Skip to main content

CAPÍTULO 8

KAPITOLA OSMÁ

La personalidad de Bharata Mahārāja

Popis charakteru Bharaty Mahārāje

Bharata Mahārāja era muy elevado, pero, debido a su apego por un cervatillo, cayó de su posición. Un día, después de su baño habitual en el río Gaṇḍakī, Bharata Mahārāja estaba recitando su mantra, cuando vio que una cierva preñada se había acercado al río para beber. De pronto se escuchó el poderoso rugido de un león. La cierva se asustó tanto que allí mismo dió a luz al cervatillo que llevaba en el vientre. Luego cruzó el río, pero al cabo de unos metros murió. Mahārāja Bharata, compadecido del pequeño huérfano, lo rescató del agua y lo llevó a su āśrama, donde lo cuidó con mucho afecto. Poco a poco fue apegándose al pequeño ciervo, y siempre pensaba en él con mucho cariño. A medida que crecía, el cervatillo se convirtió en el compañero inseparable de Mahārāja Bharata, y él le prodigaba toda clase de cuidados; poco a poco, llegó a estar tan absorto en el ciervo que su mente se agitó; cuanto más se apegaba, más descuidado era con su servicio devocional. Aunque había podido abandonar su opulento reino, se apegó al cervatillo. De ese modo, cayó de su posición en la práctica delyoga místico. Cierto día, Mahārāja Bharata echó en falta al cervatillo, y se perturbó tanto que se puso a buscarlo. Mientras lo buscaba y lamentaba su desaparición, Mahārāja Bharata se cayó y murió. Como tenía la mente absorta por completo en el ciervo, en su siguiente vida, naturalmente, nació del vientre de una cierva. Sin embargo, debido a su gran avance espiritual, no olvidó su pasado, a pesar de encontrarse en un cuerpo de ciervo. Se dio cuenta de cómo había caído de su gloriosa posición, y con ese recuerdo abandonó a su madre cierva y regresó de nuevo a Pulaha-āśrama. Allí le llegó el fin de sus actividades fruitivas en cuerpo de ciervo, y cuando murió se liberó de ese cuerpo.

Bharata Mahārāja byl ve velice vznešeném postavení, ale přesto poklesl kvůli připoutanosti k mladému jelínkovi. Když se jednoho dne jako obvykle vykoupal v řece Gaṇḍakī a recitoval svoji mantru, viděl, že se k řece přišla napít březí laň. V tu chvíli se ozval hromový řev lva a laň se tak polekala, že namístě porodila kolouška. Poté dosáhla druhého břehu řeky, ale vzápětí nato zemřela. Mahārāja Bharata se nad osiřelým kolouškem slitoval, zachránil ho z vody, vzal ho do svého āśramu a láskyplně o něho pečoval. Postupně k němu přilnul a neustále na něho s láskou myslel. Jak jelínek rostl, stal se stálým společníkem Mahārāje Bharaty. Ten se o něho soustavně staral a postupně se natolik pohroužil do myšlenek na něho, že jeho mysl ztratila klid. Jak k němu čím dál více lnul, jeho oddaná služba slábla. I když se dokázal vzdát bohatého království, ulpěl na jelínkovi. Tak poklesl z úrovně praktikování mystické yogy. Jednoho dne se jelínek ztratil a Mahārāje Bharatu to tak znepokojilo, že se ho vydal hledat. Během hledání naříkal nad jeho ztrátou a přitom nešťastně spadl a zemřel. Jelikož byla jeho mysl pohroužená v myšlenkách na jelínka, přirozeně se v dalším životě narodil z lůna laně. Byl však duchovně značně pokročilý, a proto ani v těle jelena nezapomněl na své minulé činnosti. Chápal, jak poklesl ze svého vznešeného postavení, a s tímto vědomím opustil svou matku laň a vrátil se znovu do Pulaha-āśramu. V podobě jelena ukončil své plodonosné činnosti, a když zemřel, byl osvobozen ze zvířecího těla.

Text 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī continuó: Mi querido rey, un día, después de cumplir con sus deberes matutinos —evacuar, orinar y bañarse—, Mahārāja Bharata se sentó a orillas del río Gaṇḍakī durante unos minutos para recitar su mantra, que comenzaba con el oṁkāra.
Sloka 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, jednoho dne, když Mahārāja Bharata ukončil své ranní povinnosti — vyprázdnil se, vymočil a vykoupal — usedl na několik minut na břeh řeky Gaṇḍakī a začal pronášet svou mantru, počínaje oṁkārou.
Text 2:
¡Oh, rey!, mientras Bharata Mahārāja estaba sentado a orillas del río, una cierva muy sedienta fue allí a beber.
Sloka 2:
Ó králi, zatímco Bharata Mahārāja seděl na břehu oné řeky, přišla se tam napít laň, která měla velikou žízeň.
Text 3:
Mientras la cierva bebía con gran satisfacción, un león lanzó un fuerte rugido muy cerca de allí. La cierva escuchó aquel rugido, que aterrorizó a todas las entidades vivientes.
Sloka 3:
Když laň spokojeně pila, v blízkosti hlasitě zařval lev, a nahnal tak hrůzu všem živým bytostem. Také laň to slyšela.
Text 4:
La cierva, por naturaleza, vivía siempre con el temor de que la matasen, y siempre miraba a su alrededor con recelo. Cuando oyó el poderoso rugido del león, se agitó mucho. Mirando en todas direcciones con ojos llenos de inquietud, y aunque todavía no había calmado su sed por completo, de repente salió corriendo hacia la otra orilla.
Sloka 4:
Laň měla od přírody neustálý strach, že ji někdo zabije, a nedůvěřivě se rozhlížela kolem. Když slyšela hromový řev lva, velice ji to znepokojilo. Její neklidné oči těkaly z místa na místo, a přestože ještě plně neuhasila svou žízeň, náhle skočila přes řeku.
Text 5:
La cierva estaba preñada, y cuando saltó, llena de miedo, el cervatillo que llevaba en el vientre cayó en la corriente del río.
Sloka 5:
Laň byla březí, a když ze strachu skočila, koloušek jí vypadl z lůna do plynoucích vod řeky.
Text 6:
Después de abortar, separada de su manada, la cierva negra sentía un gran dolor. Ya en la otra orilla del río, se desplomó en una cueva y murió inmediatamente.
Sloka 6:
Černá laň, která dosáhla druhého břehu řeky, trpěla následkem odloučení od svého stáda a potratu kolouška. Padla na zem v jeskyni a namístě zemřela.
Text 7:
El gran rey Bharata, sentado en la ribera del río, vio al cervatillo huérfano arrastrado por la corriente. Al verlo, sintió una gran compasión. Como un amigo sincero, rescató de las olas al pequeño ciervo, y, sabiendo que no tenía madre, lo llevó a suāśrama.
Sloka 7:
Velký král Bharata seděl na břehu a viděl malého kolouška, který přišel o matku, jak ho unáší řeka. Tento pohled ho naplnil soucitem. Jako upřímný přítel vytáhl novorozeného kolouška z vln, a jelikož věděl, že je to sirotek, přinesl ho do svého āśramu.
Text 8:
Poco a poco, Mahārāja Bharata se fue encariñando con el ciervo. Lo criaba y lo mantenía dándole hierba. Siempre se preocupaba de que estuviera protegido del ataque de los tigres y otros animales. Cuando el ciervo sentía picor, él lo acariciaba; de ese modo, trataba de que siempre se sintiera bien. El amor que sentía por él era tan grande que a veces lo besaba. Apegado a criar al ciervo, Mahārāja Bharata olvidó las reglas y regulaciones para el avance en la vida espiritual, y poco a poco llegó a olvidarse de adorar a la Suprema Personalidad de Dios. En pocos días había olvidado por completo todo lo relativo a su avance espiritual.
Sloka 8:
Mahārāja Bharata si postupem času kolouška velice zamiloval. Vychovával ho, krmil ho trávou a vždy starostlivě zajišťoval jeho ochranu před útoky tygrů a jiných zvířat. Hladil ho, když ho něco svědilo, a tímto způsobem se neustále snažil pečovat o jeho pohodlí. Občas ho také z lásky políbil. Takto připoutaný k vychovávání jelínka zapomněl na pravidla a usměrnění určená pro rozvoj duchovního života a postupně zapomínal uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Během několika dní zapomněl na vše, co se týkalo jeho duchovního pokroku.
Text 9:
El gran rey Bharata pensaba: ¡Ay! Por la influencia del tiempo, que es un agente de la Suprema Personalidad de Dios, este indefenso cervatillo ha perdido a su familia y amigos, y se ha refugiado en mí. No conoce a nadie más; yo soy ahora su padre, su madre, su hermano y sus familiares. Este ciervo piensa de esta forma, y confía plenamente en mí. No conoce a nadie más; por lo tanto, no debo ser envidioso, pensando que por su culpa voy a perder mi propio bienestar. Sin duda alguna, mi deber es criarlo, protegerlo, complacerlo y mimarlo. ¿Cómo lo puedo abandonar, si se ha refugiado en mí? Aunque está siendo un trastorno para mi vida espiritual, me doy cuenta de que no se puede rechazar a una persona desamparada que viene en busca de refugio. Eso sería una gran falta.
Sloka 9:
Velký král Mahārāja Bharata začal uvažovat: Běda, tento bezmocný koloušek nyní vlivem času, prostředníka Nejvyšší Osobnosti Božství, ztratil své příbuzné a přátele a přijal útočiště u mne. Nezná nikoho než mě — stal jsem se jeho otcem, matkou, bratrem a příbuznými. Právě takto uvažuje a má ve mne plnou důvěru. Zná jen mě — proto nesmím být sobecký a myslet si, že kvůli jelínkovi bude zničeno mé osobní blaho. Měl bych ho vychovat, chránit, uspokojovat a hladit. Jak ho mohu zanedbat, když se ke mně uchýlil? I když narušuje můj duchovní život, jsem si vědom toho, že bezmocnou osobu, která vyhledá útočiště, nelze přehlížet. To by byla velká chyba.
Text 10:
En verdad, una persona avanzada, aunque se encuentre en la orden de vida de renuncia, siente compasión por las entidades vivientes que sufren. Ciertamente, esa persona debe pasar por alto sus propios intereses, por muy importantes que sean, para proteger a quien busca refugio en él.
Sloka 10:
I ten, kdo je ve stavu odříkání, cítí nepochybně účast s trpícími živými bytostmi, je-li pokročilý. Člověk by měl jistě zanedbat své osobní zájmy — i když mohou být velice důležité — aby chránil toho, kdo se odevzdal.
Text 11:
Debido al apego que sentía, Mahārāja Bharata se acostaba junto al ciervo, paseaba con él, se bañaba con él e incluso comía con él. Así, su corazón quedó atado al ciervo por los lazos del cariño.
Sloka 11:
Mahārāja Bharata byl k jelínkovi připoutaný. Uléhal s ním, chodil s ním na procházky, koupal se s ním, a dokonce s ním i jedl. Jeho srdce tak bylo k jelínkovi poutáno láskou.
Text 12:
Cuando quería ir al bosque para recoger hierba kuśa, flores, leña, hojas, fruta, raíces y agua, Mahārāja Bharata tenía miedo de que los perros, los chacales, los tigres y otros animales feroces pudieran matar al ciervo. Por eso, cuando iba al bosque, siempre lo llevaba con él.
Sloka 12:
Když chtěl jít Mahārāja Bharata do lesa pro trávu kuśa, květy, dřevo, listy, plody, kořeny a vodu, bál se, aby psi, šakali, tygři či jiná dravá zvířata jelínka nezabili, a proto ho vždy bral s sebou.
Text 13:
Cuando iban al bosque, la actitud juguetona del animal fascinaba a Mahārāja Bharata. A veces, debido al afecto, Mahārāja Bharata llegaba incluso a cargarlo y llevarlo sobre los hombros. Su corazón estaba tan lleno de amor por el ciervo que a veces lo subía a su regazo, o lo hacía descansar sobre su pecho cuando dormía. De este modo, sentía un gran placer en mimar al animal.
Sloka 13:
Když vešli do lesa, zvíře se svým dětinským chováním zdálo Mahārājovi Bharatovi velice přitažlivé. Z lásky dokonce nosil jelínka na ramenou. Jeho srdce bylo naplněné takovou láskou, že si jelínka někdy bral na klín nebo ho nechával ho spát na své hrudi. Mazlit se s ním mu působilo velké potěšení.
Text 14:
Cuando estaba adorando al Señor, o celebraba alguna ceremonia ritual, Mahārāja Bharata solía levantarse de vez en cuando, aunque no hubiera terminado sus ceremonias, para ver dónde estaba el ciervo. De esta forma, lo buscaba, y cuando veía que el ciervo estaba bien, sentía el corazón y la mente satisfechos, y lo bendecía diciendo: «Mi querido cervatillo, que seas feliz en todo aspecto».
Sloka 14:
Když Mahārāja Bharata uctíval Pána nebo vykonával nějaký obřad, čas od času vstal, aniž dokončil své činnosti, a šel se podívat, kde jelínek je. Hledal ho, a když viděl, že mu nic neschází, byla jeho mysl a srdce spokojené a požehnal mu slovy: “Můj milý koloušku, kéž jsi po všech stránkách šťastný.”
Text 15:
Si alguna vez Mahārāja Bharata no veía al ciervo, su mente se agitaba mucho. Se afligía como un avaro que pierde las riquezas que ha acumulado y se siente muy desdichado. Cuando no veía al ciervo, se llenaba de ansiedad y se lamentaba debido al sentimiento de separación. Entonces, bajo la influencia de la ilusión, hablaba de la siguiente manera.
Sloka 15:
Když Bharata Mahārāja někdy jelínka neviděl, jeho mysl to velmi rozrušilo. Začal se chovat jako lakomec, který je navýsost nešťastný ze ztráty svého nabytého bohatství. Když jelínek zmizel, krále to naplnilo úzkostí a v důsledku odloučení naříkal. Takto propadl iluzi a hovořil následovně.
Text 16:
Bharata Mahārāja pensaba: ¡Ay de mí!, el ciervo está ahora indefenso, y yo soy muy desdichado; mi mente es como un astuto cazador, pues está siempre llena de crueldad y de propensiones al engaño. El ciervo ha depositado en mí su fe. Es como un buen hombre que, teniendo una inclinación natural por la buena conducta, olvida las traiciones de un amigo malintencionado y deposita su fe en él. ¿Regresará el ciervo?; ¿volverá a confiar en mí, aunque le he demostrado que no soy de fiar?
Sloka 16:
Bharata Mahārāja uvažoval: Běda, jelínek je nyní bezmocný! Jsem teď velice nešťastný a má mysl je jako vychytralý lovec, neboť je neustále plná krutosti a sklonů podvádět. Tento jelínek ve mě vložil svou důvěru stejně, jako dobrý člověk, který přirozeně tíhne k náležitému chování, zapomene na darebáctví vychytralého přítele a začne mu důvěřovat. Vrátí se ke mně ještě ten jelínek a bude mi věřit, i když jsem dokázal, že si žádnou důvěru nezasloužím?
Text 17:
¡Ay!, ¿podré volver a ver alguna vez a ese animal protegido por el Señor y libre del temor a los tigres y a los demás animales? ¿Volveré a verle caminar por el jardín, comiendo brotes de hierba?
Sloka 17:
Běda, uvidím ještě jelínka pod ochranou Pána, jak se nebojí tygrů a dalších zvířat? Uvidím ho ještě procházet se po zahradě a spásat měkkou trávu?
Text 18:
No sé, pero el ciervo podría haber sido devorado por un lobo o un perro, o por los jabalíes que forman manadas, o por el tigre solitario.
Sloka 18:
Já o tom nevím, ale možná už ho žere vlk, pes či kanci, kteří se drží pohromadě, nebo padl za oběť tygrovi, který se toulá sám.
Text 19:
¡Ay de mí!, con la salida del sol comienza todo lo auspicioso. Para mí, por desdicha, no ha comenzado. El dios del sol es la personificación de los Vedas, pero yo carezco por completo de principios védicos. Ese dios del sol se oculta ya, mas el pobre animal que confió en mí desde la muerte de su madre no ha regresado.
Sloka 19:
Běda, když slunce vychází, začíná vše příznivé — ne však, bohužel, pro mě. Bůh Slunce je zosobněním Ved, ale já jsem se vzdálil všem védským zásadám. Bůh Slunce nyní zapadá, a to nebohé zvíře, které mi věřilo od doby, co mu zemřela matka, se stále nevrací.
Text 20:
Ese ciervo es como un príncipe. ¿Cuándo volverá? ¿Cuándo le veré de nuevo ocupado en sus placenteras actividades? ¿Cuándo volverá a traer paz a mi herido corazón? En verdad, creo que se han agotado los resultados de mis obras piadosas; de lo contrario, el ciervo ya habría regresado.
Sloka 20:
Ten jelínek je celý princ. Kdy se vrátí? Kdy zase projeví své činnosti, které jsou tak příjemné? Kdy ukonejší mé raněné srdce? Jistě jsem nikdy nevykonal nic zbožného, neboť jinak by se již musel vrátit.
Text 21:
¡Ay!, el cervatillo jugaba conmigo, y al verme fingir que meditaba con los ojos cerrados, se ponía a caminar alrededor de mí con la ira del que ama, y me tocaba tímidamente con las puntas de sus cuernecitos, que eran suaves como gotas de agua.
Sloka 21:
Běda, když si se mnou ten malý jelínek hrál a viděl, jak se zavřenýma očima předstírám meditaci, obcházel mě s hněvem vyvolaným láskou a bázlivě se mě dotýkal špičkami svých jemných rohů, které jsem cítil jako kapky vody.
Text 22:
Cuando yo disponía sobre la hierba kuśa todo lo necesario para el sacrificio, el ciervo, jugando, tocaba la hierba con sus dientes y lo contaminaba todo. Y cuando yo le reñía y le echaba de allí, él se asustaba y se sentaba sin moverse, como haría el hijo de una persona santa. De esa forma, dejaba de jugar.
Sloka 22:
Když jsem položil všechny obětní předměty na trávu kuśa, hrající si jelínek se dotkl trávy svými zuby, a tím ji znečistil. Jakmile jsem ho pokáral a odstrčil, dostal ihned strach, usedl a znehybněl, přesně jako syn světce. Tak přestal se svou hrou.
Text 23:
Después de hablar con estas palabras de loco, Mahārāja Bharata se levantó y salió del āśrama. Al ver en el suelo las pisadas del ciervo, las alabó con amor, diciendo: ¡Oh, desdichado Bharata!, tus austeridades y penitencias son muy insignificantes en comparación con las penitencias y austeridades de este planeta Tierra. Debido a sus rigurosas penitencias, la Tierra ha visto impresas sobre su afortunada superficie las huellas de este ciervo, que son pequeñas, hermosas, suaves y muy auspiciosas. Soy una persona desconsolada, pues he perdido a mi ciervo, pero esta serie de huellas me muestran el camino que ha seguido el animal por el bosque, y la manera de recuperar mi perdida riqueza. Gracias a estas huellas, este lugar se ha convertido en un sitio adecuado para que los brāhmaṇas que desean la liberación o los planetas celestiales ejecuten sacrificios a los semidioses.
Sloka 23:
Poté, co Mahārāja Bharata takto hovořil jako šílenec, vstal a vyšel ven. Když na zemi viděl jelínkovy stopy, z lásky je začal velebit slovy: Ó nešťastný Bharato, tvá askeze je zanedbatelná ve srovnání s tou, kterou podstoupila planeta Země! Povrch této šťastlivé planety zdobí díky její tvrdé askezi jelínkovy stopy, jež jsou tak malé, krásné, příznivé a jemné! Jejich řada ukazuje osobě, jako jsem já, zarmoucené následkem ztráty jelínka, jak procházel lesem a jak mohu znovu získat své ztracené bohatství. Díky jeho stopám se tato země stala vhodným místem, kde mohou brāhmaṇové toužící po nebeských planetách či osvobození vykonávat oběti polobohům.
Text 24:
Mahārāja Bharata continuó hablando como un loco. Al alzar la cabeza y ver las manchas oscuras de la Luna naciente, parecidas a las de un ciervo, dijo: ¿Acaso la Luna, que es tan bondadosa con los desdichados, lo ha sido también con mi ciervo, sabiendo que se ha extraviado y que ha perdido a su madre? Esta Luna ha brindado al ciervo un refugio cerca de ella, solo para protegerlo del temible ataque de los leones.
Sloka 24:
Mahārāja Bharata i nadále mluvil jako šílený. Když nad hlavou zpozoroval temné skvrny na vycházejícím měsíci, které připomínaly jelínka, pravil: Je možné, že měsíc, který je tak laskavý k nešťastným lidem, je také laskavý k mému jelínkovi, o němž ví, že opustil domov, zatoulal se a osiřel? Poskytuje mu útočiště blízko sebe, aby ho ochránil před hrozivými útoky lva.
Text 25:
Al percibir la luz de la Luna, Mahārāja Bharata continuó hablando como una persona que ha perdido el juicio: El pequeño cervatillo era tan sumiso y me era tan querido que, ahora que no está, me siento como si me hubiera separado de mi propio hijo. Debido a la ardiente fiebre de la separación, sufro como si me estuviera quemando en un incendio forestal. Hoy mi corazón, que es como un lirio del campo, está ardiendo. Al verme tan afligido, la Luna me rocía con el néctar de sus rayos, como la persona que rocía con agua a su amigo para aliviarle de la fiebre. De este modo, la Luna me trae felicidad.
Sloka 25:
Poté, co se Mahārāja Bharata zahleděl do měsíčního svitu, mluvil i nadále jako šílený: Potomek jelena se mi tolik poddával a byl mi tak drahý, že odloučení od něho cítím jako odloučení od vlastního syna. Horečka této odluky pálí tak, že trpím, jako kdyby mě zachvátil lesní požár. Mé srdce, které je jako červený lotos, nyní plane. Měsíc vidí mé soužení, a proto mě jistě polévá svým zářícím nektarem, stejně jako přítel smáčí vodou přítele, jenž má vysokou horečku. Tak mi měsíc přináší štěstí.
Text 26:
Śukadeva Gosvāmī continuó: Mi querido rey, de este modo Bharata Mahārāja se vio abrumado por un deseo incontrolable que se manifestó en la forma del ciervo. Debido a los resultados fruitivos de sus actividades pasadas, cayó del sendero del yogamístico, de la práctica de austeridades y de la adoración de la Suprema Personalidad de Dios. Si no fuera por sus actividades fruitivas pasadas, ¿cómo podría haberse sentido atraído por un ciervo, después de haber abandonado la compañía de sus propios hijos y de su propia familia, a quienes consideró obstáculos en el sendero de la vida espiritual? Definitivamente, se debía a su karma pasado. El rey estaba tan absorto en mimar y mantener al ciervo, que cayó del plano de las actividades espirituales. A su debido tiempo, la inexorable muerte, que se compara a una serpiente venenosa que entra en la madriguera hecha por el ratón, llegó ante él.
Sloka 26:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, takto byl Bharata Mahārāja přemožen neovladatelnou touhou, která se projevila v podobě jelínka. Kvůli plodům svých minulých činů poklesl z úrovně praktikování mystické yogy, askeze a uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jinak než kvůli svému dřívějšímu plodonosnému jednání by mohl ulpět na jelínkovi poté, co opustil společnost vlastního syna a rodiny, jež považoval za překážky na cestě duchovního života? Jak mohl projevovat tolik nekontrolovatelné lásky k jelínkovi? To bylo nepochybně způsobeno jeho minulou karmou. Král byl tak pohroužený do péče o jelínka, že poklesl z úrovně vykonávání svých duchovních činností. Po čase se před ním zjevila nepřekonatelná smrt, jež je přirovnávána k jedovatému hadu plazícímu se do díry, kterou si vyhrabala myš.
Text 27:
En el momento de morir, el rey vio que el ciervo se echaba a su lado, como si fuera su propio hijo, lamentando su muerte. De hecho, la mente del rey estaba absorta en el cuerpo del ciervo, y por lo tanto, como sucede a las personas que no son conscientes de Kṛṣṇa, lo abandonó todo —el mundo, el ciervo y su cuerpo material— y obtuvo un cuerpo de ciervo. Gozaba, sin embargo, de una ventaja: a pesar de haber perdido su cuerpo humano, y a pesar de haber recibido un cuerpo de ciervo, no olvidó lo ocurrido en su vida anterior.
Sloka 27:
Když král umíral, viděl, že jelínek sedí vedle něho jako jeho vlastní syn a naříká nad jeho smrtí. Králova mysl byla upřená na jelínkovo tělo, a proto opustil tento svět, jelínka a své hmotné tělo (tak jako ti, kdo nemají vědomí Kṛṣṇy) a získal tělo jelena. Mělo to však jednu výhodu—i když ztratil lidské tělo a získal jelení, nezapomněl na události ze svého minulého života.
Text 28:
Aunque se hallaba en un cuerpo de ciervo, Bharata Mahārāja, debido a las estrictas prácticas de servicio devocional de su vida anterior, comprendía la causa de que hubiera nacido en aquel cuerpo. Considerando sus vidas presente y pasada, no dejaba de arrepentirse de sus actividades, hablando de la siguiente manera.
Sloka 28:
I když byl Bharata Mahārāja v těle jelena, díky své důsledné oddané službě vykonávané v minulém životě nyní chápal, proč se v takovém těle narodil. Když uvážil svůj minulý a současný život, nepřetržitě se kál za své činnosti a hovořil následujícími slovy.
Text 29:
En el cuerpo de ciervo, Bharata Mahārāja se lamentaba: ¡Qué desgracia!, he caído del sendero de la autorrealización. Abandoné a mis verdaderos hijos, a mi esposa y mi verdadero hogar para avanzar en la vida espiritual, y me refugié en un lugar sagrado en la soledad del bosque. Logré el dominio de mí mismo y la autorrealización, y me ocupé en servicio devocional sin interrupción, escuchando, pensando, cantando, adorando y recordando a la Suprema Personalidad de Dios, Vāsudeva. Tuve éxito; mi mente llegó a estar siempre absorta en el servicio devocional. Sin embargo, por necio, mi mente se apegó de nuevo, esta vez a un ciervo. Ahora he recibido un cuerpo de ciervo y he caído muy bajo, lejos de mis prácticas devocionales.
Sloka 29:
Bharata Mahārāja začal v těle jelena naříkat: Jaké neštěstí! Poklesl jsem z cesty seberealizovaných duší. Vzdal jsem se svých skutečných synů, manželky a domova, abych pokročil v duchovním životě, a uchýlil jsem se na osamělé svaté místo v lese. Dosáhl jsem sebeovládání a seberealizace a neustále se věnoval oddané službě Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, formou naslouchání, myšlení, opěvování, uctívání a vzpomínání. Ve svém pokusu jsem uspěl natolik, že má mysl byla neustále pohroužená v oddané službě. Kvůli mé pošetilosti však znovu ulpěla — tentokrát na jelínkovi. Nyní jsem získal tělo jelena a hluboko poklesl z úrovně svých duchovních činností.
Text 30:
A pesar de haber recibido un cuerpo de ciervo, Mahārāja Bharata debido a su constante arrepentimiento, se desapegó por completo de todo lo material. Sin revelar a nadie nada, partió de la montaña Kālañjara, el lugar de su nacimiento como ciervo, y, dejando a su madre, regresó al bosque de Śālagrāma y al āśrama de Pulastya y Pulaha.
Sloka 30:
I když Bharata Mahārāja obdržel tělo jelena, neustálým pokáním se zcela odpoutal od všeho hmotného. Nikomu to nevyjevil, ale jednoho dne opustil svou matku laň na hoře zvané Kālañjara, kde se narodil, a vydal se znovu do lesa Śālagrāma, přímo do āśramu Pulastyi a Pulahy.
Text 31:
Viviendo en aquel āśrama, ahora el gran rey Bharata Mahārāja se cuidaba mucho de caer víctima de las malas compañías. Vivía allí sin revelar a nadie su pasado, y solamente comía hojas secas. No puede decirse que estuviera solo, ya que la Superalma estaba con él. De ese modo, esperó la hora de la muerte en aquel cuerpo de ciervo. Bañándose en aquel lugar sagrado, finalmente abandonó aquel cuerpo.
Sloka 31:
Velký král Bharata Mahārāja žil v tomto āśramu a dával si nyní velký pozor, aby se nestal obětí špatné společnosti. Zdržoval se v āśramu a živil se pouze suchými listy, aniž by komukoliv vyjevil svou minulost. Nebyl tak docela sám, neboť měl společnost Nadduše. Takto čekal na smrt v těle jelena. Koupal se na onom svatém místě a nakonec opustil tělo.