Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Texto

Verš

vidyā-tapo-vrata-dharān mukhataḥ sma viprān
brahmātma-tattvam avituṁ prathamaṁ tvam asrāk
tad brāhmaṇān parama sarva-vipatsu pāsi
pālaḥ paśūn iva vibho pragṛhīta-daṇḍaḥ
vidyā-tapo-vrata-dharān mukhataḥ sma viprān
brahmātma-tattvam avituṁ prathamaṁ tvam asrāk
tad brāhmaṇān parama sarva-vipatsu pāsi
pālaḥ paśūn iva vibho pragṛhīta-daṇḍaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

vidyā — erudición; tapaḥ — austeridades; vrata — votos; dharān — los seguidores; mukhataḥ — a partir de la boca; sma — fue; viprān — los brāhmaṇas; brahmā — el Señor Brahmā; ātma-tattvam — autorrealización; avitum — para propagar; prathamam — en primer lugar; tvam — tú; asrāk — creado; tat — por lo tanto; brāhmaṇān — los brāhmaṇas; parama — ¡oh, tú, el grande!; sarva — todos; vipatsu — en peligros; pāsi — proteges; pālaḥ — como el protector; paśūn — a los animales; iva — como; vibho — ¡oh, tú, el grande!; pragṛhīta — llevando en la mano; daṇḍaḥ — un palo.

vidyā — učenost; tapaḥ — askezi; vrata — sliby; dharān — stoupenci; mukhataḥ — z úst; sma — byl; viprān — brāhmaṇové; brahmā — Pán Brahmā; ātma-tattvam — seberealizace; avitum — rozšířit; prathamam — první; tvam — ty; asrāk — stvořený; tat — proto; brāhmaṇān — brāhmaṇové; parama — ó veliký; sarva — ve všech; vipatsu — nebezpečích; pāsi — chráníš; pālaḥ — jako ochránce; paśūn — zvířata; iva — jako; vibho — ó veliký; pragṛhīta — bere do ruky; daṇḍaḥ — hůl.

Traducción

Překlad

Mi querido Señor Śiva, tú, el grande y poderoso, fuiste creado por primera vez a partir de la boca del Señor Brahmā para proteger a los brāhmaṇas en su sendero de educación, austeridades, votos y autorrealización. Como protector de los brāhmaṇas, siempre proteges los principios regulativos que ellos siguen, como el pastorcillo que protege a las vacas con el palo que lleva en la mano.

Můj drahý Pane Śivo, jsi velký a mocný. Jako první jsi vzešel z úst Pána Brahmy, abys chránil brāhmaṇy a jejich vzdělání, askezi, sliby a seberealizaci. Jsi ochráncem brāhmaṇů, jelikož střežíš usměrňující zásady, jimiž se řídí, stejně jako pastýř s holí v ruce hlídá krávy.

Significado

Význam

La función específica del ser humano en la sociedad, sea cual sea su posición social, es practicar el control de la mente y los sentidos, siguiendo los principios regulativos dictados por los śāstras védicos. El Señor Śiva recibe el nombre de paśupati, porque protege a las entidades vivientes de conciencia avanzada, de manera que puedan seguir el sistema védico de varṇa y āśrama. La palabra paśu se refiere tanto a las entidades animales como a las humanas. El verso explica que el Señor Śiva siempre está deseoso de proteger a los animales y a las entidades vivientes de conciencia animal, que son poco avanzadas en lo que a espiritualidad se refiere. También se afirma que los brāhmaṇas proceden de la boca del Señor Supremo. No debemos olvidar que Dakṣa se dirige al Señor Śiva considerándole el representante del Señor Supremo, Viṣṇu. En las Escrituras védicas se explica que los brāhmaṇas nacen de la boca de la forma universal de Viṣṇu, los kṣatriyas de Sus brazos, los vaiśyas de Su abdomen y cintura, y los śūdras de Sus piernas. En la constitución de un cuerpo, la cabeza es lo principal. Los brāhmaṇas nacen de la boca de la Suprema Personalidad de Dios con el deber de aceptar caridad para la adoración de Viṣṇu y de difundir el conocimiento védico. El Señor Śiva recibe el nombre de paśupati, el protector de los brāhmaṇas y otras entidades vivientes. Él los protege de los ataques de los no brāhmaṇas, es decir, de las personas incivilizadas que están en contra del proceso de autorrealización.

Povinností každého člověka, bez ohledu na jeho společenské postavení, je ovládat mysl a smysly následováním usměrňujících zásad védských śāster. Pánu Śivovi se říká paśupati, protože chrání živé bytosti s vyvinutým vědomím, aby mohly následovat védský systém vareṇ a āśramů. Slovo paśu označuje jak zvíře, tak i člověka. Zde stojí, že Pán Śiva se stará o ochranu zvířat a jim podobných, duchovně zaostalých lidských bytostí. Rovněž je řečeno, že brāhmaṇové vzešli z úst Nejvyššího Pána. Měli bychom mít stále na paměti, že Pán Śiva je oslovovaný jako představitel Nejvyššího Pána, Viṣṇua. Ve védské literatuře je popsáno, že brāhmaṇové se rodí z úst vesmírné podoby Viṣṇua, kṣatriyové z Jeho paží, vaiśyové z Jeho pasu či břicha a śūdrové z Jeho nohou. Hlava představuje nejdůležitější část těla. Brāhmaṇové se rodí z úst Nejvyšší Osobnosti Božství, aby přijímali milodary určené k uctívání Viṣṇua a šířili védské poznání. Pán Śiva je známý jako paśupati, ochránce brāhmaṇů a ostatních živých bytostí. Chrání je před útoky nekulturních lidí, kteří nejsou brāhmaṇy a kteří se staví proti seberealizaci.

Otro aspecto de esta palabra es que las personas que están apegadas a la sección ritualista de los Vedas, sin entender la situación de la Suprema Personalidad de Dios, no están más avanzadas que los animales. Al principio del Śrīmad-Bhāgavatam se confirma que la ejecución de los rituales de los Vedas, si no vuelve consciente de Kṛṣṇa a quien los ejecuta, no es más que una pérdida de tiempo. Cuando destruyó el yajña de Dakṣa, el Señor Śiva tenía la intención de castigar a Dakṣa, quien, al faltarle al respeto, estaba cometiendo una gran ofensa. El castigo que Śiva le impuso era como el del pastorcillo de vacas que levanta la vara para asustar a los animales. Suele decirse que para proteger animales hace falta un palo, porque los animales no pueden razonar ni entender argumentos. La manera de razonar y dialogar con ellos es argumentum ad baculum; si no hay palo, no obedecen. Para tratar con los hombres que son como animales, es necesario usar la fuerza, mientras que a los más avanzados se les puede convencer con buenas razones, argumentos y la autoridad de las Escrituras. Las personas que simplemente están apegadas a los rituales védicos y no progresan lo más mínimo en el servicio devocional, en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, son casi como animales, y el Señor Śiva se encarga de protegerles, y a veces, de castigarles, como en el caso de Dakṣa.

Další význam tohoto slova je, že ti, kdo lpí na části Ved týkající se různých obřadů, a přitom nevědí nic o skutečném postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, nejsou o nic pokročilejší než zvířata. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že pokud se někdo věnuje vykonávání védských obřadů, ale nerozvíjí vědomí Kṛṣṇy, je veškerá jeho námaha pouhou ztrátou času. Pán Śiva chtěl Dakṣu zmařením jeho yajñi potrestat, protože Dakṣa se tím, že ho opominul, dopustil velkého přestupku. Pán Śiva se zachoval jako pastýř hlídající své stádo s holí v ruce. Obvykle se říká, že zvířata je třeba chránit s holí v ruce, protože nemají rozum a argumenty na ně neplatí. Jediným účinným prostředkem je v tomto případě argumentum ad baculum, neboť bez hole neposlechnou. Z toho plyne, že k přesvědčení lidí na zvířecí úrovni je třeba použít síly, zatímco pokročilého člověka přesvědčí zdravý rozum, argumenty a autorita písem. Kdo lpí na védských obřadech, aniž by dělal pokroky v oddané službě, ve vědomí Kṛṣṇy, je téměř jako zvíře. Spadá tedy pod ochranu Pána Śivy, který takové bytosti chrání a občas také trestá, jako to udělal v případě Dakṣi.