Skip to main content

Texts 13-14

Sloka 13-14

Texto

Verš

tapasā brahmacaryeṇa
śamena ca damena ca
tyāgena satya-śaucābhyāṁ
yamena niyamena vā
tapasā brahmacaryeṇa
śamena ca damena ca
tyāgena satya-śaucābhyāṁ
yamena niyamena vā
deha-vāg-buddhijaṁ dhīrā
dharmajñāḥ śraddhayānvitāḥ
kṣipanty aghaṁ mahad api
veṇu-gulmam ivānalaḥ
deha-vāg-buddhijaṁ dhīrā
dharmajñāḥ śraddhayānvitāḥ
kṣipanty aghaṁ mahad api
veṇu-gulmam ivānalaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

tapasā — mediante la austeridad o rechazo voluntario del disfrute material; brahmacaryeṇa — con el celibato (la primera austeridad); śamena — mediante el control de la mente; ca — y; damena — mediante el perfecto control de los sentidos; ca — y; tyāgena — con donaciones voluntarias de caridad para buenas causas; satya — mediante la veracidad; śaucābhyām — y porseguir los principios regulativos para mantener la limpieza externa e interna; yamena — evitando las maldiciones y la violencia; niyamena — con el canto regular del santo nombre del Señor; — y; deha-vāk-buddhi-jam — cometidos con el cuerpo, las palabras y la inteligencia; dhīrāḥ — las personas sobrias; dharma-jñāḥ — perfectamente imbuidos del conocimiento de los principios religiosos; śraddhayā anvitāḥ — dotadas de fe; kṣipanti — destruyen; agham — todo tipo de actividades pecaminosas; mahat api — aunque muy grandes y abominables; veṇu-gulmam — las enredaderas secas bajo los bambúes; iva — como; analaḥ — fuego.

tapasā — askezí neboli dobrovolným zavržením hmotného požitku; brahmacaryeṇa — celibátem (první část askeze); śamena — ovládáním mysli; ca — a; damena — dokonalým ovládáním smyslů; ca — také; tyāgena — dobrovolným přispíváním na dobročinné účely; satya — pravdomluvností; śaucābhyām — a následováním usměrňujících zásad pro udržení vnitřní a vnější čistoty; yamena — vyvarováním se proklínání a násilí; niyamena — pravidelným zpíváním svatého jména Pána; — a; deha-vāk-buddhi-jam — vykonávané tělem, slovy a inteligencí; dhīrāḥ — ti, kdo jsou rozvážní; dharma-jñāḥ — vlastnící v úplnosti poznání náboženských zásad; śraddhayā anvitāḥ — obdařeni vírou; kṣipanti — ničí; agham — hříšné činnosti všeho druhu; mahat api — i když veliké a odporné; veṇu-gulmam — uschlé popínavé rostliny pod bambusem; iva — jako; analaḥ — oheň.

Traducción

Překlad

Para concentrar la mente, es necesario llevar una vida de celibato sin caer nunca. Es necesario someterse a la austeridad de abandonar voluntariamente el disfrute de los sentidos. Entonces hay que controlar la mente y los sentidos, ser caritativo, veraz, limpio, no violento, seguir los principios regulativos, y cantar con regularidad el santo nombre del Señor. De este modo, la persona sobria y fiel que conoce los principios religiosos se purifica temporalmente de todos los pecados cometidos con el cuerpo, las palabras y la mente. Esos pecados son como las hojas secas de las enredaderas al pie de los bambúes, quepueden ser quemadas por el fuego pero no pierden sus raíces, y vuelven a brotar a la primera oportunidad.

Aby člověk mohl soustředit mysl, musí žít v celibátu a nepoklesnout. Musí podstoupit tu askezi, že se dobrovolně vzdá smyslového požitku. Dále musí ovládat mysl a smysly, rozdávat milodary, být pravdomluvný, čistý a nenásilný, dodržovat usměrňující zásady a pravidelně zpívat svaté jméno Pána. Takto je rozvážný člověk, který má víru a zná náboženské zásady, dočasně očištěn od všech hříchů, jež vykonal tělem, slovy a myslí. Tyto hříchy jsou jako uschlé listy popínavých rostlin pod bambusem, které lze spálit ohněm; jejich kořeny zůstanou a při první příležitosti mohou začít znovu růst.

Significado

Význam

La palabra tapaḥ se explica en el smṛti-śāstrde la siguiente manera: manasaś cendriyāṇāṁ ca aikāgryaṁ paramaṁ tapaḥ: «El perfecto control de la mente y los sentidos y su concentración completa en un tipo de actividad se denomina tapaḥ». Nuestro movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa está enseñando la manera de concentrar la mente en el servicio devocional, lo cual constituye la forma de tapaḥ más elevada. La brahmacarya, la vida de celibato, comprende ocho aspectos: no hay que pensar en mujeres ni hablar acerca de la vida sexual; tampoco se debe coquetear con mujeres, mirarlas con lujuria, hablarles íntimamente o decidir ocuparse en relaciones sexuales; se deben evitar también los esfuerzos por ocuparse en el acto sexual, y el acto propiamente dicho. Es decir, ni siquiera hay que pensar en mujeres o mirarlas, y mucho menos hablar con ellas. Eso es lo que se denomina brahmacarya en su más pura expresión. Si unbrahmacārī o un sannyāsī hablan con una mujer a solas, siempre cabe la posibilidad de que tengan relaciones sexuales sin que nadie lo sepa. Por esa razón, el brahmacārī íntegro hace exactamente lo contrario. El brahmacārī perfecto no tiene dificultad en controlar la mente y los sentidos, es caritativo, veraz, etc. Sin embargo, para empezar es necesario controlar la lengua y el hábito de comer.

Co je to tapaḥ, vysvětluje smṛti-śāstra: manasaś cendriyāṇāṁ ca aikāgryaṁ paramaṁ tapaḥ — “Úplné ovládání mysli a smyslů a jejich naprosté soustředění na jeden druh činnosti se nazývá tapaḥ.” Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy učí lidi, jak soustředit mysl na oddanou službu. To je prvotřídní tapaḥ. Brahmacarya, život v celibátu, má osm aspektů: nemyslet na ženy, nemluvit o sexu, nekoketovat se ženami, nedívat se chtivě na ženy, nemluvit důvěrně se ženami, neplánovat sex, neusilovat o něj a nemít pohlavní styk. Člověk nemá na ženy ani myslet nebo se na ně dívat, a už vůbec ne s nimi mluvit. To se nazývá prvotřídní brahmacarya. Jestliže brahmacārī nebo sannyāsī mluví v ústraní se ženou, přirozeně je zde možnost sexu, o kterém nebude nikdo vědět. Úplný brahmacārī proto jedná právě naopak. Je-li někdo dokonalým brahmacārīnem, dokáže velice snadno ovládat mysl a smysly, rozdávat milodary, mluvit pravdu a tak dále. Pro začátek je však třeba ovládnout jazyk a proces jedení.

En la senda del servicio devocional, bhakti-mārga, hay que seguir estrictamente los principios regulativos, comenzando porcontrolar la lengua (sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ). La lengua (jihvā) se puede controlar con el canto del mahā-mantra Hare Kṛṣṇa, hablando solamente de temas relacionados con Kṛṣṇa, y absteniéndose por completo de alimentos que no hayan sido ofrecidos a Kṛṣṇa. Este control de la lengua nos permitirá seguir de modo natural labrahmacarya y demás procesos purificadores. En el verso siguiente se explica que la senda del servicio devocional es completamente perfecta, de modo que es superior a las sendas de las actividades fruitivas y del conocimiento. Śrīla Vīrarāghava Ācārya cita los Vedas para explicar que la austeridad supone la práctica de ayunos lo más completos posible (tapasānāśakena). También Śrīla Rūpa Gosvāmī nos advierte de que comer demasiado, atyāhāra, es un obstáculo en el progreso de la vida espiritual. Y en el Bhagavad-gītā (6.17), Kṛṣṇa dice además:

Na cestě oddané služby (bhakti-mārga) musí člověk striktně dodržovat usměrňující zásady, což znamená, že musí nejprve ovládnout jazyk (sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ). Jazyk (jihvā) může ovládnout zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, tím, že nebude mluvit o jiných námětech než těch, které se týkají Kṛṣṇy, a nebude ochutnávat nic, co nebylo obětováno Kṛṣṇovi. Dokáže-li takto ovládnout jazyk, brahmacarya a další očistné procesy budou automaticky následovat. V příštím verši bude vysvětleno, že cesta oddané služby je naprosto dokonalá, a je tudíž lepší než cesta plodonosného jednání a cesta poznání. Śrīla Vīrarāghava Ācārya na základě citátu z Ved vysvětluje, že askeze zahrnuje co nejúplnější dodržování půstů (tapasānāśakena). Śrīla Rūpa Gosvāmī také oznamuje, že atyāhāra, přílišné holdování jídlu, je překážkou pokroku v duchovním životě. Rovněž v Bhagavad-gītě (6.17) Kṛṣṇa říká:

yuktāhāra-vihārasya
yukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā
yuktāhāra-vihārasya
yukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā

«Aquel que es regulado en sus hábitos de comer, dormir, trabajar y recrearse, puede mitigar los sufrimientos materiales mediante la práctica del sistema de yoga».

“Ten, kdo je usměrněný ve svých zvycích co se týče jídla, spánku, práce a odpočinku, může praktikováním systému yogy zmírnit všechny hmotné bolesti.”

En el texto 14 es muy significativa la palabra dhīrāḥ, que significa «aquellos que permanecen imperturbables en toda circunstancia». En el Bhagavad-gītā (2.14), Kṛṣṇa dice a Arjuna:

Ve sloce 14 je velice významné slovo dhīrāḥ, které znamená “ti, kdo nejsou rozrušeni za žádných okolností”. Kṛṣṇa říká Arjunovi v Bhagavad-gītě (2.14):

mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino ’nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino 'nityās
tāṁs titikṣasva bhārata

«¡Oh, hijo de Kuntī!, la aparición temporal de la felicidad y la aflicción, y su desaparición a su debido tiempo, son como la aparición y desaparición de las estaciones del invierno y el verano. Tienen su origen en la percepción de los sentidos, ¡oh, vástago de Bhārata!, y hay que aprender a tolerarlas sin perturbarse». En la vida material estamos sujetos a muchas perturbaciones (adhyātmikaadhidaivika adhibhautika). Quien ha aprendido a tolerar esas perturbaciones en toda circunstancia recibe el nombre de dhīra.

“Ó synu Kuntī, krátkodobé radosti a bolesti přicházejí a odcházejí jako zimní a letní období. Pocházejí ze smyslových vjemů, ó potomku Bharaty, a člověk se je musí naučit snášet, aniž by jimi byl rozrušen.” V hmotném životě se setkáváme s mnoha zneklidňujícími vlivy (adhyātmika, adhidaivika a adhibhautika). Ten, kdo se je naučil za všech okolností tolerovat, se nazývá dhīra.