Skip to main content

Text 9

Sloka 9

Texto

Verš

svasty astu viśvasya khalaḥ prasīdatāṁ
dhyāyantu bhūtāni śivaṁ mitho dhiyā
manaś ca bhadraṁ bhajatād adhokṣaje
āveśyatāṁ no matir apy ahaitukī
svasty astu viśvasya khalaḥ prasīdatāṁ
dhyāyantu bhūtāni śivaṁ mitho dhiyā
manaś ca bhadraṁ bhajatād adhokṣaje
āveśyatāṁ no matir apy ahaitukī

Palabra por palabra

Synonyma

svasti — lo auspicioso; astu — que sea; viśvasya — del universo entero; khalaḥ — los envidiosos (prácticamente todos); prasīdatām — que se apacigüen; dhyāyantu — que consideren; bhūtāni — todas las entidades vivientes; śivam — lo auspicioso; mithaḥ — mutuo; dhiyā — con la inteligencia; manaḥ — la mente; ca — y; bhadram — calma; bhajatāt — que experimenten; adhokṣaje — en la Suprema Personalidad de Dios, que está más allá de la percepción de la mente, la inteligencia y los sentidos; āveśyatām — que se absorba; naḥ — nuestra; matiḥ — inteligencia; api — en verdad; ahaitukī — sin ninguna motivación.

svasti — přízeň; astu — nechť je; viśvasya — celého vesmíru; khalaḥ — zlí (téměř všichni); prasīdatām — nechť se upokojí; dhyāyantu — nechť uváží; bhūtāni — všechny živé bytosti; śivam — přízeň; mithaḥ — vzájemnou; dhiyā — svou inteligencí; manaḥ — mysl; ca — a; bhadram — klid; bhajatāt — nechť zakoušejí; adhokṣaje — v Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, který je mimo dosah mysli, inteligence a smyslů; āveśyatām — nechť je pohroužená; naḥ — naše; matiḥ — inteligence; api — vskutku; ahaitukī — bez jakéhokoliv motivu.

Traducción

Překlad

Que la buena fortuna reine en todo el universo, y que todas las personas envidiosas se apacigüen. Que todas las entidades vivientes encuentren la paz mediante la práctica del bhakti-yoga, pues el servicio devocional hará que piensen siempre en el bienestar de los demás. Ocupémonos todos en el servicio del Señor Śrī Kṛṣṇa, la realidad trascendental suprema, y permanezcamos siempre absortos en pensar en Él.

Kéž je celý vesmír šťastný a kéž se všechny zlé osoby upokojí. Kéž všechny živé bytosti dosáhnou klidu praktikováním bhakti-yogy, neboť když přijmou oddanou službu, budou myslet na dobro ostatních. Zaměstnejme se proto všichni službou Pánu Śrī Kṛṣṇovi, nejvyšší transcendenci, a buďme vždy pohrouženi v myšlenkách na Něho.

Significado

Význam

El siguiente verrso describe al vaiṣṇava:

Následující verš popisuje vaiṣṇavu:

vāñchā-kalpa-tarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ
vāñchā-kalpa-tarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ

Como un árbol de deseos, el vaiṣṇava puede satisfacer todos los deseosde todo el que se refugie en sus pies de loto. Prahlāda Mahārāja, como buen vaiṣṇava, no ora por él mismo, sino por todas las entidades vivientes, tanto las que son nobles como las envidiosas y malvadas. Él siempre pensó en el bien de las personas malvadas como su padre, Hiraṇyakaśipu. Prahlāda Mahārāja no pidió nada para él mismo; al contrario, oró al Señor pidiéndole que perdonase a su demoníaco padre. Esa es la actitud del vaiṣṇava,que siempre piensa en el bien del universo entero.

Vaiṣṇava dokáže stejně jako strom přání splnit všechny touhy kohokoliv, kdo přijme útočiště u jeho lotosových nohou. Prahlāda Mahārāja je typický vaiṣṇava. Nemodlí se za sebe, ale za všechny živé bytosti — jak ušlechtilé, tak i závistivé a zlé. Vždy myslel na dobro darebáků, jako byl jeho otec Hiraṇyakaśipu. Nežádal nic pro sebe, ale modlil se k Pánu, aby prominul jeho démonskému otci. To je postoj vaiṣṇavy, který neustále myslí na dobro celého vesmíru.

El Śrīmad-Bhāgavatam y el bhāgavata-dharma son para personas completamente libres de la envidia (parama-nirmatsarāṇām). Por esa razón, Prahlāda Mahārāja en este verso ora con las palabras khalaḥ prasīdatām: «Que todas las personas envidiosas se apacigüen». El mundo material está lleno de personas envidiosas, pero la persona que se libera de la envidia actúa con generosidad en sus relaciones sociales, y puede pensar en el bien de los demás. Todo aquel que emprende el proceso de la conciencia de Kṛṣṇa y se dedica enteramente al servicio del Señor limpia por completo su mento de todo rastro de envidia (manaś ca bhadraṁ bhajatād adhokṣaje). Por lo tanto, debemos orar al Señor Nṛsiṁhadeva pidiéndole que Se establezca en nuestro corazón. Debemos pedirle: bahir nṛsiṁho hṛdaye nṛsiṁhaḥ: «Que el Señor Nṛsiṁhadeva se establezca en lo profundo de mi corazón, matando todas mis tendencias negativas. Que mi mente se purifique, de manera que yo pueda adorar pacíficamente al Señor y llevar la paz al mundo entero».

Śrīmad-Bhāgavatam a bhāgavata-dharma jsou určeny pro ty, kdo se zcela zbavili závisti (parama-nirmatsarāṇām). Proto se Prahlāda Mahārāja v tomto verši modlí: khalaḥ prasīdatām — “Kéž se všechny zlé bytosti upokojí.” Hmotný svět je plný zlých lidí, ale když se někdo zbaví zlomyslnosti, stane se ve svém společenském jednání velkorysým a může myslet na dobro druhých. Každý, kdo začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a plně se zaměstná službou Pánu, očistí svou mysl od veškeré zášti (manaś ca bhadraṁ bhajatād adhokṣaje). Proto bychom se měli modlit k Pánu Nṛsiṁhadevovi, aby se usadil v našich srdcích. Měli bychom se modlit: bahir nṛsiṁho hṛdaye nṛsiṁhaḥ — “Kéž Pán Nṛsiṁhadeva sídlí v hloubi mého srdce a ničí všechny mé hříšné sklony. Kéž se má mysl očistí, abych mohl pokojně uctívat Pána a přinést mír celému světu.”

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nos ha dejado un maravilloso comentario al respecto. Cuando ofrecemos oraciones a la Suprema Personalidad de Dios, siempre Le pedimos alguna bendición. Incluso los devotos puros (niṣkāma) oran pidiendo alguna bendición, como el Señor Śrī Caitanya Mahāprabhu nos enseña en Su Śikṣāṣṭaka:

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nám dává v této souvislosti velice pěkný komentář. Každý, kdo se modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství, chce od Pána vždy nějaké požehnání. Dokonce i čistí oddaní (niṣkāma) se modlí o požehnání, jak to učí Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu ve Své Śikṣāṣṭace:

ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthita-dhūlī-sadṛśaṁ vicintaya
ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthiti-dhūlī-sadṛśaṁ vicintaya

«¡Oh, hijo de Mahārāja Nanda [Kṛṣṇa]!, yo soy Tu sirviente eterno, pero, de una u otra forma, he caído en el océano del nacimiento y la muerte. Por favor, sácame de este océano de muerte y sitúame como uno de los átomos de Tus pies de loto». En otra oración el Señor Caitanya dice: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi: por favor, permíteme tener amor y devoción puros por los pies de loto de Tu Señoría vida tras vida». Prahlāda Mahārāja, cuando canta oṁ namo bhagavate narasiṁhāya, está orando por una bendición al Señor; pero como él además es un vaiṣṇava excelso, no desea nada para complacer sus propios sentidos. El primer deseo que expresó en su oración es svasty astu viśvasya: «Que la buena fortuna reine en todo el universo». Con esas palabras, Prahlāda Mahārāja rogó al Señor que fuese misericordioso con todos, incluso con su padre, que era una persona de lo más envidiosa. Cāṇakya Paṇḍita dice que hay dos tipos de entidades vivientes envidiosas: una es la serpiente, y la otra son los hombres como Hiraṇyakaśipu, que por naturaleza sienten envidia de todo el mundo, incluso de sus propios padres o hijos. Hiraṇyakaśipu estaba envidioso del niño Prahlāda, su hijo; aún así, Prahlāda Mahārāja pidió una bendición para beneficio de su padre. Hiraṇyakaśipu estaba muy envidioso de los devotos, pero Prahlāda deseó que, por la gracia del Señor, su padre y otros demonios como él abandonasen su naturaleza envidiosa y dejasen de perseguir a los devotos (khalaḥ prasīdatām). Lo difícil es que esa entidad viviente envidiosa (khala) rara vez se apacigua. Un tipo de khala, la serpiente, puede calmarse mediante mantras o por la acción de una determinada hierba (mantrauṣadhi-vaśaḥ sarpaḥ khalakena nivāryate). A la persona envidiosa, sin embargo, no se la puede calmar de ningún modo. Por lo tanto, Prahlāda Mahārāja ora pidiendo que el corazón de las personas envidiosas cambie, de manera que puedan pensar en el bien de los demás.

“Ó synu Nandy Mahārāje, jsem Tvůj věčný služebník, ale přesto jsem z nějakého důvodu spadl do oceánu zrození a smrti. Vyzdvihni mě prosím z tohoto oceánu smrti a umísti mě jako jeden z atomů ke Tvým lotosovým nohám.” V jiné modlitbě Pán Caitanya říká: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi — “Prosím, dovol mi být život za životem obdařen čistou láskou a oddaností u Tvých lotosových nohou.” Když Prahlāda Mahārāja říká oṁ namo bhagavate narasiṁhāya, modlí se o Pánovo požehnání, ale jelikož je také vznešeným vaiṣṇavou, nechce nic pro svůj smyslový požitek. První touha vyjádřená v jeho modlitbě je svasty astu viśvasya — “Kéž je celý vesmír šťastný.” Prahlāda Mahārāja takto žádal Pána, aby byl milostivý ke každému — včetně jeho otce, té nejpodlejší osoby. Podle Cāṇakyi Paṇḍita existují dva druhy podlých živých bytostí: jednou je had a druhou člověk jako Hiraṇyakaśipu, který je od přírody plný zášti vůči každému, i když se jedná o jeho vlastního otce nebo syna. Přestože se Hiraṇyakaśipu ke svému malému synovi choval velmi nepřátelsky, Prahlāda Mahārāja žádal o požehnání pro jeho dobro. Hiraṇyakaśipu byl plný zášti vůči oddaným, ale Prahlāda si přál, aby se jeho otec a jemu podobní démoni milostí Pána vzdali své zlomyslné povahy a přestali oddané sužovat (khalaḥ prasīdatām). Potíž spočívá v tom, že khala (zlá živá bytost) se uklidní jen málokdy. Khalu jednoho druhu—hada — lze uklidnit mantrami nebo pomocí určité byliny (mantrauṣadhi-vaśaḥ sarpaḥ khalakena nivāryate). Zlého člověka však nelze upokojit žádnými prostředky. Prahlāda Mahārāja se proto modlí, aby všichni zlí lidé zažili změnu v srdci a mysleli na dobro druhých.

Si el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa se difunde por todo el mundo, y si, por la gracia de Kṛṣṇa, todo el mundo lo acepta, la mentalidad de los envidiosos cambiará. Todo el mundo pensará en el bienestar de los demás. Por esa razón, Prahlāda Mahārāja ora:śivaṁ mitho dhiyā. En el ámbito de las actividades materiales, todo el mundo siente envidia de los demás, pero en un ámbito consciente de Kṛṣṇa, nadie siente envidia de nadie; todo el mundo piensa en el bien de los demás. Por consiguiente, Prahlada Mahārāja ora pidiendo que todas las mentes se vuelvan hacia el bien absorbiéndose en los pies de loto de Kṛṣṇa (bhajatād adhokṣaje). Como se indica en otro pasaje del Śrīmad-Bhāgavatam (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ), y como el Señor Kṛṣṇa aconseja en el Bhagavad-gītā (18.65): man-manā bhava mad-bhaktaḥ, debemos pensar constantemente en los pies de loto del Señor Kṛṣṇa. Entonces nuestra mente, sin duda, se purificará (ceto-darpaṇa-mārjanam). Los materialistas siempre piensan en complacer los sentidos, pero Prahlāda Mahārāja ora pidiendo que, por la misericordia del Señor, cambien de actitud y dejen de pensar en la complacencia de los sentidos. Si piensan siempre en Kṛṣṇa, todo irá bien. Algunas personas presentan el argumento de que, si todos pensasen en Kṛṣṇa de ese modo, el universo acabaría vaciándose, porque todo el mundo iría de regreso al hogar, de vuelta a Dios. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, sin embargo, dice que eso es imposible, porque hay infinitas entidades vivientes. Si el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa liberase de hecho a todas las entidades vivientes del universo, éstan serían sustituidas de inmediato por una población semejante.

Jestliže se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy rozšíří po celém světě a milostí Kṛṣṇy ho každý přijme, myšlení zlých lidí se změní. Každý pak bude myslet na dobro druhých. Prahlāda Mahārāja se proto modlí: śivaṁ mitho dhiyā. V rámci hmotných činností je každý nepřátelský vůči ostatním, ale ve vědomí Kṛṣṇy tak nikdo nejedná; každý myslí na dobro druhých. Prahlāda Mahārāja se proto modlí, aby se mysl každého uklidnila tím, že se upne na lotosové nohy Kṛṣṇy (bhajatād adhokṣaje). Jak je naznačeno na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ) a jak doporučil Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (18.65): man-manā bhava mad-bhaktaḥ, člověk má neustále myslet na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Pak se jeho mysl jistě očistí (ceto-darpaṇa-mārjanam). Materialisté vždy myslí na smyslový požitek, ale Prahlāda Mahārāja se modlí, aby Pánova milost změnila jejich mysli a aby se takových myšlenek vzdali. Budou-li neustále myslet na Kṛṣṇu, bude vše v pořádku. Někteří lidé namítají, že kdyby takto každý myslel na Kṛṣṇu, celý vesmír by se vyprázdnil, protože by se každý vrátil domů, zpátky k Bohu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ovšem říká, že to je nemožné, protože živých bytostí je nesčetně mnoho. Když bude jedna skupina živých bytostí hnutím pro vědomí Kṛṣṇy skutečně vysvobozena, další skupina naplní celý vesmír.