Skip to main content

CAPÍTULO 17

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Madre Pārvatī maldice a Citraketu

Matka Pārvatī proklíná Citraketua

Se resume a continuación el capítulo decimośeptimo. Este capítulo explica que Citraketu, por haberse burlado del Señor Śiva, recibió un cuerpo de asura, de demonio.

Sedmnáctá kapitola popisuje, jak Citraketu získal tělo asury, démona, kvůli tomu, že žertoval s Pánem Śivou. Zde je ve stručnosti její obsah:

Después de hablar personalmente con la Suprema Personalidad de Dios, el rey Citraketu disfrutó de la vida en su avión, en compañía de las mujeres del planeta Vidyādhara. Ocupándose en el canto congregacional de las glorias del Señor, comenzó a volar con su avión, recorriendo el espacio exterior. Un día, en el curso de sus viajes, recorría los jardines de la montaña Sumeru, cuando vio al Señor Śiva abrazado a Pārvatī ante una asamblea de siddhas, cāraṇas y grandes sabios. Al ver al Señor Śiva en aquella actitud, Citraketu rompió a reir a carcajadas, pero Pārvatī, muy irritada con él, le maldijo. Por esa maldición, más tarde Citraketu tuvo que aparecer en la forma del demonio Vṛtrāsura.

Král Citraketu si poté, co osobně hovořil s Nejvyšší Osobností Božství, užíval ve svém letadle života s ženami z planety Vidyādharů. Začal létat meziplanetárním prostorem a společně s nimi opěvoval slávu Pána. Jednoho dne na svých cestách navštívil stinná loubí hory Sumeru, kde spatřil Pána Śivu objímajícího Pārvatī ve shromáždění Siddhů, Cāraṇů a velkých mudrců. Když Citraketu viděl Pána Śivu v této situaci, hlasitě se smál, a Pārvatī se na něho proto velice rozhněvala a proklela ho. Kvůli této kletbě se později zjevil jako démon Vṛtrāsura.

Sin embargo, Citraketu, sin espantarse de la maldición de Pārvatī, habló de la siguiente manera: «En la sociedad humana, todo el mundo disfruta de la felicidad y la aflicción conforme a sus actos pasados, y de ese modo viaja por el mundo material. Por lo tanto, nadie es responsable de su felicidad y su aflicción. En el mundo material, nos encontramos sometidos a la influencia de la naturaleza material, pero, aun así, creemos que somos el hacedor de todo. En el mundo material, que está hecho de la energía externa del Señor Supremo, a veces somos maldecidos, y a veces, favorecidos; así, a veces disfrutamos en los sistemas planetarios superiores, y a veces sufrimos en los planetas inferiores; pero todas esas situaciones son una misma cosa, pues se dan dentro del mundo material. Ninguna de esas posiciones tiene existencia real, ya que todas ellas son temporales. La Suprema Personalidad de Dios es el controlador supremo; bajo Su control, el mundo material es creado, mantenido y aniquilado, pero Él permanece neutral a las diversas transformaciones del mundo material en el tiempo y el espacio. Es la energía material, la energía externa de la Suprema Personalidad de Dios, quien se ocupa del mundo material. El Señor ayuda al mundo creando situaciones para las entidades vivientes que se encuentran en él».

Citraketu však neměl z Pārvatina prokletí vůbec žádný strach a promluvil následovně: “Každý člen lidské společnosti prožívá štěstí a neštěstí podle svých minulých činů a takto putuje hmotným světem. Nikdo tedy není za své štěstí a neštěstí zodpovědný. Živá bytost v hmotném světě podléhá vlivu hmotné přírody, ale přesto se považuje za konatele všeho. V tomto světě, který tvoří vnější energie Nejvyššího Pána, je někdy prokleta a jindy obdařena přízní, a tak si někdy užívá na vyšších planetárních soustavách a jindy trpí na nižších. Všechny tyto podmínky jsou však na stejné úrovni, protože se nacházejí v hmotném světě. Existence žádné z nich není faktická, protože jsou všechny dočasné. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je svrchovaným vládcem, neboť hmotný svět je stvořen, udržován a zničen pod Jeho dohledem, ale On přesto zůstává ke všem těmto proměnám hmotného světa probíhajícím v čase a prostoru neutrální. O tento hmotný svět se stará Jeho hmotná, vnější energie. Pán světu pomáhá tak, že vytváří podmínky pro živé bytosti, které v něm žijí.”

Al oír hablar a Citraketu de este modo, todos los miembros de la gran asamblea en que se encontraban el Señor Śiva y Pārvatī quedaron asombrados. Entonces, el Señor Śiva habló de los devotos del Señor. El devoto se mantiene neutral en todas las circunstancias de la vida, en los planetas celestiales y en los infernales, liberado del mundo material o condicionado por él, bendecido con felicidad o sometido al sufrimiento. Bajo la influencia de la energía externa, la entidad viviente recibe un cuerpo material denso y sutil, y en esa posición ilusoria parece sufrir, aunque todos los seres son partes integrales del Señor Supremo. Los supuestos semidioses se consideran señores independientes, y de ese modo se desvían, sin entender que todas las entidades vivientes son partes del Supremo. Este capítulo concluye con la glorificación del devoto y de la Suprema Personalidad de Dios.

Když Citraketu mluvil, všichni členové velkého shromáždění, v němž byl přítomný Pán Śiva s Pārvatī, žasli. Pán Śiva pak začal hovořit o oddaných Nejvyššího Pána. Oddaný je neutrální v jakýchkoliv podmínkách—ať je na nebeských či pekelných planetách, osvobozený z hmotného světa či jím podmíněný, požehnaný štěstím či prožívající neštěstí. To vše jsou pouze duality vytvořené vnější energií. Pod jejím vlivem přijímá každá živá bytost hrubohmotné a jemnohmotné tělo a v tomto iluzorním postavení navenek trpí, přestože je nedílnou částí Nejvyššího Pána. Takzvaní polobozi se považují za nezávislé pány, a tak jsou připraveni o pochopení, že všechny živé bytosti jsou části Nejvyššího. Tuto kapitolu uzavírá oslava oddaného a Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 1:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī dijo: Tras ofrecer reverencias en la dirección en que había desaparecido Ananta, la Suprema Personalidad de Dios, Citraketu comenzó a viajar por el espacio exterior como rey de los vidyādharas.
Sloka 1:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté, co se Citraketu poklonil ve směru, kde Ananta, Nejvyšší Osobnost Božství, zmizel, začal cestovat meziplanetárním prostorem jako vládce Vidyādharů.
Texts 2-3:
Alabado por grandes sabios santos y por los habitantes de Siddhaloka y Cāraṇaloka, Citraketu, el muy poderoso yogī místico, se dedicó a viajar, disfrutando de la vida durante millones de años. Pleno de fuerza física y sin conocer la debilidad de los sentidos, recorrió los valles de la montaña Sumeru, el lugar en que se alcanza la perfección en los diversos tipos de poder místico. En esos valles disfrutó de la vida con las mujeres de Vidyādhara-loka, cantando las glorias de Hari, el Señor Supremo.
Sloka 2-3:
Citraketu, nejmocnější mystický yogī velebený velkými mudrci a světci a obyvateli Siddhaloky a Cāraṇaloky, putoval a radoval se ze života milióny let, s neubývající silou těla a smyslů. Cestoval údolími hory Sumeru, kde lze dokonale rozvinout různé druhy mystických sil. V těchto údolích si se ženami z Vidyādhara-loky užíval života opěvováním slávy Nejvyššího Pána, Hariho.
Texts 4-5:
En cierta ocasión, mientras recorría el espacio exterior en el resplandeciente avión que el Señor Viṣṇu le había dado, el rey Citraketu vio al Señor Śiva, rodeado de siddhas y cāraṇas en una asamblea de grandes personas santas; Śiva abrazaba a Pārvatī, que estaba sentada en su regazo. Citraketu, riendo a carcajadas, habló de forma que Pārvatī pudiera oírle.
Sloka 4-5:
Jednou když král Citraketu cestoval meziplanetárním prostorem v oslnivě zářícím letadle, které mu daroval Pán Viṣṇu, uviděl Pána Śivu obklopeného Siddhy a Cāraṇy. Pán Śiva seděl ve shromáždění velkých světců a jednou rukou objímal Pārvatī, sedící na jeho klíně. Citraketu se hlasitě rozesmál a v doslechu Pārvatī pak promluvil.
Text 6:
Citraketu dijo: El Señor Śiva, el maestro espiritual de la gente en general, es la mejor de las entidades vivientes que han recibido cuerpos materiales. Él enuncia el sistema de la religión. Sin embargo, ¿no es sorprendente que esté abrazando a su esposa, Pārvatī, ante una asamblea de grandes personas santas?
Sloka 6:
Citraketu řekl: Pán Śiva, duchovní mistr lidstva, je nejlepší z živých bytostí, které přijaly hmotná těla. Je tím, kdo vyslovuje pravidla náboženství. Jak úžasné však je, že objímá svou manželku Pārvatī uprostřed shromáždění velkých světců.
Text 7:
Es indudable que el Señor Śiva, el del cabello enredado en la cabeza, se ha sometido a grandes austeridades y penitencias. En verdad, él preside la asamblea de los estrictos seguidores de los principios védicos. Y, sin embargo, se sienta ante las grandes personas santas con su esposa en el regazo, y no se avergüenza de abrazarla como un ser humano corriente.
Sloka 7:
Pán Śiva, který má spletené vlasy, nepochybně podstupuje tvrdou askezi. Je dokonce předsedou sněmu striktních následovníků védských zásad. Přesto sedí uprostřed světců s manželkou na klíně a objímá ji, jako by byl nestydatou, obyčejnou lidskou bytostí.
Text 8:
Es normal que una persona corriente, un ser condicionado, abrace a su esposa y disfrute de su compañía en lugares apartados. Lo sorprendente es que el Señor Mahādeva, que domina a la perfección la austeridad, abrace públicamente a su esposa ante una asamblea de grandes santos.
Sloka 8:
Obyčejní podmínění lidé obvykle objímají své manželky v ústraní a tam si užívají jejich společnosti. Jak je úžasné, že Pán Mahādeva — přestože je velkým mistrem askeze — veřejně objímá svou manželku ve shromáždění velkých světců.
Text 9:
Śrī Śukadeva Gosvāmī continuó: Mi querido rey, tras escuchar las palabras de Citraketu, el Señor Śiva, la personalidad más poderosa, cuyo conocimiento es insondable, se limitó a sonreír y no dijo nada; todos los miembros de la asamblea siguieron su ejemplo y tampoco dijeron nada.
Sloka 9:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj drahý králi, Pán Śiva—nejmocnější osobnost, jejíž poznání je nezměrné — se poté, co slyšel Citraketuova slova, pouze usmíval a neřekl ani slovo. Všichni členové shromáždění ho následovali a také mlčeli.
Text 10:
Sin conocer el poder del Señor Śiva y de Pārvatī, Citraketu les criticó con energía. Sus afirmaciones no fueron nada agradables, y, como consecuencia la diosa Pārvatī, muy irritada, dirigió las siguientes palabras a Citraketu, que se creía superior al Señor Śiva en control de los sentidos.
Sloka 10:
Citraketu neznal moc Pána Śivy a Pārvatī a ostře je kritizoval. Jeho výroky nebyly vůbec příjemné. Bohyně Pārvatī se nesmírně rozhněvala a promluvila k Citraketuovi, který si o sobě myslel, že je v ovládání smyslů lepší než Pán Śiva.
Text 11:
La diosa Pārvatī dijo: ¡Vaya!, ¿quién es este advenedizo?, ¿le han encomendado la tarea de castigar a personas desvergonzadas como nosotros?, ¿ha sido nombrado legislador?, ¿lleva la vara de castigo?, ¿es él ahora el único amo y señor de todo?
Sloka 11:
Bohyně Pārvatī řekla: Jen se podívejme — získal snad nyní tento povýšenec postavení, díky kterému může trestat nestoudné osoby, jako jsme my? Byl snad ustanovený vládcem, jenž třímá žezlo trestu? Je teď on jediným pánem všeho?
Text 12:
¡Ay!, el Señor Brahmā, que ha nacido de la flor de loto, no conoce los principios de la religión, y lo mismo les sucede a los grandes santos, como Bhṛgu y Nārada. y a los cuatro Kumāras, encabezados por Sanat-kumāra. También Manu y Kapila han olvidado los principios religiosos. Supongo que esa es la razón de que no hayan tratado de impedir la inadecuada conducta del Señor Śiva.
Sloka 12:
Běda, Pán Brahmā, který se narodil z lotosového květu, nezná zásady náboženství, a neznají je ani velcí světci, jako jsou Bhṛgu a Nārada, ani čtyři Kumārové v čele se Sanat-kumārou. Manu a Kapila je také zapomněli. Domnívám se, že to musí být důvod, proč se nesnažili zastavit Pána Śivu v jeho nesprávném chování.
Text 13:
Este Citraketu es el más bajo de los kṣatriyas, pues, sin ningún pudor, ha pasado por encima de Brahmā y de los demás semidioses, insultando al Señor Śiva, en cuyos pies de loto meditan ellos siempre. El Señor Śiva es la personificación de los principios religiosos, el maestro espiritual del mundo entero. Por lo tanto, Citraketu merece ser castigado.
Sloka 13:
Citraketu je nejnižší z kṣatriyů, protože se drze povyšuje nad Brahmu a další polobohy tím, že uráží Pána Śivu, o jehož lotosových nohách tito polobozi neustále meditují. Pán Śiva je zosobněním náboženství a duchovním mistrem celého světa, a Citraketu proto musí být potrestán.
Text 14:
Esta persona se ha envanecido de sus logros, y piensa que es el mejor. No merece el refugio de los pies de loto del Señor Viṣṇu, que son adorados por todas las personas santas, pues tiene tan poco pudor que se considera muy importante.
Sloka 14:
Tento člověk je pyšný díky svým dosaženým úspěchům a myslí si: “Já jsem nejlepší.” Nezaslouží si dosáhnout útočiště lotosových nohou Pána Viṣṇua, které uctívají všichni světci, protože je drzý a považuje se za velice důležitého.
Text 15:
Querido hijo mío, eres un insolente, así que ahora nacerás en una familia de demonios, baja y pecaminosa, de forma que no vuelvas a cometer otra ofensa como esta contra las personas santas y excelsas de este mundo.
Sloka 15:
Můj milý, nestoudný synu, nyní se narodíš v nízké, hříšné rodině démonů, abys již nespáchal žádný další přestupek vůči vznešeným světcům tohoto světa.
Text 16:
Śrī Śukadeva Gosvāmī continuó: Mi querido rey Parīkṣit, al recibir la maldición, Citraketu descendió de su avión, se inclinó ante Pārvatī con gran humildad y la satisfizo por entero.
Sloka 16:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi Parīkṣite, když Pārvatī Citraketua proklela, sestoupil ze svého letadla, s velkou pokorou se před ní poklonil a dokonale ji uspokojil.
Text 17:
Citraketu dijo: Mi querida madre, uno mis manos para aceptar tu maldición. En realidad, esa maldición no me preocupa, pues la felicidad y la aflicción son resultados que los semidioses nos otorgan por nuestros actos pasados.
Sloka 17:
Citraketu řekl: Má drahá matko, se sepjatýma rukama přijímám tvé prokletí. Nevadí mi, protože štěstí a neštěstí udílejí každému polobozi jako výsledek jeho minulých činů.
Text 18:
Confundida por la ignorancia, la entidad viviente vaga por el bosque del mundo material, experimentando, en todo tiempo y lugar, la felicidad y la aflicción que se derivan de sus actos pasados. [Por lo tanto, mi querida madre, ni a ti ni a mí se nos puede acusar por lo que ha ocurrido].
Sloka 18:
Živá bytost, která je zmatena nevědomostí, putuje lesem tohoto hmotného světa a vždy a všude si užívá štěstí a neštěstí, jež pocházejí z jejích minulých činů. (Má drahá matko, za tuto událost tedy nelze vinit ani tebe, ani mě.)
Text 19:
En el mundo material, la causa de la felicidad y el sufrimiento materiales no son ni la misma entidad viviente, ni los demás [sus amigos y enemigos]. Sin embargo, debido a la densa ignorancia, la entidad viviente piensa que ella y los demás son la causa.
Sloka 19:
Ani sama živá bytost, ani druzí (přátelé a nepřátelé) nejsou v tomto světě příčinou hmotného štěstí a neštěstí. Z naprosté nevědomosti však živá bytost považuje za příčinu právě sebe a ostatní.
Text 20:
El mundo material es como las olas de un río que fluye sin cesar. Así pues, ¿qué es una maldición y qué una bendición?, ¿qué son los planetas celestiales y qué los infernales?, ¿qué es en realidad la felicidad?, y ¿qué es la aflicción? Como las olas fluyen sin cesar, ninguna de ellas tiene un efecto eterno.
Sloka 20:
Tento hmotný svět připomíná vlny neustále plynoucí řeky. Co je tedy prokletí a co je projev přízně? Co jsou nebeské a co pekelné planety? Co je ve skutečnosti štěstí a co je neštěstí? Vlny se valí neustále, a žádná z nich proto nemá věčné účinky.
Text 21:
La Suprema Personalidad de Dios es uno. Sin verse afectado por las condiciones del mundo material, Él crea a todas las almas condicionadas con Su propia potencia personal. La entidad viviente, debido a la contaminación de la energía material, cae bajo la influencia de la ignorancia, y tiene que pasar por distintas condiciones de cautiverio. A veces, gracias al conocimiento, la entidad viviente recibe la liberación. Bajo la influencia de sattva-guṇa y de rajo-guṇa, está sometida a la felicidad y el sufrimiento.
Sloka 21:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jeden. Aniž by byl ovlivněn podmínkami hmotného světa, tvoří Svou osobní energií všechny podmíněné duše. Živá bytost je kvůli svému znečištění hmotnou energií umístěna do nevědomosti, a tím do různých podmínek otroctví. Díky poznání někdy získá osvobození. V sattva-guṇě a rajo-guṇě jen podléhá štěstí a neštěstí.
Text 22:
La Suprema Personalidad de Dios tiene la misma actitud hacia todas las entidades vivientes. Por lo tanto, para Él, nadie es muy querido, y nadie es un gran enemigo; no tiene amigos ni parientes. Como está desapegado del mundo material, ni está apegado a lo que se llama felicidad, ni detesta los supuestos sufrimientos. Esas dos palabras, felicidad y sufrimiento, son relativas. El Señor siempre es feliz, y, por lo tanto, para Él el sufrimiento no existe.
Sloka 22:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je rovnocenně nakloněn všem živým bytostem. Nikdo Mu proto není velice drahý a nikdo pro Něho není velký nepřítel; nikdo není Jeho přítelem a nikdo Jeho příbuzným. Jelikož je odpoutaný od hmotného světa, nemá zalíbení v takzvaném štěstí a necítí žádnou zášť k takzvanému neštěstí. Tyto dva pojmy — štěstí a neštěstí—jsou relativní. Pán je neustále šťastný, a neštěstí pro Něho tedy nepřipadá v úvahu.
Text 23:
Aunque está desapegado de nuestra felicidad y sufrimiento, que son resultado del karma, y aunque nadie es Su amigo ni Su favorito, el Señor Supremo crea actividades piadosas e impías por intermedio de Su potencia material. Así, para perpetuar el modo de vida materialista, Él crea felicidad y aflicción, buena fortuna y mala fortuna, cautiverio y liberación, nacimiento y muerte.
Sloka 23:
Přestože Nejvyšší Pán není připoutaný k našemu štěstí a neštěstí, jež odpovídá karmě, a přestože nikdo není Jeho nepřítel či oblíbenec, prostřednictvím Své hmotné energie vytváří zbožné a bezbožné činnosti. Tak tvoří štěstí a neštěstí, příznivý a nepříznivý osud, otroctví a osvobození a také zrození a smrt, aby zajistil pokračování materialistického způsobu života.
Text 24:
¡Oh, madre!, ahora te has irritado innecesariamente; sin embargo, como la felicidad y el sufrimiento me vienen ya destinados por mis actividades pasadas, no te suplicaré que me perdones o me liberes de tu maldición. Aunque lo que he dicho era correcto, perdona, por favor, cualquier cosa que hayas considerado incorrecta de mi parte.
Sloka 24:
Ó matko, jsi nyní zbytečně rozhněvaná, ale jelikož je všechno mé štěstí a neštěstí předurčené mými minulými činnostmi, nežádám, abych byl zbaven tvého prokletí. I když jsem neřekl nic špatného, nechť je mi prosím vše, co považuješ za špatné, odpuštěno.
Text 25:
Śrī Śukadeva Gosvāmī continuó: ¡Oh, rey Parīkṣīt, subyugador del enemigo!, tras satisfacer al Señor Śiva y a su esposa Pārvatī, Citraketu subió a su avión y partió, mientras ellos le seguían con la mirada. Al ver que Citraketu no tenía miedo a pesar de conocer la maldición, el Señor Śiva y Pārvatī sonrieron, completamente asombrados de su conducta.
Sloka 25:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi Parīkṣite, přemožiteli nepřátel, když Citraketu uspokojil Pána Śivu a jeho manželku Pārvatī, nastoupil do svého letadla a odletěl, provázen jejich pohledem. Když Śiva a Pārvatī viděli, že se nebojí, přestože slyšel prokletí, usmívali se v úžasu nad jeho chováním.
Text 26:
A continuación, y en presencia del gran sabio Nārada, de los demonios, de los habitantes de Siddhaloka y de sus acompañantes personales, el Señor Śiva, que es muy poderoso, habló a su esposa Pārvatī, mientras todos escuchaban.
Sloka 26:
Poté Pán Śiva, který je velice mocný, oslovil v přítomnosti velkého mudrce Nārady, démonů, obyvatel Siddhaloky a svých osobních společníků svou manželku Pārvatī, zatímco všichni naslouchali.
Text 27:
El Señor Śiva dijo: Mi querida y hermosa Pārvatī, ¿has visto la grandeza de los vaiṣṇavas? Esas grandes almas son sirvientes de los sirvientes de la Suprema Personalidad de Dios, Hari, y no tienen interés en ningún tipo de felicidad material.
Sloka 27:
Pán Śiva řekl: Má milá, krásná Pārvatī, viděla jsi, jak vznešení jsou vaiṣṇavové? Jsou to velké duše, neboť slouží služebníkům Nejvyšší Osobnosti Božství, Hariho, a nezajímají se o žádné hmotné štěstí.
Text 28:
Los devotos que están exclusivamente dedicados al servicio devocional de la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, no sienten temor de ninguna circunstancia de la vida. Para ellos, los planetas celestiales, la liberación y los planetas infernales son lo mismo, pues el único interés de esos devotos es el servicio del Señor.
Sloka 28:
Oddaní, kteří jsou zaměstnaní výhradně oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇovi, se nikdy nebojí žádných životních podmínek. Nebeské planety, osvobození a pekelné planety pro ně znamenají jedno a totéž, neboť je zajímá pouze služba Pánu.
Text 29:
Debido a la acción de la energía externa del Señor Supremo, las entidades vivientes quedan condicionadas en contacto con cuerpos materiales. Las dualidades de la felicidad y la aflicción, el nacimiento y la muerte, las maldiciones y las bendiciones son subproductos naturales de ese contacto con el mundo material.
Sloka 29:
Živé bytosti jsou kvůli působení vnější energie Nejvyššího Pána podmíněné, když jsou ve styku s hmotnými těly. Duality v podobě štěstí a neštěstí, zrození a smrti, prokletí a projevů přízně jsou přirozené vedlejší produkty tohoto styku v hmotném světě.
Text 30:
Del mismo modo que confundimos una guirnalda de flores con una serpiente, o en un sueño experimentamos felicidad y sufrimiento, en el mundo material, por falta de una reflexión madura, distinguimos entre la felicidad y la aflicción, considerando que una es buena y otra es mala.
Sloka 30:
Stejně jako člověk mylně považuje girlandu z květin za hada nebo prožívá štěstí a neštěstí ve snu, tak v hmotném světě kvůli nedostatku důkladného uvážení rozlišujeme mezi štěstím a neštěstím a považujeme jedno za dobré a druhé za špatné.
Text 31:
Las personas ocupadas en el servicio devocional del Señor Vāsudeva, Kṛṣṇa, están naturalmente dotadas de conocimiento perfecto, y desapegadas del mundo material. Por lo tanto, esos devotos no tienen interés en la supuesta felicidad y el supuesto sufrimiento de este mundo.
Sloka 31:
Ti, kdo oddaně slouží Pánu Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, přirozeně vlastní dokonalé poznání a odpoutanost od tohoto hmotného světa. Takoví oddaní se proto nezajímají o takzvané štěstí nebo takzvané neštěstí v tomto světě.
Text 32:
Ni yo [el Señor Śiva], ni Brahmā, ni los Aśvinī-kumāras, ni Nārada y los demás grandes sabios hijos de Brahmā, ni los propios semidioses, podemos entender los pasatiempos y la personalidad del Señor Supremo. Aunque somos partes del Señor Supremo, nos consideramos controladores independientes y autónomos y, como consecuencia, no podemos entender su identidad.
Sloka 32:
Zábavy a osobnost Nejvyššího Pána nechápu ani já (Pán Śiva), ani Brahmā, Aśvinī-kumārové, Nārada či další velcí mudrci, kteří jsou Brahmovými syny. Nechápou je dokonce ani polobozi. I když jsme částmi Pána, považujeme se za nezávislé, samostatné vládce, a proto nemůžeme pochopit Jeho totožnost.
Text 33:
Él no tiene preferencia por nadie, ni considera a nadie Su enemigo. Para Él no hay familiares ni extraños. Él es en realidad el alma del alma de todas las entidades vivientes. Así, Él es el amigo auspicioso de todos los seres vivos, para quienes es muy íntimo y querido.
Sloka 33:
Nikdo Mu není velmi drahý a nikdo Mu není nepřítelem. Nikoho nemá za Svého příbuzného a nikdo Mu není cizí. Je ve skutečnosti duší duše všech živých bytostí. Je tedy přítelem všech živých bytostí a je jim všem velice blízký a milý.
Texts 34-35:
Este magnánimo Citraketu es un querido devoto del Señor. Es ecuánime con todas las entidades vivientes, y está libre de apego y odio. Del mismo modo, yo también Le soy muy querido al Señor Nārāyaṇa. Por lo tanto, nadie debe sorprenderse de ver las actividades de los muy excelsos devotos de Nārāyaṇa, pues están libres de apego y de envidia. Son siempre pacíficos, y son ecuánimes con todos.
Sloka 34-35:
Tento velkodušný Citraketu je drahým oddaným Pána. Pohlíží na všechny živé bytosti stejně a je osvobozený od připoutanosti a nenávisti. Také já jsem velice drahý Pánu Nārāyaṇovi. Nikdo by se tedy neměl divit, když vidí činnosti nejvznešenějších oddaných Nārāyaṇa, neboť jsou zbaveni připoutanosti a zášti. Zůstávají vždy klidní a jsou stejně nakloněni všem.
Text 36:
Śrī Śukadeva Gosvāmī dijo: ¡Oh, rey!, tras escuchar estas palabras de su esposo, la semidiosa [Umā, la esposa del Señor Śiva] pudo superar el asombro que le había producido la conducta del rey Citraketu, y serenó su inteligencia.
Sloka 36:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, když polobohyně (Umā, manželka Pána Śivy) vyslechla tuto řeč svého manžela, přestala se chování krále Citraketua divit a ustálila svou inteligenci.
Text 37:
Él gran devoto Citraketu era tan poderoso que estaba perfectamente capacitado para responder a madre Pārvatī con otra maldición; sin embargo, en lugar de hacerlo, aceptó la maldición humildemente e inclinó su cabeza ante el Señor Śiva y su esposa. Este comportamiento es digno de elogio, pues es el comportamiento ideal de un vaiṣṇava.
Sloka 37:
Velký oddaný Citraketu měl takovou moc, že byl zcela způsobilý matku Pārvatī na oplátku také proklít, ale místo toho jen s velkou pokorou kletbu přijal a Pánu Śivovi a jeho manželce se poklonil. To je třeba vysoce hodnotit jako standardní chování vaiṣṇavy.
Text 38:
Maldecido por madre Durgā [Bhavānī, la esposa del Señor Śiva], ese mismo Citraketu nació en una especie de vida demoníaca. Aunque seguía plenamente dotado con el conocimiento trascendental y su aplicación práctica, apareció como demonio en el sacrificio de fuego celebrado por Tvaṣṭā. De ese modo fue famoso con el nombre de Vṛtrāsura.
Sloka 38:
Tentýž Citraketu se kvůli prokletí od matky Durgy (Bhavānī, manželky Pána Śivy) narodil v démonském druhu života. Ačkoliv byl stále plně obeznámený s transcendentálním poznáním a jeho praktickým uplatněním v životě, zjevil se jako démon při ohnivé oběti, kterou vykonával Tvaṣṭā, a tak začal být známý jako Vṛtrāsura.
Text 39:
Mi querido rey Parīkṣit, me has preguntado por la razón de que Vṛtrāsura, que era un gran devoto, naciese en una familia demoníaca. Así pues, he tratado de explicártelo todo al respecto.
Sloka 39:
Můj milý králi Parīkṣite, ptal ses mě, jak došlo k tomu, že se Vṛtrāsura, velký oddaný, objevil v rodu démonů. Snažil jsem se ti to tedy vše dopodrobna vyložit.
Text 40:
Citraketu era un gran devoto [mahātmā]. Quien escuche esta historia de Citraketu de labios de un devoto puro también se liberará de la vida condicionada en la existencia material.
Sloka 40:
Citraketu byl velký oddaný (mahātmā). Vyslechne-li člověk tento příběh o Citraketuovi od čistého oddaného, bude i on vysvobozen z podmíněného, hmotného života.
Text 41:
Aquel que se levante de la cama temprano por la mañana y recite esta historia de Citraketu, controlando el habla y la mente y recordando a la Suprema Personalidad de Dios, irá de regreso al hogar, de vuelta a Dios, sin dificultad.
Sloka 41:
Ten, kdo vstává časně ráno a přednáší tento historický příběh o Citraketuovi, přičemž ovládá slova a mysl a vzpomíná na Nejvyšší Osobnost Božství, se bez potíží vrátí domů, zpátky k Bohu.