Skip to main content

Text 24

Sloka 24

Texto

Verš

śrī-śuka uvāca
ity evam uttarā-mātaḥ sa vai brahmarṣi-sutaḥ sindhu-pataya ātma-satattvaṁ vigaṇayataḥ parānubhāvaḥ parama-kāruṇikatayopadiśya rahūgaṇena sakaruṇam abhivandita-caraṇa āpūrṇārṇava iva nibhṛta-karaṇormy-āśayo dharaṇim imāṁ vicacāra.
śrī-śuka uvāca
ity evam uttarā-mātaḥ sa vai brahmarṣi-sutaḥ sindhu-pataya ātma-satattvaṁ vigaṇayataḥ parānubhāvaḥ parama-kāruṇikatayopadiśya rahūgaṇena sakaruṇam abhivandita-caraṇa āpūrṇārṇava iva nibhṛta-karaṇormy-āśayo dharaṇim imāṁ vicacāra.

Palabra por palabra

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī dijo; iti evam — de este modo; uttarā-mātaḥ — ¡oh, Mahārāja Parīkṣit, hijo de madre Uttarā!; saḥ — aquel brāhmaṇa; vai — en verdad; brahma-ṛṣi-sutaḥ — Jaḍa Bharata, el hijo de un brāhmaṇa de gran educación; sindhu-pataye — al rey de la provincia de Sindhu; ātma-sa-tattvam — la verdadera posición constitucional del alma; vigaṇayataḥ — aunque había insultado a Jaḍa Bharata; para-anubhāvaḥ — que era muy excelso en cuanto a iluminación espiritual; parama-kāruṇikatayā — por su cualidad de ser muy bondadoso con las almas caídas; upadiśya — instruir; rahūgaṇena — por el rey Rahūgaṇa; sa-karuṇam — lastimosamente; abhivandita-caraṇaḥ — cuyos pies de loto eran adorados; āpūrṇa-arṇavaḥ iva — como el océano pleno; nibhṛta — completamente acalladas; karaṇa — de los sentidos; ūrmi — las olas; āśayaḥ — con un corazón en el cual; dharaṇim — la Tierra; imām — esta; vicacāra — continuó con su vagar.

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti evam — takto; uttarā-mātaḥ — ó Mahārāji Parīkṣite, synu matky Uttary; saḥ — ten brāhmaṇa; vai — vskutku; brahma-ṛṣi-sutaḥ — Jaḍa Bharata, syn vysoce vzdělaného brāhmaṇy; sindhu-pataye — králi provincie Sindhu; ātma-sa-tattvam — skutečné přirozené postavení duše; vigaṇayataḥ — přestože Jaḍa Bharatu urazil; para-anubhāvaḥ — který byl velice pokročilý co se týče duchovní realizace; parama-kāruṇikatayā — svou nesmírnou laskavostí k pokleslým duším; upadiśya — poučil; rahūgaṇena — králem Rahūgaṇou; sa-karuṇam — soucitně; abhivandita-caraṇaḥ — jehož lotosové nohy byly uctívány; āpūrṇa-arṇavaḥ iva — jako celý oceán; nibhṛta — zcela utišené; karaṇa — smyslů; ūrmi — vlny; āśayaḥ — měl srdce, v němž; dharaṇim — po Zemi; imām — této; vicacāra — dále se toulal.

Traducción

Překlad

Śrīla Śukadeva Gosvāmī continuó: Mi querido rey, ¡oh, hijo de madre Uttarā!, en la mente de Jaḍa Bharata había algunas olas de insatisfacción debidas al insulto del rey Rahūgaṇa, que le había hecho cargar con su palanquín. Jaḍa Bharata, sin embargo, no les prestó atención, y el océano de su corazón recobró la calma y la serenidad. El rey le había insultado, pero él era un gran paramahaṁsa, un vaiṣṇava, y por naturaleza tenía muy buen corazón; así pues, informó al rey acerca de la posición constitucional del alma. Cuando el rey Rahūgaṇa se humilló a sus pies de loto para pedirle perdón, él olvido la ofensa. Después del incidente, siguió vagando por la superficie de la Tierra, como hasta entonces había hecho.

Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, ó synu matky Uttary, v mysli Jaḍa Bharaty se objevily jisté vlny nespokojenosti kvůli urážce krále Rahūgaṇy, který ho přiměl nést svá královská nosítka, ale Jaḍa Bharata to přešel a jeho srdce bylo znovu klidné a tiché jako oceán. Byl velkým paramahaṁsou, přestože ho král Rahūgaṇa urazil. Jakožto vaiṣṇava byl velice laskavý, a tak krále poučil o původním, přirozeném postavení duše. Na urážku zcela zapomněl, protože král žalostně prosil o odpuštění u jeho lotosových nohou. Poté se vydal cestovat po celé Zemi jako předtím.

Significado

Význam

En el Śrīmad-Bhāgavatam (3.25.21), Kapiladeva describe las características de las grandes personalidades:titikṣavaḥ kāruṇikāḥ suhṛdaḥ sarva-dehinām. El devoto santo es, en verdad, muy tolerante. Es el amigo de todas las entidades vivientes, y no se crea enemigos en el mundo. Como vemos en el ejemplo de Jaḍa Bharata, el devoto puro reúne todas las cualidades del sādhu. Ciertamente, cuando el rey Rahūgaṇa le insultó, sus sentidos, debido a la influencia del cuerpo material, se agitaron; pero, más tarde, el rey se mostró humilde y sumiso, y Jaḍa Bharata le perdonó. Todo aquel que desee regresar a Dios tiene el deber de adoptar la sumisa actitud del rey Rahūgaṇa y pedir perdón a los vaiṣṇavas a los que pudiera haber ofendido. Generalmente los vaiṣṇavas tienen muy buen corazón; por eso, si de inmediato nos humillamos a sus pies de loto, nos purificaremos de las reacciones de nuestras ofensas. Si no lo hacemos, las reacciones seguirán presentes, y sus resultados no van a ser de nuestro agrado.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.25.21) Kapiladeva popisuje příznaky velkých osobností: titikṣavaḥ kāruṇikāḥ suhṛdaḥ sarva-dehinām. Svatý oddaný je vždy velice tolerantní. Je přítelem všech živých bytostí a nevytváří si na světě žádné nepřátele. Čistý oddaný má všechny vlastnosti sādhua a Jaḍa Bharata je toho příkladem. Když ho král Rahūgaṇa urazil, jeho smysly to vzrušilo, protože měl hmotné tělo, ale jelikož se mu později král pokorně odevzdal, Jaḍa Bharata mu prominul. Povinností každého, kdo se chce vrátit k Bohu, je být pokorný jako král Rahūgaṇa a prosit o odpuštění vaiṣṇavy, které mohl urazit. Vaiṣṇavové jsou obvykle velice laskaví, a proto když se člověk okamžitě odevzdá u lotosových nohou vaiṣṇavy, je ihned zbaven reakcí za své urážky. Pokud tak neučiní, reakce mu zůstanou a výsledky nebudou právě příjemné.