Skip to main content

Text 54

Sloka 54

Texto

Verš

sumanaḥ-sama-dharmaṇāṁ strīṇāṁ śaraṇa āśrame puṣpa-madhu-gandhavat kṣudratamaṁ kāmya-karma-vipākajaṁ kāma-sukha-lavaṁ jaihvyaupasthyādi vicinvantaṁ mithunī-bhūya tad-abhiniveśita-manasaṁ ṣaḍaṅghri-gaṇa-sāma-gītavad atimanohara-vanitādi-janālāpeṣv atitarām atipralobhita-karṇam agre vṛka-yūthavad ātmana āyur harato ’ho-rātrān tān kāla-lava-viśeṣān avigaṇayya gṛheṣu viharantaṁ pṛṣṭhata eva parokṣam anupravṛtto lubdhakaḥ kṛtānto ’ntaḥ śareṇa yam iha parāvidhyati tam imam ātmānam aho rājan bhinna-hṛdayaṁ draṣṭum arhasīti.
sumanaḥ-sama-dharmaṇāṁ strīṇāṁ śaraṇa āśrame puṣpa-madhu-gandhavat kṣudratamaṁ kāmya-karma-vipākajaṁ kāma-sukha-lavaṁ jaihvyaupasthyādi vicinvantaṁ mithunī-bhūya tad-abhiniveśita-manasaṁ ṣaḍaṅghri-gaṇa-sāma-gītavad atimanohara-vanitādi-janālāpeṣv atitarām atipralobhita-karṇam agre vṛka-yūthavad ātmana āyur harato ’ho-rātrān tān kāla-lava-viśeṣān avigaṇayya gṛheṣu viharantaṁ pṛṣṭhata eva parokṣam anupravṛtto lubdhakaḥ kṛtānto ’ntaḥ śareṇa yam iha parāvidhyati tam imam ātmānam aho rājan bhinna-hṛdayaṁ draṣṭum arhasīti.

Palabra por palabra

Synonyma

sumanaḥ — flores; sama-dharmaṇām — exactamente como; strīṇām — de las mujeres; śaraṇe — en el refugio; āśrame — vida familiar; puṣpa — en flores; madhu — de miel; gandha — el aroma; vat — como; kṣudra-tamam — muy insignificante; kāmya — deseada; karma — de actividades; vipāka-jam — obtenida como resultado; kāma-sukha — de la complacencia de los sentidos; lavam — un fragmento; jaihvya — disfrute de la lengua; aupasthya — disfrute sexual; ādi — comenzando por; vicinvantam — pensar siempre en; mithunī-bhūya — ocuparse en la vida sexual; tat — en su esposa; abhiniveśita — siempre absorto; manasam — cuya mente; ṣaṭ-aṅghri — de abejorros; gaṇa — de multitudes; sāma — dulce; gīta — el canto; vat — como; ati — muy; manohara — atractivo; vanitā-ādi — que comienza con la esposa; jana — de personas; ālāpeṣu — a las palabras; atitarām — excesivamente; ati — muy; pralobhita — atraído; karṇam — cuyos oídos; agre — en frente; vṛka-yūtha — un grupo de tigres; vat — como; ātmanaḥ — del propio ser; āyuḥ — duración de la vida; harataḥ — llevarse; ahaḥ-rātrān — días y noches; tān — todos ellos; kāla-lava-viśeṣān — los momentos de tiempo; avigaṇayya — sin considerar; gṛheṣu — en la vida familiar; viharantam — disfrutar; pṛṣṭhataḥ — desde atrás; eva — ciertamente; parokṣam — sin ser visto; anupravṛttaḥ — siguiendo por detrás; lubdhakaḥ — el cazador; kṛta-antaḥ — el superintendente de la muerte; antaḥ — en el corazón; śareṇa — con una flecha; yam — a quien; iha — en este mundo; parāvidhyati — hiere; tam — esa; imam — este; ātmānam — tú mismo; aho rājan — ¡oh, rey!; bhinna-hṛdayam — cuyo corazón es atravesado; draṣṭum — ver; arhasi — tú debes; iti — así.

sumanaḥ — květiny; sama-dharmaṇām — přesně jako; strīṇām — žen; śaraṇe — pod ochranou; āśrame — rodinný život; puṣpa — v květech; madhu — medu; gandha — vůně; vat — jako; kṣudra-tamam — zcela bezvýznamný; kāmya — vytoužený; karma — činností; vipāka-jam — získaný jako výsledek; kāma-sukha — smyslového požitku; lavam — zlomek; jaihvya — požitek jazyka; aupasthya — sexuální požitek; ādi — počínaje; vicinvantam — neustále myslí na; mithunī-bhūya — sex; tat — na jeho manželku; abhiniveśita — neustále upřená; manasam — jehož mysl; ṣaṭ-aṅghri — čmeláků; gaṇa — rojů; sāma — jemný; gīta — zpěv; vat — jako; ati — velice; manohara — přitažlivý; vanitā-ādi — počínaje manželkou; jana — lidí; ālāpeṣu — k hovorům; atitarām — přehnaně; ati — příliš; pralobhita — přitahovaný; karṇam — jehož sluch; agre — vpředu; vṛka-yūtha — skupina tygrů; vat — jako; ātmanaḥ — jeho; āyuḥ — délka života; harataḥ — ukrajovaná; ahaḥ-rātrān — dny a noci; tān — ty všechny; kāla-lava-viśeṣān — okamžiky; avigaṇayya — bez ohledu na; gṛheṣu — v rodinném životě; viharantam — užívá si; pṛṣṭhataḥ — zezadu; eva — jistě; parokṣam — neviděný; anupravṛttaḥ — jde v patách; lubdhakaḥ — lovec; kṛta-antaḥ — vládce smrti; antaḥ — v srdci; śareṇa — šípem; yam — jehož; iha — v tomto světě; parāvidhyati — zasáhne; tam — ten; imam — toto; ātmānam — ty; aho rājan — ó králi; bhinna-hṛdayam — jehož srdce je probodnuté; draṣṭum — vidět; arhasi — měl bys; iti — takto.

Traducción

Překlad

Mi querido rey, la mujer, que al principio es muy atractiva pero al final es una gran perturbación, es exactamente como la flor, que al principio es atractiva y al final detestable. Con la mujer, la entidad viviente se enreda en deseos lujuriosos y disfruta de la vida sexual, tal como se disfruta del aroma de una flor. De esa forma, goza de una vida de complacencia de los sentidos, desde la lengua a los genitales, y así se considera muy feliz en la vida familiar. Unido a su esposa, permanece siempre absorto en esos pensamientos. Siente gran placer cuando escucha las palabras de su esposa y de sus niños, que son como el dulce zumbido de los abejorros que van de flor en flor recogiendo miel. De esa forma, olvida que ante él está el tiempo, que le está arrebatando la duración de la vida con el paso de los días y las noches. No ve que poco a poco su vida se acorta, ni se preocupa del superintendente de la muerte, que trata de matarle por detrás. Trata tan solo de entender eso. Tu situación es muy precaria y te amenazan de todas partes.

Můj milý králi, žena, která je zpočátku velice přitažlivá, ale nakonec působí velké potíže, je stejná jako květina, která nás zpočátku také přitahuje, ale nakonec je nevábná. Živá bytost se se ženou zaplétá do chtivých tužeb a užívá si sexu, stejně jako vychutnáváme vůni květu. Takto člověk tráví svůj rodinný život uspokojováním smyslů, od jazyka až po genitálie, a myslí si, že je velice šťastný. Spojený se svou manželkou, zůstává neustále pohroužen do takových myšlenek. Velice rád poslouchá hovory své ženy a dětí, které jsou jako sladký bzukot čmeláků létajících z květu na květ a sbírajících med. Zapomíná, že před ním je čas, který mu s plynoucími dny a nocemi ukrajuje z délky života. Nevidí, jak se jeho život postupně krátí, a nestará se ani o vládce smrti, který se ho snaží zabít zezadu. Jen se to pokus pochopit. Jsi v povážlivém postavení a nebezpečí ti hrozí ze všech stran.

Significado

Význam

La vida materialista significa olvidar nuestra posición constitucional como sirvientes eternos de Kṛṣṇa. Ese olvido cobra especial relevancia en el gṛhastha-āśrama. En ese āśrama, un hombre joven acepta una esposa joven, que al principio es muy hermosa, pero que con el paso del tiempo, después de dar a luz muchos hijos, se hace cada vez más vieja y exige de su esposo muchas cosas para mantener a toda la familia. Al mismo hombre que la aceptó en los días de la juventud, la misma esposa le resulta entonces detestable. Solo hay dos razones para que el esposo se apegue al gṛhastha-āśrama: la esposa cocina platos sabrosos para satisfacción de la lengua de su cónyuge, y le da placer sexual por la noche. La persona apegada al gṛhastha-āśrama siempre está pensando en esas dos cosas: los alimentos sabrosos y el disfrute sexual. La entidad viviente se siente atraída por las palabras de la esposa, que son un goce familiar en el que se recrea, y por las palabras de los hijos. De esa forma olvida que algún día tendrá que morir, y que tiene que prepararse para la siguiente vida, si desea recibir un cuerpo que sea de su agrado.

Materialistický život znamená, že člověk zapomíná na své přirozené postavení věčného služebníka Kṛṣṇy, a toto zapomenutí je zvláště silné v gṛhastha-āśramu. Mladý muž přijímá mladou manželku, která je zpočátku velice krásná, ale potom porodí mnoho dětí, je čím dál starší a začne od svého manžela vyžadovat mnoho věcí pro udržování celé rodiny. Témuž muži, který ji přijal, když byla mladá, se jeho manželka začne protivit. Gṛhastha-āśram člověka přitahuje pouze ze dvou důvodů—žena vaří chutná jídla pro uspokojení manželova jazyka a v noci mu dává sexuální potěšení. Ten, kdo je připoutaný ke gṛhastha-āśramu, neustále myslí na tyto dvě věci — chutné jídlo a sexuální požitek. Přitahují ho hovory manželky, kterých si užívá jako rodinného osvěžení, a také hovory dětí. Zapomíná tak, že jednoho dne bude muset zemřít a že chce-li dostat vhodné tělo, musí se na příští život připravit.

El gran sabio Nārada se vale de la alegoría del ciervo en el jardín florido para indicar al rey que también él está atrapado en parecidas circunstancias. En realidad, todo el mundo está rodeado de esa vida familiar, que descarría a la persona. De esa forma, la entidad viviente olvida que tiene que regresar al hogar, de vuelta a Dios. Simplemente se enreda en la vida familiar. Por esa razón, Prahlāda Mahārāja nos indica: hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpaṁ vanaṁ gato yad dharim āśrayeta: La vida familiar se considera un pozo oculto (andha-kūpam) en que la persona cae y muere sin recibir ninguna ayuda. Prahlāda Mahārāja recomienda que, mientras los sentidos estén activos y seamos lo bastante fuertes, abandonemos el gṛhastha-āśrama y nos refugiemos en los pies de loto del Señor, yendo al bosque de Vṛndāvana. Según la civilización védica, a una determinada edad (los cincuenta años) hay que abandonar la vida familiar, entrar en la orden de vānaprastha, y en su momento, entrar en la orden de sannyāsa y vivir solo. Ese es el método prescrito en la civilización védica; ese método recibe el nombre de varṇāśrama-dharma. El Señor Supremo, Viṣṇu, Se complace con la persona que, después de disfrutar de la vida familiar, entra en la orden de sannyāsa.

Jelen v květinové zahradě je přirovnání, kterým velký mudrc Nārada krále upozornil, že je takovým prostředím sveden. Každý je v zajetí svůdného rodinného života. Živá bytost zapomíná, že se musí vrátit domů, zpátky k Bohu, a zaplétá se do rodinných starostí. Prahlāda Mahārāja proto naznačoval: hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpaṁ vanaṁ gato yad dharim āśrayeta. Rodinný život je považován za zapomenutou studnu (andha-kūpam), do které člověk spadne a zemře v ní, aniž by mu někdo pomohl. Prahlāda Mahārāja doporučuje, že dokud je člověk při smyslech a dostatečně silný, má opustit gṛhastha-āśram, odejít do vṛndāvanského lesa a přijmout útočiště u lotosových nohou Pána. Ve védské civilizaci má muž v určitém věku (v padesáti letech) zanechat rodinného života, přijmout stav vānaprastha a nakonec zůstat sám jako sannyāsī. To je předepsaná metoda védské civilizace, zvaná varṇāśrama-dharma. Když člověk poté, co si užíval rodinného života, přijme sannyās, potěší Nejvyššího Pána Viṣṇua.

Debemos entender cuál es nuestra posición en la vida familiar o mundana. Eso se denomina inteligencia. No debemos permanecer toda la vida atrapados en la vida familiar para satisfacer la lengua y los genitales en compañía de la esposa. De esa forma simplemente arruinamos nuestra vida. En la civilización védica es imperativo abandonar la familia al llegar a una determinada etapa de la vida, por la fuerza si es necesario. Por desgracia, los supuestos seguidores de la vida védica no abandonan su familia al final de la vida; solo cuando la muerte les obligue. Es necesaria una revisión completa del sistema social; la sociedad debe volver a los principios védicos, es decir, a los cuatro varṇas y los cuatro āśramas.

Je nutné pochopit své postavení v rodinném či světském životě — tomu se říká inteligence. Člověk by neměl zůstávat neustále v pasti rodinného života, aby ve společnosti manželky uspokojoval svůj jazyk a genitálie, neboť tímto způsobem jen marní svůj život. Ve védské civilizaci je povinností vzdát se v určitém stádiu rodiny — třeba i násilím, je-li to nutné. Takzvaní stoupenci védského života bohužel neopouštějí své rodiny ani na konci života, dokud je k tomu nedonutí smrt. Celý společenský systém by měl být důkladně přeorganizován a společnost by se měla navrátit k védským zásadám, tedy ke čtyřem varṇám a čtyřem āśramům.