Skip to main content

Text 22

Sloka 22

Texto

Verš

pratyudgama-praśrayaṇābhivādanaṁ
vidhīyate sādhu mithaḥ sumadhyame
prājñaiḥ parasmai puruṣāya cetasā
guhā-śayāyaiva na deha-mānine
pratyudgama-praśrayaṇābhivādanaṁ
vidhīyate sādhu mithaḥ sumadhyame
prājñaiḥ parasmai puruṣāya cetasā
guhā-śayāyaiva na deha-mānine

Palabra por palabra

Synonyma

pratyudgama — levantándose de su asiento; praśrayaṇa — dando la bienvenida; abhivādanam — reverencias; vidhīyate — destinadas a; sādhu — adecuadas; mithaḥ — mutuamente; su-madhyame — mi querida y joven esposa; prājñaiḥ — por el sabio; parasmai — al Supremo; puruṣāya — a la Superalma; cetasā — con la inteligencia; guhā-śayāya — que está dentro del cuerpo; eva — ciertamente; na — no; deha-mānine — a la persona que se identifica con el cuerpo.

pratyudgama — zdvihnutí se ze sedadla; praśrayaṇa — přivítání; abhivādanam — vzdání úcty; vidhīyate — jsou určené; sādhu — správné; mithaḥ — vzájemně; su-madhyame — má drahá mladá ženo; prājñaiḥ — moudrými; parasmai — Nejvyššímu; puruṣāya — Nadduši; cetasā — s inteligencí; guhā-śayāya — sídlící v těle; eva — jistě; na — ne; deha-mānine — osobě, která se ztotožňuje s tělem.

Traducción

Překlad

Mi querida y joven esposa, es cierto que los amigos y los familiares se intercambian saludos levantándose, dándose la bienvenida y ofreciéndose reverencias. Pero los que se han elevado al plano trascendental son inteligentes y ofrecen esas muestras de respeto a la Superalma, que está dentro del cuerpo, y no a la persona que se identifica con el cuerpo.

Má drahá mladá ženo! Přátelé a příbuzní se zdraví tím, že povstanou, uvítají se a vzájemně se pokloní. Inteligentní osoby, jež jsou na transcendentální úrovni, však tyto projevy úcty vzdávají Nadduši sídlící v těle, a nikoliv osobě, která se ztotožňuje s tělem.

Significado

Význam

Alguien podría argumentar que, siendo Dakṣa su suegro, ciertamente el Señor Śiva tenía el deber de presentarle sus respetos. En respuesta a ese argumento, en este verso se explica que la persona erudita, cuando se levanta o cuando ofrece reverencias de bienvenida, está ofreciendo sus respetos a la Superalma, que está en el corazón de todos. Por eso, entre los vaiṣṇavas podemos ver como incluso cuando un discípulo ofrece reverencias a su maestro espiritual, este inmediatamente responde con las suyas, porque ese intercambio de reverencias no se está ofreciendo al cuerpo, sino a la Superalma. Por consiguiente, el maestro espiritual también ofrece reverencias a la Superalma que está en el cuerpo del discípulo. En el Śrīmad-Bhāgavatam, el Señor dice que ser respetuoso con Su devoto es más valioso que ser respetuoso con Él. Los devotos no se identifican con el cuerpo; de manera que ser respetuoso con un vaiṣṇava significa serlo con Viṣṇu. También se explica que, como cuestión de etiqueta, tan pronto como se ve a un vaiṣṇava hay que presentarle los debidos respetos inmediatamente, atendiendo a la Superalma que está en él. El vaiṣṇava ve el cuerpo como un templo de Viṣṇu. El Señor Śiva, siendo consciente de Kṛṣṇa, ya había presentado los debidos respetos a la Superalma, y por lo tanto ya había ofrecido sus respetos a Dakṣa, el cual se identificaba con el cuerpo. No había ninguna necesidad de ofrecer respetos al cuerpo, pues ningún mandamiento védico lo ordena.

Je možné namítat, že Dakṣa byl Śivův tchán, a proto bylo povinností Pána Śivy se mu poklonit. Jako odpověď na tuto námitku je zde však vysvětleno, že pokud vzdělaná osobnost povstane nebo se pokloní na pozdrav, její úcta je určena Nadduši, která je v srdci každého. Mezi vaiṣṇavy proto můžeme vidět, že dokonce když žák vzdává poklony svému duchovnímu mistrovi, duchovní mistr mu je okamžitě opětuje, neboť vzájemné projevy úcty nejsou určeny tělu, ale Nadduši. Duchovní mistr tedy také vzdává úctu Nadduši, která se nachází v žákově těle. Pán ve Śrīmad-Bhāgavatamu praví, že vzdávání úcty Jeho oddaným je cennější než vzdávání úcty Jemu Samotnému. Oddaní se neztotožňují s tělem, a vzdávat úctu vaiṣṇavovi proto znamená vzdávat úctu Viṣṇuovi. Součástí etikety je, že když spatříme vaiṣṇavu, musíme mu okamžitě vzdát úctu ve vztahu k Nadduši v jeho srdci. Vaiṣṇava vidí tělo jako chrám Viṣṇua. Jelikož Pán Śiva již vzdal úctu Nadduši meditací ve vědomí Kṛṣṇy, automaticky tím vzdal úctu i Dakṣovi, který se ztotožňoval se svým tělem. Nebylo třeba vzdávat úctu tělu, jelikož Vedy nic takového nepřikazují.