canto producirá su efecto.
Sloka 19:
Jestliže někdo užívá nebo je donucen užívat určitý lék, aniž by věděl o jeho účincích, lék bude přesto působit, neboť jeho účinnost nezávisí na vědomostech pacienta. Stejně tak zpívání svatého jména Pána — ať už vědomé či nevědomé — bude velice účinné, i když člověk nezná jeho hodnotu.
Text 20:
Śrī Śukadeva Gosvāmī dijo: Mi querido rey, tras estos juicios perfectos acerca de los principios del servicio devocional, basados en razones y argumentos, los mensajeros del Señor Viṣṇu liberaron al brāhmaṇa Ajāmila de las cuerdas de losyamadūtas y le salvaron de la muerte inmediata.
Sloka 20:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, když poslové Pána Viṣṇua pomocí logiky a argumentů dokonale posoudili zásady oddané služby, osvobodili Ajāmila z pout Yamadūtů a zachránili ho před bezprostředně hrozící smrtí.
Text 21:
Mi querido Mahārāja Parīkṣit, ¡oh, subyugador de todo enemigo!, tras escuchar la respuesta de los mensajeros del Señor Viṣṇu, los sirvientes de Yamarāja fueron a ver a su señor y le explicaron todo lo ocurrido.
Sloka 21:
Můj milý Mahārāji Parīkṣite, ó přemožiteli všech nepřátel, když služebníci Yamarāje dostali odpověď od poslů Pána Viṣṇua, odešli za Yamarājem a vyložili mu vše, co se stalo.
Text 22:
Una vez liberado de los lazos de los sirvientes de Yamarāja, y libre ya de temor, el brāhmaṇa Ajāmila recobró el buen sentido y ofreció inmediatamente reverencias a los viṣṇudūtas inclinando su cabeza ante sus pies de loto. Estaba sumamente complacido con su presencia, pues había visto cómo le salvaban la vida de manos de los sirvientes de Yamarāja.
Sloka 22:
Brāhmaṇa Ajāmila, vysvobozený ze smyček Yamarājových služebníků a zbavený strachu, přišel k rozumu a okamžitě vzdal Viṣṇudūtům úctu tím, že sklonil hlavu k jejich lotosovým nohám. Byl nesmírně potěšen jejich přítomností, protože viděl, jak zachránili jeho život z rukou Yamadūtů.
Text 23:
¡Oh, intachable Mahārāja Parīkṣit!, cuando vieron que Ajāmila trataba de decirles algo, los mensajeros de la Suprema Personalidad de Dios, los viṣṇudūtas, desaparecieron inmediatamente de su presencia.
Sloka 23:
Ó Mahārāji Parīkṣite, který jsi prostý hříchu, služebníci Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇudūtové, viděli, že jim Ajāmila chce něco říci, a proto náhle zmizeli.
Texts 24-25:
Tras escuchar el diálogo entre los yamadūtas y los viṣṇudūtas, Ajāmila pudo entender los principios religiosos que actúan bajo las tres modalidades de la naturaleza material, y que se mencionan en los tres Vedas. También comprendió los principios religiosos trascendentales, que están por encima de las modalidades de la naturaleza material y que se centran en la relación entre el ser vivo y la Suprema Personalidad de Dios. Además de esto, Ajāmila escuchó la glorificación del nombre, la fama, las cualidades y los pasatiempos de la Suprema Personalidad de Dios. De ese modo se convirtió en un devoto pefectamente puro. Cuando recordó sus pasadas actividades pecaminosas, lamentó mucho haberlas realizado.
Sloka 24-25:
Po vyslechnutí rozhovoru mezi Yamadūty a Viṣṇudūty Ajāmila pochopil náboženské zásady, které působí pod vládou tří kvalit hmotné přírody a jsou uvedeny ve třech Vedách. Pochopil i transcendentální náboženské zásady, které jsou nad kvalitami hmotné přírody a týkají se vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství. Vyslechl také velebení jména, slávy, vlastností a zábav Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak se stal dokonale čistým oddaným. Vzpomněl si tehdy na své minulé hříšné činnosti a velice jich litoval.
Text 26:
Ajāmila dijo: ¡Ay de mí! ¡Cómo me degradé por ser sirviente de mis sentidos! Caí de mi posición de brāhmaṇa debidamente cualificado y engendré hijos en el vientre de una prostituta.
Sloka 26:
Ajāmila řekl: Běda, jak hluboko jsem klesl následkem toho, že jsem byl služebníkem svých smyslů! Poklesl jsem z postavení řádně kvalifikovaného brāhmaṇy a plodil děti v lůně prostitutky.
Text 27:
¡Ay de mí!, ¡condenado sea!, he sido tan pecaminoso que he deshonrado la tradición de mi familia. Abandoné a mi casta, bella y joven esposa para darme a la vida sexual con una prostituta degradada y habituada al vino. ¡Ay de mí!, ¡condenado sea!
Sloka 27:
Běda, jsem hoden zavržení! Jednal jsem tak hříšně, že jsem zhanobil celou rodinnou tradici. Opustil jsem svou počestnou a krásnou mladou manželku, abych mohl mít pohlavní styk s pokleslou prostitutkou, která je zvyklá pít víno. Hanba mi!
Text 28:
Mis padres eran ancianos y no tenían ningún otro hijo ni amigo que velara por ellos. Como yo no lo hice, pasaron grandes dificultades. ¡Ay de mí!, fui un desagradecido y les abandoné en aquella condición, como un hombre abominable y de baja clase.
Sloka 28:
Můj otec a matka byli staří a neměli dalšího syna či přítele, který by o ně pečoval. Jelikož jsem se o ně nestaral, žili s velkými těžkostmi. Běda, nevděčně jsem je ponechal v takovém stavu jako odporný člověk nižší třídy.
Text 29:
Ahora veo claro que, como consecuencia de esas actividades, una persona pecaminosa como yo debería haber sido arrojada a los infiernos destinados a quienes han roto los principios religiosos, donde tendría que haber sufrido terriblemente.
Sloka 29:
Nyní je jasné, že za takové činy musí být hříšník jako já uvržen do pekelných podmínek určených pro ty, kdo porušovali náboženské zásady, a zakoušet nesmírné utrpení.
Text 30:
Lo que vi, ¿fue un sueño o fue la realidad? Veía hombres de temible aspecto que, con cuerdas en las manos, venían a apresarme y tiraban de mí para llevarme con ellos. ¿Dónde están?, ¿se han ido?
Sloka 30:
Byl to pouhý sen, nebo skutečnost? Viděl jsem muže nahánějící hrůzu s provazy v rukách, kteří mě přišli spoutat a odvléci. Kam se poděli?
Text 31:
¿Y dónde están aquellas cuatro personas liberadas, los hermosos seres que me liberaron de mis captores y me salvaron de ser arrastrado a las profundidades de la región infernal?
Sloka 31:
A kam zmizely ty čtyři osvobozené a nesmírně krásné osoby, které mě vysvobodily ze zajetí a zachránily před odvlečením dolů do pekla?
Text 32:
Por haberme hundido en un océano de actividades pecaminosas, soy, en verdad, sumamente abominable y desgraciado; sin embargo, por mis actividades espirituales pasadas, he podido ver a esas cuatro personalidades excelsas que vinieron a rescatarme. Ahora, gracias a su visita, me siento enormemente feliz.
Sloka 32:
Jsem zajisté odporný lotr a nešťastník, protože jsem se ponořil do oceánu hříšných činů, ale zásluhou svých dřívějších duchovních činností jsem přesto mohl spatřit ony čtyři vznešené osobnosti, které mě přišly zachránit. Díky jejich návštěvě jsem nyní nesmírně šťastný.
Text 33:
De no haber sido por mi pasado servicio devocional, ¿cómo habría podido yo, un ser impuro que mantenía a una prostituta, haber recibido la oportunidad de cantar el santo nombre de Vaikuṇṭhapati cuando estaba a punto de morir? Ciertamente, hubiera sido imposible.
Sloka 33:
Kdyby nebylo mé předchozí oddané služby, jak bych mohl já — ten nejšpinavější člověk, který si vydržoval prostitutku — pronášet v okamžiku smrti svaté jméno Vaikuṇṭhapatiho? Rozhodně by to nebylo možné.
Text 34:
Ajāmila continuó: Soy un engañador desvergonzado que ha destruido su cultura brahmínica. En verdad, soy la personificación del pecado. ¿Cuál es mi posición en comparación con el canto del santo nombre del Señor Nārāyaṇa, que es completamente auspicioso?
Sloka 34:
Ajāmila pokračoval: Jsem nestydatý podvodník, který zničil svou bráhmanskou kulturu. Jsem zosobněný hřích. Kde jsem já ve srovnání s dokonale příznivým zpíváním svatého jména Pána Nārāyaṇa?
Text 35:
Soy un gran pecador, pero, puesto que he recibido esta oportunidad, debo controlar por completo mi mente, mi vida y mis sentidos, y ocuparme siempre en servicio devocional, de modo que no caiga de nuevo en la profunda y oscura ignorancia de la vida materialista.
Sloka 35:
Jsem takový hříšník, ale když jsem teď dostal tuto příležitost, musím zcela ovládnout svou mysl, život a smysly a stále se zaměstnávat oddanou službou, abych znovu nepoklesl do hluboké temnoty a nevědomosti hmotného života.
Texts 36-37:
Debido a la identificación con el cuerpo, nos sometemos a los deseos de complacer los sentidos; de ese modo nos ocupamos en todo tipo de actividades piadosas e impías. En eso consiste el cautiverio material. Ahora voy a desenredarme del cautiverio material, que ha tenido su causa en la energía ilusoria de la Suprema Personalidad de Dios actuando en la forma de una mujer. Por ser un alma muy degradada, caí víctima de la energía ilusoria y fui como un perro danzarín en manos de esa mujer. Voy a abandonar todos los deseos de disfrute y a liberarme de esta ilusión. Voy a ser un amigo misericordioso y bienqueriente de todas las entidades vivientes, y permaneceré siempre absorto en el estado de conciencia de Kṛṣṇa.
Sloka 36-37:
Jelikož se živá bytost ztotožňuje s tělem, podléhá touhám po smyslovém požitku, a proto vykonává mnoho různých zbožných a bezbožných činností. To vytváří hmotná pouta. Nyní se vyprostím z těchto pout, které vytvořila iluzorní energie Nejvyšší Osobnosti Božství v podobě ženy. Jakožto nanejvýš pokleslá duše jsem padl za oběť iluzorní energii a stal se tančícím psem vedeným ženskou rukou. Nyní se vzdám všech chtivých tužeb a osvobodím se od této iluze. Stanu se milostivým přítelem a dobrodincem všech živých bytostí a vždy budu pohroužený ve vědomí Kṛṣṇy.
Text 38:
Por el simple hecho de haber cantado el santo nombre del Señor en compañía de devotos, mi corazón se está purificando. Por esa razón, no volveré a caer víctima del engañoso encanto de la complacencia material de los sentidos. A partir de ahora, ya no me identificaré con el cuerpo, pues me he establecido firmemente en el plano de la Verdad Absoluta. Abandonaré los falsos conceptos de «yo» y «mío» y fijaré mi mente en los pies de loto de Kṛṣṇa.
Sloka 38:
Jen díky tomu, že jsem ve společnosti oddaných zpíval svaté jméno Pána, se mé srdce nyní očišťuje. Již proto nepodlehnu iluzorním svodům hmotného smyslového požitku. Nyní jsem se upnul na Absolutní Pravdu a nebudu se již ztotožňovat s tělem. Vzdám se iluzorních pojetí “já” a “moje” a soustředím mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy.
Text 39:
Por haberse relacionado con devotos [los viṣṇudūtas] durante un instante, Ajāmila se desapegó con determinación del concepto material de la vida. Libre así de toda atracción material, partió de inmediato hacia Hardwar.
Sloka 39:
Díky chvilkovému styku s oddanými (Viṣṇudūty) se Ajāmila s odhodláním odpoutal od hmotného pojetí života. Takto zbaven všech hmotných pout se ihned vydal do Hardwaru.
Text 40:
En Hardwar, Ajāmila se refugió en un templo de Viṣṇu, donde practicó el proceso de bhakti-yoga. Allí controló los sentidos y aplicó su mente por entero al servicio del Señor.
Sloka 40:
V Hardwaru se Ajāmila uchýlil do chrámu Viṣṇua, kde praktikoval bhakti-yogu. Ovládl své smysly a mysl zcela zaměřil na službu Pánu.
Text 41:
Ajāmila se consagró por entero al servicio devocional. De ese modo desapegó su mente del proceso de la complacencia sensorial y se absorbió por completo en pensar en la forma del Señor.
Sloka 41:
Ajāmila se plně zaměstnal oddanou službou. Tak odpoutal mysl od uspokojování smyslů a zcela se pohroužil do myšlenek na podobu Pána.
Text 42:
Cuando su inteligencia y su mente estuvieron fijas en la forma del Señor, el brāhmaṇa Ajāmila vio de nuevo ante él a cuatro personas celestiales. Al comprender que se trataba de los mismos que había visto en el pasado, les ofreció reverencias postrándose ante ellos.
Sloka 42:
Když brāhmaṇa Ajāmila upřel svou inteligenci a mysl na podobu Pána, uviděl před sebou znovu čtyři nebeské osoby. Pochopil, že to byli ty, které viděl předtím, a proto jim vzdal úctu tím, že se před nimi poklonil.
Text 43:
Al ver a los viṣṇudūtas, Ajāmila abandonó su cuerpo material en Hardwar, a orillas del Ganges. Entonces recuperó su cuerpo espiritual original, el cuerpo adecuado para un sirviente directo del Señor.
Sloka 43:
Jakmile Ajāmila uviděl Viṣṇudūty, opustil své hmotné tělo (v Hardwaru na břehu řeky Gangy) a získal znovu své původní, duchovní tělo — takové, jaké mají společníci Pána.
Text 44:
En compañía de los mensajeros del Señor Viṣṇu, Ajāmila se subió a un avión de oro. Surcando las rutas del espacio, fue directamente a la morada del Señor Viṣṇu, el esposo de la diosa de la fortuna.
Sloka 44:
V doprovodu poslů Pána Viṣṇua nastoupil Ajāmila do zlatého letadla a nebeskou cestou odletěl přímo do sídla Pána Viṣṇua, manžela bohyně štěstí.
Text 45:
Ajāmila era un brāhmaṇa, pero, debido a las malas compañías, abandonó por completo la cultura brahmínica y los principios religiosos. Había caído muy bajo, hasta el punto de robar, beber y realizar otros actos abominables. Incluso mantenía a una prostituta. Por todo ello, su destino era ser llevado al infierno por los mensajeros de Yamarāja; sin embargo, un simple reflejo del canto del santo nombre de Nārāyaṇa bastó para que fuese inmediatamente rescatado.
Sloka 45:
Ajāmila byl brāhmaṇa, který se kvůli špatné společnosti zřekl veškeré bráhmanské kultury a náboženských zásad. Poklesl tak, že kradl, pil a dopouštěl se dalších odporných činností; dokonce si vydržoval prostitutku. Proto mu bylo souzeno, že ho Yamarājovi služebníci odvlečou do pekla. Díky pouhému náznaku zpívání svatého jména Nārāyaṇa však byl okamžitě zachráněn.
Text 46:
Por lo tanto, aquel que desee liberarse del cautiverio material debe adoptar el proceso de cantar y glorificar el nombre, la fama, la forma y los pasatiempos de la Suprema Personalidad de Dios, a cuyos pies reposan todos los lugares sagrados. Otros métodos, como la expiación piadosa, el conocimiento especulativo y la meditación del yoga místico, no pueden dar el beneficio adecuado, pues la persona vuelve a las actividades fruitivas incluso después de someterse a esos procesos, incapaz de controlar la mente, que está contaminada por las cualidades más bajas de la naturaleza, la pasión y la ignorancia.
Sloka 46:
Ten, kdo se chce vysvobodit z hmotných pout, by měl proto přijmout proces opěvování a velebení jména, slávy, podoby a zábav Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, u Jehož nohou leží všechna svatá místa. Z jiných metod, jako je zbožné pokání, rozvoj spekulativního poznání a mystická jógová meditace, člověk nemůže získat náležitý prospěch, protože se i po jejich praktikování začne znovu věnovat plodonosným činnostem, neschopen ovládat svou mysl, znečištěnou nižšími kvalitami přírody — vášní a nevědomostí.
Texts 47-48:
Esta narración histórica es muy confidencial, y tiene el poder de destruir todas las reacciones pecaminosas; por ello, aquel que la escuche o la explique con gran fe y devoción nunca más será condenado a vivir en los infiernos, a pesar de haber recibido un cuerpo material y aunque pueda haber sido un gran pecador. En verdad, los yamadūtas, que cumplen las órdenes de Yamarāja, no se acercarán a él ni siquiera para verlo. Tras abandonar el cuerpo, esa persona irá de regreso al hogar, de vuelta a Dios, donde será recibida y adorada con gran respeto.
Sloka 47-48:
Toto důvěrné historické vyprávění má moc zničit všechny hříšné reakce, a proto ten, kdo mu s vírou a oddaností naslouchá nebo ho vypráví, nebude odsouzen k pekelnému životu, bez ohledu na to, že má hmotné tělo, a na to, jak byl hříšný. Yamadūtové, kteří vykonávají příkazy Yamarāje, na něho ani nepohlédnou. Poté, co opustí tělo, se vrátí domů, zpátky k Bohu, kde bude s úctou přijat a uctíván.
Text 49:
En la agonía de la muerte, Ajāmila cantó el santo nombre del Señor; su canto iba en realidad dirigido a su hijo, pero, aun así, Ajāmila fue de regreso al hogar, de vuelta a Dios. Por lo tanto, si una persona escucha y canta el santo nombre del Señor con fe y sin ofensas, ¿qué duda cabe de que irá de regreso a Dios?
Sloka 49:
Ajāmila volal svaté jméno Pána, když trpěl v okamžiku smrti, a přestože tím mínil svého syna, vrátil se domů, zpátky k Bohu. Jestliže tedy někdo zpívá svaté jméno Pána s vírou a bez přestupků, proč bychom měli o jeho návratu k Bohu pochybovat?