Skip to main content

Text 5

Sloka 5

Texto

Verš

muktānām api siddhānāṁ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
su-durlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune
muktānām api siddhānāṁ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
su-durlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune

Palabra por palabra

Synonyma

muktānām — de aquellos que están liberados durante esta vida (desapegados de los placeres corporales de la sociedad, la amistad y el amor); api — incluso; siddhānām — que son perfectos (pues comprenden que el bienestar del cuerpo es algo insignificante); nārāyaṇa-parāyaṇaḥ — la persona que ha llegado a la conclusión de que Nārāyaṇa es el Supremo; su-durlabhaḥ — que muy rara vez se halla; praśānta — completamente pacífica; ātmā — cuya mente; koṭiṣu — de millones y trillones (koti significa diez millones; en plural significa millones y trillones); api — incluso; mahā-mune — ¡oh, gran sabio!

muktānām — z těch, kdo jsou osvobození za tohoto života (nepřipoutaní k tělesnému pohodlí, které poskytuje společnost, přátelství a láska); api — i; siddhānām — kdo jsou dokonalí (protože chápou, jak je tělesné pohodlí bezvýznamné); nārāyaṇa-parāyaṇaḥ — ten, kdo došel k závěru, že Nārāyaṇa je Nejvyšší; su-durlabhaḥ — jehož najít je velice vzácné; praśānta — zcela klidná; ātmā — jehož mysl; koṭiṣu — z miliónů a biliónů; api — i; mahā-mune — ó velký mudrci.

Traducción

Překlad

¡Oh, gran sabio!, de entre muchos millones de personas liberadas y perfectas en el conocimiento de la liberación, tal vez una sea devota del Señor Nārāyaṇa, Kṛṣṇa. Hallar a uno de esos devotos completamente pacíficos es algo extraordinariamente difícil.

Ó velký mudrci, z mnoha miliónů osvobozených osob vlastnících dokonalé poznání o osvobození je možná jeden oddaný Pána Nārāyaṇa, Kṛṣṇy. Takoví oddaní, kteří jsou naprosto klidní, jsou nesmírně vzácní.

Significado

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ofrece el siguiente comentario para este verso: El simple hecho de desear la liberación, mukti, no es suficiente; es necesario liberarse realmente. Quien comprende lo inútil que es el modo de vida materialista, avanza en el cultivo de conocimiento, y se sitúa en la orden de vānaprastha, desapegado de la familia, la esposa y los hijos. A partir de entonces, debe seguir progresando hasta el nivel de sannyāsa, la verdadera orden de renuncia, para nunca más caer en los sufrimientos de la vida materialista. Pero desear la liberación no significa haberla logrado. Muy rara vez llega alguien a liberarse. En verdad, son muchos los hombres que entran en la orden de sannyāsa para obtener la liberación, pero sus imperfecciones les llevan a apegarse de nuevo a las mujeres, las actividades materiales, las obras de beneficencia social, etc.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává k tomuto verši následující výklad.  Pouze toužit po mukti neboli osvobození nestačí; je třeba se stát skutečně osvobozeným. Když člověk pochopí marnost materialistického způsobu života, pokročí v poznání, a v důsledku toho přijme stav vānaprasthy, kde nebude připoután k rodině, manželce a dětem. Potom by měl dále pokročit na úroveň skutečného stavu odříkání (sannyāsa), aby již nikdy nepoklesl a nebyl ovlivněn materialistickým životem. I když někdo touží po osvobození, ještě to neznamená, že je osvobozen. Získat osvobození je velice vzácné. Mnoho mužů kvůli tomu přijímá sannyās, ale kvůli svým nedokonalostem znovu vyvinou připoutanost k ženám, hmotnému jednání, veřejně prospěšným činnostem a tak dále.

A los jñānīs, yogīs y karmīs carentes de servicio devocional se les considera ofensores. Śrī Caitanya Mahāprabhu dice: māyāvādī kṛṣṇe aparādhī: Quien piensa que todo es māyā, en lugar de pensar que todo es Kṛṣṇa, recibe el nombre de aparādhī, ofensor. Los māyāvādīs, los impersonalistas, son ofensores contra los pies de loto de Kṛṣṇa, pero, aun así, se les puede incluir entre los siddhas, es decir, entre aquellos que han comprendido el ser. Por lo menos han comprendido qué es la vida espiritual, de modo que se les puede considerar más próximos a la perfección espiritual. Si se elevan al plano de nārāyaṇa-parāyaṇa, es decir, si se vuelven devotos del Señor Nārāyaṇa, se sitúan por encima del jīvan-mukta, la persona liberada o perfecta. Para ello necesitan una inteligencia superior.

Jñānī, yogīni a karmī, kteří nevykonávají oddanou službu, se dopouštějí přestupků. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká: māyāvādī kṛṣṇe aparādhī—kdo si myslí, že všechno je māyā, místo aby si myslel, že všechno je Kṛṣṇa, je aparādhī, “ten, kdo páchá přestupky”. I když se māyāvādīni, impersonalisté, dopouštějí přestupků u lotosových nohou Kṛṣṇy, přesto je lze počítat mezi siddhy neboli ty, kdo realizovali své vlastní já. Lze o nich říci, že jsou blíže k duchovní dokonalosti, protože alespoň realizovali, co je duchovní život. Pokud se někdo takový stane oddaným Pána Nārāyaṇa (nārāyaṇa-parāyaṇa), je lepší než ten, kdo je osvobozený či dokonalý (jīvan-mukta), neboť to vyžaduje vyšší inteligenci.

Hay dos tipos de jñānīs. Unos sienten inclinación por el servicio devocional, y otros por la iluminación impersonal. Los impersonalistas, por lo general, se someten a grandes esfuerzos sin beneficio tangible; por eso se dice que están buscando arroz donde ya solo hay cáscaras (sthūla-tuṣāvaghātinaḥ). Los jñānīs del otro tipo, cuyo jñāna está mezclado con bhakti, también pueden dividirse en dos clases: los que son devotos de la forma de la Suprema Personalidad de Dios, aunque la consideran falsa, y los que comprenden la verdadera forma espiritual de la Suprema Personalidad de Dios, sac-cid-ānanda-vigraha. Los devotos māyāvādīs adoran a Nārāyaṇa, Viṣṇu, con la idea de que Viṣṇu ha aceptado una forma de māyā, y que la verdad suprema es, en realidad, impersonal. El devoto puro, sin embargo, nunca piensa que Viṣṇu ha recibido un cuerpo de māyā; saben perfectamente que la Verdad Absoluta original es la Persona Suprema. Ese devoto está verdaderamente situado en el plano del conocimiento. Nunca se funde en la refulgencia del Brahman. Como se afirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32):

Existují dva druhy jñānīch. Jeden tíhne k oddané službě a druhý k neosobní realizaci. Impersonalisté obvykle podstupují velké úsilí bez jakéhokoliv hmatatelného prospěchu, a proto je řečeno, že loupou rýži, která nemá žádná zrna (sthūla-tuṣāvaghātinaḥ). Jñānī z druhé skupiny, jejichž jñāna je smíšená s bhakti, jsou rovněž dvou druhů — ti, kdo jsou oddáni takzvané iluzorní podobě Nejvyšší Osobnosti Božství, a ti, kdo chápou Nejvyšší Osobnost Božství jako sac-cid-ānanda-vigrahu, skutečnou duchovní podobu. Māyāvādští oddaní uctívají Nārāyaṇa či Viṣṇua s představou, že Viṣṇu přijal podobu vytvořenou māyou a že konečná pravda je ve skutečnosti neosobní. Čistý oddaný si však nikdy nemyslí, že Viṣṇu přijal tělo vytvořené māyou; dobře ví, že původní Absolutní Pravda je Svrchovaná Osoba. Takový oddaný má skutečné poznání a nikdy nesplývá se září Brahmanu. Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32) uvádí:

ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

«¡Oh, Señor!, la inteligencia de los que se consideran liberados, pero carecen de devoción, es impura. Aunque alcancen el elevado nivel de la liberación por medio de rigurosas penitencias y austeridades, es seguro que volverán a caer a la existencia material, pues no se refugian en Tus pies de loto». Este punto se confirma en el Bhagavad-gītā (9.11), donde el Señor dice:

“Ó Pane, inteligence těch, kdo se považují za osvobozené, ale postrádají oddanost, je nečistá. I když tvrdou askezí dospějí k nejvyššímu bodu osvobození, nevyhnutelně poklesnou zpátky do hmotné existence, protože nepřijímají útočiště u Tvých lotosových nohou.” Tutéž skutečnost dokládá Bhagavad-gītā (9.11), kde Pán říká:

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

«Los necios se burlan de Mí cuando desciendo con forma humana. No conocen Mi naturaleza trascendental como Señor Supremo de todo cuanto existe». Los sinvergüenzas (mūḍhas), cuando ven que Kṛṣṇa actúa exactamente igual que un ser humano, ridiculizan la forma trascendental del Señor, pues no conocen Su forma y Sus actividades trascendentales, paraṁ bhāvam. En el Bhagavad-gītā (9.12) la descripción de esas personas se completa de la siguiente manera:

“Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě. Neznají Mou transcendentální povahu Svrchovaného Pána všeho, co existuje.” Když darebáci (mūḍhové) vidí, že Kṛṣṇa jedná přesně jako lidská bytost, vysmívají se Pánově podobě, protože neznají paraṁ bhāvam, Jeho transcendentální povahu a činnosti. Takové osoby popisuje dále Bhagavad-gītā (9.12):

moghāśā mogha-karmāṇo
mogha-jñānā vicetasaḥ
rākṣasīm āsurīṁ caiva
prakṛtiṁ mohinīṁ śritāḥ
moghāśā mogha-karmāṇo
mogha-jñānā vicetasaḥ
rākṣasīm āsurīṁ caiva
prakṛtiṁ mohinīṁ śritāḥ

«Aquellos que están confundidos de ese modo son atraídos por opiniones demoníacas y ateas. En esa condición de engaño, verán defraudadas sus esperanzas de liberarse, sus actividades fruitivas, y su cultivo de conocimiento». Esas personas no saben que el cuerpo de Kṛṣṇa no es material. El cuerpo de Kṛṣṇa y el alma de Kṛṣṇa no son diferentes; sin embargo, los hombres de poca inteligencia ven a Kṛṣṇa como un ser humano, de modo que se ríen de Él. No pueden entender que una persona como Kṛṣṇa pueda ser el origen de todo (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi). A esas personas se las califica de moghāśāḥ, es decir, defraudadas en sus esperanzas. Todas sus aspiraciones de futuro fracasarán. Se las califica de moghāśāḥ incluso si aparentemente se ocupan en servicio devocional, pues en última instancia desean fundirse en la refulgencia del Brahman.

“Ti, kdo jsou takto zmateni, jsou přitahováni démonskými a ateistickými názory. V tomto zmateném stavu jsou zmařeny jak jejich naděje na osvobození, tak jejich plodonosné činnosti i rozvoj poznání.” Tito lidé nevědí, že Kṛṣṇovo tělo není hmotné. Mezi Kṛṣṇovým tělem a Jeho duší neexistuje rozdíl, ale jelikož méně inteligentní lidé vidí Kṛṣṇu jako lidskou bytost, vysmívají se Mu. Nedovedou si představit, jak by mohla být osoba, jako je Kṛṣṇa, původem všeho (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi). Tito lidé jsou označováni slovem moghāśāḥ, což vyjadřuje, že všechny jejich touhy a naděje do budoucnosti budou zmařeny. Dokonce i když se zdá, že vykonávají oddanou službu, jsou moghāśāḥ, protože jejich konečným přáním je splynout se září Brahmanu.

Aquellos que aspiran a elevarse a los planetas celestiales mediante el servicio devocional también acabarán defraudados, pues no es ese el resultado del servicio devocional. Sin embargo, también ellos reciben la oportunidad de ocuparse en servicio devocional y purificarse. Como se afirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17):

Ty, kdo chtějí, aby jim oddaná služba zajistila dosažení nebeských planet, čeká také zklamání, protože to není výsledek oddané služby. I jim je však dána příležitost vykonávat oddanou službu a očistit se. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17) uvádí:

śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām
śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām

«Śrī Kṛṣṇa, la Personalidad de Dios, que es el Paramātmā [la Superalma] que está en el corazón de todos y el benefactor del devoto veraz, limpia de deseos de disfrute material el corazón del devoto que saborea Sus mensajes, que son virtuosos en sí mismos cuando se escuchan y cantan del modo adecuado».

“Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, Jenž dlí jako Paramātmā (Nadduše) v srdci každého a je dobrodincem oddaných, kteří jsou věrní pravdě, zprošťuje srdce oddaného dychtícího po poslechu Jeho poselství touhy po hmotném požitku. Jsou-li poselství Pána správně vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobě příznivá.”

Nadie puede llegar a ser un devoto puro mientras no limpie de impurezas lo más hondo del corazón. Por eso en este verso se emplea la palabra sudurlabhaḥ («que es muy difícil de encontrar»). Es prácticamente imposible encontrar a un devoto puro, no ya entre cientos o miles, sino entre millones de almas perfectas y liberadas. Por esa razón, en este verso se emplean las palabras koṭiṣv api. Śrīla Madhvācārya presenta las siguientes citas del Tantra Bhāgavata:

Dokud není odstraněna špína z hloubi srdce, nikdo se nemůže stát čistým oddaným. Proto je v tomto verši použito slovo sudurlabhaḥ (“velice vzácný”). Nejen mezi stovkami a tisíci, ale i mezi milióny dokonale osvobozených duší se lze stěží kdy setkat s čistým oddaným. Proto se zde objevuje slovo koṭiṣv api. Śrīla Madhvācārya uvádí následující citáty z Tantra Bhāgavaty:

nava-koṭyas tu devānām
ṛṣayaḥ sapta-koṭayaḥ
nārāyaṇāyanāḥ sarve
ye kecit tat-parāyaṇāḥ
nava-koṭyas tu devānām
ṛṣayaḥ sapta-koṭayaḥ
nārāyaṇāyanāḥ sarve
ye kecit tat-parāyaṇāḥ

«Hay noventa millones de semidioses y setenta millones de sabios, todos los cuales son nārāyaṇāyana, es decir, devotos del Señor Nārāyaṇa. De entre ellos, solo unos poco son nārāyaṇa-parāyaṇa».

“Existuje devadesát miliónů polobohů a sedmdesát miliónů mudrců, kteří jsou známí jako nārāyaṇāyana, oddaní Pána Nārāyaṇa, a pouze několik z nich lze nazvat nārāyaṇa-parāyaṇa.

nārāyaṇāyanā devā
ṛṣy-ādyās tat-parāyaṇāḥ
brahmādyāḥ kecanaiva syuḥ
siddho yogya-sukhaṁ labhan
nārāyaṇāyanā devā
ṛṣy-ādyās tat-parāyaṇāḥ
brahmādyāḥ kecanaiva syuḥ
siddho yogya-sukhaṁ labhan

La diferencia entre los siddhas y los nārāyaṇa-parāyaṇas es que estos últimos son devotos directos, mientras que los siddhas son aquellos que se ocupan en diversos tipos de yoga místico.

Rozdíl mezi siddhy a nārāyaṇa-parāyaṇy spočívá v tom, že nārāyaṇa-parāyaṇové jsou přímí oddaní, zatímco siddhové jsou ti, kdo praktikují různé druhy mystické yogy.