Skip to main content

Text 29

Sloka 29

Texto

Verš

sva-dharma-niṣṭhaḥ śata-janmabhiḥ pumān
viriñcatām eti tataḥ paraṁ hi mām
avyākṛtaṁ bhāgavato ’tha vaiṣṇavaṁ
padaṁ yathāhaṁ vibudhāḥ kalātyaye
sva-dharma-niṣṭhaḥ śata-janmabhiḥ pumān
viriñcatām eti tataḥ paraṁ hi mām
avyākṛtaṁ bhāgavato ’tha vaiṣṇavaṁ
padaṁ yathāhaṁ vibudhāḥ kalātyaye

Palabra por palabra

Synonyma

sva-dharma-niṣṭhaḥ — el que está situado en su propio dharma, su propia ocupación; śata-janmabhiḥ — durante cien vidas; pumān — la entidad viviente; viriñcatām — el puesto del Señor Brahmā; eti — obtiene; tataḥ — a continuación; param — morada; hi — ciertamente; mām — me alcanza; avyākṛtam — sin desviación; bhāgavataḥ — a la Suprema Personalidad de Dios; atha — por lo tanto; vaiṣṇavam — el devoto puro del Señor; padam — puesto; yathā — como; aham — yo; vubudhāḥ — semidioses; kalā-atyaye — tras la aniquilación del mundo material.

sva-dharma-niṣṭhaḥ — ten, kdo vykonává svou dharmu (zaměstnání); śata-janmabhiḥ — po sto zrození; pumān — živá bytost; viriñcatām — postavení Pána Brahmy; eti — získá; tataḥ — poté; param — výše; hi — jistě; mām — dosáhne mě; avyākṛtam — bez vychýlení; bhāgavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; atha — proto; vaiṣṇavam — čistý oddaný Pána; padam — postavení; yathā — jako; aham — já; vibudhāḥ — polobozi; kalā-atyaye — po zničení hmotného světa.

Traducción

Překlad

La persona que ejecuta correctamente el deber propio de su ocupación durante cien vidas adquiere los méritos necesarios para ocupar el puesto de Brahmā; si su aptitud aumenta, puede acercarse al Señor Śiva. La persona que se entrega directamente al Señor Kṛṣṇa, Viṣṇu, con una actitud de servicio devocional puro, se eleva inmediatamente a los planetas espirituales. El Señor Śiva y los demás semidioses alcanzan esos planetas tras la destrucción del mundo material.

Ten, kdo po sto životů řádně vykonává své předepsané povinnosti, se kvalifikuje pro postavení Brahmy, a pokud ještě více pokročí, může se dostat k Pánu Śivovi. Kdo se prostřednictvím čisté oddané služby přímo odevzdá Pánu Kṛṣṇovi či Viṣṇuovi, dosáhne okamžitě duchovních planet. Pán Śiva a další polobozi těchto planet dosáhnou po zničení hmotného světa.

Significado

Význam

Este verso se refiere la perfección más elevada del proceso evolutivo. Tal como explica el poeta vaiṣṇava Jayadeva Gosvāmī: pralaya-payodhi-jale dhṛtavān asi vedam. Comencemos por remontarnos en el proceso evolutivo hasta el momento de la devastación (pralaya), cuando todo el universo se llena de agua. En ese momento abundan los peces y otros seres acuáticos, de los cuales evolucionan las plantas trepadoras, los árboles, etc. De estos proceden los insectos y reptiles, y de estos, las aves, animales, seres humanos y, por último, los seres humanos civilizados. El ser humano civilizado se encuentra en un eslabón evolutivo que le permite seguir progresando en la vida espiritual. En el verso se afirma (sva-dharma-niṣṭhaḥ) que la entidad viviente que llega a la forma de vida civilizada debe seguir el sva-dharma, es decir, la división de la sociedad conforme al trabajo y las aptitudes. Esto se indica en el Bhagavad-gītā (4.13):

Tento verš předkládá nejvyšší dokonalost evolučního procesu. Vaiṣṇavský básník Jayadeva Gosvāmī napsal: pralaya-payodhi-jale dhṛtavān asi vedam. Vraťme se k začátku vývoje od doby zničení (pralaya), kdy je celý vesmír zaplavený vodou. Tehdy žije mnoho ryb a jiných vodních živočichů. Po nich přijdou na řadu rostliny, stromy atd., později hmyz a plazi, dále ptáci, zvířata a lidské bytosti a nakonec civilizovaní lidé. Civilizovaný člověk stojí na křižovatce, odkud může udělat další evoluční pokrok v duchovním životě. Zde je řečeno (sva-dharma-niṣṭhaḥ), že v civilizovaném životě musí existovat sva-dharma, rozdělení společnosti podle činností a kvalifikace. To vyjadřuje Bhagavad-gītā (4.13):

cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ
guṇa-karma-vibhāgaśaḥ
cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ
guṇa-karma-vibhāgaśaḥ

«Conforme a las tres modalidades de la naturaleza material y a las actividades asociadas con ellas, Yo creo las cuatro divisiones de la sociedad humana».

“Podle tří kvalit hmotné přírody a činností, které k nim náleží, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti.”

La sociedad humana civilizada tiene que estar dividida en brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas, y śūdras, y todo el mundo debe ejecutar correctamente el deber propio de su ocupación conforme a la división a que pertenezca. En el verso se explica (sva-dharma-niṣṭhaḥ) que el hecho de ser brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya o śūdra no es importante. Al ser humano que ejecuta de la forma adecuada el deber particular correspondiente a su posición, se le considera civilizado. Si no lo hace, no es mejor que un animal. También se menciona en el verso que todo aquel que ejecute el deber propio de su ocupación (sva-dharma) durante cien vidas (por ejemplo, un brāhmaṇa que continúe actuando como brāhmaṇa) adquiere la aptitud necesaria para elevarse hasta Brahmaloka, el planeta en que vive el Señor Brahmā. También existe un planeta denominado Śivaloka, o Sadāśivaloka, que está situado en una posición marginal entre el mundo material y el espiritual. Aquel que, después de llegar a Brahmaloka, adquiere mayores méritos, se eleva hasta Sadāśivaloka. Del mismo modo, si continúa progresando, puede llegar a los Vaikuṇṭhalokas. Esos Vaikuṇṭhalokas son el objetivo de todos, incluso de los semidioses, y puede llegar a ellos el devoto que está libre del deseo de beneficios materiales. Como se indica en el Bhagavad-gītā (8.16), ni siquiera en Brahmaloka se está libre de las miserias materiales (ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino ’rjuna). De la misma manera, tampoco en Śivaloka se logra seguridad, pues es un planeta marginal. Sin embargo, el que se eleva hasta Vaikuṇṭhaloka alcanza la perfección más elevada de la vida y la culminación del proceso evolutivo (mām upetya tu kaunteya punar janma na vidyate). En otras palabras, aquí se confirma que cuando una persona ha llegado a la sociedad humana y ha perfeccionado su conciencia, entonces debe emprender el proceso de conciencia de Kṛṣṇa a fin de elevarse hasta Vaikuṇṭhaloka o Kṛṣṇaloka tan pronto como abandone el cuerpo. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so ’rjuna (Bg. 4.9). El devoto que es completamente consciente de Kṛṣṇa y que no siente atracción por ningún otro loka o planeta, ni siquiera por Brahmaloka o Śivaloka, entra de inmediato en Kṛṣṇaloka (mām eti). Esa es la perfección más elevada de la vida y la perfección del proceso evolutivo.

Civilizovaná lidská společnost je společností brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů, přičemž každý má řádně vykonávat své předepsané povinnosti podle toho, do které třídy náleží. Zde je uvedeno (sva-dharma-niṣṭhaḥ), že nezáleží na tom, zda je člověk brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou či śūdrou. Drží-li se svého postavení a řádně vykonává příslušnou povinnost, je považován za civilizovanou lidskou bytost; jinak není o nic lepší než zvíře. Rovněž je zde řečeno, že ten, kdo po sto životů vykonává svou předepsanou povinnost (sva-dharmu) — například když brāhmaṇa neustále jedná jako brāhmaṇa — bude povýšen na Brahmaloku, planetu, na které žije Pán Brahmā. Existuje také planeta zvaná Śivaloka či Sadāśivaloka, jež se nachází na rozhraní mezi duchovním a hmotným světem. Když ten, kdo dosáhl Brahmaloky, získá další kvalifikace, bude povýšen na Sadāśivaloku a dalším pokrokem se kvalifikuje ke vstupu na Vaikuṇṭhaloky. Vaikuṇṭhaloky jsou cílem pro všechny, včetně polobohů, a dosáhnout jich může oddaný, který netouží po hmotném prospěchu. Bhagavad-gītā (8.16) udává, že ani na Brahmaloce živá bytost neunikne hmotnému utrpení (ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna). Podobně ani na Śivaloce není v bezpečí, neboť tato planeta má okrajové postavení. Dosažením Vaikuṇṭhaloky však dosáhne nejvyšší životní dokonalosti a cíle evolučního procesu (mām upetya tu kaunteya punar janma na vidyate). Je zde tedy jinými slovy potvrzeno, že živá bytost v lidské společnosti, obdařená vyvinutým vědomím, musí začít praktikovat vědomí Kṛṣṇy, aby se ihned po opuštění těla mohla přemístit na Vaikuṇṭhaloku nebo Kṛṣṇaloku. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna (Bg. 4.9). Oddaný, který je zcela pohroužen ve vědomí Kṛṣṇy a jehož nepřitahuje žádná jiná loka (planeta), včetně Brahmaloky a Śivaloky, bude okamžitě povýšen na Kṛṣṇaloku (mām eti). To je nejvyšší dokonalost života a evolučního procesu.