Skip to main content

Text 24

Sloka 24

Texto

Verš

purīṁ vihāyopagata
uparuddho bhujaṅgamaḥ
yadā tam evānu purī
viśīrṇā prakṛtiṁ gatā
purīṁ vihāyopagata
uparuddho bhujaṅgamaḥ
yadā tam evānu purī
viśīrṇā prakṛtiṁ gatā

Palabra por palabra

Synonyma

purīm — la ciudad; vihāya — habiendo abandonado; upagataḥ — salido; uparuddhaḥ — arrestada; bhujaṅgamaḥ — la serpiente; yadā — cuando; tam — a ella; eva — ciertamente; anu — después; purī — la ciudad; viśīrṇā — dispersa; prakṛtim — materia; gatā — convertida en.

purīm — město; vihāya — vzdal; upagataḥ — odešel; uparuddhaḥ — zajatý; bhujaṅgamaḥ — had; yadā — když; tam — jeho; eva — jistě; anu — poté; purī — město; viśīrṇā — rozbité; prakṛtim — hmota; gatā — změněné na.

Traducción

Překlad

La serpiente, a quien ya habían arrestado los soldados de Yavana-rāja, y que estaba fuera de la ciudad, comenzó a seguir a su amo junto con los demás. Tan pronto como abandonaron la ciudad, esta fue inmediatamente demolida y quedó reducida a polvo.

Had, kterého již dříve zajali vojáci Yavana-rāje a který byl mimo město, se vydal za svým pánem společně s ostatními. Jakmile všichni opustili město, bylo okamžitě srovnáno se zemí.

Significado

Význam

Una vez que la entidad viviente ha sido arrestada, todos sus seguidores, es decir, el aire vital, los sentidos y los objetos de los sentidos, abandonan inmediatamente el cuerpo, que es un amasijo de materia. Cuando la entidad viviente y sus acompañantes se van, el cuerpo queda inactivo y se descompone en los elementos materiales básicos: tierra, agua, fuego, aire y éter. Cuando los habitantes de una ciudad sometida a un ataque enemigo abandonan la ciudad, el enemigo inmediatamente la saquea y la bombardea hasta dejarla reducida a polvo. Cuando decimos «Polvo eres y en polvo te convertirás», nos referimos al cuerpo. Cuando una ciudad está siendo atacada y bombardeada por sus enemigos, generalmente los ciudadanos se marchan de ella, y la ciudad deja de existir.

Jakmile je duše zajata, všichni její následovníci — životní vzduch, smysly a smyslové předměty — okamžitě opustí tělo, které je jen kus hmoty. Poté, co živá bytost a její společníci odejdou, tělo přestává fungovat a mění se na základní hmotné prvky — zemi, vodu, oheň, vzduch a éter. Jestliže nepřátelé zaútočí na město a jeho obyvatelé ho opustí, nepřítel okamžitě využije situace a celé město srovná se zemí. Když říkáme: “Prach jsi a v prach se obrátíš,” máme na mysli tělo. Když na město útočí nepřátelé a bombardují ho, obyvatelé ho obvykle opustí a město zanikne.

La persona que se dedica a mejorar una ciudad pero no tiene en cuenta a los ciudadanos, sus habitantes, es un necio. De manera similar, la entidad viviente que no está debidamente iluminada con conocimiento espiritual solo tiene en cuenta el cuerpo, sin saber que el factor más importante del cuerpo es el alma espiritual. El alma avanzada en conocimiento espiritual se salva de la transmigración eterna. Según el Bhāgavatam, los que están apegados al cuerpo son como vacas y asnos (sa eva go-kharaḥ). La vaca es un animal muy inocente, y el asno es una bestia de carga. El que trabaja conforme al concepto corporal, trabaja como lo haría un asno y no sabe cuál es su verdadero interés. Por eso se dice:

Kdo chce vylepšovat město a nestará se o jeho obyvatele, je hlupák. Stejně tak živá bytost, která nemá náležité duchovní poznání, se pouze stará o vnější tělo a neví, že základním činitelem v těle je duše. Díky pokročilému duchovnímu poznání se duše může vysvobodit z věčného převtělování. Bhāgavatam považuje ty, kdo lpí na svých tělech, za krávy a osly (sa eva go-kharaḥ). Kráva je velice prosté zvíře a osel je dříč, který nosí těžká břemena. Ten, kdo pracuje v tělesném pojetí, dře jako osel a nezná svůj skutečný zájem. Proto je řečeno:

yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ
yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ

«El ser humano que identifica su ser con este cuerpo hecho de tres elementos, que considera que los subproductos del cuerpo son sus familiares, que considera adorable la tierra en que ha nacido, y que va a un lugar de peregrinaje solo para darse un baño, y no para entrar en contacto con los hombres de conocimiento trascendental que allí se encuentran, debe considerarse que es como un asno o una vaca» (Bhāg. 10.84.13).

“Člověk, který se ztotožňuje s tímto tělem ze tří prvků, který pokládá vedlejší produkty těla za své příbuzné a svoji rodnou zemi za hodnou uctívání a který chodí na poutní místa pouze proto, aby se tam vykoupal, místo aby se setkal s těmi, kdo mají transcendentální poznání, je jako osel nebo kráva.” (Bhāg. 10.84.13)

Sin conciencia de Kṛṣṇa, la civilización humana es simplemente una civilización de animales inferiores. En una civilización de ese tipo, puede que a veces se estudie un cuerpo muerto o se analice el cerebro o el corazón. Sin embargo, ninguna parte del cuerpo es importante si no está en ella el alma espiritual. En una civilización moderna de vacas y asnos, los científicos tratan de encontrar algo de valor en el cerebro o en el corazón de un hombre muerto.

Lidská civilizace bez vědomí Kṛṣṇy je civilizací nižších zvířat. Někdy tato civilizace studuje mrtvé tělo a zkoumá jeho mozek nebo srdce. Žádná část těla však není důležitá, pokud v něm není přítomná duše. Vědci v moderní civilizaci krav a oslů se snaží nalézt něco hodnotného v mozku nebo v srdci mrtvého člověka.