CAPÍTULO 22

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Las órbitas de los planetas

Oběžné dráhy planet

En este capítulo se explican las órbitas de los planetas. Según los movimientos de la Luna y otros planetas, todos los habitantes del universo están expuestos a situaciones auspiciosas y no auspiciosas. Esto es lo que se conoce como influencia de las estrellas.

Tato kapitola popisuje oběžné dráhy planet. Podle pohybů Měsíce a ostatních planet se všichni obyvatelé vesmíru ocitají v příznivých a nepříznivých situacích. O tom se hovoří jako o vlivu hvězd.

El dios del Sol, que dirige todo lo que ocurre en el universo, especialmente en lo tocante al calor, la luz, los cambios de estación, etc., es una expansión de Nārāyaṇa. Él representa a los tres Vedas —Ṛg, Yajur y Sāma—, y debido a ello recibe el nombre de Trayīmaya, la forma del Señor Nārāyaṇa. A veces recibe también el nombre de Sūrya Nārāyaṇa. El dios del Sol se ha expandido en doce divisiones, y de ese modo controla los seis cambios de estación y hace que se produzcan el invierno, el verano, las lluvias, etc. Los yogīs y los karmīs que siguen la institución de varṇāśrama, que practican haṭha o aṣṭāṅga-yoga, o que realizan sacrificios agnihotra, adoran a Sūrya Nārāyaṇa buscando su propio beneficio. El semidiós Sūrya está siempre en contacto con la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa. Con su morada en el espacio exterior, en el centro del universo, entre Bhūloka y Bhuvarloka, el Sol gira alrededor del círculo de tiempo del Zodíaco, representado por doce rāśis, o signos, y recibe distintos nombres conforme al signo en que se encuentra. El mes lunar se divide en dos quincenas. Del mismo modo, si calculamos con relación al Sol, un mes equivale al tiempo que el Sol pasa en una constelación; dos meses son una estación, y un año son doce meses. El área del cielo está dividida en dos mitades, cada una de las cuales representa un ayana, que es el trayecto cubierto por el Sol en un período de seis meses. El Sol a veces viaja despacio, a veces rápido, y a veces a una velocidad moderada. De ese modo recorre los tres mundos, es decir, los planetas celestiales, los planetas terrenales y el espacio exterior. Los grandes sabios eruditos dan a esas órbitas los nombres de saṁvatsara, parivatsara, iḍāvatsara, anuvatsara y vatsara.

Bůh Slunce, který řídí dění v celém vesmíru — zvláště co se týče tepla, světla, změn ročních období a tak dále — je považován za expanzi Nārāyaṇa. Představuje tři Vedy — Ṛg, Yajur a Sāma — a proto je známý jako Trayīmaya, podoba Pána Nārāyaṇa. Někdy je také označován jako Sūrya Nārāyaṇa. Expanduje se na dvanáct částí, a tímto způsobem řídí změny šesti ročních období a způsobuje zimu, léto, déšť a podobně. Yogīni a karmī, kteří následují varṇāśramu a praktikují haṭha-yogu neboli aṣṭāṅga-yogu či vykonávají oběti agnihotra, uctívají Sūrya Nārāyaṇa pro svůj vlastní prospěch. Polobůh Sūrya je v neustálém styku s Nejvyšší Osobností Božství, Nārāyaṇem. Slunce se nachází v meziplanetárním prostoru — uprostřed vesmíru mezi Bhūlokou a Bhuvarlokou. Prochází zvěrokruhem představovaným dvanácti znameními (rāśi), a podle znamení, ve kterém se právě nalézá, dostává různá jména. Co se týče Měsíce, každý měsíc je rozdělen na dvě části po čtrnácti dnech. Podle výpočtů založených na solárním kalendáři se každý měsíc rovná době, kterou Slunce stráví v jednom souhvězdí; dva měsíce představují jedno roční období a rok má dvanáct měsíců. Celá obloha je rozdělena na dvě poloviny, z nichž každá představuje jednu ayanu, dráhu, kterou Slunce projde během šesti měsíců. Slunce se pohybuje někdy pomalu, někdy rychle a jindy střední rychlostí. Tak putuje třemi světy, které sestávají z nebeských planet, zemských planet a meziplanetárního prostoru. Velcí učenci tyto dráhy označují jmény Saṁvatsara, Parivatsara, Iḍāvatsara, Anuvatsara a Vatsara.

La Luna está 100 000 yojanas por encima de los rayos del Sol. Sus cuartos creciente y menguante determinan la duración de los días y las noches en los planetas celestiales y Pitṛloka. Por encima de la Luna, a una distancia de 200 000 yojanas, hay una serie de estrellas, y por encima de ellas está Śukra-graha (Venus), cuya influencia es siempre auspiciosa para los habitantes de todo el universo. 200 000 yojanas por encima de Śukra-graha está Budha-graha (Mercurio), cuya influencia es a veces auspiciosa y a veces negativa. A continuación, 200 000 yojanas por encima de Budha-graha está Aṅgāraka (Marte), cuya influencia es casi siempre desfavorable. 200 000 yojanas por encima de Aṅgāraka se encuentra el planeta llamado Bṛhaspati-graha (Júpiter), que siempre es muy favorable para los brāhmaṇas cualificados. Por encima de Bṛhaspati-graha está el planeta Śanaiścara (Saturno), que es muy inauspicioso; por encima de Saturno hay un grupo de siete estrellas ocupadas por grandes personas santas que piensan constantemente en el bien del universo. Esas siete estrellas giran alrededor de Dhruvaloka, que es la residencia del Señor Viṣṇu dentro del universo.

Měsíc se nachází 100 000 yojanů nad slunečními paprsky. Den a noc na nebeských planetách a Pitṛloce se počítají podle jeho ubývání a přibývání. Nad Měsícem ve vzdálenosti 200 000 yojanů je mnoho hvězd a nad nimi se nachází Śukra-graha (Venuše), jejíž vliv je pro obyvatele celého vesmíru vždy příznivý. 200 000 yojanů nad Śukra-grahou je Budha-graha (Merkur), jehož vliv je někdy příznivý a jindy nepříznivý. 200 000 yojanů nad Budha-grahou je Aṅgāraka (Mars), jehož vliv je téměř vždy nepříznivý, a dalších 200 000 yojanů nad Aṅgārakou se nachází planeta zvaná Bṛhaspati-graha (Jupiter), která je vždy velmi příznivá pro kvalifikované brāhmaṇy. Nad Bṛhaspati-grahou je velice nepříznivá planeta Śanaiścara (Saturn) a nad Saturnem je skupina sedmi hvězd, na nichž sídlí sedm velkých světců, kteří neustále myslí na blaho všech živých bytostí. Těchto sedm hvězd krouží okolo Dhruvaloky, jež je sídlem Pána Viṣṇua v tomto vesmíru.

Text 1:: El rey Parīkṣit preguntó a Śukadeva Gosvāmī: Mi querido señor, ya has explicado el hecho de que el dios del Sol, que es supremamente poderoso, gira alrededor de Dhruvaloka con el monte Sumeru y Dhruvaloka a su derecha. Pero al mismo tiempo, tiene delante los signos del Zodíaco, y a su izquierda el Sumeru y Dhruvaloka. ¿Cómo puede aceptarse racionalmente que el dios del Sol avance con el Sumeru y Dhruvaloka a su izquierda, y al mismo tiempo a su derecha?

Sloka 1:: Král Parīkṣit se otázal Śukadeva Gosvāmīho: Můj drahý pane, již jsi potvrdil skutečnost, že svrchovaně mocný bůh Slunce putuje okolo Dhruvaloky, přičemž Dhruvaloku i horu Sumeru zanechává po své pravé straně. Zároveň je však obrácen čelem ke znamením zvěrokruhu a horu Sumeru s Dhruvalokou nechává po své levici. Jak můžeme logicky přijmout, že bůh Slunce má při své cestě horu Sumeru a Dhruvaloku po levé i pravé straně zároveň?

Text 2:: Śrī Śukadeva Gosvāmī respondió con gran claridad: Unas diminutas hormigas se mueven sobre una gran rueda de alfarero mientras esta gira; puede verse que su movimiento es distinto al de la rueda, pues a veces aparecen en una parte de la rueda, y a veces en otra. Algo parecido ocurre con los signos y constelaciones, a la derecha de los cuales están el Sumeru y Dhruvaloka; se mueven con la rueda del tiempo, y con ellos se mueven el Sol y otros planetas, que son como hormigas. Sin embargo, en momentos distintos, el Sol y los planetas se ven en distintos signos y constelaciones. Esto indica que su movimiento es diferente del movimiento del Zodíaco y del movimiento de la rueda del tiempo propiamente dicha.

Sloka 2:: Śrī Śukadeva Gosvāmī jasně odpověděl: Při otáčení hrnčířského kruhu, na kterém jsou malí mravenci, se pozorovateli jeví pohyb mravenců jako odlišný od pohybu kola, protože se zdají být někdy na jedné části kola a jindy na druhé. Znamení a souhvězdí s horou Sumeru a Dhruvalokou po pravé straně se pohybují s kolem času a Slunce s ostatními planetami, které připomínají mravence, se pohybují s nimi. Slunce a planety však lze v různou dobu pozorovat v různých znameních a souhvězdích. To svědčí o tom, že se jejich pohyb liší od pohybu zvěrokruhu a samotného kola času.

Text 3:: La causa original de la manifestación cósmica es la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa. Cuando las grandes personas santas, con plena conciencia del conocimiento védico, ofrecieron oraciones a la Persona Suprema, Él descendió al mundo material en la forma del Sol para bien de todos los planetas y purificación de las actividades fruitivas. Se dividió en doce partes y creó las formas de las estaciones, comenzando con la primavera. De ese modo creó los fenómenos propios de cada estación, como el calor, el frío, etc.

Sloka 3:: Původní příčinou vesmírného projevu je Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa. Když se velcí světci, plně obeznámení s védským poznáním, modlili k Nejvyššímu Pánu, sestoupil do tohoto hmotného světa v podobě Slunce, aby přinesl prospěch všem planetám a očistil plodonosné činnosti. Rozdělil se na dvanáct částí a stvořil roční období, počínaje jarem. Tímto způsobem stvořil vlastnosti ročních období, jako je horko, zima a tak dále.

Text 4:: Siguiendo el sistema de cuatro varṇas y cuatro āśramas, los hombres generalmente adoran a la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, establecido como dios del Sol. Con gran fe, adoran a la Suprema Personalidad de Dios en Su forma de Superalma conforme a las ceremonias rituales transmitidas por los tres Vedas, como elagnihotra y otros actos fruitivos de mayor o menor importancia, y conforme al proceso del yoga místico. De ese modo alcanzan con gran facilidad el objetivo supremo de la vida.

Sloka 4:: Podle systému čtyř vareṇ a čtyř āśramů lidé obvykle uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, v podobě boha Slunce. S pevnou vírou uctívají Nejvyšší Osobnost jako Nadduši podle obřadů, jako je agnihotra a podobné vyšší či nižší plodonosné činnosti předané ve třech Vedách, a podle metody mystické yogy. Tak velmi snadno dosáhnou nejvyššího cíle života.

Text 5:: El dios del Sol, que es Nārāyaṇa, Viṣṇu, el alma de todos los mundos, está situado en el espacio exterior, entre las partes superior e inferior del universo. En su recorrido de doce meses sobre la rueda del tiempo, el Sol entra en contacto con doce signos distintos del Zodíaco, y, conforme a esos signos, recibe doce nombres distintos. Los doce meses en conjunto forman lo que se conoce con el nombre de saṁvatsara, es decir, un año entero. Si se calcula en función de la Luna, un mes está formado de dos quincenas: la quincena de la Luna menguante y la de la Luna creciente. En función de las estrellas, un mes es igual a dos constelaciones y cuarto. Cuando el Sol recorre dos meses, pasa una estación; por esa razón, los cambios de estación se consideran partes del cuerpo del año.

Sloka 5:: Bůh Slunce, Nārāyaṇa neboli Viṣṇu, duše všech světů, se nachází v meziplanetárním prostoru mezi horní a dolní částí vesmíru. Když Slunce prochází dvanácti měsíci kola času, přichází do styku s dvanácti různými znameními zvěrokruhu a podle nich přijímá dvanáct různých jmen. Součet těchto dvanácti měsíců se nazývá saṁvatsara, jeden celý rok. Dvě čtrnáctidenní období — jedno dorůstajícího a druhé ubývajícího Měsíce — tvoří podle výpočtů lunárního kalendáře jeden měsíc. Stejné období tvoří jeden den a noc na Pitṛloce. Podle hvězdářských výpočtů se měsíc rovná dvěma a čtvrt souhvězdím. Když Slunce putuje dva měsíce, uplyne jedno roční období, a proto jsou změny ročních období považovány za části těla roku.

Text 6:: De ese modo, el tiempo que tarda el Sol en recorrer la mitad del espacio exterior recibe el nombre de ayana, el período de su trayectoria [en el norte o en el sur].

Sloka 6:: Doba, kterou Slunce potřebuje k procestování poloviny vesmíru, se nazývá ayana, doba jeho pohybu (na severu či na jihu).

Text 7:: El dios del Sol tiene tres velocidades: lenta, rápida y moderada. Para hablar del tiempo que invierte en todo su recorrido alrededor de las esferas del cielo, la Tierra y el espacio, viajando a esas tres velocidades, los sabios eruditos emplean cinco nombres: saṁvatsara, parivatsara, iḍāvatsara, anuvatsara y vatsara.

Sloka 7:: Bůh Slunce se pohybuje třemi rychlostmi — pomalou, rychlou a průměrnou. Dobu, kterou stráví cestou okolo nebeské, pozemské a meziplanetární sféry, když cestuje těmito třemi rychlostmi, označují učenci pěti jmény — Saṁvatsara, Parivatsara, Iḍāvatsara, Anuvatsara a Vatsara.

Text 8:: El dios del Sol tiene tres velocidades: lenta, rápida y moderada. Para hablar del tiempo que invierte en todo su recorrido alrededor de las esferas del cielo, la Tierra y el espacio, viajando a esas tres velocidades, los sabios eruditos emplean cinco nombres: saṁvatsara, parivatsara, iḍāvatsara, anuvatsara y vatsara.

Sloka 8:: Ve vzdálenosti 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů) nad slunečními paprsky je Měsíc, jenž se pohybuje rychleji než Slunce. Za dvě lunární čtrnáctidenní období Měsíc procestuje vzdálenost jedné sluneční saṁvatsary, za dva a čtvrt dne vzdálenost, kterou Slunce urazí za měsíc, a za jeden den vzdálenost, kterou Slunce překoná za čtrnáct dní.

Text 9:: En el cuarto creciente, la parte luminosa de la Luna se hace cada día mayor, dando lugar al día de los semidioses y a la noche de los pitās. Sin embargo, el cuarto menguante trae la noche de los semidioses y el día de los pitās. De ese modo, la Luna recorre cada una de las constelaciones de estrellas en treinta muhūrtas [un día entero]. La Luna es fuente de un frescor nectáreo que influye en el crecimiento de las plantas alimenticias; por esa razón, al dios de la Luna se le considera la vida de todas las entidades vivientes y se le da el nombre de Jīva, el ser vivo más importante del universo.

Sloka 9:: Když Měsíc dorůstá, jeho svítících částí denně přibývá, což vytváří polobohům den a pitům noc. Když ho naopak ubývá, přináší to noc polobohům a den pitům. Tak projde Měsíc každým souhvězdím za třicet muhūrt (celý den). Měsíc je zdrojem nektarového chladu, který ovlivňuje růst obilí, a proto je bůh Měsíce považován za život všech živých bytostí. Díky tomu se nazývá Jīva, hlavní živá bytost ve vesmíru.

Text 10:: Por estar plena de potencias, la Luna representa la influencia de la Suprema Personalidad de Dios. Como deidad regente de todas las mentes, la Luna recibe el nombre de Manomaya. Otro de sus nombres, Annamaya, se debe a que da potencia a todas las hierbas y plantas; también se la llama Amṛtamaya, por ser fuente de vida para todas las entidades vivientes. La Luna complace a los semidioses, pitās, seres humanos, mamíferos, aves, reptiles, árboles, plantas y a todas las demás entidades vivientes. Su presencia satisface a todo el mundo. Por ello, recibe también el nombre de Sarvamaya [omnipresente].

Sloka 10:: Jelikož Měsíc oplývá veškerou mocí, zastupuje vliv Nejvyšší Osobnosti Božství. Je vládnoucím božstvem mysli všech, a proto se bůh Měsíce nazývá Manomaya. Měsíc je nazýván rovněž Annamaya, protože dodává sílu všem bylinám a rostlinám, a také Amṛtamaya, protože je zdrojem života všech živých bytostí. Těší polobohy, pity, lidské bytosti, zvířata, ptáky, plazy, stromy, rostliny a všechny ostatní živé bytosti. Jeho přítomnost uspokojuje každého, a to je důvod, proč se nazývá také Sarvamaya (všeprostupující).

Text 11:: A 200 000 yojanas [2 580 000 kilómetros] por encima de la Luna hay un grupo de muchas estrellas, fijas a la rueda del tiempo por la voluntad suprema de la Suprema Personalidad de Dios; de ese modo giran con el monte Sumeru a su derecha; su recorrido es distinto a la trayectoria del Sol. Hay veintiocho estrellas importantes, la principal de las cuales es Abhijit.

Sloka 11:: Ve vzdálenosti 200 000 yojanů (2 560 000 kilometrů) nad Měsícem se nachází mnoho hvězd. Svrchovanou vůlí Nejvyšší Osobnosti Božství jsou připevněny ke kolu času, a tak se otáčejí s horou Sumeru po své pravé straně, přičemž se jejich pohyb liší od pohybu Slunce. Mezi nimi je dvacet osm hvězd, které jsou velmi významné, a nejpřednější z nich se nazývá Abhijit.

Text 12:: Aproximadamente a 2 580 000 kilómetros por encima de ese grupo de estrellas se encuentra el planeta Venus, que se mueve casi al unísono con el Sol, siguiendo sus ritmos rápido, lento y moderado. Unas veces sigue al Sol por detrás, otras está frente a él, y otras a su lado. Venus anula la influencia de los planetas que representan obstáculos para la caída de la lluvia. Por lo tanto, su presencia es causa de lluvias, y por ello se le considera muy favorable para todos los seres vivos del universo. Esto lo confirman los sabios eruditos.

Sloka 12:: Asi 2 560 000 kilometrů nad touto skupinou hvězd je planeta Venuše, která se pohybuje téměř stejně jako Slunce, co se týče rychlých, pomalých a středních pohybů. Někdy se pohybuje za Sluncem, někdy před ním a jindy společně s ním. Odstraňuje vliv planet, jež brání dešti — její přítomnost tedy způsobuje déšť, a z toho důvodu je považována za velmi příznivou pro všechny živé bytosti ve vesmíru. Tuto skutečnost potvrzují velcí učenci.

Text 13:: A Mercurio se le compara con Venus porque a veces va detrás del Sol, a veces delante y a veces a su lado. Se encuentra a 2 580 000 kilómetros por encima de Venus, es decir, a 11 610 000 kilómetros de la Tierra. Mercurio, el hijo de la Luna, es casi siempre muy auspicioso para los habitantes del universo, pero cuando no se mueve junto con el Sol, presagia ciclones, tormentas de arena, lluvias irregulares y nubes sin agua. De ese modo, hace que la gente sienta temor debido a una insuficiencia o un exceso de lluvias.

Sloka 13:: Merkur je popisován jako podobný Venuši tím, že se pohybuje někdy za Sluncem, někdy před ním a někdy s ním. Je 2 560 000 kilometrů nad Venuší a 11 520 000 kilometrů nad Zemí. Merkur, syn Měsíce, je pro obyvatele vesmíru téměř vždy velmi příznivý, ale když se nepohybuje společně se Sluncem, přináší cyklóny, prach, nepravidelný déšť a mraky bez vody. Způsobováním nedostatečných či nadměrných srážek tedy vytváří podmínky, které nahánějí strach.

Text 14:: El planeta Marte está a 2 580 000 kilómetros por encima de Mercurio y a 14 190 000 kilómetros por encima de la Tierra. Cuando sigue su órbita regular, este planeta recorre cada signo del Zodíaco en tres quincenas; de ese modo recorre los doce signos, uno tras otro. En lo que respecta a la lluvia y otras influencias, casi siempre crea condiciones desfavorables.

Sloka 14:: 2 560 000 kilometrů nad Merkurem — tedy 14 080 000 kilometrů nad Zemí — je planeta Mars. Pokud není její pohyb zakřivený, prochází každým znamením zvěrokruhu za tři čtrnáctidenní období, a tímto způsobem postupně projde všemi dvanácti znameními. Téměř vždy je zdrojem nepříznivých podmínek, pokud jde o déšť a další vlivy.

Text 15:: A 2 580 000 kilómetros por encima de Marte y a 16 770 000 kilómetros por encima de la Tierra está el planeta Júpiter, que recorre cada signo del Zodíaco en el período de un parivatsara. Si no tuerce su trayectoria, Júpiter es muy favorable para los brāhmaṇas del universo.

Sloka 15:: 2 560 000 kilometrů nad Marsem, tedy 16 640 000 kilometrů nad Zemí, se nachází planeta Jupiter, která prochází jedním znamením zvěrokruhu za dobu jedné Parivatsary. Pokud není její pohyb zakřivený, je velmi příznivá pro všechny brāhmaṇy ve vesmíru.

Text 16:: A 2 580 000 kilómetros por encima de Júpiter, y a 19 350 000 kilómetros por encima de la Tierra, se encuentra el planeta Saturno, que tarda treinta meses en recorrer cada signo y treinta anuvatsaras en cubrir todo el círculo zodiacal. Este planeta es casi siempre muy inauspicioso para el universo en general.

Sloka 16:: Ve vzdálenosti 2 560 000 kilometrů nad Jupiterem — čili 19 200 000 kilometrů nad Zemí — je planeta Saturn, která prochází každým znamením zvěrokruhu třicet měsíců a celým zvěrokruhem projde za třicet Anuvatsar. Je vždy velmi nepříznivá pro situaci ve vesmíru.

Text 17:: Situados a 14 190 000 kilómetros por encima de Saturno, y a 33 540 000 por encima de la Tierra, se encuentran los siete sabios santos, que piensan constantemente en el bienestar de los habitantes del universo. En su recorrido, giran en torno a la morada suprema del Señor Viṣṇu, que recibe el nombre de Dhruvaloka, la Estrella Polar.

Sloka 17:: Ve vzdálenosti 14 080 000 kilometrů nad Saturnem, tedy 33 280 000 kilometrů nad Zemí, se nachází sedm svatých mudrců, kteří neustále myslí na blaho obyvatel vesmíru. Krouží okolo svrchovaného sídla Pána Viṣṇua, jež je známé jako Dhruvaloka či Polárka.