Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Texto

Verš

kecit kevalayā bhaktyā
vāsudeva-parāyaṇāḥ
aghaṁ dhunvanti kārtsnyena
nīhāram iva bhāskaraḥ
kecit kevalayā bhaktyā
vāsudeva-parāyaṇāḥ
aghaṁ dhunvanti kārtsnyena
nīhāram iva bhāskaraḥ

Palabra por palabra

Synonyma

kecit — algunas personas; kevalayā bhaktyā — con la práctica de servicio devocional; vāsudeva — al Señor Kṛṣṇa, la omnipresente Suprema Personalidad de Dios; parāyaṇāḥ — completamente apegada (solo a ese servicio, sin depender de la austeridad, la penitencia, el cultivo de conocimiento o las actividades piadosas); agham — todo tipo de reacciones pecaminosas; dhunvanti — destruyen; kārtsnyena — por completo (sin posibilidad de que los deseos pecaminosos revivan); nīhāram — niebla; iva — como; bhāskaraḥ — el Sol.

kecit — někteří lidé; kevalayā bhaktyā — vykonáváním čisté oddané služby; vāsudeva — k Pánu Kṛṣṇovi, všeprostupující Nejvyšší Osobnosti Božství; parāyaṇāḥ — zcela připoutáni (pouze k této službě, aniž by záviseli na askezi, rozvoji poznání či zbožných činnostech); agham — všechny druhy hříšných reakcí; dhunvanti — ničí; kārtsnyena — zcela (bez možnosti, že se hříšné touhy znovu objeví); nīhāram — mlhu; iva — jako; bhāskaraḥ — slunce.

Traducción

Překlad

Raro es hallar a una persona que haya emprendido el servicio devocional de Kṛṣṇa de modo completo y puro; solo ella puede arrancar las malas hierbas de la acción pecaminosa sin posibilidad de que revivan. Para hacerlo, le basta con ocuparse en servicio devocional, del mismo modo que el sol puede disipar inmediatamente la niebla con sus rayos.

Jen vzácná duše, která přijala úplnou, čistou oddanou službu Kṛṣṇovi, může vykořenit plevel hříšných činností tak, že již nikdy znovu nevzejde. Dokáže to pouhým vykonáváním oddané služby, stejně jako slunce ihned rozptýlí mlhu svými paprsky.

Significado

Význam

En el verso anterior, Śukadeva Gosvāmī dio el ejemplo de las hojas secas de las enredaderas que crecen al pie de los bambúes; esas hojas, aunque sean reducidas a cenizas por el fuego, acaban brotando de nuevo, debido a que su raíz sigue viva en el suelo. Análogamente, en el corazón de la persona que cultiva conocimiento pero que no goza del sabor del servicio devocional, los deseos pecaminosos pueden reaparecer en cualquier momento, ya que su raíz no ha sido destruida. Como se afirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.4):

V minulém verši uvedl Śukadeva Gosvāmī příklad, že suché listy popínavých rostlin pod bambusem jsou možná ohněm spáleny na popel, ale samotné rostliny mohou znovu vyrůst, protože kořeny jsou stále v zemi. Stejně tak u toho, kdo rozvíjí poznání, ale nemá žádnou chuť pro oddanou službu, existuje možnost, že se hříšné touhy znovu objeví, jelikož nejsou zničeny jejich kořeny v jeho srdci. Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.4) uvádí:

śreyaḥ-sṛtiṁ bhaktim udasya te vibho
kliśyanti ye kevala-bodha-labdhaye
śreyaḥ-sṛtiṁ bhaktim udasya te vibho
kliśyanti ye kevala-bodha-labdhaye

Los especuladores realizan grandes esfuerzos por lograr una meticulosa comprensión del mundo material, y para ello distinguen entre las actividades piadosas y las actividades pecaminosas; sin embargo, como no están situados en el plano del servicio devocional, tienen tendencia a las actividades fruitivas, de modo que pueden caer y complicarse en esas actividades. Sin embargo, los deseos de disfrute material de quien se apega al servicio devocional se extinguen naturalmente, sin necesidad de esfuerzos específicos. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca: A la persona avanzada en conciencia de Kṛṣṇa, las actividades materiales, tanto pecaminosas como piadosas, le resultan naturalmente desagradables. Esto demuestra si una persona se encuentra en estado de conciencia de Kṛṣṇa o no. Ambas actividades, piadosas e impías, se deben enrealidad a la ignorancia, pues la entidad viviente, como sirviente eterno de Kṛṣṇa, no tiene necesidad de actuar por la complacencia de sus propios sentidos. Por esa razón, tan pronto como vuelve al plano del servicio devocional, abandona su apego por las actividades pías e impías y centra su interés exclusivamente en lo que satisface a Kṛṣṇa. Este proceso, elbhakti, el servicio devocional de Kṛṣṇa (vāsudeva-parāyaṇa), nos libera de las reacciones de todas las actividades.

Spekulanti, kteří vynakládají velké úsilí na to, aby rozlišováním mezi hříšnými a zbožnými činnostmi získali co nejpřesnější pochopení hmotného světa, ale kteří nevykonávají oddanou službu, mají sklon k hmotným činnostem. Mohou poklesnout a zaplést se do plodonosného jednání. Když však někdo vyvine připoutanost k oddané službě, jeho touhy po hmotném požitku zaniknou automaticky, bez vedlejší snahy. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca — tomu, kdo je pokročilý ve vědomí Kṛṣṇy, se přirozeně protiví všechny hmotné činnosti, hříšné i zbožné. To je zkouška vědomí Kṛṣṇy. Zbožné i bezbožné činnosti ve skutečnosti pocházejí z nevědomosti, protože živá bytost nemá jakožto věčný služebník Kṛṣṇy zapotřebí jednat pro svůj vlastní smyslový požitek. Jakmile se tedy někdo vrátí na úroveň oddané služby, upustí od své připoutanosti ke zbožnému a bezbožnému jednání a zajímá se pouze o to, co uspokojí Kṛṣṇu. Tento proces bhakti, oddané služby Kṛṣṇovi (vāsudeva-parāyaṇa), zbavuje živou bytost reakcí za všechny činnosti.

Mahārāja Parīkṣit era un gran devoto, de modo que podría no sentirse satisfecho con las respuestas de su guru, ŚukadevaGosvāmī, en relación con karma-kāṇḍa jñāna-kāṇḍa. Conociendo perfectamente el corazón de su discípulo, su guru, Śukadeva Gosvāmī, le explicó la felicidad trascendental del servicio devocional. La palabra kecit, que se emplea en esteverso, significa «algunas personas, pero no todos». No todo el mundo puede llegar al estado de conciencia de Kṛṣṇa. En elBhagavad-gītā (7.3), Kṛṣṇa explica:

Jelikož byl Mahārāja Parīkṣit velký oddaný, odpovědi jeho gurua, Śukadeva Gosvāmīho, které se týkaly karma-kāṇḍy a jñāna-kāṇḍy, ho nemohly uspokojit. Śukadeva Gosvāmī velice dobře znal srdce svého žáka, a proto popsal transcendentální blaženost oddané služby. Slovo kecit, použité v tomto verši, znamená “někteří lidé, ale ne všichni”. Ne každý dospěje k tomu, aby si byl vědom Kṛṣṇy. Kṛṣṇa to vysvětluje v Bhagavad-gītě (7.3):

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ
manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

«De entre muchos miles de hombres, puede que uno se esfuerce por alcanzar la perfección; y de entre aquellos que han logrado la perfección, dificilmente uno Me conoce en verdad». Prácticamente nadie conoce a Kṛṣṇa tal y como es, pues Kṛṣṇa no puede ser comprendido ni por medio de actividades piadosas ni con el logro del conocimiento especulativo más elevado. En realidad, el conocimiento más elevado consiste en comprender a Kṛṣṇa. Las personas sin inteligencia que no comprenden a Kṛṣṇa se sienten enormemente orgullosas, pensando que están liberadas o que se han vuelto Kṛṣṇa o Nārāyaṇa. Eso es ignorancia.

“Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě sotva jeden zná v pravdě.” Prakticky nikdo nechápe Kṛṣṇu takového, jaký je, protože Kṛṣṇovi nelze porozumět prostřednictvím zbožných činností ani toho nejvznešenějšího spekulativního poznání. Nejvyšší poznání ve skutečnosti spočívá v porozumění Kṛṣṇovi. Neinteligentní lidé, kteří Kṛṣṇu nechápou, jsou velice pyšní a myslí si, že dosáhli osvobození či že se stali Kṛṣṇou nebo Nārāyaṇem. To je nevědomost.

Śrīla Rūpa Gosvāmī, para indicar la pureza del bhakti, del servicio devocional, dice en el Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):

Śrīla Rūpa Gosvāmī vyjadřuje čistotu bhakti, oddané služby, v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

«El servicio amoroso trascendental al Supremo Señor Kṛṣṇa debe ofrecerse con actitud favorable y sin deseo de obtener beneficios materiales de las actividades fruitivas ni de la especulación filosófica. Eso recibe el nombre de servicio devocionalpuro». Śrīla Rūpa Gosvāmī añade que el bhakti es kleśaghnī śubhadā; esto significa que, al emprender la senda del servicio devocional, desaparecen por completo los esfuerzos innecesarios y los sufrimientos materiales de todo tipo, de modo que alcanzamos toda buena fortuna. El bhakti es tan poderoso que de él se dice que es mokṣa-laghutākṛt; en otras palabras, hace que la liberación pierda toda importancia.

“Oddaný má vykonávat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospěchu či zisku z plodonosných činností nebo filozofické spekulace. To se nazývá čistá oddaná služba.” Śrīla Rūpa Gosvāmī dále vysvětluje, že bhakti je kleśaghnī śubhadā, což znamená, že když někdo začne praktikovat oddanou službu, zcela ustane jeho zbytečná námaha i hmotná strádání všeho druhu, a dosáhne veškerého štěstí. Bhakti je tak mocná, že je rovněž označována jako mokṣa-laghutākṛt — snižuje důležitost osvobození.

Los no devotos, debido a su tendencia a cometer actividades fruitivas pecaminosas, tienen que padecer penalidades materiales. Debido a la ignorancia, el deseo de cometer actos pecaminosos permanece en sus corazones. Esos actos pecaminosos se dividen en tres categorías: pātakamahā-pātaka atipātaka, y en dos clases: prārabdha aprārabdha.Prārabdha se refiere a las reacciones pecaminosas por las que sufrimos en el presente, y aprārabdha son las fuentes de posibles sufrimientos futuros. Cuando las semillas (bīja) de las reacciones pecaminosas no han dado aún su fruto, las reacciones se denominan aprārabdha. Esas semillas de la acción pecaminosa, aunque son invisibles, son ilimitadas, y nadie puede determinar el momento en que se sembraron. Prārabdha, las reacciones pecaminosas que ya han dado fruto, son la causa del nacimiento en familias de baja clase y de las demás miserias que padecemos.

Neoddaní musí podstupovat hmotné strasti, jelikož mají sklon páchat hříšné plodonosné činnosti. Touha jednat hříšně zůstává v jejich srdcích kvůli nevědomosti. Hříšné činy se dělí do tří kategorií — pātaka, mahā-pātaka a atipātaka — a také do dvou skupin: prārabdha a aprāprabdha. Prārabdha se vztahuje na hříšné reakce, jimiž člověk trpí v současnosti, a aprārabdha na zdroje možného utrpení. Reakce se nazývají aprārabdha, když semena (bīja) hříšných reakcí ještě nenesou své plody. Tato semena hříšných činů jsou neviditelná, ale je jich nekonečně mnoho a nikdo nezjistí, kdy byla poprvé zaseta. Působením hříšných reakcí, které již přinášejí plody (prārabdha), dochází k tomu, že se člověk narodí v nízké rodině nebo trpí jinými potížemi.

Sin embargo, cuando emprendemos la senda del servicio devocional, todas las fases de la vida pecaminosa, prārabdha,aprārabdha y bīja incluidas, quedan destruidas. En el Śrīmad-Bhāgavatam (11.14.19), el Señor Kṛṣṇa dice a Uddhava:

Jakmile však někdo začne praktikovat oddanou službu, všechny fáze hříšného života — a s nimi i prārabdha, aprārabdha a bīja — zaniknou. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.14.19) říká Pán Kṛṣṇa Uddhavovi:

yathāgniḥ susamṛddhārciḥ
karoty edhāṁsi bhasmasāt
tathā mad-viṣayā bhaktir
uddhavaināṁsi kṛtsnaśaḥ
yathāgniḥ susamṛddhārciḥ
karoty edhāṁsi bhasmasāt
tathā mad-viṣayā bhaktir
uddhavaināṁsi kṛtsnaśaḥ

«Mi querido Uddhava, el servicio devocional relacionado conmigo es como un fuego ardiente que reduce a cenizas todo elcombustible de actividades pecaminosas que se le eche». La forma en que el servicio devocional acaba con las reacciones de la vida pecaminosa se explica en el Śrīmad-Bhāgavatam, en el pasaje en que el Señor Kapiladeva está instruyendo a Su madre, Devahūti. En uno de los versos (3.33.6), Devahūti dice:

“Můj milý Uddhavo, oddaná služba určená Mně je jako planoucí oheň, který může spálit na popel všechny hříšné činnosti, přikládané do něho jako palivo.” To, jak oddaná služba ničí reakce za hříšný život, vysvětluje Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.6) ve verši, který byl vysloven, když Pán Kapiladeva udílel pokyny Své matce Devahūti. Devahūti řekla:

yan-nāmadheya-śravaṇānukīrtanād
yat-prahvaṇād yat-smaraṇād api kvacit
śvādo ’pi sadyaḥ savanāya kalpate
kutaḥ punas te bhagavan nu darśanāt
yan-nāmadheya-śravaṇānukīrtanād
yat-prahvaṇād yat-smaraṇād api kvacit
śvādo 'pi sadyaḥ savanāya kalpate
kutaḥ punas te bhagavan nu darśanāt

«Mi querido Señor, si incluso una persona nacida en familia de comedores de perros, por el simple hecho de escuchar y repetir el canto de Tus glorias, ofrecerte respetos y recordarte, de inmediato llega a ser más elevado que un brāhmaṇa y se capacita para ejecutar sacrificios, ¿qué puede decirse entonces de aquel que Te ha visto directamente?».

“Můj milý Pane, když i člověk narozený v rodině pojídačů psů slyší a opakuje opěvování Tvé slávy, vzdává Ti úctu a vzpomíná na Tebe, je okamžitě na vyšší úrovni než brāhmaṇa, a tudíž oprávněný vykonávat oběti. Co teprve říci o tom, kdo Tě vidí přímo?”

En el Padma Purāṇa se afirma que las personas cuyos corazones están siempre apegados al servicio devocional del Señor Viṣṇu se liberan de inmediato de todas las reacciones de la vida pecaminosa. Esas reacciones, por lo general, se manifiestan en cuatro fases. Algunas están a punto de producir resultados, otras están en forma de semillas, otras permanecen sin manifestar, y algunas ya están produciendo su fruto. El servicio devocional anula de inmediato todas esas reacciones. Cuando en el corazón está presente el servicio devocional, los deseos de realizar actividades pecaminosas no encuentran lugar en él. La vida pecaminosa se debe a la ignorancia, que significa olvidar nuestra posición constitucional como sirvientes eternos de Dios. Sin embargo, en el estado de conciencia de Kṛṣṇa plena, comprendemos que somos sirvientes eternos de Dios.

Padma Purāṇa uvádí, že ti, jejichž srdce vždy lpí na službě Pánu Viṣṇuovi, jsou okamžitě zbaveni všech reakcí za hříšný život. Tyto reakce obvykle existují ve čtyřech fázích. Některé z nich mohou dávat výsledky ihned, jiné jsou v podobě semen, další jsou neprojevené a další již působí. Oddaná služba všechny tyto reakce okamžitě zbavuje účinnosti. Když je v srdci přítomná oddaná služba, touhy vykonávat hříšné činnosti tam nemají místo. Hříšný život je důsledkem nevědomosti, zapomnění na naše přirozené postavení věčného služebníka Boha; kdo si je však plně vědom Kṛṣṇy, ten toto přirozené postavení realizuje.

En relación con esto, Śrīla Jīva Gosvāmī comenta que el bhakti puede dividirse en dos clases: (1) santatā, el servicio devocional que persiste sin interrupción, con fe y amor, y (2) kādācitkī, el servicio devocional que no persiste sin interrupción, pero que a veces cobra vida. El servicio devocional que fluye sin cesar (santatā) también puede dividirse en dos categorías: (1) servicio realizado con un ligero apego, y (2) servicio devocional espontáneo. A su vez, el servicio devocional intermitente (kādācitkī) puede dividirse en tres: (1) rāgābhāsamayī, el servicio devocional muy próximo al apego, (2) rāgābhāsa-śūnya-svarūpa-bhūtā, el servicio devocional en que no hay amor espontáneo pero sí un gusto por la posición constitucional de servicio, y (3) ābhāsa-rūpā, un ligero vislumbre de servicio devocional. En cuanto a la expiación, el más leve vislumbre deservicio devocional que se haya alcanzado deja fuera de lugar la necesidad de emprender el proceso de expiación,prāyaścitta. Por consiguiente, cuando se ha obtenido el amor espontáneo, o, en un nivel más elevado, el apego con amor, característicos del progreso en kādācitkī, la expiación es sin duda innecesaria. Las reacciones de la vida pecaminosa quedan arrancadas y destruidas incluso en la etapa de ābhāsa-rūpā bhakti. En opinión de Śrīla Jīva Gosvāmī, la palabra kārtsnyena significa que, incluso si existe el deseo de cometer actividades pecaminosas, ābhāsa-rūpā bhakti es suficiente para destruir las raíces de ese deseo. Es muy apropiado el ejemplo de bhāskara, el Sol. El aspecto ābhāsa del bhakti se compara a las primeras luces del alba, y todas nuestras actividades pecaminosas se comparan a la niebla. Como la niebla no se extiende portodo el cielo, el Sol no necesita más que manifestar sus primeros rayos para hacerla desaparecer por completo. De manera similar, la más ligera relación con el servicio devocional destruye de inmediato toda la niebla de la vida pecaminosa.

Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti říká, že bhakti lze rozdělit na dvě skupiny: (1) santatā, oddaná služba s vírou a láskou, která probíhá neustále, a (2) kādācitkī, oddaná služba, která neprobíhá stále, ale někdy je probuzena. Neustále probíhající oddanou službu (santatā) lze dále rozdělit do dvou kategorií: (1) služba vykonávaná s nepatrnou připoutaností a (2) spontánní oddaná služba. Přerušovanou oddanou službu (kādācitkī) lze rozdělit do tří kategorií: (1) rāgābhāsamayī, oddaná služba, při níž je člověk téměř připoutaný, (2) rāgābhāsa-śūnya-svarūpa-bhūtā, oddaná služba, v níž není žádná spontánní láska, ale dotyčnému se líbí přirozené postavení služby, a (3) ābhāsa-rūpā, letmý záblesk oddané služby. Co se týče odčinění — když má člověk byť jen nepatrný zážitek oddané služby, vynahradí to veškerou potřebu odčinění (prāyaścitta) podstupovat. Pro toho, kdo dosáhl spontánní lásky a nadto láskyplné připoutanosti, což jsou znaky úspěšného pokroku v kādācitkī, tedy odčinění rozhodně není nutné. Dokonce již ve stádiu ābhāsa-rūpā bhakti jsou všechny reakce hříšného života vykořeněny a zničeny. Śrīla Jīva Gosvāmī vyjadřuje názor na význam slova kārtsnyena — i když někdo touží páchat hříšné činnosti, již samotná ābhāsa-rūpā bhakti zničí kořeny jeho touhy. Příklad slunce (bhāskara) je velice výstižný. Forma bhakti zvaná ābhāsa je přirovnána k úsvitu a nahromaděné hříšné činnosti k mlze. Jelikož mlha nepokrývá celé nebe, stačí, aby slunce ukázalo své první paprsky, a mlha se okamžitě rozplyne. Má-li člověk byť jen nepatrný kontakt s oddanou službou, je všechna mlha jeho hříšného života okamžitě rozptýlena.