Skip to main content

Text 29

Sloka 29

Texto

Verš

kvacit pumān kvacic ca strī
kvacin nobhayam andha-dhīḥ
devo manuṣyas tiryag vā
yathā-karma-guṇaṁ bhavaḥ
kvacit pumān kvacic ca strī
kvacin nobhayam andha-dhīḥ
devo manuṣyas tiryag vā
yathā-karma-guṇaṁ bhavaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

kvacit — a veces; pumān — varón; kvacit — a veces; ca — también; strī — mujer; kvacit — a veces; na — no; ubhayam — ambos; andha — ciega; dhīḥ — aquel cuya inteligencia; devaḥ — semidiós; manuṣyaḥ — ser humano; tiryak — animal, ave, fiera; — o; yathā — conforme a; karma — de actividades; guṇam — las cualidades; bhavaḥ — nacimiento.

kvacit — někdy; pumān — muž; kvacit — někdy; ca — také; strī — žena; kvacit — někdy; na — ne; ubhayam — oba; andha — slepá; dhīḥ — ten, jehož inteligence; devaḥ — polobůh; manuṣyaḥ — lidská bytost; tiryak — zvíře, pták či šelma; — nebo; yathā — podle; karma — činností; guṇam — vlastnosti; bhavaḥ — zrození.

Traducción

Překlad

Cubierta por la modalidad de la ignorancia en la naturaleza material, la entidad viviente a veces es varón, a veces mujer, a veces eunuco, a veces ser humano, a veces semidiós, a veces pájaro, mamífero, etc. De ese modo, sigue vagando por el mundo material. Bajo la influencia de las modalidades de la naturaleza, sus actividades la llevan a aceptar diversos cuerpos.

Živá bytost, zahalená kvalitou nevědomosti v hmotném světě, je někdy mužského a někdy ženského pohlaví, někdy je eunuchem, někdy lidskou bytostí, někdy polobohem, ptákem, zvířetem a podobně. Takto putuje po hmotném světě a přijímá různé druhy těl podle svých činností pod vlivem kvalit přírody.

Significado

Význam

En realidad, la entidad viviente es parte integral del Señor; por lo tanto, cualitativamente es espiritual. La entidad viviente nunca es material, y sus conceptos materiales no son más que un error debido al olvido. Es tan brillante como la Suprema Personalidad de Dios. El sol y la luz del sol son muy brillantes; el Señor es como el sol en la plenitud de su esplendor, y las entidades vivientes son como las pequeñas partículas luminosas que constituyen la luz del sol, que se extiende por todas partes. Esas pequeñas partículas quedan cubiertas por la nube de māyā, y pierden su brillo. Cuando la nube de māyā se va, las partículas brillan y resplandecen de nuevo. Cubierta por la ignorancia de māyā, u oscuridad, la entidad viviente no puede entender su relación con el Dios Supremo. Cuando, de una u otra forma, llega ante el Señor, puede ver que su brillo es como el del Señor Supremo, aunque su extensión es menor. La entidad viviente desea imitar al Señor Supremo, y debido a ello queda cubierta por māyā. No podemos imitar al Señor, ni podemos llegar a ser el disfrutador supremo. Eso no es posible; y si pensamos que lo es, quedamos condicionados por influencia de māyā. De esa forma, el olvido de su relación con el Señor Supremo hace que la entidad viviente esté cautiva en las garras de māyā.

Živá bytost je ve skutečnosti nedílnou částí Pána, a proto je svou povahou duchovní. Nikdy není hmotná a její hmotné pojetí je omyl způsobený zapomenutím. Září stejně jako Nejvyšší Osobnost Božství. Slunce i jeho světlo silně září. Pán je jako slunce a živé bytosti jsou jako jeho malé částečky, které tvoří všepronikající sluneční svit. Když jsou tyto malé částečky zahaleny mrakem māyi, ztrácejí svoji schopnost svítit. V okamžiku, kdy mrak māyi zmizí, částečky znovu jasně zazáří. Je-li živá bytost zahalená nevědomostí māyi, temnotou, nechápe svůj vztah k Nejvyššímu Pánu. Když se nějakým způsobem k němu přiblíží, může si všimnout, že září stejně jako Nejvyšší Pán, i když není tak veliká jako On. Živá bytost je zahalená māyou proto, že chce napodobovat Nejvyššího Pána. Nemůžeme Pána napodobovat a stát se nejvyššími poživateli — to není možné; a pokud si myslíme, že je, jsme podmíněni māyou. Uvěznění živé bytosti māyou je tedy způsobené zapomenutím jejího vztahu s Nejvyšším Pánem.

Bajo la influencia de māyā, la entidad viviente es exactamente como una persona poseída por un fantasma. En esa situación, la persona dice todo tipo de disparates. Cubierta por la influencia de māyā, la entidad viviente actúa como un supuesto científico, filósofo, político o socialista, y presenta planes y más planes para el bien de la sociedad humana. A la hora de la verdad, todos esos planes fracasan, pues se han concebido bajo el influjo de la ilusión. De esa forma, la entidad viviente olvida su posición como sirviente eterno del Señor, y pasa a ser un sirviente de māyā. En todo caso, no deja de ser un sirviente. Para su desdicha, al olvidar su contacto verdadero con el Señor Supremo, pasa a ser un sirviente de māyā. Desde esa posición, unas veces es rey y otras un ciudadano corriente, unas veces es brāhmaṇa y otras śūdra, etc. A veces es un hombre feliz, conoce la prosperidad, y otras veces es un pequeño insecto. Unas veces está en el cielo, y otras en el infierno. Unas veces es un semidiós, y otras un demonio. Unas veces es sirviente, y otras es señor. De esa forma, la entidad viviente vaga por todo el universo. Solo cuando entra en contacto con el maestro espiritual genuino puede entender su verdadera posición constitucional, y entonces se desengaña con respecto a la existencia material. En ese momento, cuando goza de plena conciencia de Kṛṣṇa, se arrepiente de sus experiencias pasadas en la existencia material. Ese arrepentimiento es muy beneficioso, pues purifica a la entidad viviente de la vida material condicionada. Ora al Señor pidiéndole que la ocupe en Su servicio, y Kṛṣṇa, en ese entonces le concede la liberación de las garras de māyā. Esto lo explica el Señor Kṛṣṇa en el Bhagavad-gītā (7.14):

Pod vlivem māyi se živá bytost ocitne ve stejném postavení jako člověk, kterého posedl duch. Takový člověk mluví jen samé nesmysly. Když je živá bytost zahalená māyou, stává se z ní takzvaný vědec, filozof, politik nebo socialista a neustále vytváří různé plány pro dobro lidské společnosti. Všechny tyto plány však končí neúspěchem, protože jsou iluzorní. Tímto způsobem živá bytost zapomíná na své postavení věčného služebníka Pána a místo toho se stává služebníkem māyi. V každém případě však zůstává služebníkem. To, že se kvůli zapomenutí na svůj skutečný vztah s Nejvyšším Pánem stává služebníkem māyi, je její neštěstí. Jako služebník māyi je někdy králem, někdy obyčejným občanem, někdy brāhmaṇou, śūdrou atd. Někdy je šťastným a někdy úspěšným člověkem, jindy zase malým broukem. Někdy je v nebi a někdy v pekle. Někdy je polobohem a někdy démonem. Někdy je sluhou a někdy zase pánem. Tak živá bytost putuje po celém vesmíru. Jedině když přijde do styku s pravým duchovním mistrem, může pochopit své skutečné přirozené postavení. Pak bude znechucená hmotnou existencí a v plném vědomí Kṛṣṇy bude litovat svého minulého jednání. Tato lítost je velice prospěšná, neboť očišťuje živou bytost od hmotného, podmíněného života. Jīva se potom modlí k Pánu, aby ji zaměstnal ve Své službě, a tehdy jí Kṛṣṇa zaručí osvobození ze zajetí māyi. Pán Kṛṣṇa to vysvětluje v Bhagavad-gītě (7.14):

daivī hy eṣā guṇa-mayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te
daivī hy eṣā guṇamayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te

«Esta energía divina Mía, integrada por las tres modalidades de la naturaleza material, es difícil de superar. Pero aquellos que se han entregado a Mí pueden sobrepasarla fácilmente».

“Tuto Moji božskou energii, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.”

Solo por la gracia de Kṛṣṇa podemos liberarnos de las garras de māyā. Ni la especulación mental ni ninguna otra actividad puede darnos esa liberación. Cuando la entidad viviente, por la gracia de Kṛṣṇa, entiende su verdadera posición, se mantiene siempre en un estado sano de conciencia de Kṛṣṇa y actúa en consecuencia, hasta que, poco a poco, llega a liberarse de las garras de māyā. Cuando su conciencia de Kṛṣṇa se ha fortalecido, māyā no puede tocarla. De esa forma, en compañía de devotos conscientes de Kṛṣṇa, la entidad viviente puede liberarse de la contaminación de la existencia material. A este respecto, Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī dice:

Živá bytost se může vyprostit ze zajetí māyi jedině milostí Kṛṣṇy. Pomocí mentálních spekulací nebo jiných činností to není možné. Když živá bytost milostí Kṛṣṇy pochopí své skutečné postavení, udržuje se neustále svěží ve vědomí Kṛṣṇy a jedná podle toho. Tak se postupně zcela osvobodí ze zajetí māyi. Když je ve vědomí Kṛṣṇy silná, māyā se jí nemůže ani dotknout. Ve společnosti oddaných vědomých si Kṛṣṇy se může živá bytost zbavit znečištění hmotné existence. Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī v této souvislosti říká:

tāte kṛṣṇa bhaje, kare gurura sevana
māyā-jāla chuṭe, pāya kṛṣṇera caraṇa
tāte kṛṣṇa bhaje, kare gurura sevana
māyā-jāla chuṭe, pāya kṛṣṇera caraṇa

«En el estado de conciencia de Kṛṣṇa, la entidad viviente se ocupa en servicio devocional bajo la dirección del maestro espiritual. De esa forma se libera de las garras de māyā y se refugia bajo los pies de loto del Señor Kṛṣṇa» (Cc. Madhya 22.25).

“Když si je živá bytost vědoma Kṛṣṇy, zaměstnává se oddanou službou podle pokynů duchovního mistra. Tak se vyprostí ze zajetí māyi a přijme útočiště u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy.” (Cc. Madhya 22.25)