Skip to main content

Text 20

Sloka 20

Texto

Verš

daurbhāgyenātmano loke
viśrutā durbhageti sā
yā tuṣṭā rājarṣaye tu
vṛtādāt pūrave varam
daurbhāgyenātmano loke
viśrutā durbhageti sā
yā tuṣṭā rājarṣaye tu
vṛtādāt pūrave varam

Palabra por palabra

Synonyma

daurbhāgyena — por su infortunio; ātmanaḥ — de sí misma; loke — en el mundo; viśrutā — famosa; durbhagā — muy desdichada; iti — así; — ella; — quien; tuṣṭā — sintiéndose satisfecha; rāja-ṛṣaye — al gran rey; tu — pero; vṛtā — al ser aceptada; adāt — concedió; pūrave — al rey Pūru; varam — bendición.

daurbhāgyena — kvůli neštěstí; ātmanaḥ — svému; loke — na světě; viśrutā — známá; durbhagā — nejnešťastnější; iti — takto; — ona; — kdo; tuṣṭā — spokojený; rāja-ṛṣaye — slavnému králi; tu — ale; vṛtā — když ji přijal; adāt — dala; pūrave — králi Pūruovi; varam — požehnání.

Traducción

Překlad

La hija del Tiempo [Jarā] era muy desdichada. Por eso todo el mundo la conocía con el nombre de Durbhagā [«muy desdichada»]. Sin embargo, en cierta ocasión se sintió complacida con un gran rey, a quien concedió una gran bendición por haberla aceptado.

Dcera Času (Jarā) byla velice nešťastná, a dostala proto jméno Durbhagā (“nejnešťastnější”). Jednou ji však potěšil jeden slavný král, a jelikož ji přijal, dala mu velké požehnání.

Significado

Význam

Una canción de Bhaktivinoda Ṭhākura dice: saba sukha bhāgala: Con la vejez desaparece todo rastro de felicidad. Por esa razón, la vejez, jarā, no le gusta a nadie, y Jarā, como hija del Tiempo, es famosa por ser una hija muy desdichada. No obstante, en una ocasión, el gran rey Yayāti la aceptó; se vio obligado a hacerlo debido a una maldición de su suegro, Śukrācārya. Cuando la hija de Śukrācārya se casó con el rey Yayāti, una de sus amigas, Śarmiṣṭhā, fue con ella. Más adelante, el rey Yayāti se apegó mucho a Śarmiṣṭhā, y la hija de Śukrācārya se quejó a su padre. Debido a ello, Śukrācārya maldijo al rey Yayāti a envejecer prematuramente. El rey tenía cinco hijos jóvenes, a quienes pidió que le cambiasen la juventud por su vejez. Todos se negaron, excepto el hijo menor, Pūru, quien trás aceptar la vejez de Yayāti, recibió el reino. Se dice que otros dos de los hijos de Yayāti, que habían desobedecido a su padre, recibieron reinos fuera de la India, muy probablemente Turquía y Grecia. El significado de esa historia es que en la vejez nadie puede disfrutar de las riquezas y opulencias materiales que haya adquirido, por grandes que sean. Pūru, a pesar de obtener el reino de su padre, no pudo disfrutar de toda aquella opulencia, pues había sacrificado su juventud. No hay que esperar a la vejez para volverse consciente de Kṛṣṇa. En la vejez, la incapacidad física nos impide progresar en el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa, por mucha opulencia material que tengamos.

Bhaktivinoda Ṭhākura zpívá: saba sukha bhāgala — ve stáří se všechno štěstí ztratí. Kvůli tomu nemá stáří (jarā) nikdo rád. Dcera Času Jarā je proto známá jako nejnešťastnější dcera. Jednou ji však přijal slavný král Yayāti. Yayātiho proklel jeho tchán Śukrācārya, že ji bude muset přijmout. Když Yayāti dostal za ženu Śukrācāryovu dceru, její přítelkyně jménem Śarmiṣṭhā šla s ní. Král Yayāti později začal velice tíhnout k Śarmiṣṭě a Śukrācāryova dcera si svému otci stěžovala. Tehdy Śukrācārya proklel krále Yayātiho, aby předčasně zestárl. Král Yayāti měl pět mladých synů a všechny je prosil, aby vyměnili své mládí za jeho stáří. Nikdo nechěl, kromě nejmladšího syna, který se jmenoval Pūru. Když Pūru přijal Yayātiho stáří, dostal za to království. Je řečeno, že dva další Yayātiho synové, kteří neposlechli svého otce, dostali království mimo Indii, nejspíše Turecko a Řecko. Význam je ten, že člověk může hromadit různé druhy hmotného bohatství, ale ve stáří si jich nemůže užívat. Přestože Pūru získal království svého otce, nemohl si svého bohatství užívat, protože za ně obětoval své mládí. Nikdo by s rozvinutím vědomí Kṛṣṇy neměl čekat do stáří. Když je člověk starý a neschopný, nemůže dělat pokrok ve vědomí Kṛṣṇy, bez ohledu na to, jak bohatý je po hmotné stránce.