Text 12
Sloka 12
Texto
Verš
Palabra por palabra
Synonyma
saḥ — esa alma condicionada; yadā — cuando; dugdha — agotadas; pūrva — anteriores; sukṛtaḥ — actividades piadosas; tadā — en ese entonces; kāraskara-kākatuṇḍa-ādi — que reciben los nombres de kāraskara, kākatuṇḍa, etc.; apuṇya-druma-latā — árboles y enredaderas impíos; viṣa-uda-pāna-vat — como pozos de agua envenenada; ubhaya-artha-śūnya — que no pueden dar felicidad ni en esta vida ni en la siguiente; draviṇān — a aquellos que poseen riquezas; jīvat-mṛtān — que están muertos, aunque en apariencia vivan; svayam — él mismo; jīvat — vivir; mriyamāṇaḥ — estando muerto; upadhāvati — acude en busca de bienes materiales.
saḥ — ta podmíněná duše; yadā — když; dugdha — vyčerpala; pūrva — dřívější; sukṛtaḥ — zbožné činnosti; tadā — tehdy; kāraskara-kākatuṇḍa-ādi — jménem kāraskara, kākatuṇḍa atd.; apuṇya-druma-latā — bezbožné stromy a popínavé rostliny; viṣa-uda-pāna-vat — jako studny s otrávenou vodou; ubhaya-artha-śūnya — což nemůže přinést štěstí v tomto ani v příštím životě; draviṇān — ty, kdo vlastní bohatství; jīvat-mṛtān — kdo jsou mrtví, i když zdánlivě žijí; svayam — ona sama; jīvat — žije; mriyamāṇaḥ — mrtvá; upadhāvati — vyhledá za účelem hmotného zisku.
Traducción
Překlad
Debido a las actividades piadosas de sus vidas anteriores, el alma condicionada obtiene en esta un cierto bienestar material; sin embargo, cuando ese bienestar acaba, se refugia en la riqueza y las posesiones, que no pueden ayudarle ni en esta vida ni en la siguiente. Debido a ello, se relaciona con los muertos vivientes que poseen esas riquezas, a quienes se compara a árboles impuros, enredaderas y pozos envenenados.
Podmíněná duše získává díky svým zbožným činnostem v minulých životech hmotné prostředky v současném, ale když je vyčerpá, hledá útočiště v majetku a bohatství, které jí nepomohou ani v tomto životě, ani v příštím. Kvůli tomu jde za živoucí mrtvolou, jež takové věci vlastní. Tito lidé jsou přirovnáni k bezbožným stromům či rostlinám a otráveným studnám.
Significado
Význam
Las riquezas y posesiones adquiridas gracias a las actividades piadosas anteriores no deben emplearse erróneamente en la complacencia de los sentidos. Disfrutar de ellas de ese modo es como disfrutar de los frutos de un árbol venenoso. Esas actividades no suponen ninguna ayuda para la entidad viviente, ni en esta vida ni en la siguiente. Sin embargo, quien ocupe sus posesiones en el servicio del Señor bajo la guía de un maestro espiritual adecuado, obtendrá felicidad tanto en esta vida como en la siguiente. Quien no actúe así, estará comiendo del fruto prohibido, y debido a ello perderá su paraíso. Por consiguiente, el Señor Śrī Kṛṣṇa nos aconseja que Le ofrezcamos a Él nuestras posesiones.
Majetku a bohatství získaného za minulé zbožné činnosti se nemá zneužívat ke smyslovému požitku. Užívat si jich pro uspokojení vlastních smyslů je jako vychutnávat ovoce jedovatého stromu. Takové činnosti podmíněné duši nijak nepomohou ani v tomto, ani v příštím životě. Když však člověk pod vedením řádného duchovního mistra zapojí své vlastnictví do služby Pánu, dosáhne v tomto i příštím životě štěstí. Jestliže tak nečiní, pak jí zakázané jablko, a tím ztrácí svůj ráj. Pán Śrī Kṛṣṇa proto radí, abychom naše vlastnictví dávali Jemu.
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
“O son of Kuntī, all that you do, all that you eat, all that you offer and give away, as well as all austerities that you may perform, should be done as an offering unto Me.” (Bg. 9.27) Material wealth and opulence attained through previous pious activities can be fully utilized for one’s benefit in this life and the next if one is Kṛṣṇa conscious. One should not try to possess more than he needs for the bare necessities. If one gets more than is needed, the surplus should be fully engaged in the Lord’s service. That will make the conditioned soul, the world and Kṛṣṇa happy, and this is the aim of life.
“Vše co děláš, vše co jíš, vše co obětuješ a rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně, ó synu Kuntī.” (Bg. 9.27) Jsme-li si vědomi Kṛṣṇy, můžeme hmotného majetku a bohatství získaného minulými zbožnými činnostmi plně využít v náš prospěch v tomto i příštím životě. Neměli bychom se snažit vlastnit víc než nezbytně potřebujeme. Dostaneme-li víc, měli bychom přebytek zapojit do služby Pánu. Pak budou podmíněná duše, svět a Kṛṣṇa šťastní, a to je cílem života.