Skip to main content

Text 5

Sloka 5

Texto

Verš

yathā tvaṁ kṛpayā bhūtyā
tejasā mahimaujasā
juṣṭa īśa guṇaiḥ sarvais
tato ’si bhagavān prabhuḥ
yathā tvaṁ kṛpayā bhūtyā
tejasā mahimaujasā
juṣṭa īśa guṇaiḥ sarvais
tato ’si bhagavān prabhuḥ

Palabra por palabra

Synonyma

yathā — como; tvam — Tú; kṛpayā — con misericordia; bhūtyā — con opulencias; tejasā — con poder; mahima-ojasā — con gloria y fuerza; juṣṭaḥ — dotado de; īśa — ¡oh, mi Señor!; guṇaiḥ — con cualidades trascendentales; sarvaiḥ — todas; tataḥ — por lo tanto; asi — Tú eres; bhagavān — la Suprema Personalidad de Dios; prabhuḥ — el amo y señor.

yathā — jako; tvam — Ty; kṛpayā — milostí; bhūtyā — bohatstvím; tejasā — mocí; mahima-ojasā — slávou a silou; juṣṭaḥ — oplývající; īśa — ó můj Pane; guṇaiḥ — transcendentálními vlastnostmi; sarvaiḥ — všemi; tataḥ — proto; asi — jsi; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; prabhuḥ — Pán.

Traducción

Překlad

¡Oh, mi Señor!, puesto que estás dotado de misericordia sin causa y gozas de plenitud en opulencia, poderío, gloria, fuerza y cualidades trascendentales, Tú eres la Suprema Personalidad de Dios, el amo y señor de todos.

Ó můj Pane, jelikož oplýváš bezpříčinnou milostí, veškerým bohatstvím, veškerou mocí a veškerou slávou, silou a transcendentálními vlastnostmi, jsi Nejvyšší Osobností Božství, Pánem všech.

Significado

Význam

Las palabras tato 'si bhagavān prabhuḥ de este verso significan: «Por lo tanto Tú eres la Suprema Personalidad de Dios, el amo y señor de todos». La Suprema Personalidad de Dios está dotado de plenitud en las seis opulencias; además, es muy misericordioso con Su devoto. Él goza de plenitud en Sí mismo, pero, aun así, desea que todas las entidades vivientes se entreguen a Él para que puedan ocuparse en Su servicio. De ese modo Se siente satisfecho. Aunque goza de plenitud en Sí mismo, Él Se complace cuando Su devoto Le ofrece con devoción una hoja, una flor, fruta o agua: patraṁ puṣpaṁ phalām toyam. A veces, como hijo de madre Yaśodā, el Señor pide de comer a Su devoto, como si tuviese mucha hambre. Otras veces, en un sueño, dice a Su devoto que Su templo y Su jardín están muy viejos, de forma que no puede disfrutar en ellos como quisiera. Entonces pide al devoto que los repare. A veces está enterrado y, como si no pudiese desenterrarse por Sí solo, pide a Su devoto que Le rescate. A veces pide a Su devoto que predique Sus glorias por todo el mundo, aunque Él solo es perfectamente capaz de realizar esa tarea. La Suprema Personalidad de Dios, aunque está dotado de todo tipo de posesiones y es autosuficiente, depende de Sus devotos. Por lo tanto, la relación del Señor con Sus devotos es extraordinariamente confidencial. Solo el devoto puede percibir que el Señor, aunque goza de plenitud en Sí mismo, depende de Su devoto para cumplir cierta misión en particular. Esto se explica en el Bhagavad-gītā (11.33), donde el Señor dice a Arjuna: nimitta-mātraṁ bhava savyasācin: «¡Oh, Arjuna!, sé un simple instrumento en la batalla». El Señor Kṛṣṇa estaba capacitado para ganar la batalla de Kurukṣetra, pero, aun así, indujo a Su devoto Arjuna a luchar y a ser la causa de la victoria. Śrī Caitanya Mahāprabhu estaba perfectamente capacitado para propagar Su nombre y Su misión por todo el mundo, pero, aun así, para cumplir esa empresa, dependió de Su devoto. Si consideramos todos estos puntos, el aspecto más importante de la autosuficiencia del Señor Supremo es que Él depende de Sus devotos. Eso es lo que llamamos Su misericordia sin causa. El devoto que ha percibido esa misericordia sin causa de la Suprema Personalidad de Dios a través de la comprensión directa puede entender al amo y al sirviente.

Slova tato 'si bhagavān prabhuḥ zde znamenají: “Proto jsi Nejvyšší Osobností Božství, Pánem všech.” Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v plné míře oplývá všemi šesti vznešenými vlastnostmi a navíc je nesmírně laskavý ke Svému oddanému. I když je úplný Sám v Sobě, chce, aby se Mu všechny živé bytosti odevzdaly, a mohly Mu tak sloužit. To Ho uspokojuje. Třebaže je úplný Sám v Sobě, těší Ho, když Mu Jeho oddaný s oddaností obětuje lístek, květinu, ovoce či vodu (patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam). Někdy Pán — jako dítě matky Yaśody — žádá Svého oddaného o jídlo, jako kdyby měl velký hlad. Někdy říká Svému oddanému ve snu, že Jeho chrám a zahrada jsou už velice staré a zanedbané a že se v nich necítí příliš dobře, a požádá ho tak, aby je opravil a zvelebil. Někdy je zahrabaný v zemi a žádá Svého oddaného, aby Ho vysvobodil, jako kdyby se nedokázal dostat ven Sám. Někdy Svého oddaného žádá, aby kázal Jeho slávu po celém světě, i když On jediný je plně schopen zhostit se tohoto úkolu. Přestože Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá veškerým majetkem a je soběstačný, spoléhá se na Své oddané. Vztah Pána a Jeho oddaných je tedy nesmírně důvěrný. Jedině oddaný dokáže vnímat, jak se Pán ve vykonání určité činnosti spoléhá na Svého oddaného, přestože je úplný Sám v Sobě. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě (11.33), kde Pán říká Arjunovi: nimitta-mātraṁ bhava savyasācin — “Ó Arjuno, buď pouze nástrojem v boji.” Pán Kṛṣṇa mohl zvítězit v bitvě na Kurukṣetře Sám, ale přesto podnítil Svého oddaného Arjunu, aby bojoval a stal se příčinou vítězství. Śrī Caitanya Mahāprabhu měl také všechny schopnosti potřebné pro rozšíření Svého jména a poselství po celém světě, ale přesto se ve vykonání tohoto úkolu spolehl na Svého oddaného. Nejdůležitějším aspektem soběstačnosti Nejvyššího Pána — s ohledem na všechny tyto skutečnosti — je to, že se spoléhá na Své oddané. To se nazývá Jeho bezpříčinná milost. Oddaný, který prostřednictvím realizace vnímá tuto bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství, dokáže pochopit postavení pána a služebníka.