Skip to main content

CAPÍTULO 7

KAPITOLA SEDMÁ

Actividades del rey Bharata

Činnosti krále Bharaty

En este capítulo se narran las actividades del rey Bharata Mahārāja, el emperador del mundo entero, quien ejecutó diversas ceremonias rituales (yajñas védicos) y satisfizo al Señor Supremo adorándole de distintas maneras. A su debido tiempo, abandonó el hogar y estableció su residencia en Hardwar, donde pasó sus días ocupado en actividades devocionales. Cumpliendo la orden de su padre, el Señor Ṛṣabhadeva, Bharata Mahārāja se casó con Pañcajanī, la hija de Viśvarūpa. Luego gobernó pacíficamente el mundo entero. Anteriormente, este planeta recibía el nombre de Ajanābha, pero después del reinado de Bharata Mahārāja pasó a llamarse Bhārata-varṣa. Bharata Mahārāja engendró cinco hijos en el vientre de Pañcajanī, cuyos nombres fueron Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa y Dhūmraketu. Bharata Mahārāja era muy estricto en la práctica de los principios religiosos y en seguir los pasos de su padre. Por esa razón, tuvo mucho éxito en el gobierno de sus súbditos. Personalmente, se encontraba muy satisfecho, debido a que había ejecutado diversos yajñas para satisfacer al Señor Supremo. Con la mente libre de perturbaciones, fue dedicando cada vez más tiempo a las actividades de devoción al Señor Vāsudeva. Bharata Mahārāja era competente en la comprensión de los principios expuestos por personas santas como Nārada, y siguió los pasos de los sabios. Además, mantenía al Señor Vāsudeva constantemente en su corazón. Tras completar sus deberes reales, dividió el reino entre sus cinco hijos, y abandonó el hogar para retirarse a Pulahāśrama, el lugar de residencia de Pulaha. Allí se alimentaba de verduras y frutas silvestres, y adoraba al Señor Vāsudeva con todo lo que tenía a su disposición. De este modo, su devoción por Vāsudeva fue en aumento, y de un modo natural adquirió una mayor comprensión de su vida trascendental bienaventurada. Debido a su muy elevada posición espiritual, a veces en su cuerpo se veían las transformaciones aṣṭa-sāttvika, como el llanto extático y el temblor del cuerpo, signos de amor por Dios. Mahārāja Bharata adoró al Señor Supremo con los mantras que se mencionan en el Ṛg Veda, conocidos generalmente con el nombre de mantra gāyatrī, que van dirigidos al Nārāyaṇa Supremo situado en el Sol.

Tato kapitola popisuje činnosti krále Bharaty Mahārāje, vládce celého světa. Bharata Mahārāja vykonával rozličné obětní obřady (védské yajñi) a různými způsoby uctívání uspokojoval Nejvyššího Pána. Po čase odešel z domova, usadil se v Hardwaru a trávil své dny praktikováním oddané služby. Na nařízení svého otce, Pána Ṛṣabhadeva, se Bharata Mahārāja oženil s Pañcajanī, dcerou Viśvarūpy. Poté nerušeně vládl celému světu. Dříve byla tato planeta známá jako Ajanābha a po skončení vlády Bharaty Mahārāje začala být oslavována pod jménem Bhārata-varṣa. Bharata Mahārāja zplodil v lůně Pañcajanī pět synů, kterým dal jména Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa a Dhūmraketu. Byl striktní v dodržování náboženských zásad a následování svého otce, a proto vládl občanům velice úspěšně. Jelikož vykonával různé yajñi pro uspokojení Nejvyššího Pána, byl i on sám velmi spokojený a s klidnou myslí zvětšoval svou oddanou službu Pánu Vāsudevovi. Bharata Mahārāja byl schopný chápat zásady svatých osob, jako je Nārada, a kráčel ve stopách mudrců. V srdci také neustále nosil Pána Vāsudeva. Když ukončil své královské povinnosti, rozdělil království mezi svých pět synů a poté odešel z domova na Pulahovo místo, zvané Pulahāśram. Tam se živil lesními rostlinami a plody a vším dostupným uctíval Pána Vāsudeva. Tím zvětšoval svou oddanost Pánu a automaticky začal ještě více realizovat svůj transcendentální, blažený život. Díky vysoce pokročilému duchovnímu postavení bylo na jeho těle někdy vidět změny zvané aṣṭa-sāttvika, jako je extatický pláč a chvění těla; příznaky lásky k Bohu. Mahārāja Bharata uctíval Nejvyššího Pána mantrami uvedenými v Ṛg Vedě, obvykle známými jako Gāyatrī mantra, jejichž cílem je Svrchovaný Nārāyaṇa sídlící uvnitř Slunce.

Text 1:
Śukadeva Gosvāmī continuó hablando a Mahārāja Parīkṣit: Mi querido rey, Bharata Mahārāja era un devoto sumamente elevado. Conforme a las instrucciones de Su padre, quien ya había decidido sentarle en el trono de la Tierra, gobernó todo el globo y se casó con Pañcajanī, la hija de Viśvarūpa.
Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī dále vyprávěl Mahārājovi Parīkṣitovi: Můj milý králi, Bharata Mahārāja byl prvotřídní oddaný. Začal vládnout Zemi podle pokynu svého otce, který již dříve rozhodl, že ho dosadí na trůn. Když panoval celé planetě, řídil se otcovými pokyny a oženil se s Pañcajanī, dcerou Viśvarūpy.
Text 2:
Del mismo modo que el ego falso crea los objetos sutiles de los sentidos, Mahārāja Bharata creó cinco hijos en el vientre de su esposa, Pañcajanī. Esos hijos se llamaron Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa y Dhūmraketu.
Sloka 2:
Tak jako falešné ego vytváří subtilní smyslové předměty, podobně i Mahārāja Bharata zplodil v lůně své manželky Pañcajanī pět synů. Jmenovali se Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa a Dhūmraketu.
Text 3:
En el pasado este planeta recibía el nombre de Ajanābha-varṣa, pero desde el reinado de Mahārāja Bharata, ha pasado a llamarse Bhārata-varṣa.
Sloka 3:
Dříve byla tato planeta známá jako Ajanābha-varṣa, ale od dob vlády Mahārāje Bharaty je oslavována pod jménem Bhārata-varṣa.
Text 4:
En el gobierno de la Tierra, Mahārāja Bharata fue un rey muy sabio y experimentado, que gobernó a sus súbditos perfectamente, mientras él mismo cumplía con sus propios deberes. Mahārāja Bharata fue tan afectuoso con sus súbditos como lo habían sido su padre y su abuelo, y los gobernó manteniéndolos ocupados en sus deberes prescritos.
Sloka 4:
Mahārāja Bharata byl velmi učený a zkušený král Země. Plnil své předepsané povinnosti a dokonale vládl občanům, ke kterým byl stejně laskavý jako jeho předchůdci, otec a děd. Všechny zaměstnával ve vykonávání příslušných povinností, a takto vládl Zemi.
Text 5:
Con gran fe, el rey Bharata celebró sacrificios de diversos tipos. Celebró los sacrificios conocidos con el nombre de agni-hotra, darśa, pūrṇamāsa, cāturmāsya, paśu-yajña [en el que se sacrifica un caballo], y soma-yajña [en el que se ofrece una determinada bebida]. Esos sacrificios a veces se completaban, y a veces eran celebraciones parciales. En cualquier caso, en todos ellos se siguieron estrictamente las regulaciones cāturhotra. De ese modo, Bharata Mahārāja adoró a la Suprema Personalidad de Dios.
Sloka 5:
Král Bharata vykonával s velkou vírou různé druhy obětí. Pořádal oběti zvané agni-hotra, darśa, pūrṇamāsa, cāturmāsya, paśu-yajña (kde je obětován kůň) a soma-yajña (kde je obětován jistý nápoj). Někdy byly tyto oběti vykonávány plně a někdy částečně, ale vždy za přísného dodržování pravidel cāturhotry. Takto Bharata Mahārāja uctíval Nejvyšší Osobnost Božství.
Text 6:
Después de completar los preliminares sacrificios, Mahārāja Bharata ofreció los resultados a la Suprema Personalidad de Dios, Vāsudeva, en nombre de la religión. En otras palabras, todos los yajñas los realizó para satisfacer al Señor Vāsudeva, Kṛṣṇa. Mahārāja Bharata pensó que los semidioses son distintas partes del cuerpo de Vāsudeva, y que, por lo tanto, el Señor es el controlador de aquellos de quienes hablan los mantras védicos. Pensando de ese modo, se liberó de todas las contaminaciones materiales, como el apego, la lujuria y la codicia. Cuando los sacerdotes estaban a punto de ofrecer al fuego los elementos del sacrificio, Mahārāja Bharata era bien consciente de que las ofrendas hechas a los distintos semidioses iban destinadas a los distintos miembros del Señor. Indra, por ejemplo, es el brazo de la Suprema Personalidad de Dios, y Sūrya [el Sol] es Su ojo. De ese modo, Mahārāja Bharata consideró que las oblaciones hechas a los semidioses en realidad iban dirigidas a los distintos miembros del cuerpo del Señor Vāsudeva.
Sloka 6:
Po dokončení příprav na různé oběti nabízel Mahārāja Bharata ve jménu náboženství jejich výsledky Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Jinými slovy, všechny yajñi vykonával pro uspokojení Pána Vāsudeva, Kṛṣṇy. Uvažoval, že když jsou polobozi různé části Vāsudevova těla, Pán tyto polobohy (kteří jsou popisováni védskými mantrami) nesporně ovládá. Tímto uvažováním se zbavil všeho hmotného znečištění, jako je připoutanost, chtíč a chamtivost. Když se kněží chystali nabídnout obětiny do ohně, jasně si uvědomoval, že obětování různým polobohům je jen obětování různým údům Osobnosti Božství; Indra je například paží Nejvyššího Pána a Sūrya (Slunce) je Jeho okem. Mahārāja Bharata tedy věděl, že obětiny nabízené polobohům byly ve skutečnosti obětovány částem těla Pána Vāsudeva.
Text 7:
De este modo, purificado por los sacrificios rituales, el corazón de Mahārāja Bharata estaba plenamente libre de contaminación. Su servicio devocional a Vāsudeva, el Señor Kṛṣṇa, aumentaba día tras día. El Señor Kṛṣṇa, el hijo de Vasudeva, es la personalidad de Dios original, que se manifiesta en la forma de Superalma [Paramātmā] y como el Brahman impersonal. Los yogīs meditan en Paramātmā localizado que está en el corazón, los jñānīs adoran al Brahman impersonal considerándolo la Suprema Verdad Absoluta, y los devotos adoran a Vāsudeva, la Suprema Personalidad de Dios, cuyo cuerpo trascendental se describe en los śāstras. Su cuerpo está adornado con la Śrīvatsa, la joya Kaustubha y un collar de flores, y en Sus manos sostiene una caracola, un disco, una maza y una flor de loto. Los devotos como Nārada siempre piensan en Él dentro del corazón.
Sloka 7:
Srdce Mahārāje Bharaty, takto očištěné obětními obřady, bylo zcela prosté všech nečistot. Jeho oddaná služba Vāsudevovi, Pánu Kṛṣṇovi, den za dnem vzrůstala. Pán Kṛṣṇa, syn Vasudeva, je původní Osobnost Božství a projevuje se jako Nadduše (Paramātmā) i jako neosobní Brahman. Yogīni meditují o lokalizované Paramātmě sídlící v srdci, jñānī uctívají neosobní Brahman jako Nejvyšší Absolutní Pravdu a oddaní uctívají Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, Jehož transcendentální tělo je popsané v śāstrách. Zdobí Ho Śrīvatsa, drahokam Kaustubha a květinová girlanda a v Jeho rukách jsou lastura, disk, kyj a lotosový květ. Oddaní jako Nārada na Něho v srdci neustále myslí.
Text 8:
El destino estableció que Mahārāja Bharata disfrutase de la opulencia material durante mil veces diez mil años. Una vez cumplido ese período, se retiró de la vida familiar y dividió entre sus hijos sus riquezas heredadas de sus antepasados. Entonces abandonó el hogar paterno, morada de toda opulencia, y partió hacia Pulahāśrama, en Hardwar, el lugar donde se encuentran las śālagrāma-śilās.
Sloka 8:
Osud vymezil dobu, po kterou si Mahārāja Bharata užíval hmotného bohatství, na tisíckrát deset tisíc let. Když toto období skončilo, zanechal rodinného života a rozdělil majetek, který získal od předků, mezi své syny. Opustil otcovský dům, zdroj všeho bohatství, a vydal se do Pulahāśramu v Hardwaru, kde lze získat śālagrāma-śily.
Text 9:
En Pulaha-āśrama, la Suprema Personalidad de Dios, Hari, llevado del afecto trascendental que siente por Su devoto, Se hace visible ante él y satisface sus deseos.
Sloka 9:
V Pulaha-āśramu se Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, ze Své transcendentální náklonnosti zjevuje Svému oddanému, aby uspokojil jeho touhy.
Text 10:
Por Pulaha-āśrama fluye el río Gaṇḍakī, que es el mejor de todos los ríos. Todos esos parajes están purificados por lasśālagrāma-śilās, guijarros de mármol en donde pueden verse, por arriba y por abajo, círculos en forma de ombligo.
Sloka 10:
Pulaha-āśramem protéká řeka Gaṇḍakī, nejlepší ze všech řek. Všechna tato místa očišťují śālagrāma-śily, mramorové oblázky. Na každém z nich je zvrchu i zespodu vidět kruhy podobné pupku.
Text 11:
En los jardines de Pulaha-āśrama, Mahārāja Bharata vivía solo y recogió diversas clases de flores, ramitas y hojas de tulasī.También recogía agua del río Gaṇḍakī, raíces, frutas y bulbos. Con todo ello preparaba alimentos que ofrecía a la Suprema Personalidad de Dios, Vāsudeva, y permaneció satisfecho adorándolo. De ese modo, su corazón estaba completamente libre de contaminación, y no tenía el menor deseo de disfrute material. Todos sus deseos materiales se desvanecieron. En esa posición estable, sentía una satisfacción plena, situado en el plano del servicio devocional.
Sloka 11:
Mahārāja Bharata žil sám v zahradách Pulaha-āśramu a sbíral různé květy, větévky a lístky tulasī. Přinášel také vodu z řeky Gaṇḍakī a různé plody, kořeny a hlízy. To vše obětoval Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, a byl spokojený tím, že Ho uctíval. Jeho srdce se tak zbavilo veškerého znečištění a neměl sebemenší touhu po hmotném požitku—všechny jeho hmotné touhy zanikly. V tomto vyrovnaném stavu cítil naprostou spokojenost a plně se věnoval oddané službě.
Text 12:
De este modo, aquel muy excelso devoto, Mahārāja Bharata, se ocupó constantemente en el servicio devocional del Señor. De forma natural, su amor por Vāsudeva, Kṛṣṇa, fue aumentando cada vez más, y derretía su corazón. Debido a ello, fue perdiendo todo apego por los deberes regulativos. Los vellos se le erizaban, y en su cuerpo se manifestaban todos los signos del éxtasis. De sus ojos fluían tantas lágrimas que no podía ver nada. De ese modo, meditaba sin cesar en los rojizos pies de loto del Señor. En aquellos momentos, su corazón era como un lago lleno con el agua del amor extático. Cuando su mente se sumergía en aquel lago, llegaba a olvidar incluso la práctica regulada del servicio del Señor.
Sloka 12:
Tak tento vznešený oddaný, Mahārāja Bharata, neustále oddaně sloužil Pánu. Jeho láska k Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, přirozeně čím dál více rostla a jeho srdce tálo. V důsledku toho postupně ztrácel veškerou připoutanost k usměrňujícím povinnostem. Chlupy se mu ježily a tělo projevovalo všechny příznaky extáze. Slzy mu tekly z očí tak, že nic neviděl. V tomto stavu neustále meditoval o načervenalých lotosových nohách Pána. Jeho srdce, které připomínalo jezero, bylo tehdy plné vody extatické lásky a s myslí ponořenou do tohoto jezera dokonce zapomněl na usměrněnou službu Pánu.
Text 13:
Mahārāja Bharata tenía un aspecto muy hermoso, con una abundante cabellera rizada que siempre estaba húmeda, pues se bañaba tres veces al día. Iba vestido con una piel de ciervo y adoraba al Señor Nārāyaṇa, cuyo cuerpo estaba compuesto de una refulgencia dorada y que residía en el interior del sol. Mahārāja Bharata adoró al Señor Nārāyaṇa cantando los himnos delṚg Veda: a la salida del sol, recitaba el siguiente verso.
Sloka 13:
Mahārāja Bharata vypadal velice krásně. Měl spoustu kadeřavých vlasů, které byly mokré od toho, jak se třikrát denně koupal. Byl oblečený v jelení kůži a věnoval se uctívání Pána Nārāyaṇa, Jehož tělo tvoří zlatá záře a Jenž sídlí uvnitř Slunce. Uctíval Ho zpěvem hymnů uvedených v Ṛg Vedě a při východu slunce recitoval následující verš.
Text 14:
«La Suprema Personalidad de Dios está situado en el plano de la bondad pura. Él ilumina el universo entero y concede a Sus devotos toda bendición. El Señor ha creado este universo a partir de Su propia potencia espiritual. Conforme a Su deseo, ha entrado en él en la forma de Superalma, y por medio de Sus diversas potencias, está manteniendo a todas las entidades vivientes que desean el disfrute material. Ofrezcamos respetuosas reverencias al Señor que nos da la inteligencia».
Sloka 14:
“Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se nachází v čisté kvalitě dobra. Osvětluje celý vesmír a Svým oddaným udílí veškerá požehnání. Stvořil tento vesmír ze Své vlastní duchovní energie, na základě Své touhy do něho vstoupil jako Nadduše a prostřednictvím Svých různých energií udržuje všechny živé bytosti, které touží po hmotném požitku. Uctivě se klaním Pánovi, Jenž je dárcem inteligence.”