Skip to main content

Text 19

Sloka 19

Texto

Verš

sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
niveśitaṁ tad-guṇa-rāgi yair iha
na te yamaṁ pāśa-bhṛtaś ca tad-bhaṭān
svapne ’pi paśyanti hi cīrṇa-niṣkṛtāḥ
sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
niveśitaṁ tad-guṇa-rāgi yair iha
na te yamaṁ pāśa-bhṛtaś ca tad-bhaṭān
svapne ’pi paśyanti hi cīrṇa-niṣkṛtāḥ

Palabra por palabra

Synonyma

sakṛt — una vez solamente; manaḥ — la mente; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — a los dos pies de loto de Kṛṣṇa; niveśitam — completamente entregada; tat — de Kṛṣṇa; guṇa-rāgi — que de alguna forma está apegada a las cualidades, el nombre, la fama y los objetos; yaiḥ — por quien; iha — en este mundo; na — no; te — esas personas; yamam — Yamarāja, el superintendente de la muerte; pāśa-bhṛtaḥ — quienes llevan cuerdas (para apresar a los pecadores); ca — y; tat — sus; bhaṭān — enviados; svapne api — ni siquiera en sueños; paśyanti — ven; hi — en verdad; cīrṇa-niṣkṛtāḥ — que han realizado el tipo correcto de expiación.

sakṛt — pouze jednou; manaḥ — mysl; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — dvěma lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy; niveśitam — zcela odevzdaná; tat — Kṛṣṇy; guṇa-rāgi — co se nějak pojí s vlastnostmi, jménem, slávou a příslušenstvím; yaiḥ — jimiž; iha — v tomto světě; na — ne; te — takové osoby; yamam — Yamarāje, vládce smrti; pāśa-bhṛtaḥ — ti, kdo nosí provazy (na svazování hříšníků); ca — a; tat — jeho; bhaṭān — služebníky; svapne api — ani ve snu; paśyanti — uvidí; hi — vskutku; cīrṇa-niṣkṛtāḥ — ti, kdo vykonali správný druh odčinění.

Traducción

Překlad

Las personas que se han entregado por completo a los pies de loto de Kṛṣṇa al menos una vez y sienten atracción por Su nombre, forma, cualidades y pasatiempos, aunque quizás no hayan llegado a una comprensión plena de Kṛṣṇa, están completamente libres de reacciones pecaminosas, pues, han adoptado el verdadero método de expiación. Esas almasentregadas no se encuentran, ni siquiera en sueños, con Yamarāja ni sus enviados, que llevan cuerdas para atar a los pecadores.

Ti, kdo se byť jen jednou zcela odevzdali lotosovým nohám Kṛṣṇy a začali být přitahováni k Jeho jménu, podobě, vlastnostem a zábavám, jsou zcela zproštěni všech hříšných reakcí, i když nerealizovali Kṛṣṇu plně, neboť tímto způsobem přijali pravou metodu odčinění. Takové odevzdané duše neuvidí Yamarāje nebo jeho služebníky s provazy na svazování hříšníků ani ve snu.

Significado

Význam

En el Bhagavad-gītā (18.66), Kṛṣṇa dice:

Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (18.66):

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

«Abandona toda clase de religión y sencillamente entrégate a Mí. Yo te liberaré de toda reacción pecaminosa. No temas». En este verso se explica el mismo principio (sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). Si, mediante el estudio del Bhagavad-gītā, decidimos entregarnos a Kṛṣṇa, de inmediato quedaremos libres de toda reacción pecaminosa. También es significativo el hecho de que Śukadeva Gosvāmī, tras repetir varias veces las palabras vāsudeva-parāyaṇa nārayaṇa-parāyaṇa, finalmente diga kṛṣṇa-padāravindayoḥ. De ese modo indica que Kṛṣṇa es el origen de Nārāyaṇa y de Vāsudeva. Aunque Nārāyaṇa y Vāsudeva no son diferentes de Kṛṣṇa, por el simple hecho de entregarnos a Kṛṣṇa también nos entregamos por completo a todas Sus expansiones, como Nārāyaṇa, Vāsudeva y Govinda. Como Kṛṣṇa dice en el Bhagavad-gītā (7.7):mattaḥ parataraṁ nānyat: «No hay verdad superior a Mí». La Suprema Personalidad de Dios tiene muchos nombres y muchas formas, pero la forma suprema es Kṛṣṇa (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Por esa razón, Kṛṣṇa recomienda a los devotos neófitos que se entreguen solamente a Él (mām ekam). Como los devotos neófitos no pueden entender la naturaleza de las formas de Nārāyaṇa, Vāsudeva y Govinda, Kṛṣṇa dice directamente: mām ekam. Esto se subraya también en este verso con las palabras kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Nārāyaṇa no habla personalmente, pero Kṛṣṇa, Vāsudeva, sí lo hace, como,por ejemplo, en el Bhagavad-gītā. Por consiguiente, seguir las directrices del Bhagavad-gītā es lo mismo que entregarse a Kṛṣṇa, y esa entrega es la perfección más elevada del bhakti-yoga.

“Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tě zbavím všech následků za hříšná jednání. Neboj se.” Tentýž princip je popsán zde (sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor). Pokud se na základě studia Bhagavad-gīty někdo rozhodne odevzdat Kṛṣṇovi, je okamžitě zbaven všech hříšných reakcí. Rovněž je významné, že Śukadeva Gosvāmī poté, co několikrát zopakoval slova vāsudeva-parāyaṇa a nārāyaṇa-parāyaṇa, nakonec říká kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Tím naznačuje, že Kṛṣṇa je původem Nārāyaṇa i Vāsudeva. I když se Nārāyaṇa a Vāsudeva od Kṛṣṇy neliší, samotným odevzdáním se Kṛṣṇovi se člověk plně odevzdává všem Jeho expanzím, jako je Nārāyaṇa, Vāsudeva a Govinda. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.7): mattaḥ parataraṁ nānyat — “Neexistuje žádná pravda, která by Mě převyšovala.” Existuje mnoho jmen a podob Nejvyšší Osobnosti Božství, ale Kṛṣṇa je nejvyšší podobou (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Proto Kṛṣṇa doporučuje začínajícím oddaným, že je třeba se odevzdat pouze Jemu (mām ekam). Jelikož začínající oddaní nemohou porozumět podobám Nārāyaṇa, Vāsudeva a Govindy, Kṛṣṇa říká přímo: mām ekam. Zde je totéž podpořeno slovem kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Nārāyaṇa nehovoří Osobně, ale Kṛṣṇa, Vāsudeva, ano, jako například v Bhagavad-gītě. Následovat pokyn Bhagavad-gīty proto znamená odevzdat se Kṛṣṇovi. Takové odevzdání je nejvyšší dokonalostí bhakti-yogy.

Parīkṣit Mahārāja ha preguntado a Śukadeva Gosvāmī cómo podemos salvarnos de caer a las diversas condiciones de vida infernal, y en este verso, Śukadeva Gosvāmī responde que un alma que se ha entregado a Kṛṣṇa no puede caer a la existencia infernal, naraka. Y no solo eso: no verá a Yamarāja y a sus enviados, que son quienes podrían llevarla allí, ni siquiera en sueños. En otras palabras, quien desee salvarse de caer a la vida infernal, naraka, debe entregarse plenamente a Kṛṣṇa. La palabra sakṛt es significativa porque indica que una sola vez que nos entreguemos sinceramente a Kṛṣṇa es suficiente para salvarnos, incluso si por casualidad caemos de nuevo en actividades pecaminosas. Por eso Kṛṣṇa dice en el Bhagavad-gītā (9.30):

Parīkṣit Mahārāja se tázal Śukadeva Gosvāmīho, jak se lze zachránit před poklesem do různých podmínek pekelného života. V tomto verši Śukadeva Gosvāmī odpovídá, že duši, která se odevzdala Kṛṣṇovi, jistě nečeká pobyt v pekle (naraka). Nejenže tam nepůjde, ale dokonce ani ve snu neuvidí Yamarāje či jeho služebníky, kteří tam mohou živou bytost odvést. Chce-li se tedy někdo zachránit před pádem do pekelného života, naraka, měl by se plně odevzdat Kṛṣṇovi. Slovo sakṛt je významné, protože vyjadřuje, že když se někdo jedinkrát upřímně odevzdá Kṛṣṇovi, bude zachráněn, i kdyby se stalo, že se shodou okolností dopustí hříšných činů a poklesne. Kṛṣṇa proto říká v Bhagavad-gītě (9.30):

api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

«Aunque alguien cometa la acción más abominable, si está ocupado en servicio devocional, debe ser considerado un santo, pues está apropiadamente situado en su determinación». Aquel que no olvida a Kṛṣṇa ni por un momento, está a salvo, incluso si, por casualidad, cae en actividades pecaminosas.

“Je-li ten, kdo se dopustí byť i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za svatého, protože je správně umístěn.” Pokud někdo ani na okamžik nezapomene na Kṛṣṇu, je v bezpečí, i když shodou okolností spáchá něco hříšného a poklesne.

En el segundo capítulo del Bhagavad-gītā (2.40), el Señor dice también:

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty (2.40) Pán také říká:

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt
nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

«En este empeño no hay pérdida ni disminución, y un pequeño avance en esta senda puede proteger del más peligroso tipo de temor».

“V tomto úsilí neexistuje ztráta či úbytek a i malý pokrok na této cestě může člověka zachránit před tím nejstrašnějším nebezpečím.”

En otro pasaje del Gīta (6.40), el Señor dice: na hi kalyāṇa-kṛt kaścid durgatiṁ tāta gacchati: «Aquel que realiza actospiadosos nunca es vencido por el mal». La actividad kalyāṇa (auspiciosa) más elevada es entregarse a Kṛṣṇa. Esa es la única senda que nos permite salvarnos de caer a la vida infernal. Esto lo confirma Śrīla Prabhodhānanda Sarasvatī de la siguiente manera:

Na jiném místě Gīty (6.40) Pán říká: na hi kalyāṇa-kṛt kaścid durgatiṁ tāta gacchati — “Toho, kdo koná příznivé činnosti, nikdy nepřemůže zlo.” Nejvyšší příznivou (kalyāṇa) činností je odevzdat se Kṛṣṇovi. To je jediný způsob, jak se zachránit před pekelným životem. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī to potvrzuje těmito slovy:

kaivalyaṁ narakāyate tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate
durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate
viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate vidhi-mahendrādiś ca kīṭāyate
yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ
kaivalyaṁ narakāyate tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate
durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate
viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate vidhi-mahendrādiś ca kīṭāyate
yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ

(Caitanya-candrāmṛta 5)

(Caitanya-candrāmṛta 5)

Las actividades pecaminosas de aquel que se ha entregado a Kṛṣṇa se comparan a una serpiente que ha perdido sus venenosos colmillos (protkhāta-daṁṣṭrāyate). Esa serpiente ya no da miedo. Por supuesto, no debemos cometer actividades pecaminosas apoyándonos en el hecho de habernos entregado a Kṛṣṇa. No obstante, si llega a ocurrir que una persona que se ha entregado a Kṛṣṇa incurre en actos pecaminosos debido a sus hábitos pasados, esas acciones pecaminosas no tienen efectos destructivos. Por lo tanto, debemos apegarnos firmemente a los pies de loto de Kṛṣṇa y servirle bajo la dirección del maestro espiritual. De ese modo, estaremos libres de temor, akuto-bhaya, en toda circunstancia.

Hříšné činy toho, kdo se odevzdal Kṛṣṇovi, jsou přirovnány k hadovi s odstraněnými jedovými zuby (protkhāta-daṁṣṭrāyate). Takového hada se již není třeba bát. Nikdo by samozřejmě neměl páchat hříšné činnosti na základě toho, že se odevzdal Kṛṣṇovi. I když se však stane, že člověk odevzdaný Kṛṣṇovi se kvůli svým dřívějším zvykům někdy dopustí něčeho hříšného, tyto hříšné činy již nemají zhoubné účinky. Proto by se měl každý velice pevně držet lotosových nohou Kṛṣṇy a sloužit Mu pod vedením duchovního mistra. Tak bude za všech okolností akuto-bhaya, prostý strachu.