Skip to main content

Text 10

Sloka 10

Texto

Verš

āsīt purañjano nāma
rājā rājan bṛhac-chravāḥ
tasyāvijñāta-nāmāsīt
sakhāvijñāta-ceṣṭitaḥ
āsīt purañjano nāma
rājā rājan bṛhac-chravāḥ
tasyāvijñāta-nāmāsīt
sakhāvijñāta-ceṣṭitaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

āsīt — había; purañjanaḥ — Purañjana; nāma — llamado; rājā — rey; rājan — ¡oh, rey!; bṛhat-śravāḥ — cuyas actividades eran grandiosas; tasya — su; avijñāta — el desconocido; nāmā — de nombre; āsīt — había; sakhā — amigo; avijñāta — desconocidas; ceṣṭitaḥ — cuyas actividades.

āsīt — žil; purañjanaḥ — Purañjana; nāma — jménem; rājā — král; rājan — ó králi; bṛhat-śravāḥ — jehož činy byly velké; tasya — jeho; avijñāta — Neznámý; nāmā — jménem; āsīt — byl; sakhā — přítel; avijñāta — neznámé; ceṣṭitaḥ — jehož činnosti.

Traducción

Překlad

Mi querido rey, una vez, hace mucho tiempo, vivió un rey que se llamaba Purañjana, famoso por la grandeza de sus actividades. Tenía un amigo que se llamaba Avijñāta [«el desconocido»], cuyas actividades nadie podía entender.

Můj milý králi, kdysi v minulosti žil král jménem Purañjana, který byl slavný svými velkými činy. Měl přítele jménem Avijñāta (Neznámý), jehož činnosti nemohl nikdo pochopit.

Significado

Význam

Toda entidad viviente es purañjana. La palabra puram significa «dentro de este cuerpo, dentro de esta forma», y jana significa «entidad viviente». Así pues, todos somos purañjana. Toda entidad viviente ha recibido plena libertad para utilizar su cuerpo como desee; por ello se considera que todas las entidades vivientes son reyes de su cuerpo. Por lo común, ocupan el cuerpo en complacer los sentidos, ya que, bajo la influencia del concepto corporal de la vida, se siente que el objeto último de la vida es servir a los sentidos. Ese es el proceso de karma-kāṇḍa. Cuando una persona carece de conocimiento interior, sin saber que en realidad es el alma espiritual que vive en el cuerpo, y está completamente bajo el hechizo de los dictados de los sentidos, se dice que esa persona es un materialista. A la persona materialista interesada en la complacencia de los sentidos se le puede aplicar el nombre de purañjana. Esa persona materialista utiliza los sentidos conforme a sus caprichos; por lo tanto, también se puede decir que es un rey. Los reyes irresponsables consideran que su posición como reyes es una propiedad personal suya, y abusan de su tesoro para complacer los sentidos.

Každá živá bytost je purañjana. Puram znamená “v tomto těle, v této podobě” a jana označuje živou bytost. Každý je tedy purañjana. Každá živá bytost je pokládána za krále svého těla, protože má plnou svobodu ho využívat, jak se jí zachce. Obvykle svého těla využívá ke smyslovému požitku, protože ten, kdo žije v tělesném pojetí života, má pocit, že nejvyšším životním cílem je sloužit smyslům. To je cesta karma-kāṇḍy. Ten, kdo nemá žádné vnitřní poznání, kdo neví, že je ve skutečnosti duší žijící v těle, a je okouzlen požadavky smyslů, se nazývá materialista. Materialistická osoba vyhledávající smyslový požitek může být nazvána purañjana. Jelikož používá smysly podle svých vrtochů, může být také označena jako král. Nezodpovědný král pokládá královské postavení za své vlastnictví a zneužívá královské pokladnice ke smyslovému požitku.

También es significativa la palabra bṛhac-chravāḥ. La palabra śravaḥ significa «fama». La entidad viviente es famosa desde muy antiguo, pues, como se afirma en el Bhagavad-gītā (2.20): na jāyate mriyate vā: «La entidad viviente nunca nace y nunca muere». Como es eterna, sus actividades son eternas, aunque se ejecuten en distintos cuerpos. Na hanyate hanyamāne śarīre: «No muere, ni siquiera después de la aniquilación del cuerpo». De esta forma, la entidad viviente transmigra de un cuerpo a otro y lleva a cabo diversas actividades. La entidad viviente ejecuta muchos actos en cada cuerpo. A veces es un gran héroe, como Hiraṇyakaśipu, Kaṁsa, o, en tiempos más recientes, Napoleón o Hitler. No cabe duda de que las actividades de esa clase de personas son grandiosas, pero tan pronto como les llega el final a sus cuerpos, todo lo demás se termina también. Luego no queda de ellos más que el nombre. Por eso, se puede decir que la entidad viviente es bṛhac-chravāḥ; puede gozar de una gran reputación por distintas clases de actividades. No obstante, tiene un amigo al que no conoce. Los materialistas no comprenden la presencia de Dios en la forma de Superalma, que está en el corazón de todas las entidades vivientes. Paramātmā está al lado de la jīvātmā como un amigo, pero la jīvātmā, la entidad viviente, no Le conoce. Esa es la razón de que en este verso se Le describa con la palabra avijñāta-sakhā, que significa «el que tiene un amigo desconocido». Es también significativa la palabra avijñāta-ceṣṭitaḥ, pues la entidad viviente trabaja con tesón siguiendo las directrices de Paramātmā, y arrastrada por las leyes de la naturaleza material. A pesar de todo, se considera independiente de Dios, e independiente de las estrictas leyes de la naturaleza material. En el Bhagavad-gītā (2.24), se afirma:

Slovo bṛhac-chravāḥ je také významné. Slovo śravaḥ znamená “sláva”. Živá bytost je slavná od pradávna, neboť jak je řečeno v Bhagavad-gītě (2.20): na jāyate mriyate vā — “Živá bytost se nikdy nerodí a nikdy neumírá.” Protože je věčná, její činnosti jsou také věčné, přestože se odehrávají v různých tělech. Na hanyate hanyamāne śarīre — “Neumírá ani po zničení těla.” Živá bytost se tedy převtěluje z jednoho těla do druhého a vykonává různé činnosti. V každém těle vykoná mnoho různých činů. Někdy se stane velkým hrdinou — jako Hiraṇyakaśipu a Kaṁsa nebo v moderní době Napoleon a Hitler. Činy těchto mužů jsou jistě úchvatné, ale jakmile zaniknou jejich těla, je konec i se vším ostatním a zůstane po nich jen jméno. Živá bytost proto může být označena jako bṛhac-chravāḥ; může být velice slavná pro své různé činnosti. Nicméně má přítele, kterého nezná. Materialisté nechápou, že Bůh je přítomný jako Nadduše, která sídlí v srdci každé živé bytosti. Přestože Paramātmā dlí vedle jīvātmy jako její přítel, jīvātmā, živá bytost, to neví. Proto je zde označena jako avijñāta-sakhā, “ten, kdo má neznámého přítele”. Slovo avijñāta-ceṣṭitaḥ je také významné, protože živá bytost těžce pracuje pod vedením Paramātmy a je unášena zákony přírody. Přesto si myslí, že na Bohu a přísných zákonech hmotné přírody nezávisí. V Bhagavad-gītě (2.24) je řečeno:

acchedyo ’yam adāhyo ’yam
akledyo ’śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo ’yaṁ sanātanaḥ
acchedyo 'yam adāhyo 'yam
akledyo 'śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo 'yaṁ sanātanaḥ

«Esa alma individual es irrompible e insoluble, y no se la puede quemar ni secar. Es eterna, omnipresente, inmutable, inamovible y eternamente la misma».

“Individuální duše je nezničitelná, nerozpustná a nemůže být ani spálena, ani vysušena. Je trvalá, všeprostupující, neměnná, nehybná a věčně stejná.”

La entidad viviente es sanātana, eterna. Ningún arma puede matarla, el fuego no puede reducirla a cenizas, el agua no puede mojarla ni humedecerla, y el aire no puede secarla; debido a ello, se la considera inmune a las reacciones materiales. Aunque está cambiando de cuerpos, no se ve afectada por las condiciones materiales. Se ve puesta bajo condiciones materiales, y actúa siguiendo las indicaciones de su amigo, la Superalma. Como se afirma en el Bhagavad-gītā (15.15):

Živá bytost je sanātana, věčná. Nelze ji zabít žádnou zbraní, spálit na prach ohněm, rozmočit vodou ani vysušit větrem, a proto se považuje za neovlivnitelnou hmotnými reakcemi. Přestože mění těla, hmotné podmínky ji neovlivňují. Je umísťována do různých podmínek a jedná podle pokynů svého přítele, Nadduše. Bhagavad-gītā (15.15) praví:

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca

«Yo estoy situado en el corazón de todos, y de Mí vienen el recuerdo, el conocimiento y el olvido». De esta forma, el Señor, en forma de Paramātmā, está en el corazón de todos, y da indicaciones a la entidad viviente para actuar de la manera que desee. La entidad viviente no sabe, ni en esta vida ni en su vida anterior, que el Señor le está dando la posibilidad de satisfacer todos sus deseos. Tampoco puede satisfacer ningún deseo si el Señor no lo sanciona. El alma condicionada no es consciente de todos los recursos que el Señor le da.

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.” Pán jako Paramātmā pobývá v srdci každého a dává živé bytosti pokyny, aby mohla jednat podle svých přání. Živá bytost v tomto a minulých životech neví, že Pán jí dává příležitost naplnit všechna její přání. Bez Pánova svolení nemůže nikdo žádné své přání naplnit. Podmíněná duše neví, že veškeré možnosti jí poskytuje Pán.